7 C 247/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 106 739,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 28 702 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 702 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Žaloba se částečně, co do požadavku žalobce na zaplacení částky 78 037,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16 802,26 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 36 820 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 9. 5. 2020 domáhal zaplacení částky 106 739,95 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů soudního řízení. V žalobě tvrdil, že dne 10. 1. 2020 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl vyplacen v souladu s ujednáním smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, na čemž se smluvní strany dohodly a žalovaný souhlasil, odsouhlasil inkaso a mají k dispozici i potvrzení o verifikační platbě. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 55 562 Kč, když 30 000 Kč představuje jistinu a 25 562 Kč sjednané úroky a měla být žalovaným žalobci uhrazena v 72 splátkách po 772 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Byla sjednána úroková sazba ve výši 23 % p.a. a RPSN ve výši 38,73 % p.a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně: doplňkovou inkasní službu jako nárok, dle které může žalobce jako věřitel uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru stane splatným, dále doplňkovou služba„ PODPORA“ na žádost spotřebitele, s tím, že se jedná o službu v rámci které si sjednaly strany nároky, které může žalobce jako věřitel uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě stane splatným. Tento balíček„ PODPORA“ zahrnuje: možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec smlouvy v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 3. 2020. Tedy nezaplatil splátku v celkové výši 1 298 Kč, když do této výše je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon inkasní služby ve výši 123 Kč měsíčně, splátka za výkon doplňkové služby„ Podpora“ v celkové výši 403 Kč měsíčně. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 3. 2020, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň ho vyzval k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč. Žalobce následně zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku datovanou 5. 4. 2020, opět jej vyzval k úhradě další smluvní sankce za upomínky ve výši 500 Kč. Navíc jej upozornil, že pokud nevyrovná své splatné závazky vůči žalobci, dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobce nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru [číslo] splatná dne 15. 3. 2020. V poslední zasílané písemné upomínce byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k zesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o inkasní službě. Žalovaný žádným způsobem nereagoval, proto došlo k zesplatnění ke dni 21. 4. 2020, ve kterém žalobce požadoval po žalovaném částku 106 847,44 Kč, uvedl základní finanční náležitosti smluvní vztahu a nárokoval po žalovaném následující položky: jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, počet splátek 72, výše splátky 1 298 Kč, počet uhrazených splátek 2, v celkové výši 2 596 Kč, celkem uhrazeno z jistiny 397,16 Kč, celkem uhrazeno z úroků 1 146,23 Kč, celkem uhrazeno z inkasní služby 246 Kč, celkem uhrazeno z doplňkové služby„ Podpora“ 806 Kč, zbylá část jistiny 29 602,84 Kč, zbylá část úroků 24 415,69 Kč, zbylá část inkasní služby 8 610 Kč (70 splátek po 123 Kč), zbylá část doplňkové služby PODPORA, Podpora – odklad 6 370 Kč (70 splátek po 91 Kč), Podpora – nemoc 10 920 Kč (70 splátek po 156 Kč), Podpora – práce 10 920 Kč (70 splátek po 156 Kč), náklady na upomínkování 1 100 Kč (náklady za upomínku č. 1 ve výši 300 Kč a náklady za upomínku č. 2 ve výši 500 Kč, plus náklady za upomínku č. 1 ze dne 20. 2. 2020 ve výši 300 Kč, smluvní pokuta za prodlení úvěru 100,60 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 6,89 Kč, smluvní pokuta 14 801,42 Kč.

