7 C 128/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 305 215,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku 12,61 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, , k rukám právní zástupkyně žalovaného, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 12,61 % ročně za částky , částka, od , datum, do zaplacení s tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, se sídlem , adresa, (dále jen „, právnická osoba, .“ či „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), ve které strany sjednali čerpání úvěru až do výše , částka, . Na základě této smlouvy a své žádosti čerpal žalovaný téhož dne částku ve výši , částka, za účelem úhrady úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty u , právnická osoba, č. účtu , č. účtu, , dále pak částku ve výši , částka, za účelem úhrady splátkového úvěru sjednaného u , právnická osoba, č. účtu , č. účtu, , dále pak částku ve výši , částka, za účelem úhrady splátkového úvěru sjednaného u , právnická osoba, číslo účtu , č. účtu, , dále pak částku ve výši , částka, za účelem úhrady splátkového úvěru sjednaného u , právnická osoba, č. účtu , č. účtu, a konečnou částku ve výši , částka, jako neúčelový úvěr. Mezi stranami byl v bodu 3.1. smlouvy o úvěru sjednán pevný úrok ve výši 12,61 %. Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného úroku splácet v pravidelných splátkách ve výši , částka, vždy k patnáctému dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný se dne , datum, dostal do prodlení s hrazením pravidelných splátek, když neuhradil splátku splatnou k , datum, a následně ani dvě následující splátky splatné k , datum, a , datum, . Bod 7.1. smlouvy o úvěru stanoví, že k porušení smlouvy o úvěru dochází, když se dlužník dostane do prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo více než dvou splátek, žalovaný tak porušil podmínky smlouvy o úvěru a na základě bodu 7.2. smlouvy o úvěru , právnická osoba, využila svého práva daného smlouvou o úvěru a prohlásila ke dni , datum, úvěr za okamžitě splatný. O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, . Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil dluh pouze částečně, a to úhradou ze dne , datum, ve výši , částka, , která byla započtena v souladu s bodem 4.3. smlouvy o úvěru. Původní věřitel, společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku představující zesplatněný dluh žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, žalobkyni ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Ke dni postoupení činila pohledávka celkem , částka, , a to , částka, na dlužné jistině , částka, na dlužných splatných úrocích z prodlení do dne postoupení pohledávky , datum, a , částka, na dlužných splatných řádných úrocích do dne postoupení pohledávky , datum, . Žalovaný vyjma úhrady ve výši , částka, ze dne , datum, na zesplatněný úvěr neuhradil ničeho, ačkoliv byl původním věřitelem i žalobkyní několikrát vyzýván. A to i přes předžalobní výzvu k úhradě právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že byl v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. KSUL , spisová značka, osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásily, ač tak měly učinit s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu., právnická osoba, listin předložených žalobkyní, zejména smlouvy o úvěru ze dne , datum, , rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze , datum, , listin nazvaných „podklady pre súdne konanie“ z , datum, má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru na základě které žalovaný právního předchůdce žalobkyně čerpal úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného úroku splácet v pravidelných splátkách ve výši , částka, vždy k patnáctému dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný se dostal dne , datum, do prodlení s hrazením pravidelných splátek, když neuhradil splátku splatnou k , datum, a ani k , datum, a , datum, . Proto právní předchůdce žalobce přípisem ze dne , datum, rozhodl o okamžité splatnosti celkového dluhu , částka, .

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně výpisu z poštovního podacího archu z , datum, má soud za prokázané, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, byla postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná jistina , částka, , splatné úroky z prodlení , částka, a splatné obligační úroky , částka, .

5. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně výpisu z poštovního podacího archu z dne , datum, vyplynulo, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky.

6. Jak se podává z výpisu z insolvenčního rejstříku vůči žalovanému bylo vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. KSUL , spisová značka, , vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna dne , datum, v 10:07 hodin a zároveň byli věřitelé vyzváni, aby své pohledávky v tomto insolvenčním řízení uplatnili, a to vyhláškou ze dne , datum, č. j. KSUL , spisová značka, – A – 5. Žalobkyně v tomto řízení, tedy v insolvenčním řízení vedeném vůči žalovanému, uplatnila svou pohledávku za žalovaným z titulu dluhu uplatněného v civilním řízení tj. z titulu dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., která byla zesplatněna ke dni , datum, (jistina , částka, plus příslušenství). Přihláška byla vedená pod č. přihlášky P2. V tomto řízení byl na majetek žalovaného usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. KSUL , spisová značka, – B – 7, prohlášen konkurs s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. KSUL , spisová značka, – B – 37, byl konkurs na majetek dlužníka žalovaného zrušen, neboť soud obdržel zprávu insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c insolvenčního zákona). Jak se podává z rozvrhového usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. KSUL , spisová značka, – , právnická osoba, , a zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení žalobkyně na konto dotčené smlouvy o úvěru obdržela v tomto insolvenčním řízení částku , částka, .

