27 C 163/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lindou Toula Bergelovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o vyklizení nemovité věci

I. Žalovaná je povinna vyklidit pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , a stavbu , adresa, rodinný dům č. p. , Anonymizováno, nacházející se na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , a dále zahradu parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , a to do 15. května 2025.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se jako vlastník domáhá vyklizení výše uvedené nemovitosti (dále jen „Nemovitost“ nebo „Dům“) proti žalované, která ji neoprávněně užívá, když rozvodem jejich manželství zaniklo žalované odvozené právo k bydlení. Žalobce žalovanou vyzýval k vyklizení Nemovitosti, na což však žalovaná reagovala tak, že se nikam stěhovat nebude. Účastníci uzavřeli manželství dne 13. 7. 2007 a bydleli spolu v , jméno FO, , kde měli společnou domácnost a žalované tak vzniklo odvozené právo k bydlení v , jméno FO, . Účastníkům se v roce 2008 narodil syn Michal a v roce 2010 dcera Petra. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jenž se stal pravomocným dne 30. 8. 2024. Mezi účastníky dlouhodobě nejsou dobré vztahy, účastníci spolu nekomunikují, společně již minimálně tři roky nehospodaří, nevedou společnou domácnost. Špatné vztahy mezi účastníky mají i negativní dopady na děti. Péče o ně byla upravena rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , kdy byla schválena dohoda rodičů o společné péči, nicméně se jednalo o dočasnou úpravu poměrů s ohledem na to, že žalovaná ještě bydlela v , jméno FO, žalobce. Děti si přály výlučnou péči otce, střídavou péči odmítaly. Nicméně takovéto společné bydlení nefunguje, vztahy mezi účastníky se zhoršují, i děti vyslovily přání, aby se žalovaná odstěhovala, což však žalovaná odmítá.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila dne 6. 2. 2025 tak, že požádala o mimosoudní dohodu. Dále uvedla, že chování a přístup k celé záležitosti od žalobce shledává velmi nehumánním a velice uspěchaným a jeho tvrzení sporným. Žalobce ji už roky před rozvodem stále utvrzoval, že jí náleží jedna třetina , jméno FO, a že ji nikdy nevyhodí. Dále tvrdil ještě krátce před rozvodem u OSPOD i u mediátorky, což je i zapsáno v soudních záznamech, že jí koupí byt. Ale hned po rozvodu, jí začal vyhrožovat, že ji z Domu vyhodí. Dům kupovali společně v roce 2007, cca měsíc před svatbou, a to od rodiny žalobce. Jeho matka a bratr jsou svědky, že jim peníze vyplatili a následně tam pak začali společně bydlet. Dům byl v té době v katastru nemovitostí zapsán na žalobce a celá jeho rodina pouze zneužila důvěry žalované a žalobce teď využívá i své pravomoci jako vlastníka Domu. Koupit si Dům byl jejich společný sen a společně na něj vydělávali a šetřili finance. Celkem žalovaná zaplatila jednu třetinu Domu, a to 600 000 Kč, z ceny 1 800 000 Kč, kterou navrhla matka žalobce a všichni s tím souhlasili. V dnešní době nabil Dům hodnoty minimálně skoro čtyřnásobku původní ceny. Do Domu a zahrady společně 18 let investovali jako manželé a žalovaná do Domu a zahrady vložila vše co měla. Z Domu se v současné době ani nemůže odstěhovat, jelikož nemají stále vyřešený společný majetek. V Domě mají hlavně společně dvě děti, s nimiž má žalovaná právo žít stejně jako žalobce. Momentálně mají děti ve společné péči a ve společné domácnosti, kdy se o ně po týdnu střídavě starají. S dětmi má žalovaná hezký vztah, úplně normální, jsou v pubertě. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobce, že si děti přejí, aby se žalovaná odstěhovala. Žalovaná si myslí, že byly v době rozvodu ovlivněny žalobcem, který jim dokáže finančně asi víc dopřát a také jim sliboval, že zůstanou u něj doma ve svých pokojích, což jim žalovaná nemůže nabídnout. Nesouhlasí ani s tím, že jí po svatbě vzniklo právo na bydlení, když si téměř z poloviny Dům zaplatila a oba po svatbě sdíleli názor, že Dům je jejich společný. Nesouhlasí ani s tvrzením, že společně se žalobce nehospodaří a nevedou rodinnou domácnost. Doteď na vše finančně přispívá, na chodu domácnosti se podílí a moc ráda by i se žalobcem komunikovala. Uznává, že společně nadále žít není úplně nejlepší cestou, ale stále čeká, že se jí podaří se se žalobcem nějak rozumně dohodnout o vyplacení nějaké adekvátní částky na její bydlení, tak aby se mohla plnohodnotně přestěhovat a nabídnout i bydlení pro děti. Nemůže se z Domu vystěhovat, dokud ji žalobce nevyplatí. Nemá kam odejít, nemá žádné finance, a hlavně nechce v žádném případě přijít o děti. Momentálně dostala od žalobce návrh na vyplacení částky 1 500 0000 Kč s tím, že se domluví i na rozumném termínu odstěhování, a to ihned jakmile žalovaná něco sežene, a to nejdéle do konce června – července. Důvodem odložení termínu odstěhování na červen 2025 je i to, že dne 4. března má termín velké operace, po níž bude následně minimálně 5 týdnu v neschopnosti. Žalobce požádala o zrušení žaloby, ale účastníci jsou převážně z jeho strany v nekomunikaci.