2. Žalobce se odvolává i na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když např. poukazuje na výši smluvní pokuty, která je v souladu se zákonem, když dle § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., se uznává hranice smluvní pokuty ve výši 50 % z dosud nesplacené výše jistiny, dílčí žalovaná částka 14 801,42 Kč, tudíž dle žalobce představuje zákonný nárok žalobce v podobě poloviny nesplacené jistiny poskytnutého úvěru. Dále náklady za upomínky považuje žalobce za účelně vynaložené náklady, které vznikly poskytovateli v souvislosti s prodlením spotřebitele. Žalobce v tomto směru odkazuje na audit, který přihlíží k praxi veřejnoprávních institucí a považuje sazby vyúčtované žalovaného za účelně vynaložené náklady na poštovné, tisk, ale i na přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému apod. Pokud se týká nákladů inkasní služby (70 splátek po 123 Kč, tedy 8 610 Kč) žalobce uvádí, že tyto náklady vznikly na základě smlouvy o inkasní službě jako nepovinné přílohy smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dlužník uzavřel tuto doplňkovou službu a vzhledem ke skutečnosti, že pro neplnění smlouvy došlo k zesplacení úvěru, došlo i k zesplatnění zbývající části inkasní služby. Výše sjednané inkasní služby byla dle žalobce žalovaným řádně odsouhlasena. Žalobce požaduje tuto částku jako škodu v důsledku porušení smluvních povinností klientem a odkazuje na ustanovení občanského zákoníku a připomíná také technické věci týkající se samotné inkasní služby. Cena za výkon inkasní služby zahrnuje jednorázové náklady poskytovatele na technické zřízení inkasní služby, náklady na zajištění samotného inkasování plateb ze strany spotřebitele, bankovní poplatky za vydání a přijetí příkazu a další transakční náklady. Žalobce provedl několik desítek žádostí o inkaso, což lze doložit výpisem z interního systému a banky si účtují za úkon kolem 6 Kč. Navíc měl žalobce další náklady v tomto složitém procesu ve vztahu k bankám. Pokud jde o zbylou část úroků, žalobce poukazuje na zákon o úvěru pro spotřebitele č. 257/2016 Sb. upravující maximální hranici úrokové sazby, zákona, který maximální hranicí úrokové sazby či sazbě RPSN ve spotřebitelských úvěrech nijak nedefinuje a odkazuje také na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z roku 2014 (č.j. 104 VPSH 397/2014-105, 104 VPSH 88/2014-81). Pokud se týká zbývající části„ Doplňková podpora“ v požadované výši 28 210 Kč (70 splátek po 403 Kč (91 Kč + 156 Kč + 156 Kč)) jedná se o nepovinnou přílohu smlouvy ke spotřebitelskému úvěru, kterou dlužník uzavřel, a vzhledem k tomu, že tato inkasní služba ze strany věřitele pro spotřebitele byla na jeho žádost sjednána pro neplnění smlouvy, a úvěr byl zesplatněn, došlo k zesplatnění i zbývající částky této doplňkové služby. Vzhledem ke všemu výše uvedenému požaduje žalobce po žalovaném své nároky uplatněné v tzv. zesplatňujícím dopisu, tedy částku 106 739,95 Kč, když nenárokuje vyčíslenou pokutu za prodlení s úhradou splátek úvěru ve výši 100,60 Kč a vyčíslený úrok z prodlení s úhradou splátky inkasní služby 6,89 Kč. Dále požaduje zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, tedy ve výši 10 % ročně z dlužné částky ve výši 45 504,26 Kč zahrnující zbylou část jistiny (29 602,84 Kč), náklady za upomínky (1 100 Kč), a smluvní pokutu (14 801,42 Kč) od 6. 5. 2020 do zaplacení, a dále smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky 36 820 Kč, která zahrnuje dlužnou částku 8 610 Kč jako zbylou část inkasní služby představující dohodnutou škodu žalobce z inkasní služby a dlužnou částku 28 210 Kč jako zbylou část doplňkové služby PODPORA představující dohodnutou škodu žalobce z doplňkové služby PODPORA, a to vše od 6. 5. 2020 do zaplacení, jak je patrné z ustanovení článku II. 2.11 smlouvy o inkasní službě, resp. z ustanovení článku II. 2.15 ve spojení s článkem II. 2.13 smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA. Položku - zbylá část úroků 24 415,69 Kč nárokuje žalobce bez příslušenství. Dne 21. 4. 2020 byl žalovanému odeslán zesplatňovací dopis, poslední předžalobní upomínka, ve které byl žalovaný seznámen s tím, že neuhradil pravidelnou měsíční splátku splatnou ke dni 15. 3. 2020 a byl upozorněn na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky, dojde k zesplatnění jistiny úvěru naúčtováním veškerých sankcí a nároků vyplývající ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o inkasní službě. Na toto však žalovaný nereagoval zaplacením, proto žalobce žádá zaplacení částky 106 739,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 504,26 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 36 820 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. K jednání, konanému dne 1. 2. 2021, se žalobce a jeho právní zástupce nedostavili, svou neúčast omluvili a požádali soud, aby jednal v jejich nepřítomnosti, žalovaný se k jednání rovněž nedostavil, ačkoliv k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (díle jen „o. s. ř.“), svou neúčast řádně neomluvil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, k věci se nevyjádřil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobce soud ověřil právní subjektivitu žalobce.

