7 C 192/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč ve výši 8,5% ročně za dobu od 29. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 490 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 139,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 500 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 13. 12. 2019 do 28. 1. 2020, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 509,54 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč ve výši 8,5% ročně za dobu od 13. 12. 2019 do zaplacení, částky 490 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 139,49 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“), Rámcovou smlouvu o úvěru (dále jen„ RSÚ“). Proces uzavření RSÚ byl takový (k procesu uzavření RSÚ viz čl. 4 RSÚ), že na internetových stránkách [webová adresa] žalovaný vyplnil registrační formulář, do kterého vyplnil jméno, příjmení, rodné číslo, e-mailovou adresu, číslo mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu, adresu místa skutečného pobytu, číslo občanského průkazu, číslo cestovního pasu, název zaměstnavatele, adresu zaměstnavatele a pracovní zařazení; uvedl svůj souhlas s tím, aby Úvěrující za účelem přímého marketingu nakládal s jeho osobními údaji a potvrdil, že se s RSÚ řádně seznámil a souhlasí s ní. Pro podepsání RSÚ a zřízení klientského účtu na www stránkách původního věřitele bylo třeba, aby žalovaný provedl tzv. registrační poplatek, a to výhradně z bankovního účtu žalovaného. Při úhradě registračního poplatku byl žalovaný povinen uvést, číslo účtu příjemce, vygenerované variabilní a specifické symboly, částku, unikátní text potvrzení RSÚ„ Potvrzuji sml. (kód ECSP vygenerován Úvěrujícím). ECSP kód – kód RSÚ je vygenerovaný automaticky pomocí 12 symbolů (unikátní a neměnná posloupnost symbolů (písmen nebo čísel, do které se zakóduje text RSÚ a ID Klienta)), který se používá jako dodatečné opatření pro identifikaci Klienta a potvrzuje, že text Smlouvy o RSÚ je chráněn, a také slouží pro potvrzení/podepsání RSÚ, tedy jako projev vůle Klienta. Projev vůle žalovaného uzavřít RSÚ uvedeného obsahu byl učiněn okamžikem uhrazení registračního poplatku na bankovní účet původního věřitele. Po uzavření RSÚ byla následně mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, která byla dne 10. 1. 2018 nahrazena smlouvou o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Druhá uzavřená smlouva o úvěru technicky představuje dodatek dříve uzavřené smlouvy o úvěru, jímž se prodloužila splatnost úvěru a rekapituluje ty skutečnosti, že žalovanému byla formou bezhotovostního převodu na účet finanční částka ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit spolu s poplatkem za úvěr ve výši 250 Kč a smluvním úrokem z úvěru ve výši 250 Kč, to vše s jednorázovou splatností do dne 7. 2. 2018. V případě včasného splacení závazku, tj. v termínu splatnosti platila pro žalovaného sleva na poplatek z úvěru, tedy žalovaný v případě včasného splacení závazku hradil pouze částku odpovídající poskytnuté jistině ve výši 1 000 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 250 Kč. Při včasném splacení závazku tak činila celková splatná částka 1 250 Kč. K výše uvedenému viz čl. II. a čl. VI. odst. 1 smlouvy. Proces uzavření smlouvy o úvěru byl takový (k procesu uzavření smlouvy o úvěru viz čl. 5 RSÚ), že žalovaný buď zaslal SMS zprávu s obsahem žádosti o úvěr nebo na internetových stránkách [webová adresa] v rámci svého uživatelského účtu vyplnil žádost o úvěr, v níž si zvolil požadované podmínky úvěru, tj. jistinu a dobu splatnosti. Žádost byla následně potvrzena a podána zadáním hesla dlužníka a kliknutím na tlačítko„ Podat žádost“. Po podání žádosti o úvěr byla následně původním věřitelem posouzena platební schopnost žalovaného a následně byl žalovaný formou sms zprávy či e-mailu informován o poskytnutí úvěru. Následně byla žalovanému na jeho bankovní účet zaslána požadovaná schválená jistina úvěru. Okamžikem poskytnutí úvěru, tj. odeslání požadovaných finančních prostředků na účet žalovaného, byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný celkovou splatnou částku úvěru neuhradil řádně a včas, protože do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný původnímu věřiteli ani žalobkyni neuhradil ničeho. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 1 000 Kč, nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši 250 Kč, nesplaceného poplatku z úvěru ve výši 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 490 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci vydal dne 11. 1. 2021 elektronický platební rozkaz, [číslo jednací], který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, a proto jej soud usnesením ze dne 30. 4. 2021, [číslo jednací], zrušil.

4. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když přes řádně vykázané doručení se účastníci k jednání nedostavili. Z účasti na jednání se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav, po jehož zhodnocení a po zhodnocení důkazů, každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti, podle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k následujícím právním závěrům:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vyplývá, že byla vyhotovena listina smlouvy o úvěru datovaná 30. 11. 2017, kde jako věřitel je označen předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“), jako klient žalovaný, předmětem je úvěr ve výši 1 000 Kč, se způsobem poskytnutí na bankovní účet č. [bankovní účet], jsou zde uvedeny podmínky poskytnutí úvěru a jeho splácení včetně poplatku za úvěr 250 Kč, úroky 250 Kč, oprávnění věřitele požadovat smluvní pokutu, s tím, že celkovou částku 1 250 Kč má žalovaný uhradit do 28. 12. 2017 Smlouva není opatřena podpisem věřitele ani žalovaného – klienta, u jména žalovaného je uvedeno„ z IP adresy [číslo]“. Ke smlouvě je přiloženo čestné prohlášení ke smlouvě o úvěru [číslo], kde jsou uvedeny údaje o žalovaném, taktéž čestné prohlášení není opatřeno podpisem žalovaného. Ze smlouvy o prodloužení splatnosti úvěru [číslo] se podává, že byla vyhotovena listina smlouvy o prodloužení splatnosti úvěru [číslo], datovaná 11. 1. 2018, kde jako věřitel je označen předchůdce žalobkyně [právnická osoba], jako klient žalovaný, předmětem je prodloužení splatnosti částky 1 250 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] do 7. 2. 2018 Smlouva není opatřena podpisem věřitele ani žalovaného – klienta. Z přehledu údajů o úvěrové smlouvě [anonymizováno] [číslo] se podává telefonní číslo a e-mailový kontakt žalovaného. Z výňatku z neoznačeného přehledu se podává, že dne 25. 7. 2014 byla z účtu č. [bankovní účet] s názvem [celé jméno žalovaného] zaslána 1 Kč. Z rámcové smlouvy o úvěru vyplývá, že byla vyhotovena listina smlouvy o úvěru bez data, kde jako věřitel je označen předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“), jako klient žalovaný, s tím, že mají v budoucnu v úmyslu uzavírat jednotlivé smlouvy o úvěru, ve smlouvě jsou uvedeny definice základních pojmů, práva a povinnosti stran, postup při uzavírání smluv, při poskytnutí úvěru, podrobněji upravují další obsah vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, včetně stanovení povinnosti platit věřiteli úroky, poplatky a ostatní náklady a platby. Smlouva není opatřena podpisem ani právního předchůdce žalobkyně, ani žalovaného.

6. Z příkazu k platbě ze dne 30. 11. 2017 k účtu č. [bankovní účet] se podává, že z tohoto účtu byla dne 30. 11. 2017 odeslána částka 1 000 Kč na účet č. [bankovní účet].

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, dne 4. 12. 2019, včetně příloh, bylo zjištěno, že na základě této smlouvy postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto sporu, žalobkyni. Z potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 12. 12. 2019 vyplývá, že žalobkyně uhradila společnosti [právnická osoba] kupní cenu za postoupení pohledávek dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2019. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 se podává, že společnost [právnická osoba] oznamovala žalovanému postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto sporu, na žalobkyni. Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne 22. 1. 2020 bylo zjištěno, že tohoto dne zaslala žalobkyně žalovanému zásilku.

8. Předžalobní upomínkou svého právního zástupce ze dne 9. 11. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k plnění před podáním žaloby. Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne 11. 11. 2020 bylo zjištěno, že tohoto dne zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému zásilku.

9. Výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně má soud za prokázanou legitimaci žalobkyně.

10. Ze zprávy [bankovní ústav] ze dne 22. 7. 2021 bylo zjištěno, že na účet číslo [bankovní účet] byla dne 30. 11. 2017 připsána částka 1 000 Kč, dispoziční oprávnění k účtu měl pouze žalovaný.

11. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poukázal žalovanému na jeho bankovní účet dne 30. 11. 2017 částku 1 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky přípisem ze dne 20. 1.2020, kterým též oznamoval žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni, a právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky přípisem ze dne 9. 11. 2020.

12. Aktivní legitimace žalobkyně je prokázána smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, dne 4. 12. 2019, potvrzením o přijetí platby [právnická osoba] ze dne 12. 12. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, včetně výpisu z poštovního podacího archu ze dne 22. 1. 2020.

13. Podle § 3028 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle § 104 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

15. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru:

22. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti Rámcové smlouvy o úvěru bez data a zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30. 11. 2017. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

23. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma úvěrové smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

24. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému právního předchůdce žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém znění, tedy, zda smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 30. 11. 2017 byla žalovanému skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko„ clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým).

25. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o.z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že právním předchůdcem žalobkyně ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

26. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatcích a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 30. 11. 2017 není opatřena řádným popisem žalovaného, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalované nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaný podepsal elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dotčené smlouvy.

27. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

28. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že s ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované (srov. čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016), by soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

29. S ohledem na výše uvedené soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako právní vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z.. Ochuzeným (žalobkyní) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (dne 30. 11. 2017 právním předchůdcem žalobkyně částka 1 000 Kč), k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzýván ve smyslu ust. § 1958 o.z. přípisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 20. 1. 2020 a přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2020. Z předložených listin má soud za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 1 000 Kč, kterou převedl na účet žalovaného. Pokud tedy žalovanému byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 1 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu a dle § 2991 odst. 1, 2 obč. zákoníku, a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni vrátit. Žalobkyně proto vůči žalovanému důvodně požaduje zaplacení částky 1 000 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne 20. 1. 2020, danou k poštovní přepravě dne 22. 1. 2020. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní cen po odeslání, tj. 27. 1. 2020, žalovaný měl plnit 28. 1. 2020, a od 29. 1. 2020 je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán v žalobkyní požadované nižší výši podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. Ostatní žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy uvedené ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy (smluvní úrok z úvěru ve výši 250 Kč, poplatek z úvěru ve výši 250 Kč, smluvní pokutu ve výši 490 Kč, a úrok před splatností). Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 509,54 Kč, přičemž tato částka představuje 34,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,11 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,89 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 490 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč 32. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a to z titulu porušení smluv o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a dlužníkem. Pokud jde o opakovanost podání, pak okresní soud vychází z konstantní rozhodovací praxe odvolacího soudu, kdy splněním podmínky jsou alespoň 3 srovnatelné návrhy. Porovnáním obsahu těchto návrhů s návrhem na vydání EPR v posuzované věci soud zjistil, že vylíčení skutkových tvrzení je v nich v zásadě totožné, předmětem řízení jsou vždy nároky ze smluv o úvěru a text návrhů se liší pouze v proměnných údajích o datech uzavření smlouvy, výší poskytnutého úvěru, sazbou úroků, daty zesplatnění úvěrů a výší dlužných částek (dále jen proměnné skutečnosti). Návrhy jsou jinak strukturou textu totožné, opírající se o stejný smluvní a právní základ (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 172/2021, 7 C 95/2021, 7C 141/2020, 7C 28/2020, 10C 8/2020, 21C 7/2020, 21C 8/2020, 20C 9/2020, 20C 17/2020 a jiné). Soud tedy má za splněné podmínky stanovené v § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto podle názoru soudu v zásadě technického charakteru, týkají se stejného okruhu skutečností a spočívají v přenesení jednotlivých údajů (vstupních dat) z předložených listin do textu návrhu bez toho, že by se tyto odlišnosti projevily v potřebě užití jiných smluvních ujednání nebo ustanovení právních předpisů a v důsledku toho v odlišném právním posouzení věci.

33. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce (§ 149 odst.1 o. s. ř.).

34. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty splatnosti či k poskytnutí výhody splátek.