7 C 271/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 14 580,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 312 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 244,49 Kč od [datum] do [datum] z částky 5 312 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 312 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 9 268,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 991,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 968,05 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 429,81 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 580,05 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky 14 580,05 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 13 280,05 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, s příslušenstvím. Žalovaný s žalobkyní dne [datum] uzavřeli úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky, s nimž se žalovaný seznámil a souhlasil s nimi. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím zjištění kreditního skóre žalovaného, posouzením jeho výdajové a příjmové stránky, přezkoumáním proměnných informací jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, způsob bydlení. [příjmení] je pak nejvyšší měsíční splátka, která může být schválena, aniž by došlo k předlužení žalovaného. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 097 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 27,63 % ročně. Žalovaný uhradil pouze částku 12 382 Kč. Jelikož žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil žalobkyni částku 2 306 Kč. Žalobkyně v žalobě požadovala kromě neuhrazené jistiny ve výši 13 280,05 Kč rovněž zaplacení nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 991,08 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 280,05 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 674,30 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 580,05 Kč od [datum] do zaplacení.

2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Žalobkyně svůj nárok konstruuje jako právo na vrácení poskytnutého úvěru. Tvrdí tedy, že došlo k uzavření smlouvy a poskytnutí finančních prostředků žalovanému.

4. Z listiny označené„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ ze dne [datum] soud zjistil, že o žalovaném jsou evidovány následující informace: [anonymizováno] s příjmem ve výši [částka], splátky jiným společnostem uvedené v žádosti: [částka], druh bydlení: [anonymizována dvě slova] dítě, s odpověďmi„ [anonymizováno]“ z registrů MVCR, NRKI, [příjmení] a údajem o nenalezení žalovaného v insolvenčním rejstříku. Z listiny označené„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, jak žalobkyně obecně postupuje při posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů.

5. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a z úvěrových podmínek žalované s kódem ISH120, které jsou její nedílnou součástí, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 27,63 % ročně, RPSN ve výši 33,4 % a v měsíčních splátkách ve výši 1 097 Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno, že žalovaný je důchodce s celkovým čistým příjmem [částka] měsíčně (tj. hlavní čistý příjem [částka] měsíčně a vedlejší čistý příjem [částka] měsíčně), [anonymizováno], vyživuje [anonymizována dvě slova] a bydlí v [anonymizováno]. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad byly zjištěny úhrady a prodlení žalovaného v souladu s žalobními tvrzeními žalobkyně a dále konkrétně, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 12 382 Kč.

6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 17 771,39 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne [datum] byla zjištěna existence žalobkyně.

8. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 097 Kč. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 27,63 % ročně. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky, uhradil toliko 14 688 Kč (tj. 12 382 Kč plus 2 306 Kč po zesplatnění úvěru), a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným náklady na vymáhání, smluvní pokuty a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo„ zákon č. 257/2016 Sb.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Soud se z moci úřední zabýval smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V projednávané věci žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného - spotřebitele splácet žalovanou pohledávku. Žalobkyně sice uvedla, že prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, tuto skutečnost však žádným způsobem neprokazuje. Ve smlouvě je jako příjem žalovaného uvedeno [částka] čistého měsíčně, žalobkyně si ho však nijak neověřila (např. aktuálními výpisy z účtu žalovaného, aktuálním daňovým přiznáním) a ani není zřejmé, čím konkrétně je tvořen hlavní příjem ve výši [částka] měsíčně čistého a vedlejší příjem ve výši [částka] čistého měsíčně. Splátky jiným věřitelům činí [částka] dle listiny„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“, žalobkyně ale neověřila žádné jiné skutečné výdaje žalovaného, tj. ani jeho výdaje na [anonymizováno] bydlení, ani ostatní životní náklady (stravování, léky, hygienické potřeby, vyživovací povinnost vůči dítěti žalovaného atd.). Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. aktuální výpisy z účtu, daňové přiznání, SIPO) prokazující příjmy a výdaje a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení.

21. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, a to nejen ohledně příjmů, ale i ohledně výdajů, nepostupuje v souladu s citovanými ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoli problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném ke dni uzavření smlouvy), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

23. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:„ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

24. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatelka úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalovaného, a žalobkyně tak nemohla dospět k závěru, že byl žalovaný schopen splatit poskytnutý úvěr.

25. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

26. Též podle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK, Evropský soudní dvůr konstatoval, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Tedy Evropským soudním dvorem je pro případ porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 citované směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dovozována absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

27. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

28. Pokud jde o jistinu samotnou, tj. částku 20 000 Kč, soud zjistil, že tato byla žalovaným již částečně uhrazena v rámci splátek a po zesplatnění úvěru, když žalobkyni uhradil žalovaný částku v celkové výši 14 688 Kč. Ve zbývající výši, tedy co do částky 5 312 Kč, se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat.

29. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou obsaženou ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání. Dle listiny„ výzva ke splacení celého úvěru“ ze dne [datum] byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do 14 dnů od sepsání uvedené výzvy, tedy do [datum], tj. od [datum] je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyni proto také podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 244,49 Kč od [datum] do [datum] z částky 5 312 Kč a dále z částky 5 312 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení; ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl.

30. Zbývající žalobní nároky v podobě nákladů na vymáhání a smluvní pokuty uvedené ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 30,52 % a úspěch žalovaného v rozsahu 69,48 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. [datum]), tj. částky 19 810,08 Kč, sestávající z požadované částky 14 580,05 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 1 991,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 280,05 Kč za dobu od [datum] do [datum], tj. 1 222,49 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 674,30 Kč od [datum] do [datum] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 580,05 kč za dobu od [datum] do [datum], tj. 1 342,16 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 6 045,49 Kč (tj. 30,52 %), sestávající z částky 5 312 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 312 Kč od [datum] do [datum], tj. ve výši 244,49 Kč, a dále z částky 5 312 Kč od [datum] do [datum], tj. ve výši 489 Kč. Obdobně judikoval i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2021, č.j. 95 Co 192/2020-134.

32. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.