7 C 147/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Žaloba se částečně, co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále smluvního úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] denně z částky [částka] od [anonymizována dvě slova] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela jako věřitel se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný, včetně navýšení na celkovou částku [částka] (jistina ve výši [částka] + sjednané úroky ve výši [částka]) zavázal splatit v 72 ti měsíčních splátkách po [částka] Smlouva byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena elektronicky a souhlas žalovaného s předloženým zněním smlouvy je žalobkyní dovozován z odsouhlasení smluvní dokumentace, doložením souhlasu s inkasem a potvrzením o verifikační platbě. Žalovaný se dále zavázal hradit žalobkyni [částka] měsíčně za sjednanou doplňkovou inkasní službu a [částka] měsíčně za sjednanou doplňkovou službu Podpora. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky a dnem [datum] se dostal do prodlení a žalovaný dluh se po zesplatnění dne [datum] stal splatným v plném rozsahu. Žalobkyně tak požaduje přiznání nároku vůči žalovanému na zbylou neuhrazenou část jistiny ve výši [částka], na zbylou neuhrazenou část úroků ve výši [částka], na zbylou neuhrazenou část inkasní služby ve výši [částka], na zbylou neuhrazenou část služby Podpora ve výši [částka], na smluvní náklady upomínkování ve výši [částka] a na smluvní pokutu dle čl. 5 smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši [částka], přičemž žalobkyně požadovanou částku ponížila o [částka] coby platbu žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalobkyně a její právní zástupce nedostavili, svou neúčast omluvili a požádali soud, aby jednal v jejich nepřítomnosti, žalovaný se k jednání rovněž nedostavil, ačkoliv k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (díle jen „o. s. ř.“), svou neúčast řádně neomluvil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z listiny nazvané„ Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]“, včetně příloh, soud zjistil, že bylo vyhotoveno podání označené jako„ smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru“, ve kterém jako poskytovatel úvěru byla označena žalobkyně a jako spotřebitel byl označen žalovaný. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši [částka]. Z jistiny ve výši [částka] však měl žalovaný obdržet pouze [částka] a to účet č. [bankovní účet], když částka [částka] měla být použita na úhradu předchozího závazku žalovaného u žalobkyně (závazek ze smlouvy [číslo] ze dne [datum]) a částka [částka] měla být započtena na náklady žalobkyně (poplatek za vyřízení úvěru). Byla sjednána úroková sazba 23 % p. a. a RPSN 38,73 % p. a. Žalovaný se zavázal celkovou částku [částka] (jistina [částka] + úrok v celkové výši [částka]) splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 72 měsíčními splátkami po [částka] vždy do každého 15. dne měsíce. Žalovaný se dále zavázal hradit [částka] měsíčně za výkon inkasní služby a [částka] měsíčně za výkon doplňkové služby Podpora. Smlouva je uvozena slovy„ Autorizační doložka – identifikátory a časový klíč, IP adresa [adresa], čas podpisu: [anonymizováno], SMS kód: [číslo], SMS kód potvrzen z tel. čísla: [tel. číslo]“.

5. Z e-mailových zpráv odeslaných z adresy [email] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na e-mailovou adresu [email] byly zaslány přístupové údaje do klientského účtu, instrukce k zřízení inkasa a instrukce k zaslání verifikační platby a dále, že příjemce e-mailové zprávy byl informován, že z požadované částky [částka] obdrží na účet pouze [částka], když částka [částka] bude použita na úhradu jeho předchozího závazku a částka [částka] bude započtena na náklady spojené s vyřizování úvěru.

6. Z printscreenu internetového bankovnictví se podává, že u účtu č. [bankovní účet] bylo od [datum] povoleno měsíční inkaso s limitem [částka] ve prospěch účtu č. [bankovní účet].

7. Z výpisu z internetového bankovnictví [právnická osoba] (detail pohybu – okamžitá příchozí platba) ze dne [datum] bylo zjištěno, že z účtu [bankovní účet] u [právnická osoba] s názvem majitele [celé jméno žalovaného], byla odeslána částka [částka] a to na účet č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo].

8. Z printscreenu internetového bankovnictví soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla zaslána dne [datum] částka [částka] se zprávou pro příjemce„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“.

