7 C 236/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 34 624,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 128 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 128 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 13 496,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 071,79 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 943,79 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 224,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 24 895,83 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 34 624,14 Kč s tím, že se jedná o součet částek: (1) nesplacená jistina ve výši 25 071,79 Kč; (2) smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny 25 071,79 Kč od [datum] do [datum], tj. ve výši 9 552,35 Kč; s příslušenstvím: (i) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 224,52 Kč za období od [datum] do [datum]; (ii) kapitalizovaný úrok ve výši 24 895,83 Kč sestávající z nesplaceného úroku ve výši 2 076,74 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 134,55 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 301,32 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 4 457,60 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 925,62 Kč; (iii) zákonný úrok z prodlení z částky 25 071,79 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně; (iv) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč. Uvedla, že žalovaný a původní věřitelka, tj. společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitelka“ nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřely dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost 29 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit spolu s jistinou úvěru částku 24 914 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou dlužnou částku 53 914 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 851 Kč. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně ani včas. Žalovaný uhradil částku 7 872 Kč, původní věřitelka alokovala jednotlivé úhrady splátek dle Předpisu splátek, který je přílohou [číslo] smlouvy, a to na jistinu částku 3 928,21 Kč a na příslušenství pohledávky částku 3 943,79 Kč. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou zůstatku jistiny 25 071,79 Kč a zůstatku příslušenství 20 970,21 Kč. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, v níž uvedl údaje o sobě, své finanční situaci, zaměstnání, finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů, požadovanou výši úvěru. Správnost údajů žalovaný stvrdil podpisem. Původní věřitelka vyhodnotila žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek, konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum].

2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast a žalobkyně omluvil.. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 29 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po 3 851 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 272,44 %.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně seznámen s předsmluvními informacemi o poskytnutém úvěru (včetně informací o celkové výši úvěru, době trvání, uvedení výše splátek, úrokové sazbě, RPSN, souvisejících nákladech a následcích prodlení se splátkami).

5. Soudem bylo zjištěno, že v žádosti o úvěr ze dne [datum] je uvedeno, že ji sepsala obchodní zástupkyně [příjmení], že žalovaný je [anonymizováno], a to od [datum], [anonymizováno] měl doložit potvrzením od [anonymizováno]. Dále uvedeno, že měsíční příjem žalovaného činí [částka] a výdaje činí [částka] měsíčně celkem (přičemž náklady na bydlení, energie činí [částka]; doprava, jídlo a osobní náklady [částka] a měsíční splátky stávajících půjček ve výši [částka]), v seznamu dluhů označen věřitel [anonymizováno] s pohledávkou vůči žalovanému ve výši 45 000 Kč, z níž zbývá doplatit 30 000 Kč. Dále bylo v žádosti uvedeno, že žalovaný bydlí u [role v řízení], je [anonymizována tři slova] vyživovací povinnost.

6. Z listiny – dopisu žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 71 259,01 Kč. Z listiny označené„ předání do advokátní kanceláře“ ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu 71 364,11 Kč do [datum]. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dopis a pracovník žalobkyně uskutečnil dvě cesty na kontaktní adresu žalovaného.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], a výpisu z poštovního podacího archu ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný byl vyzýván k úhradě žalované částky ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu, dopis byl dán k poštovní přepravě dne [datum].

8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.

9. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně příloh [číslo] dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne [datum], z dílčí smlouvy o postoupení Pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně výňatku z přílohy [číslo] seznam pohledávek v listinné podobě, z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] o postoupení pohledávky zaslaného žalovanému, z podacího archu ze dne [datum], z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne [datum] zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.

10. Soud má tedy za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 29 000 Kč v hotovosti. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách á 3 851 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 272,44 %. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 7 872 Kč. Žalovaný poté přestal řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným smluvní pokutu za prodlení, poplatky a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Soud se z moci úřední zabýval smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že:„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“.

22. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zákona č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).

23. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nikoliv však řádně a s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Výdaje na osobu žalovaného představující částku [částka] měsíčně nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohl žalovaný uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Není zřejmé, co konkrétně představuje nízká částka [částka] uvedená u nákladů na bydlení ani toto nebylo jakkoli ověřováno. Nadto žalovaný uvedl, že splácí dluh ve výši [částka], a to měsíčními splátkami ve výši [částka]. Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty prokazující tvrzené výdaje na bydlení a ostatní životní náklady, tvrzenou výši zápůjčky či úvěru a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení (např. výpisy z účtu, smlouva o úvěru či zápůjčce atd.). Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením neověřených příjmů ([částka]) a neověřených výdajů (celkem: [částka], z toho bydlení, energie: [částka] a doprava, jídlo, osobní náklady: [částka], měsíční splátky stávajících půjček: [částka]) k volným finančním prostředkům ([částka]), nekoresponduje s tím, jak žalovaný ve skutečnosti s těmito prostředky nakládal. Žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovaným, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom je konkrétní výše nákladů na dosavadní splátky zápůjček, úvěrů, konkrétní částka, jakou se žalovaný podílí na nákladech na bydlení, náklady na léky, stravu, ošacení apod. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet, aniž by alespoň základním způsobem neověřila též skutečné výdaje žalovaného. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

24. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001).

25. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 000 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 7 872 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši 21 128 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou k úhradě do 10 dnů po obdržení dopisu obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], plnit měl žalovaný dle výzvy ze dne [datum] do 10 dnů po obdržení uvedené výzvy, tj. od [datum] je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

26. Zbývající žalobní nároky v podobě poplatků, smluvní pokuty, úroků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

27. Podle § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

28. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 34,78 % (tj. 22 077,60 Kč sestávajících z částky 21 128 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 128 Kč za dobu od [datum] do [datum], tj. ve výši 949,60 Kč) a úspěch žalovaného v rozsahu 65,22 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu ([datum]), tj. částky 63 481,79 Kč, sestávající z požadované částky 34 624,14 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 25 071,79 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 255,30 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 224,52 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku ve výši 24 895,83 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč. Obdobně judikoval i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2021, č.j. 95 Co 192/2020-134.

29. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro uložení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal důvod.