7 C 125/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 11 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 800 Kč s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 800 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 376,14 Kč a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 901,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 624,40 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 800 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný předal žalobkyni dne 14. 12. 2006 vyplněnou žádost o založení postžirového účtu ev. číslo (návrh na uzavření smlouvy), na jejímž základě došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o účtu, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu č. bankovní účet a úpravě vzájemných práv a povinností mezi žalobkyní a žalovaným. Následně došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o kontokorentu číslo dne 11. 11. 2016, a to na základě žádosti o poskytnutí kontokorentu číslo. Žalobkyně na základě smlouvy o kontokorentu umožnila žalovanému přečerpat jeho běžný účet do výše dílčího úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy o kontokorentu byly podmínky pro kontokorent. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,90 % ročně. Žalovaný se se zavázal zajistit na svém běžném účtu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků, poplatků a event. naběhlých úroků z prodlení týkajících se kontokorentu, své závazky však neplnil, naposledy se ocitl v prodlení ke dni 8. 7. 2019, nicméně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru až po opakovaném prodlení s úhradou měsíčních splátek až po odeslání poslední výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 5. 9. 2019, a to oznámením o zesplatnění úvěru ke dni 30. 10. 2019. Po zohlednění veškerých plateb uhrazených žalovaným ve prospěch svého dluhu, dlužil žalovaný žalobkyni ke dni 21. 9. 2020 částku ve výši 15 077,32 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného běžného úroku ve výši 2 376,14 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 901,18 Kč.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy se žalovaným s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele dle § 20z a následujících zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Úvěrový limit žalovaného byl schválen na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného. Žalobkyně za účelem zjištění volné platební kapacity žalovaného vycházela z příjmů žalovaného ve výši 16 000 Kč měsíčně, a to na základě transakcí na běžném účtu žalovaného a z výdajů ve výši 8 376 Kč měsíčně, které byly vypočteny na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti vč. vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené, alimenty apod.) a deklarované platby na pojištění. Žalobkyně dospěla k závěru, že systémem vypočtená platební kapacita žalovaného ve výši 7 624 Kč (16 000 Kč – 8 376 Kč), je pro splátku ve výši 500 Kč měsíčně (5% z limitu) dostatečná.

1. K jednání, které se ve věci konalo dne 16. 8. 2021, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů.

3. Z žádosti o založení postžirového účtu se podává, že žalovaný dne 14. 12. 2006 podal žádost o založení postžirového účtu. Z žádosti o kontokorent ze dne 11. 11. 2016, předsmluvních informací ke kontokorentu a ze smlouvy o kontokorentu ze dne 11. 11. 2016 bylo soudem zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11. 11. 2016 uzavřena smlouva a kontokorentu číslo Smluvní strany si ujednaly výši úvěrového limitu 10 000 Kč, s tím, že výše tohoto úvěrového limitu je navázaná na účet č. bankovní účet. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,90 % ročně. V žádosti o kontokorent žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, v domácnosti žije s jednou další osobou, je zaměstnán u právnická osoba a jeho měsíční příjem činí 16 000 Kč. V podmínkách pro kontokorent a obchodních podmínek pro platební karty je zakotvena úprava práv a povinností mezi žalobkyní a žalovaným, resp. věřitelem a dlužníkem. Z listiny označené jako 1. upomínka soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila na to, že vzhledem k tomu, že na účtu č. bankovní účet nebylo dostatek finančních prostředků, neproběhla v plné výši úhrada kontokorentu. Výzvou k zaplacení dluhu ze dne 15. 7. 2019, opakovanou výzvou k zaplacení dluhu ze dne 5. 8. 2019 a poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 5. 9. 2019 včetně dodejky byl žalovaný ze strany žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z listiny označené neplnění podmínky kontokorentu se podává, že s ohledem na to, že v průběhu posledních 3 měsíců žalovaný neplnil podmínku, která je s kontokorentem spojena a která vyžaduje, aby žalovaný zajistil na svém účtu kreditní obrat minimálně ve výši 50 % limitu kontokorentu, byl žalobkyní vyzván, aby nejpozději do 31. 10. 2019 na svém účtu splnil výše uvedenou podmínku případně, aby limit snížil, a zároveň upozorněn, že v případě, že svůj limit nesníží či nezajistí požadovaný kreditní obrat, bude mu doručena výzva ohledně důsledků nedodržení podmínky kreditního obratu, která je zpoplatněna. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1. 11. 2019 včetně dodejky se podává, že žalobkyně ke dni 30. 10. 2019 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 12 595,74 Kč. Z výpisu z účtu č. bankovní účet soud zjistil, že žalovaný ke dni 21. 9. 2020 žalobkyni dlužil částku 15 077,32 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, smluvního úroku 2 376,14 Kč a úroku z prodlení 901,18 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného vyplynul stav dlužné jistiny a příslušenství v období od 16. 11. 2016 do 6. 9. 2020. Z informací z právnická osoba anonymizováno soud zjistil, že žalovaný podal žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč dne 2. 10. 2016 (tuto žádost žalovaný nedokončil) a žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč dne 26. 9. 2016 (tuto žádost vzal žalovaný zpět). Z listiny označené data o žádosti soud zjistil, že žalobkyně po prověření žalovaného schválila kontokorent ve výši 10 000 Kč. Ze statistiky rodinných účtů se soud seznámil s průměrnými výdaji domácnosti pro rok 2015 a 2016. Z historie účtu číslo si soud ověřil výši přijatých plateb, které žalovaný na účet obdržel za období 3 měsíců před poskytnutím úvěru. Předžalobní výzvou k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 30. 9. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 15 077,32 Kč. Z poštovního podacího archu ze dne 2. 10. 2020 soud zjistil, že žalovanému byla toho dne odeslána zásilka.

4. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškerá tvrzení žalobkyně ohledně uzavření smlouvy o kontokorentu, uvedená v žalobě, má soud za prokázaná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem, uzavřela smlouvu o kontokorentu, na základě které žalovanému poskytla kontokorentní úvěr v dohodnuté výši 10 000 Kč Smluvní strany si ujednaly, že výše úvěrového limitu 10 000 Kč bude navázaná na účet č. bankovní účet (účet žalovaného). Úrok byl sjednán ve výši 17,90 % ročně. Žalovaný porušil povinnost mít na svém běžném účtu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků, poplatků a event. naběhlých úroků z prodlení týkajících se kontokorentu a dostal se tak do prodlení s placením povoleného přečerpání (kontokorentu), a proto byl žalobkyní opakovaně vyzýván k vyrovnání dluhu zajištěním dostatečného zůstatku peněžních prostředků na účtu č. bankovní účet. Vzhledem k tomu, že nezaplatil dlužnou částku vyplývající ze smlouvy o kontokorentu, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 10. 2019 a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Z výpisu z účtu č. bankovní účet bylo prokázáno, že žalovaný ke dni 21. 9. 2020 žalobkyni na dotčeném kontokorentu dlužil částku 15 077,32 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného běžného úroku ve výši 2 376,14 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 901,18 Kč.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po právní stránce posoudil soud daný případ ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z., přičemž jeho výše byla stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. V daném případě soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla na základě § 2395 a násl. o. z. uzavřená dne 11. 11. 2016 smlouva o kontokorentu, žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k uzavřené konkrétní úvěrové smlouvě. Žalobkyně prokázala listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku, čerpání kontokorentu žalovaným ve výši 10 000 Kč a sjednaných poplatků ve výši 1 800 Kč. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil částku 11 800 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 624,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 800 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč.

10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.