7 C 290/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 109 983,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 509,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 509,58 Kč za dobu od 18. 12. 2022 do zaplacení a dále částku 94 692,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 692,94 Kč za dobu od 18. 12. 2022 do zaplacení, a to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 2 085,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 305,25 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 595,08 Kč od 2. 10. 2022 do 17. 12. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 085,50 Kč od 18. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 19,90 % ročně z částky 7 509,58 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 19,90 % ročně z částky 285,50 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, částky 5 695,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 684,97 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 388,44 Kč od 2. 10. 2022 do 17. 12. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 695,50 Kč od 18. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 94 692,94 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 3 595,50 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 29 144,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 109 983,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 5. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně (tj. [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] (dále také jen„ smlouva [číslo]“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, s úrokem ve výši 19,90 % ročně a poplatky za úkony souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru. Žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně ani včas. Kvůli trvajícímu porušování smluvních povinností právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 2. 7. 2022 zesplatnila. Žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení částky ve výši 9 595,08 Kč, sestávající z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 7 509,58 Kč, neuhrazených úroků z úvěru ve výši 285,50 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 305,25 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 595,08 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 19,90 % ročně z částky 7 509,58 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,90 % ročně z částky 285,50 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že dne 3. 5. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] (dále také jen„ smlouva [číslo]“), na základě níž byl žalovanému [anonymizováno] úvěr ve výši 96 423 Kč. Žalovaný se jej zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, s úrokem ve výši 16,99 % ročně a poplatky za úkony souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru. Žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně ani včas. Kvůli trvajícímu porušování smluvních povinností právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 2. 7. 2022 zesplatnila. Žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení částky ve výši 100 388,44 Kč, sestávající z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 94 692,94 Kč, neuhrazených úroků z úvěru ve výši 3 595,50 Kč a poplatků ve výši 2 100 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 684,97 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 388,44 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 16,99 % ročně z částky 94 692,94 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 16,99 % ročně z částky 3 595,50 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení. Dne 27. 9. 2022 postupitelka [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely Smlouvu o postoupení pohledávek, postoupeny byly mj. i pohledávky z titulu smlouvy [číslo] smlouvy [číslo]. Postoupení obou pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu neuhradil žalobkyni dlužné částky.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán usnesením doručovaným na adresu trvalého bydliště podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k věci samé se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 5. 2021 včetně Všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (Soukromá klientela) soud zjistil, že jako úvěrující banka je označena právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a jako úvěrovaný klient žalovaný. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal splatit úvěr s dohodným úrokem ve výši 19,90 % ročně a RPSN ve výši 22,14 % v měsíčních splátkách po 500 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný se tak zavázal k úhradě celkové částky 12 435 Kč. Podle čl. 8 písm. a) smlouvy [číslo] ve spojení s čl. 8 smlouvy [číslo] v případě prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna celý úvěr zesplatnit a žalovaný povinen zaplatit všechny dluhy z úvěru. Z výpisu označeného„ Podklady pre súdne konanie“ ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený pro žalovaného připsána částka 10 000 Kč s příznakem„ založení úvěru“.

4. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky, úvěr: [bankovní účet], ze dne 31. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 3 300 Kč. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 5. 7. 2022 soud zjistil, že dne 2. 7. 2022 se stala zbývající částka úvěru splatná s tím, že žalovaný k témuž dni dluží 9 331 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 5. 2021 včetně Všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (Soukromá klientela) soud zjistil, že jako úvěrující banka je označena právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a jako úvěrovaný klient žalovaný. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 96 423 Kč vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal splatit úvěr s dohodným úrokem ve výši 16,99 % ročně a RPSN ve výši 18,66 % v měsíčních splátkách po 2 300 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný se tak zavázal k úhradě celkové částky 150 744 Kč. Podle čl. 8 písm. a) smlouvy [číslo] ve spojení s čl. 8 smlouvy [číslo] v případě prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna celý úvěr zesplatnit a žalovaný povinen zaplatit všechny dluhy z úvěru. Z výpisu označeného„ Podklady pre súdne konanie“ ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že dne 3. 5. 2021 byla na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený pro žalovaného připsána částka 96 423 Kč s příznakem„ založení úvěru“.

6. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky, úvěr: [bankovní účet], ze dne 31. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 9 000 Kč. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 5. 7. 2022 soud zjistil, že dne 2. 7. 2022 se stala zbývající částka úvěru splatná s tím, že žalovaný k témuž dni dluží 96 888 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelkou a žalobkyní jako postupníkem včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek a přílohy č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny a dohody o úplatě ze dne 30. 9. 2022 soud zjistil, že na žalobkyni byly postoupeny žalované pohledávky.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 12. 2022 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 119 958,12 Kč do 17. 12. 2022. Z podacího lístku ze dne 5. 12. 2022 soud zjistil, že téhož dne byla žalovanému zaslána zásilka.

9. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně soud ověřil její právní subjektivitu.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které mimo jiné odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru:

17. Soud se z moci úřední zabýval smlouvou [číslo] smlouvou [číslo] se zaměřením na zkoumání jejich platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že:„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“.

21. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).

22. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěry, které jsou předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně ani netvrdí, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tudíž nemohla dospět k odůvodněnému závěru, že je žalovaný schopen úvěry splácet, aniž by alespoň základním způsobem neověřila skutečné příjmy a výdaje žalovaného. S ohledem na to, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána, dospěl soud k závěru, že smlouva č. 1 a smlouva č. 2 jsou absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

23. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. Z listiny„ Podklady pre súdne konanie“ vyplývá, že žalobkyně dne 4. 5. 2021 odeslala ve prospěch účtu č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč, přičemž je zřejmé, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši 7 509,58 Kč (tj. neuhrazený zůstatek úvěru ze smlouvy [číslo]), neboť v tomto rozsahu se žalovaný na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil a je dle § 2991 odst. 1 o. z. povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne 2. 12. 2022, danou k poštovní přepravě dne 5. 12. 2022. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 8. 12. 2022. Dle předžalobní výzvy ze dne 2. 12. 2022 byla žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do dne 17. 12. 2022, tj. od 18. 12. 2022 je tak žalovaný v prodlení.

24. Dále z listiny„ Podklady pre súdne konanie“ vyplývá, že žalobkyně dne 4. 5. 2021 odeslala ve prospěch účtu č. [bankovní účet] částku 96 423 Kč, přičemž je zřejmé, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni dále uhradil částku ve výši 94 692,94 Kč (tj. neuhrazený zůstatek úvěru ze smlouvy [číslo]), neboť v tomto rozsahu se žalovaný na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil a je dle § 2991 odst. 1 o. z. povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Jak uvedeno též shora, jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne 2. 12. 2022, danou k poštovní přepravě dne 5. 12. 2022. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Dle předžalobní výzvy ze dne 2. 12. 2022 byla žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do dne 17. 12. 2022, tj. od 18. 12. 2022 je tak žalovaný v prodlení.

25. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se v prodlení s placením dluhu a je tedy povinen podle § 1970 o. z. zaplatit i úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

26. Protože smlouvu č. 1 a smlouvu č. 2 má soud za absolutně neplatné, tak žalobní nároky ve zbývajícím rozsahu plynoucí ze smlouvy č. 1 i ze smlouvy č. 2 nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla ve věci převážný úspěch, resp. neúspěch jen co do nepatrné části, plnou náhradu nákladů řízení ve výši 29 144,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 109 983,52 Kč sestávající z částky 5 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, účast na jednání soudu) a z částky 2 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (výzva k úhradě) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 450 Kč ve výši 4 294,50 Kč.

28. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

29. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.