7 C 281/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 171 457,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 614 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 464,96 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % ročně z částky 17 614 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení a) částky 60 723,12 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 879,56 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 59 777,12 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 602,94 Kč za dobu od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 60 723,12 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a b) částky 93 120,01 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 698,51 Kč, úrokem 8,5 % ročně z částky 109 248,01 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 455,70 Kč za dobu od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 93 120,01 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 171 457,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr v celkové výši 338 030,76 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet spolu s úroky a poplatky ve smlouvě sjednanými. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný na konto dotčené úvěrové smlouvy uhradil pouze 387 177,45 Kč. Část žalované částky ve výši 60 723,12 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 59 777,12 Kč, poplatků ve výši 216 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 879,56 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 59 777,12 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 602,94 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 60 723,12 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho dalšího. Dále žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet spolu s úroky a poplatky ve smlouvě sjednanými. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný na konto dotčené úvěrové smlouvy uhradil pouze 132 386 Kč. Část žalované částky ve výši 110 734,01 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 109 248,01 Kč, poplatků ve výši 234 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 14 698,51 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 109 248,01 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 920,66 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 110 734,01 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho dalšího.

2. Žalovaný uvedl, že žalobkyně mu úvěry poskytla i přesto, že věděla o jeho úvěrech od [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] ve výši [částka] a [právnická osoba] ve výši [částka]. Jako [anonymizováno] dokládal pouze dvě daňová přiznání, která nesplňovala jeho dostatečnou solventnost, navíc v době poskytnutí úvěrů hradil [anonymizováno] na [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] v celkové výši [částka] měsíčně. Uvedl, že žalobkyně žalovanému telefonicky před uzavřením úvěru nabídla úrok ve výši 12,5 % ročně, avšak v úvěrových smlouvách byl posléze uveden úrok vyšší, tj. 26,28 % ročně. Smlouva vůbec neobsahovala splátkový kalendář s rozpisem úmoru jistiny, úroků, pojištění, ale pouze souhrnnou částku k úhradě měsíčně. K nemožnosti splácení uvedl, že tato situace nastala poté, co mu bylo v souvislosti s pandemií covidu19 znemožněno podnikání.

3. Z listiny označené„ Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]“ ze dne [datum]“, včetně příloh, bylo zjištěno, že bylo vyhotoveno podání označené„ Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]“, kde jako poskytovatel byla označena žalobkyně a spotřebitel žalovaný. V listině je zachyceno, že předmětem smlouvy je závazek poskytovatele poskytnout finanční prostředky 30 000 Kč bezhotovostně na běžný účet žalovaného s úrokovou sazbou 31,11% ročně, RPSN 38,20 %, vrátit měl celkem 35 100 Kč v 12 měsíčních splátkách po 3 185 Kč. Dále je v listině zachyceno sjednání bezúčelového revolvingového úvěru ve výši úvěrového rámce 15 000 Kč s úrokovou sazbou 26,28 % ročně, RPSN 40,60 %, vrátit měl žalovaný celkem 17 843 Kč. V listině je uvedeno, že žalovaný je rozvedený, bydlí v podnájmu, má střední vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, podniká, jeho čistý měsíční příjem činí 45 000 Kč. Podpis žalovaného je zachycen„ [číslo] PODPIS KLIENTA“.

4. Z listiny označené„ Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]“ ze dne [datum], včetně příloh, bylo zjištěno, že bylo vyhotoveno podání označené„ Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]“, kde jako poskytovatel byla označena žalobkyně a spotřebitel žalovaný. V listině je zachyceno, že předmětem smlouvy je závazek poskytovatele poskytnout finanční prostředky 150 000 Kč bezhotovostně na běžný účet žalovaného s úrokovou sazbou 21,06 % ročně, RPSN 23,40 %, vrátit měl celkem 286 692 Kč v 84 měsíčních splátkách po 3 578 Kč. Dále je v listině zachyceno sjednání bezúčelového revolvingového úvěru ve výši úvěrového rámce 15 000 Kč s úrokovou sazbou 26,28 % ročně, RPSN 40,60 %, vrátit měl žalovaný celkem 17 843 Kč. V listině je uvedeno, že žalovaný je [anonymizováno], bydlí [anonymizována dvě slova], má [anonymizováno] vzdělání, má [anonymizována tři slova], podniká, jeho čistý měsíční příjem činí [částka] a příjem ostatních členů domácnosti [částka]. Podpis žalovaného je zachycen„ [číslo] PODPIS KLIENTA“.

