7 C 20/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zaplacení 12 786 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 260 Kč ve výši 8,05 % ročně od 24. 7. 2019 do zaplacení, a to ve splátkách po 900 Kč měsíčně, vždy do posledního dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem červnem 2021, s tím, že těmito splátkami bude plněno nejprve na úroky z prodlení a poté na jistinu.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 6 526 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 196,43 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 260,69 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z částky 1 463,40 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z částky 6 260 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do 23. 7. 2019, a co do úroků ve výši 21,90% ročně z částky 7 723,40 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 12 786 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 3. 8. 2015 s žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo] dále jen " Smlouva, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 15 526 Kč (půjčka ve výši 9 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 6 526 Kč, a to formou 45ti týdenních splátek á 346 Kč, úrok byl sjednán ve výši 21,90% p.a. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 2 740 Kč, uplynutím lhůty došlo k zesplatnění pohledávky. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 12 786 Kč, z toho 7 723,40 Kč na dlužné jistině a 5 062,60 Kč na dlužném poplatku, dále kapitalizovaného úroku ve výši 5 196,43 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 260,69 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedl na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky. Žalovaná na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradila ničeho. 6alobknyě souhlasila s poskytnutím výhody splátek žalované ve výši 900 Kč měsíčně.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření potvrdila, že dotčenou smlouvu uzavřela, avšak celou částku již uhradila. S ohledem na svou tíživou finanční a majetkovou situaci požádala soud o poskytnutí výhody splátek 900 Kč měsíčně, od měsíce června 2021. Uvedla, že má tři vyživovací povinnosti, k [jméno] [příjmení], narozenému [datum], kterého sice nemá v péči, ale zasílá mu věci dle potřeby, nedokáže však charakterizovat, kolik by to činilo měsíčně, dále k [jméno] [příjmení], narozené [datum], a [jméno] [příjmení], narozenému [datum], kdy nyní hodlá k soudu podat návrh na úpravu poměrů, děti jsou v její péči a otec na jejich výživu přispívá částkou 4 000 Kč měsíčně. Žalovaná je nyní nezaměstnaná, vedená na úřadu práce, kde je zařazena do programu [název programu], kdy by mohla začít pracovat v měsíci květnu 2021. Zatím žádné dávky státní sociální pomoci nepobírá, přivydělá si tak 1 000 Kč týdně. Kromě tohoto závazku má ještě dluhy ve výši 28 000 Kč a 15 000 Kč.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne 26. 4. 2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti.

4. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 8. 2015 soud ověřil, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 3. 8. 2015 smlouvu, na jejím základě předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 9 000 Kč, souhrnný poplatek činil částku 6 526 Kč, a žalovaná se celkovou částku 15 526 Kč zavázala splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 45ti týdenními splátkami po 346 Kč a jednou ve výši 302 Kč. Součástí obsahu smlouvy byly učiněny obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou, resp. věřitelem a dlužníkem, včetně stanovení povinnosti platit věřiteli úroky, poplatky a ostatní náklady a platby dle sazebníku věřitele. Citované smluvní podmínky nejsou opatřeny podpisem žalované. Z přehledu provedených plateb se podává, že žalovaná na konto dotčené smlouvy uhradila dne 10. 8. 2015 částku 350 Kč, dne 17. 8. 2015 částku 350 Kč, dne 23. 8. 2015 částku 340 Kč, dne 20. 9. 2015 částku 600 Kč, dne 25. 10. 2015 částku 100 Kč a dne 16. 11. 2015 částku 1 000 Kč, celkem 2 740 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 soud ověřil, že právní předchůdce žalobkyně žalované oznamoval postoupení pohledávky na žalobkyni spolu s výzvou k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení. Z podacího lístku ze dne 17. 7. 2019 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 24. 10. 2019 soud ověřil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně.

6. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o půjčce, na základě které žalované poskytl půjčku v dohodnuté výši (9 000 Kč), kterou se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení o celkový poplatek ve výši 6 526 Kč na částku 15 526 Kč, předchůdci žalobkyně zaplatit v 45ti týdenními splátkami po 346 Kč a jednou ve výši 302 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze část, a to částku 2 740 Kč, předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 12 786 Kč s příslušenstvím, kterou převedl na žalobkyni.

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 588 o. z. věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném k době zavření smlouvy o úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

14. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V projednávané věci žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by poskytovatel půjčky, předchůdce žalobkyně, s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnuté finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a souhrnného poplatku v celkové výši 6 526 Kč, když úroková sazba byla sjednána ve výši 21,90% ročně a dlužná částka včetně sjednaného navýšení měla být žalovanou – spotřebitelem uhrazena ve lhůtě 45ti týdenních splátek. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byla vedena v registru dlužníků bank apod.

16. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

17. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

19. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval.

20. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

21. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud tak podle ust. § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Každý by měl odpovědně zvážit, jakou smlouvu a v jaké situaci s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako slabší stranu. S ohledem na shora uvedené závěry soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru ze dne 3. 8. 2015 je absolutně neplatná podle ust. § 588 o. z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

22. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 9 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně, resp. předchůdce žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatila, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 9 000 Kč žalované poskytl bez právního důvodu. Žalovaná na konto dotčeného závazku uhradila dle tvrzení žalobkyně 2 740 Kč.

23. Žalované se i přes poučení soudu dle ust. § 119a odst.3 o. s. ř. nepodařilo prokázat, že by na konto dotčeného závazku uhradila více, než 2 740 Kč. Protože žalovaná splatila, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně částku 2 740 Kč (byť úhrada mohla být částečně mylně započtena na neexistující příslušenství či smluvní nároky, když smlouva ze dne 3. 8. 2015 je ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatná), přiznal soud žalobkyni částku 6 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Protože smlouvu ze dne 3. 8. 2015 má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky za poskytnutí půjčky) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. Soud proto žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši přesahující přiznaný úrok z prodlení a obchodního úroku jako nedůvodnou zamítl.

24. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne 24. 6. 2019, danou k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní cen po odeslání, tj. 22. 7. 20190, 23. 7. 2019 měla žalovaná plnit, a od 24. 7. 2019 je tak žalovaná s úhradou částky 6 260 Kč v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle ust. § 1970 o. z. ve výši požadované žalobkyní, když zákonný úrok z prodlení stanovený v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. u prodlení nastalého 24. 7. 2019 činil 10% ročně (výrok I. rozsudku).

25. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

26. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o. s. ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp. zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp. zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

27. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované ve věci, kdy tento poměr byl zhruba stejný, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

28. Částky specifikované ve výroku I. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni postupně, ve splátkách stanovených v tomto výroku. S ohledem na finanční situaci žalované, charakterizovanou shora, soud žalované poskytl výhodu splátek (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to ve výši 900 Kč měsíčně, počínaje měsícem červnem 2021 (tj. první splátku nutno zaplatit nejpozději do 30. 6. 2021), pod ztrátou výhody splátek. Při stanovení výše měsíčních splátek musí soud zvážit jak finanční, majetkovou a sociální situaci žalované, tak i to, aby stanovením příliš nízkých splátek nebyla nepřiměřeně znevýhodněna žalobkyně. Soud musí s ohledem na okolnosti konkrétního případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran. S ohledem na výše uvedené se soudu jeví spravedlivá výše splátek ve výši 900 Kč měsíčně, rovnováhu mezi zájmy obou stran soud nastolil i pomocí ztráty výhody splátek pro případ, že by žalovaná některou z nich nezaplatila řádně a včas. S ohledem na to, že plnění ve splátkách se týká více dílčích nároků, v zájmu právní jistoty a materiální vykonatelnosti tohoto výroku soud závazně stanovil pořadí, v jakém bude jednotlivými splátkami plněno na úhradu jednotlivých přezkoumávaným rozsudkem přiznaných dílčích nároků, a to v souladu s pravidlem zakotveným v § 1932 odst. 1 o. z.