7 C 201/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 200 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 200 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku na zaplacení částky 6 000 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 404 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč s tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne 20. 11. 2023 dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, v níž se žalovaný zavázal hradit žalobkyni částku 6 000 Kč měsíčně, vždy bezhotovostně nejpozději do patnáctého dne v měsíci na účet číslo , č. účtu, . Žalobkyně uvedla, že žalovaný svůj závazek dle čl. 5.2 dohody ze dne 20. 11. 2023 řádně splácel do doby, než zjistil, že si žalobkyně našla nového přítele, poté odmítl závazek dále splácet. Za období od listopadu 2023 do srpna 2024 žalovaný sice některé platby provedl, ale nikoliv v plné výši, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 20 200 Kč.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Potvrdil, že s žalobkyní uzavřeli dne 20. 11. 2023 dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů pro dobu po rozvodu manželství účastníků a uvedl, že s žalobkyní uzavřeli manželství dne 26. 5. 2018, do kterého vstupovala již s jistými finančními závazky vůči různým věřitelům. Byla zaměstnankyní , právnická osoba, na pozici bankéřky a veškeré tzv. mikroúvěry nechala sloučit do jednoho, který byl i dále navýšen a z této finální částky se byl nucen žalovaný vypořádat. Sám si tehdy vzal úvěr a na účet žalobkyně odeslal částku 280 000 Kč a poté každý měsíc odesílal splátku ve výši 6 000 Kč měsíčně. Po zjištění, že byl podveden a žalobkyně na něm chtěla finančně přiživit splácení zanechal a dále nic neřešil. Uvedl, že dle jeho názoru již žalobkyni zaplatil dost. K dotazu soudu žalovaný potvrdil, že výše spotřebitelského úvěru ze dne 2. 9. 2022, číslo smlouvy , Anonymizováno, věřitele , právnická osoba, . ke dni 14. 11. 2023 činila 881 350 Kč. K výslovnému dotazu soudu žalovaný uvedl, že od 20. 11. 2023 na konto závazků dle čl. 5.2 dohody ze dne 20. 11. 2023 žalobkyni neuhradil více, než kolik uvedla žalobkyně, tj. za období od 1. 11. 2023 do 31. 8. 2024, částku ve výši 39 800 Kč.

3. Žalobkyně potvrdila, že jí před rozvodem manželství, a to ještě před podpisem dohody ze dne 20. 11. 2023, žalovaný poskytl částku 280 000 Kč, a to dne 3. 9. 2023. Z této částky bylo 170 000 Kč použito na úhradu společných závazků, které byly vedeny výhradně na její jméno, 90 000 Kč bylo uloženo na její spořicí účet, ze kterého byly hrazeny běžné výdaje domácnosti (potraviny, náklady na bydlení, doprava a podobně) a 20 000 Kč vráceno žalovanému bankovním převodem. Toto však nemělo vliv na výši závazku, který byl předmětem dohody účastníků ze dne , datum, . Uvedla, že se týče závazku specifikovaného v čl. 4.1 dohody, pak se jednalo o úvěr na koupi osobního automobilu, který po rozvodu manželství účastníků zůstal ve vlastnictví žalobkyně, tento se tedy zavázala splácet výhradně ona, co se týče závazku v bodě 4.2 dohody spotřebitelského úvěru ze dne 2. 9. 2022, číslo smlouvy , Anonymizováno, s výší zůstatku ke dni 14. 11. 2023 ve výši 881 350 Kč pak tento byl závazkem obou účastníků, byl ve společném jmění manželů. K dotazu soudu potvrdila, že tzv. mikroúvěry, které byly sloučeny do tohoto spotřebitelského úvěru ze dne 2. 9. 2022, tak byly vedeny na její jméno, ale jednalo se o společné závazky účastníků, když z těchto úvěrů byly hrazeny potřeby obou účastníků. Žalovanému tehdy nemohl být poskytnut úvěr, neboť byl nezaměstnaný a měl záznam v rejstříku trestů. Navíc v dohodě ze dne 20. 11. 2023 se žalovaný zavázal uhradit polovinu tohoto úvěru ve výši 400 000 Kč právě splátkami ve výši 6 000 Kč měsíčně. K dotazu soudu žalobkyně potvrdila, že se zaplacení žalované částky domáhá za období od 1. 11. 2023 do 31. 8. 2024.

