7 C 104/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 3,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení z částky [částka] ve výši přesahujícího rozdílu mezi ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a výší zákonného úroku z prodlení 7,25 % ročně, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku [částka] (půjčka ve výši [částka], souhrnný poplatek ve výši [částka]) v 52týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze [částka]. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla za žalovanou pohledávka, kterou včetně příslušenství postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], dlužné částky souhrnného poplatku ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] (zákonný úrok z prodlení počítaný z celkové dlužné částky ve výši [částka] od [datum] do [datum]) a dále úroků z prodlení z celkové dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila žalobkyni ničeho dalšího.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud projednal věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši [částka], souhrnný poplatek činil částku [částka]. Žalovaná se celkovou částku [částka] zavázala splácet formou 52týdenních splátek po [částka]. Součástí obsahu smlouvy byly učiněny smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, resp. věřitelem a dlužníkem, např. ujednání o RPSN ve výši 199,40 % Smluvní podmínky však nejsou opatřeny podpisem žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy [číslo] (seznamu postupovaných pohledávek), má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně informací o zpracování osobních údajů soud ověřil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznamovala postoupení pohledávky vzniklé ze smlouvy o zápůjčce [číslo] na žalobkyni a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Z podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku ze dne [datum] soud ověřil, že právní zástupce žalobkyně žalované tohoto dne zasílal zásilku.

5. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, se žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela smlouvu o půjčce, na základě které žalované poskytla peníze v dohodnuté výši ([částka]), které se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení (o souhrnný poplatek ve výši [částka]) na částku [částka], právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 52týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, dle sdělení žalobkyně uhradila pouze [částka]. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla za žalovanou pohledávka, kterou včetně příslušenství postoupila na žalobkyni.

6. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů, platných do [datum].

7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 658, odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

10. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Podle § 56 odst. 1 obč. zák., spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

13. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, k obecným výkladům citovaných ustanovení připomíná, že dobrými mravy judikatura i literatura rozumí soubor určitých společností vytvořených a uznávaných pravidel slušnosti, které vedou jedince k vzájemnému respektování se navzájem a nepoškozování obecných zájmů společnosti. Můžeme je také označit za soubor hodnotících kritérií, která určují, které jednání je v dané společnosti považované za dobré a které ne (srov. Dobré mravy, www.epravo.cz z 20. 5. 2002). Východiskem úvah, zda je výkon práva v rozporu s dobrými mravy, je okolnost, že ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu„ dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5016/2016). Výklad pojmu "dobré víry" podporuje i článek 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13 EHS, který byl právě do § 56 obč. zák. implementován. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Z konkrétní judikatury, která se zabývá posuzováním souladnosti obsahu smluv s dobrými mravy, soud uvádí zejména nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum], ve kterém se Ústavní soud vyjádřil tak, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. [příjmení], kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takovou smlouvu podepsal. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 uzavřel, že ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. V dané věci byla půjčka ve výši [částka] navýšena o souhrnný poplatek ve výši [částka] a celkovou částku [částka] měla žalovaná splatit 52týdenními splátkami po [částka]. Je skutečností, že v době uzavření půjčky ještě nebyla zákonem stanovena poskytovatelům spotřebitelských úvěru povinnost zjišťovat úvěruschopnost dlužníka přímo zákonem, jako je tomu v současnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jistě však lze uzavřít, že i v době uzavření této smlouvy o půjčce bylo nemravným a zájmům celé společnosti odporujícím jednání věřitele, pokud poskytl půjčku dlužníku bez toho, aby řádně prověřil jeho schopnost půjčku splácet. Takový dlužník se ocitl v neřešitelné situaci, dluhové spirále, jež devastovala nejen jeho osobně, ale i jeho rodinné příslušníky a ve svých důsledcích negativně dopadla na celou společnost celou řadou aspektů, počínaje rozšířením tzv. šedé ekonomiky a konče nutností výplaty sociálních dávek či administrace insolvencí, exekucí a soudních sporů uvedených dlužníků. V projednávané věci soud považoval žalovanou, jakožto spotřebitele za výrazně slabší smluvní stranu. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše poplatků a úroků se zcela vymyká obvyklé výši poplatků a úroků bank, a žalobkyně nic netvrdí (ani neprokazuje), že by její nárok byl odůvodněn další činností právní předchůdkyně žalobkyně, která by nutně zvyšovala její náklady a odůvodňovala zvýšené platby žalované, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že ujednání o výši úroků a poplatků je v tomto případě v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na to, že tato smluvní ujednání nelze oddělit od ostatních částí smlouvy, je smlouva o půjčce [číslo] ve smyslu ustanovení § 39 a § 56 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy neplatná jako celek.

14. Současně má soud v řízení za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku [částka]. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť částka ve výši [částka] byla žalované poskytnuta bez právního důvodu. Dle sdělení žalobkyně žalovaná částku [částka] uhradila. Soud proto uložil žalované, aby žalobkyni uhradila částku ve výši [částka] a to i se zákonným rokem z prodlení. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], nejpozději do [datum] (ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od doručení, [datum] byla neděle) lhůta k plnění 7 dní) měla žalovaná plnit, a od [datum] je tak žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

15. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

16. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaná byla ve výsledku úspěšnější, ale dle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Soud odkazuje na Nejvyšším soudem (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu.

17. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.