3. Při jednání soudu konaném dne , datum, žalobce uvedl, že dohoda mezi účastníky není možná, protože žalovaná neustále tvrdí to, co není pravda. Nepředložila žádný důkaz, že do Domu investovala. Rovněž není pravdou, že žalobce nabízel žalované 1 500 000 Kč, neboť tyto peníze nemá a hypotéku by si na tuto částku nebral, nechce zastavovat Dům, vzal by si maximálně na 500 000 Kč, které žalované nabízel. Sám žalobce žalovanou informoval o nájemních bytech, nicméně žalovaná uvedla, že chce byt nebo dům v osobním vlastnictví, vydírala žalobce, že se neodstěhuje, dokud nedostane částku nejprve 3 000 000 Kč. Účastníci nevedou společnou domácnost více než čtyři roky. Společná péče o děti je dočasná, děti jsou nyní starší a přejí si být ve výlučné péči otce a matku navštěvovat, až se odstěhuje, což si děti přejí. Není tedy žádný důvod k neodstěhování, přičemž sama žalovaná si je vědoma, že Dům bude muset vyklidit a pokud to podmiňuje vypořádáním SJM, je to otázkou jiného řízení.

4. Žalovaná na to uvedla, že je bolestivé to poslouchat. To, co tady bylo uvedeno, není pravda. Žalovaná uváděla, že raději než si koupit byt v Roudnici nad Labem, tak si koupí malý domeček. Objížděla staré domy a sháněla, ale nabídka není. Žalobce jí nabízel 1 500 000 Kč, říkal, že by si oba vzali hypotéku. Mrzí jí, že žalobce mění každý měsíc názor. Doma je klid, neboť se spolu míjí. Chtěla by se udobřit a udělat tlustou čáru. Sama dcera již žalobce okřikla, aby žalovanou nechal již být, dělá jí naschvály. Děti žalovanou mají rády, chodí za ní. Do Domu žalovaná vložila 900 000 Kč, nemá na to důkazy, protože žalobci věřila. Starala se o děti, pomáhala se stavbou, dělali to společně. Je jasné, že děti zůstanou doma, žalobce jim nabízí víc, než může ona. Děti žalovaná uvidí po odstěhování minimálně. S žalobcem platí všechno na půl, a to jak energie, tak i náklady dětí.

5. Soud provedl důkazy listinami založenými ve spise a výslechem účastníků, z nichž zjistil následující skutkový stav:

6. Z výpisu z Katastru nemovitostí soud zjistil, že k Nemovitosti je zapsáno vlastnické právo žalobce, jenž ji nabyl kupní smlouvu ze dne 18. 9. 1997 a dále darovací smlouvou ze dne 21. 3. 2008.

7. Z e-mailu zaslaného právní zástupkyní žalované dne 13. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k vystěhování z Domu a jeho vyklizení nejpozději do 31. října 2024, když po rozvodu manželství jí již nenáleží právo jej užívat.

8. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo manželství účastníků rozvedeno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 8. 2024.

9. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , právnická osoba, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , byla schválena dohoda rodičů o tom, že nezletilé děti Michal a , Jméno žalované, budou pro dobu po rozvodu manželství svěřeni do společné péče rodičů. Z jeho odůvodnění pak vyplynulo, že žalobce ve své výpovědi uvedl, že bydlí v rodinném domě, který je ve společném jmění manželů, zatímco žalovaná uvedla, že nemovitost nevlastní, a ve zprávě mediátorka uvedla, že oddělení účastníků trvá již více jak tři roky.

10. K tomu žalobce uvedl, že z rozsudku vyplývá, že žalovaná má dostatečný příjem na případný nájemní byt, její zdravotní stav je dobrý a dále, že účastníci žijí odděleně, společnou domácnost nevedou. Žalovaná k tomu uvedla, že oba na domácnost přispívají a o domácnost a zahradu se starali spolu. Výplatu má ve výši 27 500 Kč.

11. Při svém výslechu, žalobce sdělil, že žalobu podal k soudu až nyní, pročež žalovaná měla půl roku i déle na to, aby sepsala nějakou dohodu, nicméně žádnou mu nepředložila. Nejprve žalované zaslal e-mail. Nikdy ji nechtěl vyhodit. Až nyní soud žalovanou popohnal k tomu, aby si začala hledat nové bydlení, celou dobu si jinak kladla různé podmínky. Žádným způsobem se nedomlouvali, neboť žalovaná každý týden měla jiný návrh, chtěla různé částky, proto jí říkal, ať to sepíšou, a to i co se týče SJM, neboť se na tom nedokážou domluvit. Žalobce neví, co žalovaná požaduje. V Domě žili společně, zahrada je původní, trávili tam čas, žádné investice se nedělali. O tom, že žalovaná má podstoupit operaci, žalobce ví asi týden, jedná se o gynekologický zásah, i proto termín stěhování posouval, a to třeba na konec května, kdy žalovaná bude mít tři měsíce na to, si něco sehnat, a to ideálně nájem a poté teprve hledat dál. Na výzvu k vystěhování žalovaná reagovala tak, že je to cár papíru, nevěřila tomu. Dům žalobce pořídil v roce 1997 s bratrem, v té době se se žalovanou neznali, Dům společně s bratrem rekonstruovali. Peníze žalobce měl ze stavebního spoření a úvěrů, a v té době již tři roky pracoval. Není pravdou, že by žalovaná do Domu dala 900 000 Kč, žalobce neví, jak to žalovaná myslela, žalobce neví, že by takové peníze měla. Nejprve od něj požadovala 3 000 000 Kč, pak 2 000 000 Kč, tyto částky se různě měnily, podle různých nabídek na internetu. Žalobce neví o tom, že by žalovaná vyplatila jeho bratrovi 600 000 Kč, nebyl u toho, asi mu je nevyplatila. Že by z částky 280 0000 – 300 000 Kč, která patřila žalované, se pořídilo vybavení a auto, si žalobce nepamatuje. Pokud je to v SJM, nechť to žalovaná sepíše do dohody. Bratr se z domu odstěhoval a darovací smlouvou mu daroval část Domu. Dům celý postavil sám žalobce. K návrhu částky se žalobce nevyjádřil proto, že nedostal od žalované žádný návrh. Žalovaná na nabídky nájmu reagovala tak, že do nájmu nepůjde, jsou to vyhozené peníze, nebude prý socka, přestěhuje se, až sežene vlastní bydlení. Nájem nyní žalobci neplatí, platí pouze 1 300 Kč za energie. Slevu na děti ve výši 3 200 Kč žalobce využívá zejména na plavání dětí, které plavou závodně, žalovaná je v tom nepodporuje, proto to hradí celé sám. Za období od srpna do prosince takto zaplatil 29 000 Kč, dále např. i očkování proti chřipce, přičemž žalovaná sama rozhoduje, co zaplatí a co ne.

