7 C 235/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 15 677,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 500,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500,01 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 13 177,89 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 017,50 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 517,49 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 085,30 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 10 581,74 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 15 677,90 Kč s tím, že se jedná o součet částek: (1) nesplacená jistina ve výši 11 017,50 Kč; (2) smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny 11 017,50 Kč od [datum] do [datum], tj. ve výši 4 660,40 Kč; s příslušenstvím: (i) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 085,30 Kč za období od [datum] do [datum]; (ii) kapitalizovaný úrok ve výši 10 581,74 Kč sestávající z nesplaceného úroku ve výši 589,11 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 187,80 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 983,87 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 905,73 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 915,23 Kč; (iii) zákonný úrok z prodlení z částky 11 017,50 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. Uvedla, že žalovaná a původní věřitelka, tj. společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitelka“ nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřely dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost 20 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit spolu s jistinou úvěru částku 17 184 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou dlužnou částku 37 184 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně ani včas. Žalovaná uhradila částku 17 499,99 Kč, původní věřitelka alokovala jednotlivé úhrady splátek dle Předpisu splátek, který je přílohou [číslo] smlouvy, a to na jistinu částku 8 982,50 Kč a na příslušenství pohledávky částku 8 517,49 Kč. Žalovaná se tak ocitla v prodlení s úhradou zůstatku jistiny 11 017,50 Kč a zůstatku příslušenství 8 666,51 Kč. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, v níž uvedla údaje o sobě, své finanční situaci, zaměstnání, finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů, požadovanou výši úvěru. Správnost údajů žalovaná stvrdila podpisem. Původní věřitelka vyhodnotila žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou postoupila původní věřitelka na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek, konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum].

2. K jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast i žalobkyně omluvil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 272,44 %.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně seznámena s předsmluvními informacemi o poskytnutém úvěru (včetně informací o celkové výši úvěru, době trvání, uvedení výše splátek, úrokové sazbě, RPSN, souvisejících nákladech a následcích prodlení se splátkami).

5. Soudem bylo zjištěno, že v žádosti o úvěr ze dne [datum] je uvedeno, že ji sepsala obchodní zástupkyně [příjmení], že žalovaná je [anonymizováno], a to od [datum], [anonymizováno] měla doložit potvrzením od [anonymizováno]. Dále uvedeno, že měsíční příjem žalované činí [částka] a výdaje činí [částka] měsíčně celkem (přičemž náklady na bydlení, energie činí [částka]; doprava, jídlo a osobní náklady [částka]). Dále bylo v žádosti uvedeno, že žalovaná bydlí v [anonymizováno], má [anonymizováno] povinnost [anonymizována tři slova].

6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], a výpisu z poštovního podacího archu ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný byl vyzýván k úhradě žalované částky ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu, dopis byl dán k poštovní přepravě dne [datum].

8. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně příloh [číslo] dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne [datum], z dílčí smlouvy o postoupení Pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně výňatku z přílohy [číslo] seznam pohledávek v listinné podobě, z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] o postoupení pohledávky zaslaného žalované, z podacího archu ze dne [datum], z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne [datum] zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.

9. Soud má tedy za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Úvěr se žalovaná zavázala splácet ve 14 měsíčních splátkách á 2 656 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 272,44 %. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 17 499,99 Kč. Žalovaná poté přestala řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovanou smluvní pokutu za prodlení, poplatky a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Soud se z moci úřední zabýval smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že:„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“.

21. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zákona č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).

22. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, nikoliv však řádně a s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Výdaje na osobu žalované představující částku [částka] měsíčně nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohla žalovaná uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalované. Není zřejmé, co konkrétně představuje nízká částka [částka] uvedená u nákladů na bydlení ani toto nebylo jakkoli ověřováno. Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty prokazující tvrzené výdaje na bydlení a ostatní životní náklady a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení (např. výpisy z účtu, SIPO atd.). Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením neověřených příjmů ([částka]) a neověřených výdajů (celkem: [částka], z toho bydlení, energie: [částka] a doprava, jídlo, osobní náklady: [částka], avšak bez zohlednění [anonymizováno] povinnosti [role v řízení] k [anonymizována dvě slova]) k volným finančním prostředkům ([částka]), nekoresponduje s tím, jak žalovaná ve skutečnosti s těmito prostředky nakládala. Žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalované. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovanou, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom je konkrétní výše nákladů na spotřebu plynu a elektřiny v domě/bytě ve kterém bydlí, náklady na vytápění tohoto domu/bytu, konkrétní nájemné, náklady na léky, stravu, ošacení apod. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet, aniž by alespoň základním způsobem neověřila též skutečné výdaje žalované. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

23. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001).

24. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 17 499,99 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaná ve výši 2 500,01 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou k úhradě do 10 dnů po obdržení dopisu obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], plnit měla žalovaná dle výzvy ze dne [datum] do 10 dnů po obdržení uvedené výzvy, tj. od [datum] je tak žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

25. Zbývající žalobní nároky v podobě poplatků, smluvní pokuty a úroků soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

26. Podle § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

27. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 9,36 % (tj. 2 612,37 Kč sestávajících z částky 2 500,01 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500,01 Kč za dobu od [datum] do [datum], tj. ve výši 112,36 Kč) a úspěch žalované v rozsahu 90,64 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru soud vyšel z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. [datum]).

28. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro uložení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal důvod.