4. Z dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a úpravě společného bydlení ze dne 20. listopadu 2023 s úředně ověřenými podpisy manželů bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli tuto dohodu v souvislosti s rozvodem jejich manželství uzavřeného dne 26. května 2018. V této dohodě se účastníci domluvili, že součástí společného jmění manželů jsou kromě jiného majetku a pasiv i závazek ze spotřebitelského úvěru ze dne 2. 9. 2022, číslo smlouvy , Anonymizováno, , věřitele , právnická osoba, ., IČO , IČO, (celková výše úvěru 969 000 Kč, splatnost nejpozději do 20. 9. 2032, s výší měsíční splátky 10 583 Kč + náklady na pojištění proti neschopnosti splácet ve výši 1 195 Kč měsíčně) s tím, že zůstatek tohoto úvěru ke dni 14. 11. 2023 činil 881 350 Kč. V dohodě v bodě 5.2. se žalovaný zavázal k úhradě závazku (dle bodu 4.2 dohody, tj. spotřebitelského úvěru ze dne 2. 9. 2022, číslo smlouvy , Anonymizováno, věřitele , právnická osoba, .) ve výši 400 000 Kč, včetně příslušenství, a to formou úhrad měsíčních splátek ve výši 6 000 Kč k rukám žalobkyně, bezhotovostně na číslo účtu , č. účtu, splatné k patnáctému dni v měsíci, a to až do úplného zaplacení. Žalovaný prohlásil, že svůj dluh vůči žalobkyni plně uznává a souhlasí s dohodnutým způsobem jeho úhrady.

5. Z přehledu žalobkyně se podává, že žalovaný na konto svého závazku dle čl. 5.2 dohody ze dne 20. 11. 2023 uhradil žalobkyni dne 26. 11. 2023 2 800 Kč, dne 15. 12. 2023 6 000 Kč, dne 15. 1. 2024 6 000 Kč, dne 15. 2. 2024 6 000 Kč, dne 15. 3. 2024 6 000 Kč, dne 10. 4. 2024 6 000 Kč, dne 11. 5. 2024 2 000 Kč, dne 12. 7. 2024 3 000 Kč a dne 14. 8. 2024 2 000 Kč, celkem tedy 39 800 Kč za období od 1. 11. 2023 do 31. 8. 2024.

6. Z kopie (výňatku) internetového bankovnictví žalovaného se podává, že tento na účet žalobkyně dne 3. 9. 2023, zaslal částku 280 000 Kč.

7. Z potvrzení o zaúčtování plateb , právnická osoba, . vyplynulo, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 3. 9. 2023 částku 280 000 Kč. Dne 3. 9. 2023 žalobkyně z účtu odeslala částku z účtu na který byla připsána částka 280 000 Kč zaslaná ze strany žalovaného zaslala částku 148 540,80 Kč na účet uvedený v potvrzení , právnická osoba, . ze dne 3. 9. 2023 o zůstatku úvěru pro účely jeho předčasného splacení, a to úvěrový účet číslo , č. účtu, , jehož zůstatek ke dni 3. 9. 2023, činil 148 540,80 Kč ke splacení. Dále z potvrzení o zaúčtování plateb bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně, na který byla připsána částka 280 000 Kč zaslaná ze strany žalovaného, byla dne 19. 9. 2023 odeslána částka 4 874,93 Kč s poznámkou splátka kreditní karty, dne 15. 9. 2023 částka 11 498,11 Kč s poznámkou splátka kreditní karty, dne 6. 9. 2023 částka 3 128 Kč s poznámkou splátka kreditní karty, dne 3. 9. 2023 částka 4 644,44 Kč s poznámkou splátka kreditní karty a dne 3. 11. 2023 částka 20 000 Kč na protiúčet s názvem žalovaného, číslo účtu , č. účtu, .

8. Z emailové komunikace mezi účastníky se podává, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě jeho závazku, ke kterému se zavázal v čl. 5.2 dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a úpravě společného bydlení ze dne 20. listopadu 2023.

9. Z emailové komunikace mezi účastníky se podává, že žalovaný nesouhlasí s další úhradou dalších peněz dle čl. 5.2 dohody ze dne 20. 11. 2023 s tím, že žalobkyně dostala financí více, než bylo vůbec reálné. Žalovaného podvedla a nyní drze žádá, aby platil další peníze. Soudu je z úřední činnosti známo, že původně účastníci uzavřeli manželství dne 12. 10. 2013, toto manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 14. 11. 2017.

10. Jak se podává ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích , spisová značka, účastníci uzavřeli opětovně manželství dne 26. 5. 2018 před úřadem Městyse Panenský Týnec, toto manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. prosince 2023, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 28. 12. 2023. Jak se podává z tohoto rozsudku, soud manželství účastníků rozvedl dle ustanovení § 757 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, když účastníci spolu déle, než šest měsíců nežili, jejich manželství trvalo déle než rok a předložili soudu dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 20. listopadu 2023 s úředně ověřenými podpisy účastníků. Právě na základě této dohody bylo manželství účastníků rozvedeno.