12. Žalovaná při svém výslechu uvedla, že Dům žalobce nabyl před manželstvím. Když se poznali, již tam bydlel s bratrem a matkou. Dům účastníci koupili společně, bratři ho spolu stavěli a společně s matkou financovali. V roce 2007 se účastníci vrátili z Anglie a vzali se, asi měsíc před svatbou vyplatili matku i bratra, každého částkou 600 000 Kč. Tyto peníze účastníci vydělali, když čtyři roky pracovali v Anglii, kde měli tři práce. Dále si žalovaná vybrala životní pojištění a stavební spoření a cca 40 000 Kč dostala od rodičů, z těchto peněz koupila auto, spotřebiče, brala, že je to společné. Není pravdou, že Dům byl zcela hotový, dělali na něm společně střechu, podkroví, a to ze stavebního spoření syna, které společně platili, a dále další opravy Domu. Pracovala tam, starala se o Dům, zahradu, se vším žalobci pomáhala. Žalobce jí posílal odkaz na nájemní byt, na což mu uvedla, že nechce do nájmu, neboť je to drahé a chce mít něco svého. Snažila se situaci nějak vyřešit, proto podávala žalobci různé návrhy, žalobce se jí smál do obličeje, s tím, že ji vykopne. Žalovaná má nárok na třetinu, nicméně žádá o méně než třetinu, žalobce na tom vydělá. Žalovaná nechce řešit, co má žalobce na účtu, majetek, nechá tam dětem pokoje, chce jen nábytek, co využívala, ale přijde jí směšné to sepisovat. Snažila se od žalobce zjistit informace, kolik jí vyplatí, ale bude i tak těžké v Roudnici sehnat něco pod 3 000 000 Kč, když chce být na blízku dětem. Po měsíci a čtvrt od rozvodu jí přišel návrh na vystěhování e-mailem, načež žalovaná šla k právníkovi, který jí uvedl, že bez podpisu to nic neznamená, a že nějaký nárok žalovaná má. Po operaci bude pět až šest týdnů v pracovní neschopnosti. Na dovolené byla loni sama s jedním dítětem, financovala to sama. Před dvěma lety byli naposledy na společné dovolené. Průměrný plat jí zůstal, je to 27 500 Kč měsíčně. K rodičům nemůže jít bydlet, neboť mají malé prostory a nemá s nimi natolik dobré vztahy. Společných dluhů si není vědoma.

13. Žalobce k tomu doplnil, že ze stavebního spoření se platily pokojíčky dětí a vybavení, podkroví budoval sám a má dluh u své matky na pořízení materiálu.

14. Ve svém závěrečném návrhu žalobce navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že se jedná o emotivní příběh, každý si zastává své názory. Pokud žalovaná tvrdí nějaké investice do Domu, může tyto řešit při vypořádání SJM, žalobce toto popírá a žalovaná je nijak neprokázala. Žalovaná je o něčem přesvědčená, ale těžko by takové peníze měla. Sama uznala, že žalobce Dům zakoupil sám a zrekonstruoval. Mezi účastníky jsou konflikty, již při rozvodu žalovaná nechápala, že zde se neřeší majetek a rozvod podmiňovala vyplacením nějakých částek. Nelze ničím ospravedlnit, že by žalovaná zůstávala v Domě, péči o děti může vykonávat i po odstěhování, přičemž děti se již mnohokrát k situaci vyjádřily. Žalovaná nebude nijak strádat, nebude zdravotně ohrožena, neboť žalobce je ochoten prodloužit pobyt žalované v Domě do 15. května 2025. Vyklizení Domu nelze podmiňovat vyplacením takto vysoké částky, může zahájit řízení o vypořádání SJM. K tomu, že žalovaná tvrdí, že jí byl Dům slibován, či že měla za to, že jí z jedné poloviny či jedné třetiny patří, lze říci pouze, že právo patřím bdělým, a účastníci měli dost času, aby situaci vyřešili. Žalované vzniklo odvozené právo na bydlení v Domě, jenž je ve výlučném vlastnictví žalobce, které však rozvodem zaniklo a žalovaná má tak povinnost Dům vyklidit, což ani po výzvě neučinila. Sama žalovaná uznává, že se odstěhovat bude muset, a jde jí k tíži, že to podmiňuje, že si koupí dům či byt, přičemž nájemní bydlení by ji vyšlo levněji. Z uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobě vyhověl, a to s lhůtou vyklizení do 15. května 2025, což je dostatečná doba vzhledem k plánované operaci žalované. Na nákladech řízení žalobce požaduje 5 000 Kč za soudní poplatek a dále náklady právního zastoupení, které činí za tři úkony právní služby po 1 500 Kč a třikrát režijní paušál a za jeden úkon právní služby za 2 300 Kč a režijní paušál za 450 Kč, celkem tedy 8 150 Kč.

