7 C 192/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 32 425 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 12 425 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 423 Kč od 16. 2. 2021 do 1. 6. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 423 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,61 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 2. 2021 do 10. 3. 2021 a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 16. 2. 2021 dosáhne částky 36 266 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 403 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 10. 2020 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] (dále také jen„ smlouva“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně e-mailem. Žalobkyně ke způsobu uzavření smlouvy uvedla, že na telefonní číslo, které žadatel o úvěr uvede, je zaslána SMS zpráva s potvrzením, že na e-mailovou adresu byly zaslány potřebné dokumenty. Po zadání žádosti do systému systém vygeneruje jedinečný podpisový kód a platební příkaz, na základě nějž je odeslána na uvedený účet žadatele částka 1 Kč. Další SMS zprávou žadatel v odpovědi potvrdí, že souhlasí s parametry úvěru, podpisem smlouvy a dalších souvisejících dokumentů. Žalobkyně pak dokumenty podepíše a schválení úvěru je oznámeno klientovi na e-mailovou adresu. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se jej zavázala uhradit v devíti měsíčních splátkách po 3 827 Kč, s úrokem ve výši 109,95 % ročně. Úvěr byl žalované poskytnut dne 27. 10. 2020. Součástí všech splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 469 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, žalobkyni ničeho neuhradila. Kvůli prodlení o délce 65 dnů byl žalované úvěr ke dni 14. 2. 2021 zesplatněn. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení částky ve výši 36 403 Kč (co do částky 9 002 Kč se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 25 065,17 Kč za každý den prodlení žalované od 16. 2. 2021 do dne vyhotovení žaloby a co do zbývající částky 27 401 Kč se jedná o součet (i) nové dlužné jistiny úvěru ve výši 25 065,17 Kč, (ii) smluvní pokuty ve výši 998 Kč dle bodu 6.1. smlouvy, (iii) náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč dle bodu 6.2. smlouvy a (iv) úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 938 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 401 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 109,95 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 2. 2021 do 10. 3. 2021 ve výši 1 327,79 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 16. 2. 2021 dosáhne částky 36 266 Kč. Žalobkyně uvedla, že prověřila schopnost žalované řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází [anonymizováno] a [příjmení] a z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované a její hodnocení), přičemž vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 18 000 Kč, její celkové měsíční náklady činí 6 760 Kč (sestávají z následujícího: (i) životní minimum ve výši 3 860 Kč; (ii) nájemné a inkaso ve výši 2 800 Kč) a volné zdroje tak činí 10 240 Kč (po odečtení rezervy ve výši 1 000 Kč). Žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a plnění povinností z předchozí smlouvy nebylo vymáháno žalobou. Žalovaná je povinna uvést pravdivé údaje, čímž dle žalobkyně vytváří základ pro určení úvěruschopnosti. Obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná ani přes výzvy k zaplacení ze dnů 11. 1. 2021, 10. 2. 2021, oznámení o zesplatnění ze dne [datum] a předžalobní výzvu neuhradila žalobkyni ničeho.

2. Usnesením ze dne 19. 9. 2023, č.j. 7 C 192/2023-85, bylo řízení dle § 96 odst. 1,2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.“) zastaveno co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 3 978 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 978 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 978 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 86,34 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 2. 2021 do 10. 3. 2021, neboť žalobkyně vzala v uvedeném rozsahu žalobu zpět.

3. Předmětem řízení tak zůstal požadavek žalobkyně na zaplacení a) částky 23 423 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 423 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, b) částky 9 002 Kč, c) úroku ve výši 23,61 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 2. 2021 do 10. 3. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 16. 2. 2021 dosáhne částky 36 266 Kč.

4. K jednání, které se ve věci konalo dne 7. 8. 2023 a 2. 10. 2023, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k věci se nevyjádřila. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované; vycházel přitom z obsahu spisu.

