7 C 143/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 13 581 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 7. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 3 581 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 581 Kč od 8. 8. 2019 do 6. 2. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 581 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 064,30 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení částky 13 581 Kč spolu s úrokem z prodlení a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 22. 2. 2019 úvěrovou smlouvu, a to elektronickými prostředky komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovanou jako úvěrovanou poskytnutí úvěru v částce 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 300 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců, přičemž výše jednotlivých byla stanovena ve splátkovém kalendáři. Žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč dne 22. 2. 2019 (datum odepsání částky z účtu žalobkyně) převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradila. Žalobkyni tak vznikla pohledávka v celkové výši 13 581 Kč. Žalovaná žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradila.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne 18. 8. 2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu 3. Z úvěrové smlouvy (ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo]) ze dne 22. 2. 2019, splátkového kalendáře, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo]), opisu výpisu proplacení smlouvy, potvrzení o provedené platbě ze dne 22. 2. 2019, přílohy č. 1 - odeslání SMS kódu a přílohy č. 2 - odeslání návrhu smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne 22. 2. 2019 na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem částku 16 136 Kč formou 24 splátek, jejichž konkrétní výše byla stanovena ve splátkovém kalendáři. Z fotokopie výpisu z účtu se podává, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru na účet č. [bankovní účet]. Z předložené fotokopie [číslo obč. průkazu] soud ověřil totožnost žalované. Z listiny označené sazebník poplatků platný od 1. 2. 2017 se soud seznámil s výší jednotlivých účtovaných poplatků ze strany žalobkyně. Poslední výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 20. 5. 2019 byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky (2 682 Kč) a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 8. 7. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 14 345 Kč, a to nejpozději do 14 dnů. Z listiny označené výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně úvěr ke dni 8. 7. 2019 zesplatnila a dále že žalovaná na konto dotčené smlouvy ničeho neuhradila, z výpisu se rovněž podává, že žalovaná dluží žalobkyni částku 17 230,26 Kč. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 7. 1. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky v celkové výši 15 541 Kč, a to nejpozději do 30 dnů. Z podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že žalované byla tohoto dne odeslána zásilka. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Ze sdělení [bankovní ústav] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne 30. 6. 2021 se podává, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 22. 2. 2019 připsána částka 10 000 Kč, dispoziční oprávnění k tomu účtu měla ke dni 22. 2. 2019 žalovaná.

4. Podle § 104 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

5. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

6. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru:

11. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti Smlouvy o úvěru ze dne 22. 2. 2019. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma úvěrové smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby.

13. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaná (osoba s její elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásila a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasila a v jakém znění, tedy, zda smlouva o poskytnutí úvěru ze dne 22. 2. 2019 byla žalované skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalované (byla jí adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaná odsouhlasila právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko„ clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým).

14. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že žalobkyní ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovanou, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

15. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatcích a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o poskytnutí úvěru ze dne 22. 2. 2019 není opatřena řádným popisem žalované, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalované nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaná podepsala elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dotčené smlouvy.

16. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by úvěrová smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena, a to buď písemně, nebo elektronicky, když smlouva opatřená písemným (vlastnoručním) podpisem žalované nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaná podepsala elektronicky nezaměnitelným způsobem, se všemi důsledky pro elektronický podpis daným zákonem č. 297/2016 Sb. a změně některých dalších zákonů, tedy elektronickým podpisem, který obsahuje dostatečnou identifikaci a autentičnost podpisu.

17. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

18. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že s ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované (srov. čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016), by soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

19. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. Ze sdělení [bankovní ústav] ze dne 30. 6. 2021 vyplývá, že žalovaná měla dispoziční oprávnění k účtu, na který byla dne 22. 2. 2019 připsána částka 10 000 Kč. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne 7. 1. 2020, danou k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní cen po odeslání, tj. 10. 1. 2020 s tím, že žalovaná měla plnit nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání výzvy (výzva ze dne 7. 1. 2020), 6. 2. 2020 tak měla žalovaná plnit, a od 7. 2. 2020 je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ostatní žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy uvedené ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy (poplatky, úrok před splatností). Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 064,30 Kč, přičemž tato částka představuje 47,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,63 % a úspěchu žalované v rozsahu 26,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 581 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

22. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.