7 C 22/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 66 966,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 763,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 763,43 Kč ve výši 14,75 % ročně od 15. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 29 203,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 641,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 052,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 368,45 Kč za dobu od 30. 4. 2024 do 14. 6. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 605,02 Kč za dobu od 15. 6. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 37 763,43 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 56 768,45 Kč za dobu od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 66 966,56 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, , IČ: , IČO, , uzavřel dne , datum, s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dále jen "Smlouva", na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byla žalovaná povinna hradit, byla žalované sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalované dostupný online na účtu Creditea www., Anonymizováno, .cz, o vystavení rozpisu plateb byl žalovaná vyrozuměna e-mailem. Minimální měsíční splátky byla žalovaná povinna uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle Smlouvy (Osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve Smlouvě. V souladu se Smlouvou a čl.

8. Smluvních podmínek byl žalovaná povinna hradit také poplatky a náklady. Žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas dle Smlouvy a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky (čl. 11.1 písm. c) Smluvních podmínek). Na základě této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně v souladu s čl. 11.3 Smluvních podmínek zaslal žalované výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila a úvěr byl v souladu se Smlouvou a s čl. 11.3 Smluvních podmínek zesplatněn ke dni 29. 12. 2022. Žalobkyně požaduje po žalované smluvní úrok z jistiny úvěru až do zaplacení. Žalobkyně požaduje po žalované také zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru a poplatků až do zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 22 236,57 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 4. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 56 768,45 Kč, dlužného poplatku ve výši 600,00 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 29. 12. 2022 ve výši 9 598,11 Kč, kapitalizovaných úroků od 30. 12. 2022 do 29. 4. 2024 ve výši 19 052,86 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 30. 12. 2022 do 29. 4. 2024 ve výši 11 641,01 Kč, dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroků ve výši 24,81% ročně z dlužné jistiny ve výši 56 768,45 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00% ročně z částky ve výši 57 368,45 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 56 768,45 Kč a dlužného poplatku ve výši 600,00 Kč, od 30. 4. 2024 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši 19 052,86 Kč představuje úrok ve výši 24,81 % ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění 30. 12. 2022 do 29. 4. 2024. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 11 641,01 Kč představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně počítaný z aktuální dlužné částky ode dne následujícího po zesplatnění 30. 12. 2022 do 29. 4. 2024. I přes výzvu k plnění žalovaná žalovanou částku žalobkyni neuhradila.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listiny nazvané osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru smlouva č. , hodnota, ze dne 19. 3. 2022 se podává, že měla být uzavřena smlouva mezi společností Provident financial s. r. o. IČO , IČO, jako věřitelem a žalovanou jako zákazníkem, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru bezúčelového ve výši 60 000 Kč, a to na dobu neurčitou, s tím, že částka bude poskytnuta na bankovní účet žalované , č. účtu, , splatnost minimální měsíční platby měla být osmnáctý den v měsíci s tím, že žalovaná je povinna hradit ve prospěch věřitele minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud zákazník neuhradí celkovou dlužnou částku s tím, že informace o konkrétní výši počtu a četnosti plateb, které je zákazník povinen věřiteli hradit, bude zákazníkovi sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který bude zákazníkovi dostupný online na účtu Creditea www.creditea.cz, byla sjednána zápůjční úroková sazba v pevné výši 54 % ročně, roční procentní sazba nákladů 70,81 % s tím, že celková částka, kterou má žalovaná zaplatit činí 79 510,89 Kč. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru se podávají informace o dotčeném spotřebitelském úvěru s tím, že celková dlužná částka, kterou má žalovaná zaplatit na spotřebitelském úvěru a úroku činí 79 510,89 Kč.

4. Z kopie občanského průkazu žalované a kopie titulní strany občanského průkazu žalované spolu s fotografií žalované bylo zjištěno, že právní předchůdci žalobkyně měl k dispozici kopii občanského průkazu žalované.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyni společnosti Provident financial s. r. o. za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla postoupena žalobkyni, včetně příslušenství.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy č. , hodnota, ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto dopisu a oznamoval žalované postoupení pohledávky žalobkyni. Z podacího lístku ze dne 30. 5. 2024 bylo zjištěno, že tohoto dne byla žalované zasílána zásilka.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil existenci a aktivní legitimaci žalobkyně.

8. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky před podáním žaloby. Z podacího lístku ze dne 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že tohoto dne byla žalované zasílána zásilka.

9. Ze zprávy České spořitelny a. s. ze dne 13. 2. 2025 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a na tento účet byla dne 20. 3. 2022 připsána částka 60 000 Kč, zasílána z účtu společnosti Provident financial s. r. o. pod variabilním symbolem , var. symbol, .

10. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalované poskytl spotřebitelský úvěr v dohodnuté výši (60 000 Kč), kterou se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení na částku 79 510,89 Kč, předchůdci žalobkyně zaplatit v měsíčních splátkách, jejichž výše bude žalované sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který ji též bude dostupný online na účtu www., Anonymizováno, .cz Byla sjednána úroková sazba 54 % ročně, RPSN 70,81 %. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze část, a to částku 22 236,57, předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedl na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024.

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 1 odst. 2 in fine o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o .z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatil ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl.

19. Podle § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst.2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti Smlouvy o úvěru ID: , Anonymizováno, ze dne 19. 3. 2022. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

22. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma úvěrové smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

23. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaná (osoba s její elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásila a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasila a v jakém znění, tedy, zda smlouva o úvěru ID: 5375346 ze dne 19. 3. 2022, byla žalované skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalované (byla jí adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaná odsouhlasila právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko „clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým).

24. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o.z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že jí ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovanou, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

25. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatku za čerpání úvěru, úroku z úvěru a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o úvěru ID: 5375346 ze dne 19. 3. 2022 není opatřena řádným popisem žalované, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dotčené smlouvy.

26. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

27. V projednávané věci žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by poskytovatel půjčky, předchůdce žalobkyně, s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnuté finanční prostředky ve výši 60 000 Kč včetně navýšení na částku 79 510,89 Kč. (a splátkami v jaké výši). Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byla vedena v registru dlužníků bank apod.

28. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

29. Ustanovení § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

30. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

31. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

32. A navíc, jak plyne z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2000, ve věci C-2020-167 (řízení o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, týkající se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

33. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval. Předtištěné prohlášení spotřebitele ve smlouvě o úvěru o tom, že se mu dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopen posoudit, zda je pro něj spotřebitelský úvěr vhodná nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

34. S ohledem na shora uvedené závěry soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem, a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o. z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

35. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 60 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně, resp. předchůdce žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatila, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 60 000 Kč žalované poskytl bez právního důvodu. Protože žalovaná splatila 22 236,57 Kč (byť úhrada mohla být částečně mylně započtena na neexistující příslušenství či smluvní nároky, když smlouva ze dne 19. 3. 2022 je ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatná), přiznal soud žalobkyni částku 37 763,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Protože smlouvu ze dne 19. 3. 2022 má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky za poskytnutí půjčky) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. Soud proto žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení ve výši přesahující přiznaný úrok z prodlení jako nedůvodnou zamítl.

36. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 ve lhůtě do 10 dnů od doručení výzvy, danou k poštovní přepravě dne 30. 5. 2024. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní cen po odeslání, tj. 4. 6. 2024 žalovaná měla plnit do 10 od doručení výzvy, tj. do 14. 6. 2024, a od 15. 6. 2024 je tak žalovaná s úhradou částky 37 763,43 Kč v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v žalované výši (výrok I. rozsudku).

37. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

38. Podle § 142 odst. 2 o. s .ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalované, která byla převážně úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

39. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.