5. Z listiny označené„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ [číslo] ze dne 27. 10. 2020 včetně Dodatku [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 27. 10. 2020 (dále jen„ dodatek“), předsmluvního formuláře ze dne 27. 10. 2020, prohlášení klienta ze dne 27. 10. 2020, oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 29. 10. 2020, splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 29. 10. 2020 a listiny označené„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ soud zjistil, že byla vyhotovena listina - návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva datovaná [datum], kde jako poskytovatelka úvěru je označena žalobkyně a jako klientka žalovaná. Na základě této smlouvy se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se měla zavázat splatit úvěr s dohodným úrokem ve výši 109,94 % ročně a RPSN ve výši 186,32 % ve sjednaných devíti měsíčních splátkách po 3 827 Kč. Žalovaná se tak měla zavázat k úhradě celkové částky 30 222 Kč. Podle čl. 6 smlouvy si měly smluvní strany ujednat, že jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle čl. 6 smlouvy si měly strany ujednat, že jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů a podle čl. 6 smlouvy mělo být ujednáno, že poskytovatel má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením, přičemž výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč Smlouva ani další dokumenty související se smlouvou však nejsou opatřeny podpisem žalované, u kolonky klient je uvedeno„ Jedinečný kód: [číslo], [datum] 09:41:02“. Z dodatku soud zjistil, že ohledně podpisu smlouvy klientem je sjednáno tak, že klient žalobkyni zašle na uvedené telefonní číslo SMS zprávu, kterou vyjádří souhlas, sdělí jméno, příjmení a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, kterou mu žalobkyně zaslala na bankovní účet po posouzení úvěruschopnosti. Z listiny označené„ Důkaz o odeslání 1 Kč“ bylo zjištěno, že uvedená platby byla odeslána dne 27. 10. 2020. Z listiny označené„ Zaslaná SMS (Informace o vyplacení)“ bylo zjištěno, že dne 27. 10. 2020 byla na telefonní číslo: [číslo] odeslána SMS zpráva uvedeného znění. Z listiny označené„ Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“ bylo zjištěno, že dne 27. 10. 2020 byly z telefonní čísla [číslo] odeslány dvě SMS zprávy ve znění„ Souhlasim, [jméno], [anonymizováno], [číslo]“ a„ Souhlasim, [jméno] [jméno], [anonymizováno] [číslo]“.

6. Z listin označených„ Pojištění schopnosti splácet úvěry“,„ Informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry“, přílohy [číslo] k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 27. 10. 2020 a přihlášky do pojištění bylo zjištěno, že žalovaná měla sjednat pojištění s měsíčním pojistným ve výši 469 Kč. Žádný z dokumentů není opatřen podpisem žalované, u kolonky klient v příloze [číslo] k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr je uvedeno„ Jedinečný kód: [číslo], [datum] 09:41:06“.

7. Z hodnocení klienta ze dne 27. 10. 2020 se podává, že žalovaná prohlásila, že je svobodná, s výučním listem, bydlí u rodičů, kdy výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) činí 2 800 Kč, výdaje na ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) činí 100 Kč, celkové výdaje žalované s připočtením částky životního minima (3 860 Kč) činí celkem 6 760 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatelky [právnická osoba], u které pobírá příjem 18 000 Kč. Výši pobíraného příjmu doložila čtyřmi potvrzeními o zaúčtování platby na účet č.: [bankovní účet] s údaji: dne [datum] zaúčtováno 17 452 Kč, dne [datum] zaúčtováno 17 922 Kč, dne [datum] zaúčtováno 16 140 Kč a dne [datum] zaúčtováno 20 525 Kč. Z listiny označené„ Základní informace o klientovi“ bylo zjištěno číslo účtu žalované: [bankovní účet], její e-mailová adresa: [email] a telefonní číslo: [číslo].

8. Ze skóringu žalobkyně (NRKI) soud zjistil, že žalovaná dosahovala skóre 240 bodů, tedy spadala do kategorie I. (vyšší riziko). Z výpisu záznamů z registru [příjmení] byl generován negativní výsledek k žalované. Z fotokopie [číslo obč. průkazu] soud zjistil totožnost žalované. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 soud ověřil, že žalobkyně má od ČNB povolení mimo jiné k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z účtu č. [bankovní účet] byla dne 27. 10. 2020 odeslána částka 20 000 Kč ve prospěchu účtu [číslo] [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Z karty klienta ke smlouvě [číslo] se podává, že žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila.