15. Žalovaná závěrem uvedla, že by chtěla celou věc odročit a se žalobcem se domluvit a uzavřít to tak, že se na něčem dohodnou, a to tak, že by si žalobce vzal předschválenou hypotéku a vyplatil jí 1 500 000 Kč, tak aby mohla odejít, a to do konce července, aby mohla nalézt vhodné bydlení. Termín 15. května je nereálný, nesouhlasí s tímto datem vystěhování. Rovněž nechce tímto vyrušovat děti, které v červnu skončí školu, syn by ji tak mohl o prázdninách pomoci se stěhováním. Rovněž do konce června bude syna vozit do školy. Chtěla by tedy sepsat dohodu a vystěhovat se v červenci. Na první výzvu nereagovala, protože jí to poradil právník. Ještě by chtěla nějakou šanci se domluvit, žalobce dával nějaké návrhy. Společný majetek mohou sepsat, nábytek si rozdělit, nechtěla na tom lpět, přišlo jí podstatné vyplacení z Domu. Mrzí ji, že udělala chybu, že žalobci věřila. Chce s ním vycházet kvůli dětem.

16. Podle § 709 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl.

17. Podle § 744 o. z. je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.

18. Podle § 769 o. z. zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

19. Po provedeném dokazování soud zjistil, že Nemovitost nabyl žalobce částečně koupí, a to ještě před uzavřením manželství se žalovanou, společně s bratrem, jenž mu pak, již v době trvání manželství účastníků, zbývající část Nemovitosti daroval. Skutečnost, že celou Nemovitost žalobce nabyl již před manželstvím uvedla sama žalovaná, která rovněž žádným způsobem netvrdila, že by úmyslem bratra žalobce bylo darovat zbývající část Nemovitosti oběma manželům, když naopak žalobce jednoznačně uvedl (a toto vyplývá rovněž z katastru nemovitostí), že bratr daroval svůj díl na Nemovitosti toliko žalobci. Účastníci coby manželé v Nemovitosti společně bydleli a hospodařili. Manželství účastníků bylo následně pravomocně rozvedeno.

20. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce tedy Nemovitost získal do svého výlučného vlastnictví, a žalované po uzavření manželství se žalobcem vzniklo k Nemovitosti právo bydlení, které však rozvodem manželství účastníků zaniklo. Z výpovědi žalované je zjevné, že tato v podstatě nerozporuje nabytí Nemovitosti do vlastnictví žalobce, a ani netvrdila, že by Nemovitost alespoň částečně nabyli účastníci do společného jmění manželů, nicméně si nárokuje kompenzaci finančních prostředků, které dle svých slov do Nemovitosti investovala. Je přitom evidentní, že vztahy mezi účastníky jsou narušené a žalovaná v řízení uplatňovala nároky, které však nejsou předmětem tohoto řízení, přičemž žalované nic nebrání domáhat se jich i soudní cestou příslušným návrhem. Co se týče společné péče o děti účastníků, tuto nevylučuje ani okolnost, že účastníci coby rodiče budou žít nadále každý jinde, pokud jsou však schopni se na péči o děti domluvit. Pokud tomu tak není, bude třeba poměry nezletilých dětí znovu upravit, a to v řízení iniciovaném u opatrovnického soudu.

21. Vzhledem k tomu, že existuje pravomocný rozsudek o rozvodu manželství účastníků, a žalovaná má pouze právo bydlení, přičemž stále Nemovitost užívá a účastníci se žádným způsobem nedohodli, je soud za těchto okolností povinen návrhu žalobce, jenž má k Nemovitosti výhradní právo, vyhovět. Žalovaná je proto povinna Nemovitost vyklidit a umožnit žalobci nerušený výkon jeho vlastnického práva.

22. Soud rovněž stanovil lhůtu k vystěhování dle návrhu žalobce, jenž souhlasil s prodloužením této lhůty, a to vzhledem k plánovanému operačnímu zákroku, jenž dne 4. března 2025 podstoupí žalovaná, přičemž soud tuto lhůtu považuje za přiměřenou, když žalovaná uváděla, že bude v pracovní neschopnosti po dobu 5 až 6 týdnů. Žalovaná tedy bude mít pro vyklizení Nemovitosti dostatek času.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 150 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen „advokátní tarif”) částka 4 500 Kč (3 x 1 500 Kč) za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepsání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, částka 2 300 Kč a za jeden úkon právní služby (účast při soudním jednání) dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025, částka 900 Kč (3 x 300 Kč) coby paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, a částka 450 Kč coby paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025. Povinnost zaplatit náhradu nákladů k rukám advokáta žalobce vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.