9. Z výpisu z internetového bankovnictví [právnická osoba] (detail pohybu – platba převodem uvnitř banky) ze dne [datum] se podává, že z účtu žalobkyně (účet č. [bankovní účet]) byla odeslána dne [datum] částka [částka] a to na účet č. [bankovní účet] s názvem [právnická osoba] s poznámkou„ [celé jméno žalovaného]“ pod variabilním symbolem [číslo]. Potvrzením o úhradě dluhu ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k doplacení úvěru [číslo].

10. Z výpisu z internetového bankovnictví [právnická osoba] (detail pohybu – Bezhotovostní platba) ze dne [datum] soud zjistil, že z účtu žalobkyně (účet č. [bankovní účet]) byla odeslána dne [datum] částka [částka] a to na účet č. [bankovní účet] s poznámkou„ [celé jméno žalovaného] doplatek úvěru“.

11. Z přípisu nazvaného Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne [datum] se podává, že žalobkyně zaslala žalovanému potvrzení o vyplacení úvěru dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum].

12. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] vyplynulo, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla dne [datum] připsána částka [částka], která byla odeslána z účtu žalobkyně (účet č. [bankovní účet]).

13. Z přípisu nazvaného Upomínka [číslo] ze dne [datum] se podává, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě částky [částka] (splátka úvěru ve výši [částka] + poplatek za upomínku ve výši [částka]). Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne [datum] soud ověřil, že tohoto dne zasílala žalobkyně žalovanému zásilku.

14. Z přípisu nazvaného Upomínka [číslo] ze dne [datum] se podává, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě částky [částka] (splátka úvěru ve výši [částka] + poplatek za 1. upomínku ve výši [částka] + poplatek za 2. upomínku ve výši [částka]). Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne [datum] soud ověřil, že tohoto dne zasílala žalobkyně žalovanému zásilku.

15. Z přípisu nazvaného Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne [datum] a přípisu nazvaného Zesplatnění úvěru-možnosti alternativního řešení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr žalovaného a vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka]. Z podacího lístku ze dne [datum] soud ověřil, že tohoto dne zasílal právní zástupce žalobkyně žalovanému zásilku.

16. Ze znaleckého posudku [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], ohledně posouzení podmínek CFIG při poskytování spotřebitelských úvěrů, se podává, že úroková sazba i sazba RPSN, tak, jak ji nabízí a používá [právnická osoba] u spotřebitelských úvěrů odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. Dále žalobkyně soudu předložila tištený článek z internetu ze dne [datum] s názvem„ Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček, rozdíl v sankcích může činit pětinásobek“. Žalobkyně soudu předložila přehled [obec] národní banky ohledně nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru k [datum], Auditní zprávu produktu – spotřebitelský úvěr z pohledu ZSÚ [číslo] Institutu aplikovaného práva z. s., [IČO], ze dne [datum], přílohu A-Metodiku a vysvětlivky k vyhodnocení úvěruschopnosti klienta a sdělení [obec] národní banky ze dne [datum], vše k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně též soudu předložila reprezentativní příklad pro ČSA kreditní kartu [právnická osoba], tisk z internetu nabídky [anonymizováno] půjčky od [jméno] [příjmení] bank, online kalkulačku půjčky od [anonymizována dvě slova], [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] cz., Smlouvu uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] Credit a [jméno] [příjmení], popis aplikace FIO API PLUS z [datum].

17. Z listiny nazvané„ Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]“, datované [datum] včetně příloh, potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne [datum], výpisu z internetového bankovnictví [právnická osoba] (detail pohybu – bezhotovostní platba) o vyplacení částky [částka] bez názvu protiúčtu dne [datum] bylo zjištěno, že bylo vyhotoveno podání označené jako„ smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru“, kde jako poskytovatel úvěru byla označena žalobkyně a jako spotřebitel byl označen žalovaný. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout finanční prostředky ve výši [částka] na účet č. [bankovní účet], po odečtení nákladů na vyřizování úvěru ve výši [částka].

18. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobkyně poukázala dne [datum] částku [částka] na účet č. [bankovní účet] s názvem [právnická osoba] s poznámkou„ [celé jméno žalovaného]“ pod variabilním symbolem [číslo] jako úhradu dlužné částky související s předchozím závazkem žalovaného u žalobkyně (závazek ze smlouvy [číslo] ze dne [datum]) a dále poukázala na účet žalovaného (účet č. [bankovní účet]) dne [datum] částku [částka]. Žalovaný žalobkyni celkem uhradil [částka], jak vyplývá z tvrzení uvedených v žalobě. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky přípisem ze dne [datum], daným k poštovní přepravě dne [datum].

19. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

20. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnosti elektronicky podepsat.

23. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

24. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

25. Podle § 1798 o. z., ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

26. Podle § 1810 a násl. o. z. se k nepřiměřenému ujednání ve spotřebitelských smlouvách nepřihlíží, pokud představuje značnou nerovnováhu mezi žalobcem na straně podnikatele a žalovaným na straně spotřebitele.

27. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli, musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

28. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem poskytnuty.

29. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

30. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobci tak podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.

33. Otázkou zůstává splnění požadavku písemnosti u smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] datované [datum]. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

34. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma úvěrové smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší, než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby.

35. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém znění, tedy, zda smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] byla žalovanému skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko„ clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým, zde zřejmě zasláním SMS zprávy, a že se jednalo právě o osobu žalovaného, kdo SMS zprávu zaslal).

36. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že žalobkyní ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

37. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013.

38. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření úvěrové smlouvy včetně ujednání o poplatcích a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o poskytnutí úvěru není opatřena řádným podpisem žalovaného, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (ani předchozí smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]), když smlouva opatřená písemným podpisem žalovaného nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaný podepsal elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dotčené smlouvy.

39. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:

40. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

41. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

42. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

43. Žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

44. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

45. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“ 46. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zákona č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).

47. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle Dotazníku o posouzení bonity žalovaného, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti vyžádala od žalovaného kopii občanského průkazu, doklad o příjmech a výpis z bankovního účtu a zároveň provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázi neplatných dokladů. Po vyhodnocení všech zjištěných údajů dospěla žalobkyně k závěru, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru.

48. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila pouze dokument nazvaný jako„ Dotazník k posouzení bonity žadatele - spotřebitele“, ve kterém žalovaný pouze uvedl, že je svobodný, nemá žádné děti a žádnou vyživovací povinnost, nevlastní žádnou nemovitost, je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba], na hlavní pracovní poměr (na dobu neurčitou), jako [anonymizováno] s měsíčním příjmem [částka], jeho měsíční výdaje činí [částka] (konkrétně [částka] náklady na spotřebitele a [částka] sdílené náklady na bydlení) a má jeden závazek ve výši [částka] vůči [anonymizováno]. Jedná se však pouze o vyplněný tiskopis, který ve vztahu ke skutečnému prověřování bonity žalovaného nemá žádnou důkazní sílu. Žalobkyně měla soudu předložit důkazy, na základě kterých ověřovala bonitu žalovaného, což však neučinila, přestože v dotazníku k posouzení bonity žalovaného uvedla, že ověřila pracovní poměr a mzdu žalovaného. Uvedenými důkazy by byla například pracovní smlouva, výplatní páska, výpis z účtu, nájemní smlouva a jiné. Navíc výdaje na osobu žalovaného představující částku [částka] měsíčně nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohl žalovaný uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Co konkrétně představuje částka [částka] uvedená u nákladů na bydlení není zřejmé, ani toto nebylo jakkoli ověřováno. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů.

49. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy a kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

50. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná podle § 588 o. z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

51. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] ([částka] na účet č. [bankovní účet] a částku [částka] na účet č. [bankovní účet]). Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně žalovanému částku ve výši [částka] poskytla bez právního důvodu. Protože žalovaný splatil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, částku [částka] (byť úhrada mohla být částečně mylně započtena na neexistující příslušenství či smluvní nároky, když smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum] je ve smyslu ustanovení § 588 o. z. neplatná), dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] ([částka] mínus [částka]). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], žalovaný dle výzvy měl plnit nejpozději do [datum], a od [datum] je tak žalovaný v prodlení.

52. Protože smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty, poplatky za sjednanou inkasní službu, poplatky za službu PODPORA) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.

53. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalovanému, který byl převážně úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

54. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.