7 C 235/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 945 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 945 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 84,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 945 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [žalobce] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobkyně jej dle shora cit. zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Shora popsaným jednáním se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalovanému vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný, ač v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. řádně přihlášen, nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období měsíce února až srpna 2019 a žalobkyni tudíž dluží částku 945 Kč s příslušenstvím.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne 17. 2. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se rozhlasový poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "rozhlasový přijímač"). Toto zařízení se považuje za rozhlasový přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.

4. Podle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá rozhlasový přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.

5. Podle ust. § 3 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li rozhlasový nebo televizní přijímač příslušenstvím dopravního prostředku, poplatníkem je provozovatel dopravního prostředku.

6. Podle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

7. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby.

8. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.

9. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na osoby osvobozené od rozhlasového nebo televizního poplatku podle § 4 odst. 1 a poplatníky, kteří podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek.

10. Podle § 10 uvedeného zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněný domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

11. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně je provozovatelem veřejného televizního vysílání a příjemcem televizních poplatků. Žalobkyně přípisem ze dne 2. 7. 2018, zasílaným na adresu pobytu žalovaného evidovanou v centrální evidenci obyvatel, uloženým na poště dne 9. 7. 2018, vyzvala žalovaného jako odběratele elektřiny na této adrese k placení televizního poplatku, jelikož byl žalovaný na základě dat poskytnutých dle ust. § 8 odst. 10 citovaného zákona evidován jako odběratel elektřiny a nebyl přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k provedení řádné přihlášky, případně k zaslání čestného prohlášení, že nevlastní, nedrží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc neužívá televizní přijímač ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva také obsahovala poučení o následcích neprovedení řádné přihlášky televizního poplatníka či nedoručení čestného prohlášení.

12. Přípisem ze dne 31. 1. 2019 žalobkyně informovala, že s ohledem na to, že žalovaný nereagoval na výzvu žalobkyně ze dne 2. 7. 2018, byla žalobkyně nucena zařadit žalovaného do evidence plátců televizního poplatku, s tím, že první poplatek bude žalovanému předepsán za únor 2019, s povinností uhradit první platbu ve výši 135 Kč do 15. 2. 2019. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpisu z evidence [žalobce] ze dne 1. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl přihlášen jako poplatník televizního poplatku v měsíci lednu 2019.

13. Následně přípisem ze dne 17. 9. 2019, uloženým na poště dne 10. 9. 2019, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužného televizního poplatku za období od února 2019 do srpna 2019 včetně ve výši 945 Kč. Přípisem ze dne 6. 11. 2019, uloženým na poště dne 11. 11. 2019, žalobkyně urgovala žalovaného o zaplacení žalované částky. Přípisem ze dne 8. 1. 2020, uloženým na poště dne 13. 1. 2020, žalobkyně urgovala žalovaného o zaplacení žalované částky 14. Na základě provedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:

15. Žalobkyně je provozovatelem veřejného televizního vysílání a příjemcem televizních poplatků. Žalobkyně přípisem ze dne 2. 7. 2018, zasílaným na adresu pobytu žalovaného evidovanou v centrální evidenci obyvatel, uloženým na poště dne 9. 7. 2018, vyzvala žalovaného jako odběratele elektřiny na této adrese k placení televizního poplatku, jelikož byl žalovaný na základě dat poskytnutých dle ust. § 8 odst. 10 citovaného zákona evidován jako odběratel elektřiny a nebyl přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k provedení řádné přihlášky, případně k zaslání čestného prohlášení, že nevlastní, nedrží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc neužívá televizní přijímač ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva také obsahovala poučení o následcích neprovedení řádné přihlášky televizního poplatníka či nedoručení čestného prohlášení..

16. Na výzvu žalovaný v zákonné lhůtě podle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, nereagoval, a proto se v souladu s citovaným ustanovením považuje od ledna 2019 za poplatníka televizního poplatku s povinností platit televizní poplatky v zákonné výši. Televizní poplatek činí 135 Kč měsíčně (§6 cit. zákona), a platí se v případě fyzické osoby, nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem (§7 odst.2 cit. zákona).

17. Tedy žalovaný se od ledna 2019 považuje za poplatníka (stal se poplatníkem) televizního poplatku a vznikla mu povinnost hradit od 1. 2.2019 televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, se splatností vždy do 15. dne v měsíci.