6. Z listiny označené„ Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]“, včetně příloh, bylo zjištěno, že bylo vyhotoveno podání označené„ smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru“, kde jako poskytovatel byl označen žalobce a spotřebitel žalovaný. Předmětem smlouvy je závazek poskytovatele poskytnout finanční prostředky 30 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Dále měl soud k dispozici vzorec pro výpočet roční procentní sazby nákladů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, formulář [žalobce], tabulku umoření, smlouvu o inkasní službě, dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), žádost o zřízení inkasní služby, smlouvu o zřízení doplňkové služby PODPORA, žádost o doplňkové služby PODPORA. Smlouva je uvozena slovy„ Autorizační doložka – identifikátory a časový klíč, IP adresa [adresa], Čas podpisu 14:58:41, SMS kód [číslo], SMS kód potvrzen z tel. čísla [číslo]“.

7. Z tisku e-mailové zprávy ze dne 10. 1. 2020 se podává, že žalobce zasílal na e-mailovou adresu [email] pokyny k zaslání verifikační platby, přístupové údaje do klientského účtu, s tím, že úvěr by činil 30 000 Kč, z toho je 6 000 Kč poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru, 15 639 Kč bude vyplaceno na úhradu předchozího závazku a částka 8 361 Kč bude vyplacena na účet.

8. Z listiny nazvané„ povolení inkasa“ [právnická osoba], ze dne 10. 1. 2020 se podává, že u účtu č. [bankovní účet] bylo od 10. 1. 2020 povoleno měsíční inkaso s limitem 3 894 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet].

9. Z listiny označené„ smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]“, datované 3. 1. 2020, včetně příloh, potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 3. 1. 2020, potvrzení o úhradě dluhu ze dne 10. 1. 2020, výpisu z internetového bankovnictví (detail pohybu – Bezhotovostní platba) o vyplacení částky 12 000 Kč bez názvu protiúčtu dne 3. 1. 2020, bylo zjištěno, že bylo vyhotoveno podání označené„ smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru“, kde jako poskytovatel byl označen žalobce a spotřebitel žalovaný. Předmětem smlouvy byl závazek poskytovatele poskytnout finanční prostředky 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet], po odečtení nákladů na vyřizování úvěru 3 000 Kč.

10. Žalobce též soudu předložil reprezentativní příklad pro ČSA kreditní kartu [právnická osoba], tisk z internetu nabídky Expres půjčky od [jméno] [anonymizována dvě slova], online kalkulačku půjčky od [právnická osoba] [anonymizováno], [právnická osoba] [jméno], [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], Smlouvu uzavřenou dne 258. 8. 2015 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a paní [jméno] [příjmení], popis aplikace [název aplikace] [anonymizována dvě slova] z 29. 5. 2015.

11. Žalobce též soudu předložil přehled České národní banky ohledně nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru k 17. 5. 2018, Auditní zprávu produktu – spotřebitelský úvěr z pohledu ZSÚ [číslo] [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], ze dne 14. 10. 2016, výpis o neexistenci zápisu v insolvenčním rejstříku ohledně žalovaného z 10. 1. 2020, výsledek lustrace žalovaného z 10. 1. 2020, v nebankovním registru, v neplatných dokladech [zkrácený název právnické osoby], výpis z účtu žalovaného u [právnická osoba] za dobu od 17.10.2019 do 16.12.2019 (s počátečním zůstatkem 160,28 Kč a konečným zůstatkem 1 247,93 Kč), vše k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

12. Dále žalobce soudu předložil fotokopii občanského průkazu znějícího na jméno [celé jméno žalovaného] s datem narození [datum], s tiskem z internetu ohledně fotokopie občanského průkazu, s tím, že doklad nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů, fotokopii rodného listu [celé jméno žalovaného] z roku [rok], a výplatní pásku žalovaného u zaměstnavatele [právnická osoba] (včetně výpisu z obchodního rejstříku) za měsíc listopad 2019 (čistý příjem přes 20 000 Kč, po provedených srážkách (mimo jiné na běžné výživné 4 500 Kč) 17 069 Kč). Z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 4. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný za poslední tři měsíce dosáhl průměrného měsíčního čistého příjmu 22 930 Kč, z příjmu mu jsou prováděny srážky na výživné na základě rozhodnutí soudu ve výši 4 500 Kč měsíčně.