9. Ze dvou výzev k zaplacení ze dnů 11. 1. 2021 a 10. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 14. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění dluhu a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky 27 401 Kč. Z dodejky s datem 2. 11. 2020, kdy byla zásilka uložena pro žalovanou, bylo zjištěno, že uvedeného dne žalobkyně doručovala žalované zásilku. Z čestného prohlášení ze dne 24. 11. 2021 vystaveného společností Česká pošta, s.p. bylo zjištěno, že Česká pošta, s.p. poskytuje žalobkyni službu hybridní pošty 10. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne 17. 5. 2023 soud ověřil, že žalované byla odeslána tohoto dne zásilka.

11. Z přípisu banky [právnická osoba] ze dne 27. 6. 2023 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet] ke dni [datum] byla žalovaná. Na uvedený účet byla dne 27. 10. 2020 připsána částka 20 000 Kč z účtu žalobkyně.

12. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že dne 27. 10. 2020 žalobkyně poukázala na účet žalované (účet č. [bankovní účet]) částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky.

13. Podle § 104 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni vyhotovení smlouvy, tj. 27. 10. 2020, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje mimo jiné písemnou formu.

14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném ke dni vyhotovení smlouvy, tj. 27. 10. 2020 (dále jen„ o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

16. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru:

21. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti smlouvy. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

22. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma smlouvy tak, jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší, než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

23. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaná (osoba s její elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásila a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasila a v jakém znění, tedy, zda smlouva byla žalované skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalované (byla jí adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaná odsouhlasila právě soudu předložené znění smlouvy (kliknutím na virtuální tlačítko„ clickthrough smlouva“ či jiným způsobem a jakým) a dále že smlouva je v systému žalobkyně uložena takovým způsobem, že její znění nelze měnit. Takovýmto důkazem není žalobkyní vytvořený dodatek opatřený namísto podpisu žalované jedinečným kódem: [číslo] ani listina„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“, vše obsahující popis uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku, ani ostatní důkazy předložené žalobkyní (zejména listiny označené„ Důkaz o odeslání 1 Kč“,„ Zaslaná SMS (Informace o vyplacení)“ a„ Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“). I kdyby soud vyšel z toho, že takto předložené důkazy prokazují skutečnosti v nich uvedené, tak ani tyto důkazy neprokazují, v jakém zcela konkrétním znění se žalované zobrazilo znění navrhované smlouvy, jaké zcela konkrétní znění smlouvy takto žalovaná měla odsouhlasit, a že smlouva byla žalované zaslána ve formátu, který nelze měnit a že smlouva byla vyhotovena na trvalém nosiči dat, a že se jedná právě o znění smlouvy, které soudu předložila žalobkyně.

24. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že žalobkyní ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání s žalovanou, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem v podobě jedinečného kódu alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu, a že úvěrová smlouva je v uživatelském rozhraní žalobkyně uložena takovým způsobem, že znění smlouvy nelze měnit.

25. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva není opatřena řádným podpisem žalované, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalované nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaná podepsala elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů, a nebylo prokázáno, že úvěrová smlouva je v uživatelském rozhraní žalobkyně uložena takovým způsobem, že znění smlouvy nelze měnit. Soudu tak nezbylo než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy ve znění předložené žalobkyní.

26. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované:

27. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

29. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které mimo jiné odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

31. Soud se z moci úřední zabýval smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

32. Žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

33. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

34. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že:„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“.

35. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).

36. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované, nikoliv však řádně a s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Výdaje na osobu žalované představující částku 3 860 Kč měsíčně (životní minimum) nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohla žalovaná uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalované. Částka 2 800 Kč uvedená u nákladů na bydlení má představovat nájemné a inkaso, částka 100 Kč výši ostatních nákladů, uvedené však nebylo nijak ověřováno. Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. SIPO, výpisy z účtu atd.) prokazující tvrzené výdaje na bydlení a ostatní životní náklady a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Nejeví se pravděpodobným, že by ostatní výdaje žalované činily 100 Kč (např. výdaje na stravování, hygienické potřeby, léky, záliby apod.) a že by její výdaje odpovídaly životnímu minimu. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením příjmů (18 000 Kč) a neověřených výdajů (celkem: 6 760 Kč, z toho životní minimum 3 860 Kč, náklady na bydlení 2 800 Kč a ostatní náklady 100 Kč) k volným finančním prostředkům (10 240 Kč), nekoresponduje s tím, jak žalovaná ve skutečnosti s těmito prostředky nakládala. Žalobkyně si nechala předložit potvrzení o příjmech žalované ze dnů 8. 7. 2020, 7. 8. 2020, 7. 9. 2020 a 7. 10. 2020 za účelem ověření výše příjmu žalované, k výdajům si však ničeho nevyžádala. Navíc i z interního skóringu žalobkyně, dle nějž je žalovaná v nejrizikovější skupině, je evidentní, že volné finanční prostředky žalované ve výši 10 240 Kč jsou jen hypotetické. Žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalované. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovanou, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom je konkrétní výše nákladů na spotřebu plynu a elektřiny v domě/bytě ve kterém bydlí, náklady na vytápění tohoto domu/bytu, konkrétní náklady na léky, stravu, ošacení apod. Pakliže žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalované v databázích [příjmení] a [anonymizováno], jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet, aniž by alespoň základním způsobem neověřila též skutečné výdaje žalované. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, dospěl by soud k závěru, že smlouva, pokud by byla uzavřena, je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

37. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. Z dokladu o vyplacení úvěru a sdělení banky [právnická osoba] vyplývá, že žalobkyně dne 27. 10. 2020 odeslala ve prospěch účtu č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč, a na tento účet vedený na žalovanou byla částka připsána též dne 27. 10. 2020. Jak se podává z karty klienta, žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Soud proto uložil žalované, aby žalobkyni uhradila částku ve výši 20 000 Kč, neboť v tomto rozsahu se žalovaná na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatila a je dle § 2991 odst. 1 o. z. povinna bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2023, danou k poštovní přepravě též dne 17. 5. 2023. Důkazem o výzvě zaslané žalobkyní žalované dříve není ani čestné prohlášení ze dne 24. 11. 2021 vydané Českou poštou, s.p., že žalobkyni poskytuje služby hybridní pošty, z prohlášení není zřejmé, kdy (kterého dne) a v jakém konkrétní znění byla zaslána ze strany žalobkyně zásilka, a že byla zaslána žalované. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 22. 5. 2023, s tím že ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění do 15 dnů ode dne odeslání výzvy (výzva odeslána dne 17. 5. 2023), 1. 6. 2023 tak měla žalovaná plnit, a od 2. 6. 2023 je žalovaná v prodlení.

38. Žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se v prodlení s placením dluhu a je tedy povinna podle § 1970 o. z. zaplatit i úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

39. Protože úvěrová smlouva včetně přílohy 1 (pojištění schopnosti splácet úvěr) nebyla platně uzavřena, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky, smluvní pokuty a úrok z prodlení) nelze přiznat, neboť uvedené nároky se váží k hlavnímu závazku, který nebyl platně sjednán (výrok II.).

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla úspěšnější žalovaná (úspěch žalované v rozsahu 57,08 %), když i částečné zastavení řízení dle § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. procesně zavinila žalobkyně tím, že v uvedeném rozsahu vzala žalobu zpět, avšak dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (2. 10. 2023), tj. částky 47 889,78 Kč, sestávající z požadované částky 36 403 Kč (23 423 Kč + 9 002 Kč + 3 978 Kč/částeč zpětvzetí dle § 146 odst. 2 věty první o.s.ř.), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 27 401 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 16. 2. 2021 do 19. 9. 2023 ve výši 5 858,93 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 23 423 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 20. 9. 2023 do 2. 10. 2023 ve výši 68,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 109,95 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 2. 2021 do 10. 3. 2021 ve výši 1 327,79 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 11. 3. 2021 do 2. 10. 2023 ve výši 4 231,23 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 20 556,03 Kč (tj. 42,92 %), sestávající z částky 20 000 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do 2. 10. 2023 ve výši 556,03 Kč. Obdobně judikoval i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2021, č.j. 95 Co 192/2020-134.

41. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.