18. Ust. § 3 odst. 4 cit. zákona stanovuje vyvratitelnou právní domněnku, sleduje přesunutí důkazního břemene v situaci, kdy je to spravedlivé s ohledem na nulovou možnost provozovatele vysílání vést dokazování přímo u poplatníka. Za situace, kdy provozovatel nemůže a ani v žádném případě nenárokuje vstup do domácnosti či sídla, popřípadě místa podnikání či jiných prostor poplatníka, kde může být přijímač umístěn a za situace, kdy zde není dána ani pravomoc soudu či policie tak učinit, nemá smysl hovořit o účinné vymahatelnosti poplatku, jestliže by provozovatel vysílání zůstal ponechán v této důkazní nouzi. Jediným řešením je přenesení důkazního břemene na poplatníka. Pro výjimečné případy odběratelů elektřiny bez rozhlasových či televizních přijímačů je pak otevřen prostor pro prokázání opaku např. účastnickou či svědeckou výpovědí apod.

19. Tedy na žalovaném leží důkazní břemeno, aby prokázal opak toho, že v době od 1. 2. 2019 do 31. 8. 2019 byl poplatníkem televizního poplatku s povinností platit (že nevlastnil žádný televizní přijímač, ani jiné zařízení ve smyslu ust. § 2 odst. 2 a § 3 zák. č. 348/2005 Sb.), což se v daném případě nestalo.

20. Žalovaný měl tedy povinnost uhradit televizní poplatek ve výši 135 Kč do 15. 2. 2019, ve výši 135 Kč do 15. 3. 2019, ve výši 135 Kč do 15. 4. 2019, ve výši 135 Kč do 15. 5. 2019 ve výši 135 Kč do 15. 6. 2019, ve výši 135 Kč do 15. 7. 2019 a ve výši 135 Kč do 15. 8. 2019, tj. celkem 945 Kč.

21. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na televizním poplatku něco zaplatil, ani že by přijímač odhlásil před uplynutím rozhodného období, nebo že by splňoval podmínky pro osvobození od televizního poplatku. S ohledem na to, že žalovaný žalobkyni televizní poplatky ve výši 945 Kč dosud neuhradil, soud žalobě v tomto rozsahu jako důvodné vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení za dobu do 15. 4. 2020 v kapitalizované výši 84,62 Kč Právo žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s placením příslušného poplatku.

22. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši, a to celkem v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dvou paušálních náhrad nákladů nezastoupeného účastníka (výzva k plnění, sepis žaloby) á 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

23. Náhradu nákladů spojených s advokátním zastoupením (odměnu dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.) soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. V této souvislosti soud poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, ve kterém Ústavní soud dovodil, že náklady žalobkyně na zastoupení advokátem není možné (v případě vymáhání televizních poplatků, které jsou převážným zdrojem jeho financování) hodnotit jako účelně vynaložené, neboť na žalobkyni je třeba – vzhledem k její specifickému a výsadnímu postavení – v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. To znamená, že ve věci, v níž předmět sporu tvoří jeho relativně běžnou agendu, k jejímuž obstarávání je (či má být) dostatečně vybavena, a právní otázka, která tvoří jádro sporu, je řešena ustáleným způsobem, zásadně nelze náklady vynaložené žalobkyní na advokátní zastoupení hodnotit jako opodstatněně vynaložené. Žalobkyně totiž má být dostatečné materiálně a personálně vybavena a zabezpečena k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně vymáhat televizní poplatky, a to již jen s ohledem na to, jaký pro ni mají význam. V daných souvislostech soud podotýká, že podstatné (nosné) důvody, které Ústavní soud k rozhodnutí vedly, obsahují mj. ústavně konformní výklad relevantních (ústavně) právních ustanovení, k jehož použití jsou obecné soudy – v rámci své rozhodovací činnosti (v obdobných případech) – zavázány; takto Ústavní soud kupř. v nálezu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3465/12, zdůraznil, že nerespektování nosných důvodů jeho nálezů bez předložení dostatečně odůvodněné (konkurenční) argumentace způsobilé vyložit odchýlení od existující nálezové judikatury představuje ze strany obecného soudu porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, článku 2 odst. 3 Ústavy, článku 89 odst. 2 Ústavy a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V tomto řízení přitom nedošlo k žádné (mimořádné) skutečnosti, která by vybočovala z obvyklého průběhu řízení tohoto typu a odůvodnila posouzení nákladů advokátního zastoupení žalobkyně jako účelně vynaložených, resp. umožnila soudu odchýlit se od závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12.

24. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

25. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.