13. Dále žalobce soudu předložil tisk článku z internetu ze dne 10. 12. 2017 s názvem„ Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček, rozdíl v sankcích může činit pětinásobek“.

14. Z přípisů nazvaných potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce / potvrzení o úhradě dluhu ze dne 10. 1. 2020 se podává, že žalobce zasílal žalovanému potvrzení o vyplacení úvěru dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 1. 2020.

15. Z přípisu nazvaného Upomínka č. 1 ze dne 20. 2. 2020 se podává, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě částky 1 598 Kč (splátky úvěru 1 298 Kč se splatností 15. 2. 2020 + 300 Kč za upomínku). Zároveň z přípisu nazvaného Upomínka č. 1 ze dne 20. 3. 2020 se podává, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě částky 1 598 Kč (splátky úvěru 1 298 Kč se splatností 15. 3. 2020 + 300 Kč za upomínku).

16. Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne 20. 2. 2020 a 20. 3. 2020 soud zjistil, že tohoto dne zasílal žalobce žalovanému zásilku.

17. Ze znaleckého posudku č. 24/01-2018 [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 7. 5. 2018, ohledně posouzení podmínek [žalobce] při poskytování spotřebitelských úvěrů, se podává, že úroková sazba i sazba RPSN, tak, jak ji nabízí a používá [právnická osoba] u spotřebitelských úvěrů odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů.

18. Z přípisu nazvaného Upomínka č. 2, poslední upomínka před sesplatněním úvěru ze dne 5. 4. 2020 se podává, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě částky 2 098 Kč (splátky úvěru 1 298 Kč se splatností 15. 3. 2020 + 300 Kč za 1. upomínku + 500 Kč za 2. upomínku).

19. Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne 6. 4. 2020 soud zjistil, že tohoto dne zasílal žalobce žalovanému zásilku.

20. Z přípisu nazvaného Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 4. 2020 se podává, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zesplatnil úvěr žalovaného a vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě částky 106 847,44 Kč.

21. Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne 21. 4. 2020 soud zjistil, že tohoto dne zasílal právní zástupce žalobce žalovanému zásilku.

22. Z výpisu z internetového bankovnictví [název banky] [anonymizováno] (Detail pohybu – Bezhotovostní příjem) ze dne 10. 1. 2020 a detailu transakce vyplynulo, že z účtu [bankovní účet] u [název banky], s názvem majitele [celé jméno žalovaného] došla na účet žalobce dne 10. 1. 2020 částka 10 Kč s variabilním symbolem [číslo].

23. Z výpisu z internetového bankovnictví [název banky] [název banky] (Detail pohybu – Platba převodem uvnitř banky) ze dne 10. 1. 2020 vyplynulo, že z účtu žalobce byla odeslána dne 10. 1. 2020 částka 15 639 Kč na účet [číslo] s názvem [název žalobkyně] s poznámkou„ [celé jméno žalovaného]“ a variabilním symbolem [číslo]. Tuto skutečnost oznamoval žalobce žalovanému přípisem ze dne 10. 1. 2020.

24. Z výpisu z internetového bankovnictví [název banky] [anonymizováno] (Detail pohybu – Bezhotovostní platba) ze dne 10. 1. 2020 vyplynulo, že z účtu žalobce byla odeslána dne 10. 1. 2020 částka 8 361 Kč na účet č. [bankovní účet] s poznámkou„ [celé jméno žalovaného] doplatek úvěru“.

25. Ze zprávy [název banky] ze dne 18. 11. 2020 vyplynulo, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla dne 10. 1. 2020 připsána částka 8 361 Kč zasílaná z účtu žalobce č. [bankovní účet].

26. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobce poukázal žalovanému dne 10. 1. 2020 částku 15 639 Kč na účet [číslo] s názvem [název žalobkyně] s poznámkou„ [celé jméno žalovaného]“ a variabilním symbolem [číslo] jako úhradu dlužné částky související s předchozím závazkem žalovaného u žalobce ze dne 3. 1. 2020, a na bankovní účet žalovaného dne 10. 1. 2020 částku 8 361 Kč. Žalovaný na toto konto uhradil žalobci dne 15. 2. 2020 částku 2 596 Kč, jak vyplývá z tvrzení uvedených v žalobě. Právní zástupce žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky přípisem ze dne 21. 4. 2020, daným k poštovní přepravě dne 21. 4. 2020.