11. Soud neprovedl navrhovaný důkaz žalovaným o prošetření mikroúvěrů znějících na jméno žalobkyně, jejichž sloučení vedlo k spotřebitelskému úvěru ze dne 2. 9. 2022, číslo smlouvy 7179734013 u věřitele , právnická osoba, . (specifikovaného v bodě 4.2 dohody z 20. 11. 2023), když tento důkaz soud považoval za nadbytečný s ohledem na právní jednání – uzavření dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení ze dne 20. listopadu 2023, ve které se účastníci výslovně v bodu 4.2. dohody domluvili, že tento spotřebitelský úvěr ze dne 2. 9. 2022, číslo smlouvy , Anonymizováno, věřitele , právnická osoba, ., je úvěrem ve společném jmění účastníků. Žalovaný nenamítal neplatnost ani nepravdivost této dohody ze dne 20. listopadu 2023.

12. Podle § 757 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) připojil-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství. Dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozklad manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud za a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvala manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než přes měsíců nežijí, za b) manželé, kteří jsou rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, za c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a popřípadě výživného pro dobu po rozchodu. Podle § 757 odst. 2 o. z. dohody uvedené v odst. 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.

13. Podle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.

14. Podle § 4 odst. 1 o.z. má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

15. Podle ustanovení § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

16. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile se strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Dohoda uzavřená podle § 757 odst. 1 písm. c), odst. 2 o. z. je i dohodou o vypořádání společného jmění manželů. Tato dohoda je platná okamžikem, kdy byla řádně uzavřena, účinnosti nabývá právní mocí rozsudku, kterým bylo manželství rozvedeno podle § 757 o. z. Tato dohoda by se měla týkat veškerého vypořádávaného majetku, jestliže však nebude vypořádán veškerý majetek ve společném jmění účastníků a manželství bude podle citovaného ustanovení rozvedeno, nemění to nic na platnosti a účinnosti dohody a její závaznosti pro účastníky (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4632/2010, 22 Cdo 3248/2019, 22 Cdo 4632/2010).

18. Základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady; je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s ním spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 625/03).

19. V daném případě účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a úpravě společného bydlení dne 20. listopadu 2023, ve které se domluvili, že součástí společného jmění manželů je i spotřebitelský úvěr ze dne 2. 9. 2022 číslo smlouvy , Anonymizováno, věřitele , právnická osoba, . dále, že výše tohoto spotřebitelského úvěru ke dni 14. 11. 2023 činí 881 350 Kč (čl. 4.2 dohody), a žalovaný se v čl. 5.2 dohody zavázal splácet tento úvěr citovaný v bodě 4.2 dohody tak, že se zavázal splatit celkovou částku 400 000 Kč včetně příslušenství formou měsíčních splátek po 6 000 Kč měsíčně, bezhotovostně, k rukám žalobkyně splatnými ke každému patnáctému dni v měsíci, a to až do úplného zaplacení. Tedy účastníci se zde výslovně domluvili na tom, že závazek ze spotřebitelského úvěru ze dne 2. 9. 2022, číslo smlouvy , Anonymizováno, je součástí společného jmění manželů. Občanský zákoník je postaven na zásadě, že smlouvy mají být dodržovány. Soud tak dospěl k závěru, že dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a úpravě společného bydlení ze dne 20. listopadu 2023 je platná a závazná mezi účastníky, žalovaný ani netvrdil žádné skutečnosti, které by její platnost a závaznost zpochybňovali, netvrdil, že by dohoda byla uzavřena v omylu, v nátlaku, podvodně či podobně. Navíc účastníci v dohodě stvrdili, že dohoda byla uzavřena svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, nikoli v tísni, pod nátlakem nebo v omylu. Tato dohoda byla uzavřena v písemné formě s úředně ověřenými podpisy. Žalovaný neuvedl nic, co by mělo soud vést k závěru, že by tato dohoda neměla být dodržována. Manželství účastníků bylo rozvedeno právě na základě této dohody ze dne 20. listopadu 2023 a bývalí manželé nyní nemohou libovolně tvrdit, že dohoda neplatí nebo že si nic nedluží, nebo že by poměry mezi účastníky měly být s odstupem času vypořádány jinak, než jak se domluvili v této dohodě. Pokud se účastníci rozhodli své manželské majetkové vztahy řešit dohodou, která navíc obsahuje jejich úředně ověřené podpisy, nelze se zpětně dovolávat, že tato dohoda neplatí a že nebyla uzavřena vážně. Zákon předpokládá, že každý jedná s rozumem průměrného člověka (§ 4 odst. 1 o.z.) a pokud se žalovaný zavázal k úhradě uvedeného závazku žalobkyni, lze předpokládat, že se tak zavázal s rozmyslem a s vědomím, že bude muset závazek skutečně plnit.

