7 C 130/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 13 109,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, a úroku ve výši 18,39 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, u soudu podanou dne , datum, , na žalovanému svou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, , IČ: , IČO, , uzavřel dne , datum, s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, dále jen "Smlouva", na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši , částka, (spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , souhrnný poplatek ve výši , částka, (z toho kapitalizovaný úrok , částka, , částka za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, a poplatek za zpracování zápůjčky , částka, ), a to formou 52 týdenních splátek á , částka, . Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko částku , částka, , uplynutím lhůty došlo k zesplatnění pohledávky. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši , částka, , z toho , částka, na dlužné jistině, , částka, na dlužných poplatcích, dále na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení , částka, (z jistiny , částka, ve výši 11,75 % ročně za dobu od , datum, do , datum, ) a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, na kapitalizovaném obligačním úroku , částka, ve výši 18,39 % z jistiny , částka, za dobu od , datum, do , datum, a úrok ve výši 18,39 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedl na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky. Žalovaný na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradil ničeho.

2. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , bylo řízení částečně, co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, dle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. zastaveno, když v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět s poukazem na to, že částku , částka, žalovaný dne , datum, , tj. po podání žaloby, zaplatil.

3. Žalovaný sdělil, že neví, co by k věci uvedl.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, soud ověřil, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejím základě předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , souhrnný poplatek činil částku , částka, (z toho kapitalizovaný úrok , částka, , částka za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, a poplatek za zpracování zápůjčky , částka, ), bylo sjednáno pojistné plnění , částka, a žalovaný se celkovou částku , částka, zavázal splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 52 týdenními splátkami po , částka, a jednou ve výši , částka, . Byla sjednána úroková sazba 88 %, RPSN 197,92 %.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, se podává, že právní předchůdce žalobkyně ohledně žalovaného evidoval tyto údaje: totožnost ověřena z občanského průkazu, bydlí v nájemním bydlení, má základní vzdělání, je svobodný, zamýšlená povaha úvěru je na běžné výdaje domácnosti, počet vyživovaných osob 0, není majitelem auta, má zdroje příjmů z plného úvazku z pracovní smlouvy, s pravidelným čistým měsíčním příjmem , částka, , a dalšími čistými příjmy domácnosti , částka, , celkem , částka, , s odhadovanými měsíčními výdaji , částka, , s tím, že žalovaný předložil 2 výplatní pásky. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by tyto údaje byly poskytovatelem úvěru jakkoli ověřovány.

6. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na konto dotčené smlouvy uhradil celkem , částka, . Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud ověřil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznamoval postoupení pohledávky na žalobkyni spolu s výzvou k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení. Z podacího lístku ze dne , datum, soud ověřil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, soud ověřil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku ze dne , datum, soud ověřil, že právní zástupce žalobkyně žalovanému tohoto dne zasílal zásilku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu postupovaných pohledávek, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně.

7. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr v dohodnuté výši (, částka, ), kterou se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení o celkový poplatek ve výši , částka, (z toho kapitalizovaný úrok , částka, , částka za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, , poplatek za zpracování zápůjčky , částka, , pojištění , částka, ) na částku , částka, , předchůdci žalobkyně zaplatit v 52 týdenními splátkami po , částka, a jednou ve výši , částka, . Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, uhradil pouze část, a to částku , částka, , předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedl na žalobkyni.

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 1 odst. 2 in fine o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o .z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatil ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl.

16. Podle § 86 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. V projednávané věci žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by poskytovatel půjčky, předchůdce žalobkyně, s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnuté finanční prostředky ve výši , částka, a souhrnného poplatku v celkové výši , částka, , když úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % ročně, RPSN 197,92 %, a dlužná částka včetně sjednaného navýšení měla být žalovaným – spotřebitelem uhrazena ve formě 52 týdenních splátek (51 týdenními splátkami po , částka, a jednou ve výši , částka, ). Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl vedena v registru dlužníků bank apod.

20. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

21. Ustanovení § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

22. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

23. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

24. A navíc, jak plyne z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci C-2020-167 (řízení o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, , týkající se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

25. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval. Předtištěné prohlášení spotřebitele ve smlouvě o úvěru o tom, že se mu dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopen posoudit, zda je pro něj spotřebitelský úvěr vhodný nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

26. Žalobkyně soudu předložila pouze dokument nazvaný jako „Karta zákazníka“. Jedná se však pouze o vyplněný tiskopis a ve vztahu ke skutečnému prověřování bonity žalovaného nemá žádnou důkazní sílu. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých její právní předchůdce ověřoval bonitu žalovaného. Uvedenými důkazy by byla například pracovní smlouva, výplatní páska, výpis z účtu, nájemní smlouva, výpisy z bankovních a nebankovních registrů apod. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Navíc údaje zaznamenané v Kartě zákazníka jsou dle soudu nerealistické, kdy např. výše výdajů žalovaného je uvedena částkou , částka, měsíčně, ale žalovaný bydlel v nájemním bydlení, uvedená částka neodpovídá běžným tržním cenám nájemného, a žalovaný jistě měl i další výdaje.

27. S ohledem na shora uvedené závěry soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem, a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o. z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

28. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku , částka, . Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, resp. předchůdce žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši , částka, žalovanému poskytl bez právního důvodu. Protože žalovaný splatil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně před podáním žaloby částku , částka, a po podání žaloby částku , částka, , celkem , částka, (byť úhrada mohla být částečně mylně započtena na neexistující příslušenství či smluvní nároky, když smlouva ze dne , datum, je ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatná), přiznal soud žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení. Protože smlouvu ze dne , datum, má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky za poskytnutí půjčky) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. Soud proto žalobu v rozsahu poplatků, kapitalizovaného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení ve výši přesahující přiznaný zákonný úrok z prodlení jako nedůvodnou zamítl.

29. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne , datum, ve lhůtě do 10 dnů od doručení výzvy, danou k poštovní přepravě dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní cen po odeslání, tj. , datum, , žalovaný měl plnit do 10 od doručení výzvy, tj. do , datum, , a od , datum, byl tak žalovaný s úhradou částky , částka, v prodlení (do , datum, , kdy uhradil , částka, , od , datum, je v prodlení s úhradou částky , částka, ). Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

30. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

31. Podle § 142 odst. 2 o. s .ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalovanému, která byla převážně úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.