7. Jak bylo dále zjištěno z insolvenčního rejstříku, vůči žalovanému bylo vedeno další insolvenční řízení u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. KSUL , spisová značka, , toto insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu dlužníka, což bylo oznámeno vyhláškou Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. KSUL , spisová značka, – A – 3, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne , datum, v 10:01 hodin a zároveň byli věřitelé dlužníka, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení k podání přihlášky pohledávky. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. KSUL , spisová značka, - A - 8 byl zjištěn úpadek dlužníka žalovaného, soud povolil řešení úpadku oddlužením a zároveň byli věřitelé dlužníka, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku, to znamená do dvou měsíců od , datum, . Jak však bylo zjištěno z insolvenčního rejstříku, žalobkyně svou pohledávku v tomto řízení nepřihlásila. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. KSUL , spisová značka, – B – 28, soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka žalovaného a zároveň osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Toto usnesení nabylo právní moci dne , datum, a ve výroku ohledně osvobození dlužníka od placení pohledávek dne , datum, .

8. Podle ustanovení § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“ či „i. z.“) jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých v oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.

9. Podle § 414 odst. 2 i. z. osvobození podle odst. 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se při insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

10. Podle § 414 odst. 3 i. z. osvobození podle odst. 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníků pro tyto pohledávky právo postihu.

11. Podle § 414 odst. 4 i. z. při osvobození dlužníka podle odst. 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku, zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170) se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

12. Osvobození dlužníka od placení shora citovaných pohledávek se vztahuje také na nezajištěné pohledávky, které nebyly nezajištěnými věřiteli vůbec uplatněny přihláškou pohledávku, ač tito věřitelé tak učinit mohli a měli, byly přihlášeny po uplynutí propadné lhůty dané insolvenčním soudem v jeho rozhodnutí dle § 136 odst. 2, písm. d tj. přihláška pohledávky byla odmítnuta pro opožděnost, nebyly přihlášeny řádně, tj. přihláška pohledávky byla odmítnuta dle § 185 pro svou neúplnost i při zachování postupu podle § 188 odst. 2, byly řádně přihlášeny, ovšem byly věřitelem vzaty zpět (§ 184), byly řádně přihlášeny, ale účast věřitele byla insolvenčním soudem ukončena dle § 186 a byly řádně přihlášeny, ovšem byly řádně a úspěšně popřeny insolvenčním správcem nebo dlužníkem (§ 410). Pokud zajištěný věřitel svou zajištěnou pohledávku v insolvenčním řízení řádně a včas neuplatní, bude se osvobození dlužníka od povinností plnit neohrazené části závazků, vztahovat i na zajištěnou pohledávku, včetně zajištění. Osvobození udělené dlužníkovi insolvenčním soudem, se vztahuje také na závazky dlužníka vůči osobám, které ručily za závazky dlužníka, plnily za dlužníka z titulu tohoto zajištění a nyní mají vůči dlužníkovi pohledávku z titulu následného regresu.

13. Rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 i. z., jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům, ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat. Ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka. Vedle jazykového a systematického výkladu ustanovení § 414 insolvenčního zákona lze výše uvedené podpořit též poukazem na ustanovení § 183 insolvenčního zákona, kdyby úprava obsažená v § 414 odst. 3 insolvenčního zákona měla vést k osvobození ručitelů a jiných osob zajišťují svým majetkem pohledávky vůči dlužníku od placení pohledávek dlužníkovým věřitelům pak by bylo na místě se ptát po logice úpravy, která až do skončení insolvenčního řízení (u oddlužení, dokud insolvenční soud nevydá rozhodnutí, jímž vezme na vědomí splnění oddlužení – § 413 i. z.) dovoluje věřitelům (ve shodě s argumentací obsaženou v důvodové zprávě k insolvenčnímu zákonu) domáhat se vůči těmto osobám uspokojení své pohledávky bez ohledu na probíhající insolvenční řízení. Ostatně logiku by v těchto souvislostech postrádala i úprava vlastního procesu osvobození dlužníka od placení zbytku neohrazených pohledávek (odehrávající se mimochodem až po skončení insolvenčního řízení), jež by osvobození osob uvedených v § 414 odst. 3 insolvenčního zákona činila závislým na návrhu dlužníka (srov. § 414 odst. 1 větu druhou insolvenčního zákona). Přitom celý institut oddlužení směřuje k vypořádání majetkových poměrů dlužníka s jeho věřiteli, závazky (dluhy), jiných osob (těch, jež věřitelům za splnění závazku odpovídají společně a nerozdílně s dlužníkem a těch, které svým majetkem zajišťují pohledávky věřitelů vůči dlužníků) předmětem vypořádání při oddlužení nejsou, (uvedený institut k vypořádání těchto závazků – dluhů nesměřuje). Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka odplacení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům, ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 3509/2010).