20. Co se týče tvrzené částky 280 000 Kč uhrazené žalovaným dne 3. 9. 2023, pak v řízení nebylo prokázáno, že by touto částkou žalovaný hradil právě závazek ze spotřebitelského úvěru ze dne 2. 9. 2022, číslo smlouvy , Anonymizováno, věřitele , právnická osoba, ., k jehož úhradě ve výši 400 000 Kč se zavázal v čl. 5.2. smlouvy ze dne 20. listopadu 2023, částku 280 000 Kč zaslal žalobkyni ještě před uzavřením této dohody ze dne 20. listopadu 2023, a nenabídl soudu žádné důkazy k prokázání toho, že by částka 280 000 Kč měla být započtena na úhradu jeho závazku dle čl. 5.2. dohody z 20. listopadu 2023. Navíc v čl. 5.2. dohody se žalovaný zavázal celkem uhradit 400 000 Kč, a tak, byť by uhradil nějakou částku před podpisem této dohody, která by měla být započtena na úhradu tohoto závazku, pak by stejně částečná úhrada nedosáhla plné výše úhrady tohoto závazku, a i nadále trvala povinnost žalovaného hradit žalobkyni měsíčně splátky ve výši 6 000 Kč měsíčně, splatné ke dni patnáctého dne v měsíci, s účinností od 20. listopadu 2023. Ohledně částky 280 000 Kč, kterou žalovaný zaslal žalobkyni dne 3. 9. 2023, tedy ještě před uzavřením dohody z 20. 11. 2023, se jedná o neadresné plnění, které nelze na závazek žalovaného dle bodu 5.2. dohody z 20. listopadu 2023 započítat. Žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně případného tvrzení, že by touto částkou byl hrazen právě závazek ze spotřebitelského úvěru ze dne 2. 9. 2022, číslo smlouvy 7179734013. Navíc naopak žalovaný potvrdil, že výše zůstatku tohoto spotřebitelského úvěru ke dni 14. 11. 2023, činila 881 350 Kč. Soud proto k platbě 280 000 Kč nemohl přihlédnout. Soud dospěl k závěru, že dohoda účastníků ze dne 20. listopadu 2023 zůstává závazná v rozsahu, v jakém byla uzavřena, a žalovaný byl a je povinen plnit závazky z ní vyplývající v plném rozsahu.

21. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný byl a je povinen splácet žalobkyni částku 6 000 Kč měsíčně, vždy do patnáctého dne v měsíci, až do úplného zaplacení závazku dle čl. 5.2. dohody ze dne 20. listopadu 2023, a to s účinností od 20. 11. 2023.

22. Tedy za žalované období od 1. 11. 2023 do 31. 8. 2024 byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 15. 12. 2023 částku 6 000 Kč, ve lhůtě do 15. 1. 2024 částku ve výši 6 000 Kč, do 15. 2. 2024 částku ve výši 6 000 Kč, do 15. 3. 2024 částku ve výši 6 000 Kč, do 15. 4. 2024 částku ve výši 6 000 Kč, do 15. 5. 2024 částku ve výši 6 000 Kč, do 15. 6. 2024 částku ve výši 6 000 Kč, do 15. 7. 2024 částku ve výši 6 000 Kč a do 15. 8. 2024 částku ve výši 6 000 Kč, tedy celkem 9 x 6 000 Kč, tj. 54 000 Kč. Jak se však podává z tvrzení samotné žalobkyně, žalovaný uhradil pouze 39 800 Kč, zbývá tak za uvedené období doplatit částku 14 200 Kč (54 000 Kč -39 800 Kč), a v této části soud žalobě jako důvodné vyhověl (výrok I.).

23. Ve zbytku, tj. co do požadavku na zaplacení částky 6 000 Kč, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku).

24. Podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „o. s. ř.“) měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně úspěch v rozsahu 70 %, žalovaný v rozsahu 30 %, žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 40 % (70 % - 30 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení ve formě zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 010 Kč, 40 % z částky 1 010 Kč činí 404 Kč, a v tomto směru uložil soud žalovanému povinnost žalobkyni náhrady nákladů řízení nahradit (výrok III. rozsudku).

25. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výši žalované částky, to znamená nikoli ve lhůtě třídenní, ale ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.