7 C 227/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 430 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 030 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 264,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, t.j. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 52,76 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 998,82 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 2 430 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 18. 8. 2018 do 6. 2. 2020 ve výši 322 Kč, s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 7. 5. 2018 do 17. 8. 2018, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy o„ [název pojištění] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizováno] ohledně pojištění vozidla [typ] [typ] [registrační značka] [číslo] to ve výši 2 030 Kč, a částku 400 Kč jako poplatek za odeslání upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Pojistnou smlouvou [číslo] ze dne 7. 5. 2018, Všeobecnými pojistnými podmínkami a pojistných podmínek [název pojištění] [anonymizována tři slova] [číslo], bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [typ] [typ] [registrační značka]. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou s pojistným obdobím jeden pojistný rok a ročním pojistným 7 472 Kč. Pojistné mělo být hrazeno pololetně po 3 662 Kč, se splatností prvního dne pojistného období. Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 7. 5. 2018. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a jí předloženého výpisu se podává, že žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 7. 5. 2018 do 16. 8. 2018 v celkové výši 2 030 Kč, žalobkyně žalovanému účtuje poplatky za upomínání 120 Kč + 160 Kč + 120 Kč Sazebníkem vybraných poplatků za vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění s účinností od 1.7.2016 žalobkyně dokládala výši poplatku 80 Kč za předžalobní upomínku po zániku pojištění formou SMS/mail – klient se souhlasem s elektronickou komunikací, 160 Kč za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a 120 Kč za předžalobní upomínku po zániku pojištění formou dopisu – klient bez souhlasu s elektronickou komunikací. Z dodejky vyplynulo, že žalobkyně zasílala žalovanému upomínku dlužného pojistného prostřednictvím České pošty, s.p., zásilka byla na poště uložena dne 28. 6. 2018. Přípisem ze dne 28. 8. 2018 žalobkyně dokládala, že žalovanému oznámila, že pojištění zaniklo pro neplacení pojistného dnem 16. 8. 2018 (bez přiložení dokladu o zaslání či doručení). Právní zástupce žalobkyně upomínal žalovaného o zaplacení žalované částky před podáním žaloby přípisem ze dne 21. 6. 2019. Z výpisu z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zasílal dne 21. 6. 2019 žalovanému zásilku.

5. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), účinného od 1. 1. 2014, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

6. Podle ust. § 2758 odst.2 o.z. není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou.

7. Podle § 2765 o.z. zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl.

8. Podle § 2782 odst. 1 odst. 2 o.z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

9. Podle § 2783 odst. 1 odst. 2 o.z. není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy.

10. Podle § 2804 o.z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

11. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Takovým předpisem je zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož ustanovení § 3 odst. 1 vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy. Podle 12 odst. 1 písm.e) zák.č. 168/1999 Sb. pojištění zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka. Podle § 13 odst. 2 zák.č. 168/1999 Sb. má pak pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo.

12. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům: Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením § 2758 odst. 1 o.z. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 7. 5. 2018 do 17. 8. 2018 a soud proto žalobě v rozsahu dlužného pojistného ve výši 2 030 Kč vyhověl. Bylo na žalovaném, pokud dlužné pojistné uhradil, aby toto tvrdil a ke svému tvrzení soudu nabídl důkazy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 2 030 Kč za dobu od 18. 8. 2018 do 6. 2. 2020 v kapitalizované výši 264,24 Kč.

15. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle ust. § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Vedle dlužného pojistného žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení poplatků 400 Kč za zaslání upomínek na dlužné pojistné (120 Kč + 160 Kč + 120 Kč). Z předložených listinných důkazů, zejména pojistné smlouvy, lze konstatovat, že sjednání poplatku za zaslání upomínky v této výši není předmětem vlastních smluvních ujednání mezi účastníky. Jak uvádí sama žalobkyně, požaduje poplatek za zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného ve výši 400 Kč, dle předložení bilance pojistné smlouvy by se mělo jednat o poplatky za upomínání ve výši 120 Kč + 160 Kč + 120 Kč. Žalobkyně doložila zaslání pouze jedné upomínky. V tomto směru lze ve věci zaujmout stanovisko a rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů (ve smyslu ust. § 115a o.s.ř). Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínky je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě hradit paušální náklady za zaslání upomínky by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu občanského zákoníku a tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit paušální náklady za zaslání upomínky výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše paušálních nákladů k výši (významu) jimi zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínky je tak neplatné, když poskytovatel žádnou takovou povinnost nemá. Ujednání, jež nebylo součástí samotného smluvní textu (pojistné smlouvy), pod který žalovaný připojila svůj podpis, nýbrž součástí všeobecných pojistných podmínek, na něž smlouva odkazuje, soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11, jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp.zn. IV. ÚS 3465/12). Ústavní soud v nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11 deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Pokud je ujednání o smluvní pokutě – v rozporu s citovaným názorem Ústavního soudu – obsaženo toliko ve všeobecných obchodních podmínkách, nelze jej považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na takto sjednaný poplatek přiznat (viz též ust. § 6 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Soud proto požadavek na zaplacení částky 400 Kč jako nákladů za zaslání upomínek nepovažuje za odůvodněný. Žalobkyně ani neprokázala, že by (až na jednu upomínku) upomínky k zaplacení pojistného zaslala. Nelze ani přehlédnout, že poplatky za zaslání upomínky nebyly ujednány přímo v pojistné smlouvě, není tedy prokázáno, že se s výší těchto poplatků mohl žalovaný coby spotřebitel seznámit. V ustanovení § 1813 a § 1815 o.z., se konstruuje domněnka, že jsou zakázána ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, soud tak požadavek žalobkyně na zaplacení poplatků za zaslání upomínek ve výši 400 Kč nepovažuje za důvodný.

18. Tedy ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 400 Kč za dobu od 18. 8. 2018 do 6. 2. 2020 ve výši 52,76 Kč, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok ad II. rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 998,82 Kč, přičemž tato částka představuje 67,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16,46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 430 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

20. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst.1 o.s.ř.).

21. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst.1 o.s.ř., když sud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty splatnosti či k poskytnutí výhody splátek.