5. Z úvěrových zpráv a dohledání informací o činnosti klienta se podává, jaké úvěry byly žalovanému poskytnuty, v jaké výši, s jakou výší měsíčních splátek a s jakou platební morálku byly spláceny k určitému datu. Z úvěrové karty se podává, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů uvedených žalovaným, u úvěru [číslo] z příjmu žalovaného [částka], příjmu [role v řízení] [anonymizováno], počet dětí žalovaného [anonymizováno], žalovaný je [anonymizováno], bydlí v [anonymizováno], splátky jiným společnostem uvedené v žádosti činí [částka], lustrace v registrech [anonymizováno]. Při výpočtu [příjmení] vycházela ohledně výdajů z existenčního minima dospělých členů domácnosti a životního minima na [anonymizována tři slova], z celkových měsíčních nákladů na bydlení domácnosti z nákladů uváděných Českým statistickým úřadem 5 330 Kč, splátek jiným společnostem [částka]. U úvěru [číslo] vycházela z příjmu žalovaného [částka], příjmu ostatních členů domácnosti [částka], počet dětí žalovaného [anonymizováno], žalovaný je [anonymizováno], bydlí v [anonymizováno], měsíční výdaje domácnosti [částka], nejsou uvedeny žádné splátky závazků, lustrace v registrech OK. Při výpočtu [příjmení] vycházela ohledně výdajů z existenčního minima dospělých členů domácnosti a životního minima na [anonymizována tři slova], žádných nákladů na bydlení apod., splátek jiným společnostem [částka], splátek žalobkyni [částka], splátek jiným společnostem [částka] (a u výpočtu [příjmení] domácnosti navíc kalkulovala s minimálními výdaji na bydlení 3 400 Kč a bufferu domácnosti 1 359 Kč).

6. Ze zpráv poskytovatelů telekomunikačních služeb bylo zjištěno, že telefon s telefonním [číslo] užíval a užívá žalovaný, nebylo zjištěno, kdo byl uživatel IP adresy [číslo].

7. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne 4. 4. 2018byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 150 000 Kč, zasílaná z účtu žalobkyně.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě o úvěru [číslo] byl zjištěn předpis splátek, provedené úhrady a na co konkrétně žalobkyně provedené úhrady započetla. Žalovaný na základě úvěrové smlouvy čerpal částku 150 000 Kč, přičemž uhradil 132 386 Kč.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k revolvingové smlouvě [číslo] byl zjištěn předpis splátek, provedené úhrady a na co konkrétně žalobkyně provedené úhrady započetla. Žalovaný na základě úvěrové smlouvy čerpal částku 338 030,76 Kč, přičemž uhradil 387 177,45 Kč.

10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 66 724,36 Kč, nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Z výpisu z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] zásilku.

11. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 119 701,69 Kč, nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Z výpisu z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] zásilku.

12. Z předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 189 020,32 Kč ve lhůtě do 7 dnů. Z výpisu z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 4. 2. 2022zásilku.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč, se splácením v 84 měsíčních splátkách á 3 578 Kč měsíčně a úrokovou sazbou 26,28 % ročně. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný na konto dotčené úvěrové smlouvy uhradil pouze [částka]. Rozdíl mezi čerpanou a uhrazenou částkou je 17 614 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

15. Žalobkyně dále žalovanému poskytla revolvingový úvěr, v celkové výši 338 030,76 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný na konto dotčené revolvingové smlouvy uhradil 387 177,45 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

16. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

17. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

19. Podle § 1798 o.z., ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

20. Podle § 1810 a násl. o.z. se k nepřiměřenému ujednání ve spotřebitelských smlouvách nepřihlíží, pokud představuje značnou nerovnováhu mezi žalobcem na straně podnikatele a žalovaným na straně spotřebitele.

21. Podle § 1811 o.z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli, musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

22. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem poskytnuty.

23. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 25. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

32. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

33. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti úvěrové smlouvy [číslo] úvěrové smlouvy [číslo]. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

34. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma úvěrové smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

35. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém znění, tedy, zda úvěrová smlouva [číslo] úvěrová smlouva [číslo] byly žalovanému skutečně zobrazeny v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko„ clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým). Telefonní [číslo] užíval žalovaný, a poslal žalobkyni autorizační kód, ale žalobkyni se nepodařilo prokázat, že se žalovanému v jeho uživatelském rozhraní zobrazily úvěrové smlouvy právě v tom znění, které bylo předloženo soudu. Navíc dle tvrzení žalovaného mu byly nabídnuty a odsouhlasil jiné parametry smlouvy, než které jsou uvedeny v písemném znění smluv, předložených soudu (např. byl sjednán jiný úrok)

36. Úvěrové smlouvy nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o.z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že žalobkyní ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

37. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatcích a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o poskytnutí úvěru není opatřena řádným popisem žalovaného, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy [číslo] úvěrové smlouvy [číslo] když smlouvy opatřená písemným podpisem žalovaného nebyly soudu předloženy a nebylo ani prokázáno, že by je žalovaný podepsal elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dotčených smluv. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:

38. Soud se z moci úřední zabýval předloženými smlouvami se zaměřením na zkoumání jejich platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jejich transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

39. Žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

40. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

41. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“ 42. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zákona č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

43. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnuté úvěry. Skutečnost, že žalovaný úvěry zpočátku řádně splácel po několik let, ještě sama o sobě neznamená, že žalobkyně řádně ověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v žalobě sice tvrdí, že řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to posouzením jeho příjmové a výdajové stránky a dále přezkoumáním klientských informací (věku, vzdělání, zdroje příjmů, rodinného stavu, počtu dětí, způsobu bydlení, a nahlížením do externích úvěrových registrů), tuto skutečnost však ničím neprokazuje. Žalobkyně soudu předložila úvěrové smlouvy, ze kterých se podává, že žalovaný je [anonymizováno], bydlí v [anonymizováno], má [anonymizováno] vzdělání. V úvěrových smlouvách se navíc vyskytují rozpory, když ve smlouvě [číslo] je uvedeno, že žalovaný [anonymizována tři slova] a pobírá [částka] měsíčně, ve smlouvě [číslo] je uvedeno, že má [anonymizována tři slova], pobírá [částka] měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti činí [částka]. Žalovaný navíc v odporu k elektronickému platebnímu rozkazu uvedl, že v době poskytnutí úvěrů měl závazky vůči bance [jméno] [příjmení] [příjmení] a [právnická osoba] v celkové výši [částka]. Žalobkyní předložené dokumenty ve vztahu ke skutečnému prověřování bonity žalovaného nemají žádnou důkazní sílu. Z předložených úvěrových karet se podává, že žalobkyně počítala modely MLC, kde uvažovala s žalovaným uváděnými příjmy (které nijak neověřovala), ale u výdajů počítala pouze s existenčními a životními minimy a u nákladů na bydlení v jednom případě se statistickým údajem Českého statistického úřadu, aniž by výdaje jakkoli ověřovala. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých ověřovala bonitu žalovaného, jeho příjmy a výdaje. Uvedenými důkazy by byl například výpis z účtu, daňová přiznání, SIPO, doklady o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného, výpisy z bankovních a nebankovních registrů apod. Věřitel má povinnost přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Pakliže žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI apod., jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná 44. S ohledem na to, že sice žalobkyně prokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak při posouzení úvěruschopnosti měla žalobkyně zvažovat všechny relevantní skutečnosti, tedy nejen příjmy, ale i výdaje žalovaného, jeho životní náklady a podobně. Též tyto skutečnosti měla dle názoru soudu žalobkyně vzít v úvahu při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a nespoléhat se pouze na vysvětlení žalovaného. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, shodně viz i nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, který na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odkazuje, s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný v době sjednání tvrzené smlouvy o úvěru nesplňoval podmínku úvěruschopnosti tvrzeného úvěru, který je předmětem tohoto sporu a po právní stránce by soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem.

45. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění žalobkyně z neplatných úvěrových smluv je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat.

46. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 150 000 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný na tuto částku žalobkyni uhradil 132 386 Kč, což dokládá i listina označená výpis čerpání, splátek a úhrad. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši 17 614 Kč (150 000 Kč mínus 132 386 Kč) na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], nejpozději do [datum] (ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění 14 dnů ode dne sepsání výzvy) měl žalovaný plnit, a od [datum] je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 11, 75% ročně z částky 17 614 Kč za dobu od [datum] do [datum] činí 464,96 Kč.

47. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, dále vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému na tvrzený revolvingový úvěr částku 338 030,76 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil na tuto částku 387 177,45 Kč, což dokládá i listina označená výpis čerpání, splátek a úhrad. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že poskytnuté bezdůvodné obohacení ve výši 338 030,76 Kč bylo žalobkyní žalovaným již vráceno a žaloba byla proto co do požadované částky z tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] zamítnuta.

48. Protože úvěrové smlouvy má soud za absolutně neplatné, tak žalobní nároky plynoucí z těchto smluv (obchodní úrok, náklady na vymáhání, smluvní pokutu a úroky z prodlení jdoucí před výzvou) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavním závazkům, které byly neplatně sjednány. Proto byla žaloba ve zbytku zamítnuta (výrok II.).

49. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

50. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty splatnosti či plnění ve splátkách.