14. Přiznané osvobození od placení pohledávek se netýká pouze peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce uložené dlužníkům v trestním řízení pro úmyslný trestný čin pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti (§ 416 odst. 1) nebo nových dluhů dlužníka, pokud vznikly v průběhu oddlužení, pohledávky věřitelů, jichž se osvobození týká nezanikají jen jejich splnění nelze dlužníků pro přiznané osvobození vymoci. Dlužník nemá povinnost je plnit (stávají se naturální obligací). Zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zůstává zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku, zpeněžení tohoto majetku (míra uspokojení po skončení oddlužení tak nemusí odpovídat celé výši zajištěné pohledávky); pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují, podle § 170 (úroky, úroky z prodlení), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

15. Pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat v soudním či jiném řízení, již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat. Pohledávka má povahu naturální obligace. Ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka. Takto nastavené účinky přiznaného osvobození jsou též ve shodě s úpravou obsaženou v ustanovení § 417 insolvenčního zákona již insolvenčnímu soudu dovoluje za stanovených podmínek přiznané osvobození dlužníka odejmout, aniž by bylo nutné řešit specifické důsledky, jež by odejmutí osvobození mělo na již „zaniklé“ neuhrazené části pohledávek. Odejmutím osvobození se tak „pouze“ obnovuje soudní či jiná vymahatelnost takových pohledávek.

16. Účinky pravomocného osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (§ 414 odst. 1 i. z.) se vztahují na náhradovou pohledávku soudního exekutora i pro ten případ, že tato pohledávka nebyla do insolvenčního řízení přihlášena (§ 414 odst. 2 i. z.). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, před právní mocí rozhodnutí, kterým soud přizná účastníku občanského soudního řízení nárok na náhradu nákladů řízení (před okamžikem vzniku nároku na náhradu nákladů řízení), nelze takový nárok přihlásit do insolvenčního řízení ani jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky, na příslušenství pohledávky, která nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vydaného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení.

17. Na základě provedeného dokazování a zjištěných skutečností soudu nezbylo než žalobu zamítnout, neboť pohledávka žalobce se stala naturální obligací, když žalovaný byl v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. KSUL , spisová značka, osvobozen od placení pohledávek věřitelů, kteří se pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Jedná se i o případ pohledávky žalobkyně v tomto řízení. Žalobkyně měla svou pohledávku do tohoto insolvenčního řízení přihlásit na základě usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. KSUL , spisová značka, – A – 8 ve lhůtě do dvou měsíců od , datum, . Pokud tak neučinila její pohledávka vůči žalovanému nezanikla, nelze ji však žalobkyni přiznat v civilním řízení s poukazem na ustanovení § 414 insolvenčního zákona, neboť žalovaný byl pravomocně osvobozen od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Soudu proto nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

18. S ohledem na to, že žalovaný měl ve věci plný úspěch, má dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, účast na jednání soudu), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t.

19. Soud bohužel nemohl přiznat žalovanému náhradu za právní zastoupení za úkon právní pomoci nahlédnutí do spisu, byť žalovaný prokázal, že dne , datum, jeho právní zástupkyně do spisu nahlížela, když uskutečnění náhledu do spisu není samostatným úkonem právní služby podle § 11 advokátního tarifu, ale úkonem provedeným v rámci úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b), tj. právní porady s klientem, včetně přípravy a zastoupení. K této problematice se Ústavní soud vyjádřil tak, že výklad § 11 advokátního tarifu spočívající v nahlížení do spisu nevybočuje z principu, že nikoli všechny úkony právní služby (§ 16 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů) jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna podle § 11 advokátního tarifu. S touto problematikou se judikatura Ústavního soudu vypořádala již v nálezu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 1099/09 (N 183/54 SbNU 281), v usnesení ze dne , datum, sp. zn. II. ÚS 435/06, v usnesení ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 791/07 a v usnesení ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 1855/07, III.ÚS 724/18 aj.

20. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce (§ 49, odst. 1 o. s. ř.). Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. když soud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty splatnosti či plnění ve splátkách.