27. Podle § 3028 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

28. Podle § 1841 o.z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

29. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Podle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnosti elektronicky podepsat.

31. Podle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

32. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

33. Podle § 1798 o.z., ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

34. Podle § 1810 a násl. o.z. se k nepřiměřenému ujednání ve spotřebitelských smlouvách nepřihlíží, pokud představuje značnou nerovnováhu mezi žalobcem na straně podnikatele a žalovaným na straně spotřebitele.

35. Podle § 1811 o.z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli, musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

36. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem poskytnuty.

37. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

38. Podle ust. § 86 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

39. Podle ust. § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

40. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

41. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

42. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti„ Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]“, datované 10. 1. 2020. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

43. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma úvěrové smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

44. Žalobce neprokázal a nenabídl soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém znění, tedy, zda„ Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]“ byla žalovanému skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobce, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko„ clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým, zde zřejmě zasláním SMS zprávy, a že se jednalo právě o sobou žalovaného, kdo SMS zprávu zaslal).

45. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o.z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobce neprokázal, že žalobcem ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

46. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatcích a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o poskytnutí úvěru není opatřena řádným popisem žalovaného, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy (ani předchozí smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3. 1. 2020), když smlouva opatřená písemným podpisem žalovaného nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaný podepsal elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dotčené smlouvy.

47. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:

48. Podle ust. § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1. 12. 2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

49. Podle ust. § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

50. Předloženou úvěrovou smlouvou je třeba z moci úřední zkoumat též se zaměřením na její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

51. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

52. Též podle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK, Evropský soudní dvůr konstatoval, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Tedy Evropským soudním dvorem je pro případ porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 citované směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dovozována absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

53. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

54. Ustanovení § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

55. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní ust. § 86 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

56. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

57. Žalobce neprokázal, že splnil povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 30 000 Kč s uvedenou RPSN. Věřitel má povinnost přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl mimo požadavku na přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Jak se podává z přílohy č. 5 smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru – Dotazníku k posouzení bonity žadatele, žalovaný žalobci uvedl, že je rozvedený, má dvě děti, uvedl pouze účet č. [bankovní účet]. Jako příjem ze závislé činnosti uvedl částku 23 531 Kč (avšak dle potvrzení zaměstnavatele dosahuje žalovaný průměrného čistého příjmu 22 930 Kč), není majitelem nemovitosti, uvedl výši nákladů na spotřebitele 6 800 Kč, výši nákladů na bydlení 2 500 Kč, jako závazky uvedl pouze výživné 4 500 Kč měsíčně a závazek u [právnická osoba] [anonymizováno] 5 000 Kč a u [právnická osoba] portal 4 000 Kč. Žalobce sice prokázal, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného, avšak při posouzení úvěruschopnosti měl žalobce zvažovat všechny relevantní skutečnosti, tedy nejen příjmy, ale i výdaje žalovaného, jeho životní náklady a podobně, a při zjištění, že v předloženém výpisu z účtu u [právnická osoba] za dobu od 17. 10. 2019 do 16. 12. 2019 shledal, že stav finančních prostředků na účtu žalovaného, je ke dni 16. 12. 2019 1 247,93 Kč, a žalovaný splácí více dalších závazků, jak plyne i z předloženého výpisu z účtu, a část poskytnutého úvěru sloužila k úhradě předchozího závazku žalovaného u žalobce, měl žalobce zvažovat všechny relevantní skutečnosti a ověřovat nejen příjmy, ale i výdaje žalovaného. Předložený výpis z účtu se netýká všech účtů žalovaného, a nechodí mu na něj mzda od zaměstnavatele. Mimo účet č. [bankovní účet] u [název banky] [anonymizováno] musí mít žalovaný ještě minimálně jeden další účet, na který mu chodí mzda od zaměstnavatele (jak se podává z předložené výplatní pásky, mzda je odesílána žalovanému na účet (nejspíše pro špatnou čitelnost účet [číslo]). Žalobce však ostatní výpisy z účtu nepožadoval (respektive soudu jiné výpisy z účtu žalovaného nepředložil). Navíc, kromě běžného výživného 4 500 Kč měsíčně žalovaný splácel další závazky (nejen předchozí závazek u žalobce), ale jak se podává z předloženého výpisu z účtu, na uvedený účet přišla žalovanému příchozí úhrada od [právnická osoba] 4 000 Kč jako zápůjčka [označení], dále od [právnická osoba] 5 000 Kč jako úvěr dle smlouvy [číslo] [internetový odkaz], vrácená ověřovací částka 1 Kč od [právnická osoba], odešla ověřovací částka 1 Kč [právnická osoba] a [právnická osoba], a z účtu odešly částky (splátky) 1 250 Kč [právnická osoba] – [označení] [anonymizováno], 1 712 Kč [právnická osoba], a 4 045,60 Kč [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno]. Tedy žalobce mohl z předložených listin žalovaným usuzovat, že žalovaný má více účtů, než žalobci uvedl a předložil, a má i více závazků, než žalobci uvedl (z výpisu z účtu se dá usuzovat navíc na závazek vůči [právnická osoba] [jméno] [anonymizováno], a [právnická osoba]). Za této situace měl žalobce více ověřovat skutečnosti tvrzené žalovaným. Navíc žalobce neposuzoval strukturu a výši měsíčních nákladů žalovaného (kolik hradí na bydlení či ubytování, kolik na ošacení, stravu, obuv a podobně, zda žije sám či s někým, a podobně, když jako nepravděpodobné působí vyjádření žalovaného, že nemá žádné náklady za bydlení, a tuto skutečnost žalobce nijak neověřoval.

58. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěl žalobce k závěru, že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru však nemohl dospět, pokud by uvažoval v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sám zjistil. Výdaje na osobu žalovaného představující částku 6 800 Kč měsíčně nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohl žalovaný uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Co konkrétně představuje částka 2 500 uvedená u nákladů na bydlení není zřejmé, ani toto nebylo jakkoli ověřováno. Výsledek, k němuž žalobce došel prostým odečtením částky 23 531 Kč (ze které navíc zaměstnavatel žalovaného strhl žalovanému srážky odborových příspěvků, srážky za stravování a jiné, se kterými žalobce nekalkuluje) a 13 800 (6 800 Kč + 2 500 Kč + 4 500 Kč, bez započtení jiných závazků, než výživné), a částky 1 298 Kč na měsíční splátce požadovaného úvěru, tj. částka 8 433 Kč volných finančních prostředků, nekoresponduje s tím, jak žalovaný ve skutečnosti s těmito prostředky nakládal, a že měl ještě další závazky vůči jiným společnostem. Žalobce zcela rezignoval na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Vycházel pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovaným, aniž by si jejich skutečnou výši prověřoval. Rozhodující zde přitom jsou konkrétní výše nájemného v bytě, kde žadatel o úvěr bydlí (jehož výši ani žalovaný neuvádí), konkrétní obvyklá spotřeba plynu a elektřiny v tomto bytě, konkrétní náklady na vytápění tohoto bytu, konkrétní náklady na léky, konkrétní výše pravidelných splátek dluhů apod. Veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení, lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobce provedl lustraci žalovaného v databázích [název databáze] a [název databáze], jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohl žalobce dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Přitom úvěr smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka splácet úvěr posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, shodně viz. i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, který na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odkazuje, s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod.

59. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud tak podle ust. § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Každý by měl odpovědně zvážit, jakou smlouvu a v jaké situaci s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako slabší stranu. S ohledem na shora uvedené závěry soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle ust. § 588 o. z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

60. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobci tak podle § 1970 o.z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.

61. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobce v této výši bezdůvodně obohatil, neboť žalobce žalovanému částku ve výši 30 000 Kč poskytl bez právního důvodu. Protože žalovaný splatil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, částku 2 596 Kč (byť úhrada mohla být částečně mylně započtena na neexistující příslušenství či smluvní nároky, když smlouva ze dne 10. 1. 2020 je ve smyslu ustanovení § 588 o. z. neplatná), dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do požadavku žalobce na zaplacení částky 28 702 Kč (30 000 Kč mínus 2 596 Kč) s příslušenstvím. Protože smlouvu ze dne 10. 1. 2020 má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty, poplatky za sjednanou inkasní službu, poplatky za službu PODPORA) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. Soudu proto nezbylo, než žalobu co do požadavku žalobce na zaplacení částky 78 037,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16 802,26 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 36 820 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, zamítnout.

62. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, a žalovanému, který byl převážně úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

63. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.