7 C 231/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 34 613 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 700 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 24 913 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 370,87 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 13 070,87 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 800,36 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se na žalovaném žalobou domáhala zaplacení částky 34 613 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu [číslo] s názvem [příjmení] [příjmení] v hotovosti měsíční [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy jsou Smluvní podmínky, které jsou na stejném listu jako Smlouva, žalovaný stvrdil souhlas s jejich zněním podpisem Smlouvy. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy, poskytnutím úvěru žalovanému s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Na základě Smlouvy poskytla postupitelka žalovanému hotovostní zápůjčku ve výši 15 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že zápůjčku převzal při uzavření Smlouvy v hotovosti. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal zaplatit za poskytnutí a spravování zápůjčky poplatek 14 748 Kč, jenž představuje součet úroku ve výši 29 % p.a.; částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení; částky za administrativní činnost a komfortní splácení (dále společně jen„ poplatek“). Celkovou částku 29 748 odpovídající součtu zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 23 měsíčních splátkách po 1 240 Kč, přičemž poslední splátka činila 1 228 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 5 300 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně ani včas, neplnil své povinnosti ze Smlouvy. Žalobkyně měla v důsledku prodlení žalovaného právo na uhrazení (i) smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení, žalobkyně tuto částku kapitalizovala ke dni [datum] a požaduje po žalovaném pouze 7 500 Kč; (ii) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 800,36 Kč; (iii) sankčních poplatků ve výši 3 400 Kč. Dne [datum] postupitelka a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek s účinností ke dni [datum], postoupena byla mj. i pohledávka z titulu Smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně oznámením ze dne [datum]. Ke dni [datum] činila pohledávka 35 413,36 Kč, skládala se z jistiny 13 070,87 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 10 642,13 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 800,36 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 400 Kč. Dále žalobkyně uplatňuje smluvní úrok 11,75 % p.a. z jistiny 13 070,87 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 11,75 % p.a. z jistiny 13 070,87 od [datum] do zaplacení. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho dalšího ani přes výzvu k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum].

2. K usnesení soudu ze dne [datum] s výzvou, aby se žalovaný písemně vyjádřil k žalobě, zejména uvedl, zda žalovaný nárok uznává, či nikoliv, vylíčil rozhodné skutečnosti a označil důkazy k prokázání tvrzeného, se žalovaný nevyjádřil.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum] a [datum], se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán usnesením doručovaným na adresu trvalého bydliště podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně i její zástupce se k jednání též nedostavili, svou neúčast omluvili a požádali soud, aby rozhodl v jejich nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud tak vycházel z listinných důkazů přiložených k žalobě:

5. Ze smlouvy o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] ze dne [datum] a z listiny [anonymizováno] informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka, poskytla žalovanému, jako dlužníku, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný svým podpisem stvrdil, že mu byla uvedená částka vyplacena v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný se zavázal, že vyjma poskytnutých peněženích prostředků uhradí právní předchůdkyni žalobkyně i poplatek ve výši 14 748 Kč (poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 845 Kč, úrok ve výši 4 994 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve a komfortní splácení ve výši 3 959 Kč), a to v 23 měsíčních splátkách po 1 240 Kč, poslední 24. splátce ve výši 1 228 Kč. Úrok byl mezi stranami sjednán ve výši 29 % ročně.

6. Z vyjádření žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný neměl negativní záznamy v bankovních a nebankovních registrech klientských informací (BRKI a NRKI), u zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb ([příjmení]), interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí. Žalovaný neměl evidovaný žádný neplatný doklad, jeho trvalé bydliště se nenacházelo na adrese obecního ani městského úřadu. Vyhodnotila finanční situaci žalovaného, žalovaným uvedený čistý měsíční příjem ve výši 23 545 Kč ze zaměstnání u [právnická osoba] s.r.o., [IČO], ověřil pověřený [celé jméno svědka], vázaný zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, z výpisů z bankovního účtu za květen a červen 2019. Vázaný zástupce právní předchůdkyně žalobkyně též ověřil odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 6 600 Kč, k nimž byla připočtena částka životního minima a vzniklá částka byla navýšena dle ekonomického modelu právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně došla k výsledku, že žalovaný je schopen splácet poskytnutý úvěr. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žil v nájmu, byl zaměstnaný na základě pracovní smlouvy zaměstnavatelkou [právnická osoba], měl středoškolské vzdělání, byl svobodný s vyživovací povinností vůči dvěma osobám. Dále uvedl, že jeho čistý příjem činil 23 545 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činily 8 000 Kč, čisté příjmy domácnosti tedy činily 31 545 Kč měsíčně celkem, odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 5 000 Kč, externí splátky zápůjček ve výši 1 600 Kč. Z listiny označené„ Seznam exekucí“ ze dne [datum] soud zjistil, že ke dni [datum] bylo proti žalovanému vedeno jedno exekuční řízení.

7. Z listiny – dopisu„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne [datum], který právní předchůdkyně žalobkyně společně s výzvou ze dne [datum] k okamžitému splacení dluhu, a to do dne [datum], zaslala žalovanému dne [datum], jak se podává z potvrzení podání též ze dne [datum], ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila jako postupitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni jako postupníka. Z potvrzení podání ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému zásilku.

8. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], a to do sedmi dnů od datace výzvy. Z potvrzení podání ze dne [datum] soud ověřil, že tohoto dne zaslal zástupce žalobkyně žalovanému zásilku.

9. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ze dne [datum] soud zjistil, že [celé jméno svědka], [IČO], je oprávněn k předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona od [datum] na dobu neurčitou, přerušení provozování živnosti od [datum] do [datum].

10. Z výslechu svědka [celé jméno svědka], vázaného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, bylo zjištěno, že tento sepisoval se žalovaným žádost o poskytnutí úvěru, žalovaný předložil svědkovi svůj občanský průkaz. Svědek zapisoval do žádosti (karty klienta) údaje uvedené žalovaným. Žalovaný předložil svědkovi dvě výplatní pásky, ze kterých svědek do systému zadal výši příjmu žalovaného ze zaměstnání (23 545 Kč). Co se týče částky 8 000 Kč jako další čistý příjem domácnosti, pak tuto uvedl svědkovi žalovaný, svědek ji nijak neověřoval. Co se týče výdajů žalovaného, pak dle sdělení žalovaného tento měsíčně splácel další závazek u třetí osoby ve výši 1 600 Kč, co se týče částky u ostatních odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného 5 000 Kč, pak tuto uvedl svědkovi žalovaný, svědek výdaje žalovaného nijak neověřoval.

11. Z dokumentů označených jako„ [číslo]“ a„ [číslo]“ soud nezjistil ničeho, když z těchto dokumentů není zřejmé, jakým způsobem se vztahují k projednávané věci, a není na nich uvedeno, kdo je zpracoval, provedl jejich autorizaci a kdy.

12. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů, obsahu spisu, tj. že právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitelka, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela dne [datum] Smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že vyjma zápůjčky ve výši 15 000 Kč zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně i poplatek ve výši 14 748 Kč (poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 845 Kč, úrok ve výši 4 994 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve a komfortní splácení ve výši 3 959 Kč), a to v 23 měsíčních splátkách po 1 240 Kč, poslední 24. splátce ve výši 1 228 Kč. Žalovaný uhradil celkem 5 300 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za prokázanou z oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] a z potvrzení podání ze dne [datum].

13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

24. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou Smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr, resp. o zápůjčku. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

26. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

27. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 28. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná.

29. Právní předchůdkyně žalobkyně se při posouzení úvěruschopnosti žalovaného spolehla na absenci záznamů o žalovaném v registrech, vlastní databázi, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], které měl řádně zjistit a ověřit zástupce právní předchůdkyně žalobkyně [celé jméno svědka]. Právní předchůdkyně žalobkyně pak uzavřela, že žalovaný je schopen úvěr splácet. K zákaznické kartě však není připojen žádný doklad o tvrzených čistých příjmech žalovaného ve výši 23 545 Kč měsíčně ani o dalších čistých příjmech jeho domácnosti ve výši 8 000 Kč. Soud neshledal postup žalobkyně dostačujícím, neboť zjištění, že žalovaný uvedl příjem 23 545 Kč měsíčně z pracovního poměru, žádným způsobem nedoložil velice nízké až nerealistické výdaje 5 000 Kč s přihlédnutím k dalším údajům uvedeným žalovaným, tj. že má vyživovací povinnost vůči dvěma osobám, bydlí v nájmu, nemohla taková zjištění postačovat k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Právě naopak, při hodnocení stavu žalovaného, tj. osoby s tvrzenými splátkami 1 600 Kč, žijící v nájmu se dvěma osobami, k nimž má žalovaný vyživovací povinnost, měla být žalobkyně obezřetná a vyžádat si prokázání životních výdajů vč. nájemného a inkasa na bydlení nebo jakou částkou se podílí na úhradě nákladů na bydlení, nákladů na stravování, léky, hygienické potřeby apod., a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Žalobkyni se tudíž nepodařilo unést důkazní břemeno ohledně tohoto žalobního tvrzení. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých ověřovala bonitu žalovaného. Uvedenými důkazy by byla například potvrzení o výši příjmů, výpisy z účtu. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele nebo jiného plátce příjmů dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

30. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení zápůjčky. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

31. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o zápůjčku a posuzovat jeho úvěruschopnost, v daném případě s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet zápůjčku poskytnutou ve výši 15 000 Kč včetně celkového navýšení o částku 14 748 Kč. Není zřejmé, na základě jakých konkrétních údajů právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný je schopen žalovanou zápůjčku splácet (zda má pravidelné příjmy, v jaké výši, jaké má měsíční výdaje atd).

32. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, která je předmětem tohoto sporu, jak vyplynulo i z výpovědi svědka [celé jméno svědka], tento ověřoval pouze výši čistého příjmu žalovaného ze zaměstnání, ostatní údaje, jako další příjmy, a výdaje žalovaného neověřoval.

33. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

34. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 5 300 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši 9 700 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou k úhradě do [datum] obsaženou ve výzvě k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], plnit měl žalovaný dle výzvy ze dne [datum] k okamžitému splacení dluhu do [datum], tj. od [datum] je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

35. Protože smlouvu o zápůjčce má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obligační úroky, zákonné úroky z prodlení, jdoucí před zasláním výzvy, poplatky) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

36. Podle § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

37. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 28,62 % (tj. 11 598,54 Kč sestávajících z částky 9 700 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 700 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do 15. 11. 2023, tj. ve výši 1 898,54 Kč) a úspěch žalovaného v rozsahu 71,38 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru soud vyšel z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. 15. 11. 2023), tj. částky celkem 40 529,98 Kč (34 613 Kč + 2 558,31 Kč zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 13 070,87 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do 15. 11. 2023 + 2 558,31 Kč obligační úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 13 070,87 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do 15. 11. 2023 + 800,36 Kč).

38. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro uložení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal důvod.