7 C 314/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 16 215,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 101 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 101 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 7 114,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 096,46 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 995,46 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 383,51 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 215,92 Kč s příslušenstvím skládající se z: (i) nesplacené jistiny ve výši 16 096,46 Kč; (ii) kapitalizovaného úroku ve výši 2 383,51 Kč; (iii) nesplacené smluvní pokuty ve výši 119,46 Kč; (iv) nesplacených poplatků za odeslání upomínek ve výši 473 Kč a (v ) zákonného úroku z prodlení z částky 16 096,46 Kč ve výši 15 % od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] ([číslo]), uzavřela se žalovaným [příjmení] smlouvu pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] dne [datum] uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále také jen„ smlouva“), účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí ověřila úvěruschopnost žalovaného v interních a externích databázích třetích subjektů, v registru [příjmení]. Žádost o úvěr mohl žalovaný podepsat fyzicky nebo v portálu internetového bankovnictví. Žalobkyně vyhodnotila žádost o úvěr a na bankovní účet zprostředkovatele úvěru převedla finanční prostředky ve výši odpovídající kupní ceně zvoleného zboží či služby, tj. 18 990 Kč. Tímto okamžikem byla uzavřena smlouva. V rámci smlouvy si žalovaný sjednal i pojištění schopnosti splácet úvěr. Úvěr vč. sjednaného pojištění se žalovaný zavázal splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách, celkově se zavázal splatit 31 824 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 25,22 % a RPSN ve výši 28,35 %. Žalovaný porušil povinnost řádně a včas hradit měsíční splátky, uhradil částku celkem ve výši 9 889 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. K aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum] žalovaný neuhradil ničeho dalšího.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, právního zástupce žalobkyně a žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: z listiny označené„ Žádost/ smlouva o klasickém úvěru [číslo]“, dopisu ze dne [datum], Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že byla vyhotovena listina úvěrové smlouvy datovaná [datum], kde jako poskytovatel úvěru je označena právní předchůdkyně žalobkyně, jako klient žalovaný a jako zprostředkovatel úvěru [právnická osoba] A.S., [IČO], předmětem je úvěr v celkové výši 18 990 Kč, který právní předchůdkyně žalobkyně převede na bankovní účet zprostředkovatele úvěru za účelem úhrady prodejní ceny zboží/služby, jsou zde uvedeny podmínky poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 28,35 %) a jeho splácení s tím, že celkovou částku 30 336 Kč má žalovaný uhradit ve 48 měsíčních splátkách. Jako číslo smlouvy a úvěrového účtu je uvedeno: [číslo]. Jde-li o údaje pro posouzení žádosti o úvěr, je uvedeno, že žalovaný je [anonymizována tři slova] povinnost, bydlí [anonymizováno] [role v řízení], je [anonymizována tři slova] – [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem [částka], celkové náklady domácnosti činí [částka] a finanční závazky činí [částka]. Z dokumentu v žalobě označeného„ Platební historie úvěrového účtu“ soud zjistil, že dne [datum] je na něm evidována částka 18 990 Kč.

5. Z odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z přípisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 18 645,73 Kč, dále přípisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 18 877,26 Kč 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 18 599,43 Kč do [datum], z poštovního podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že téhož dne byla žalovanému zaslána zásilka. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, jaké úkony k vymožení žalobkyně učinila.

7. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně přílohy [číslo] – seznamu postupovaných pohledávek, z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] o postoupení pohledávky zaslaného žalovanému včetně podacího archu ze dne [datum] a potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne [datum] byla zjištěna její existence.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak neprokazuje, že by předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr (při požadovaném obchodním úroku, a dalších poplatcích při neuhrazení pohledávky v řádném termínu). Předchůdce žalobkyně eviduje údaje o osobním stavu žalovaného, způsobu bydlení, zaměstnavatelce a čistém měsíčním příjmu, celkových nákladech domácnosti a finančních závazcích. Žalobkyně však soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly náležitě ověřeny a vyhodnoceny celkové majetkové poměry žalovaného, jeho skutečné příjmy a výdaje, výdaje domácnosti, dosavadní závazky, počet členů domácnosti, a to navíc za situace, kdy žalovaný uvedl velice nízké celkové náklady domácnosti (2 000 Kč). Navíc se nejeví pravděpodobnou výše závazků žalovaného 4 000 Kč měsíčně, když soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný uzavřel dne [datum] u [anonymizována dvě slova], smlouvu o úvěru, který se zavázal splácet po 3 696 Kč měsíčně až do 26. 7. 2026 (20 C 110/2023), dále dne [datum] uzavřel s [právnická osoba] úvěr ke kreditní kartě, který se zavázal splácet částkou 5 % z vyčerpané částky úvěru, minimálně 500 Kč měsíčně ([spisová značka]), a s předchůdkyní žalobkyně uzavřel [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru s doporučenou výší měsíčních splátek 2 000 Kč ([spisová značka]).

17. Předchůdce žalobkyně zcela rezignoval na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Vycházel pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovaným, aniž by si jejich skutečnou výši prověřoval. Rozhodující zde přitom jsou konkrétní výše nájemného v bytě, kde žadatel o úvěr bydlí, konkrétní obvyklá spotřeba plynu a elektřiny v tomto bytě, konkrétní náklady na vytápění tohoto bytu, konkrétní náklady na léky, konkrétní výše pravidelných splátek dluhů apod. Pakliže předchůdce žalobkyně využil údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani provedení lustrace žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohl předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet.

18. Předchůdce žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:„ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

21. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru zjišťoval potřebné skutečnost o schopnosti splácet úvěr žalovaným, ale ani že by poskytnuté informace náležitě ověřovala.

22. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, III.ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

24. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany předchůdce žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. Z dokumentu„ Platební historie“ vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně v souladu se smlouvou poskytl částku 18 990 Kč zprostředkovateli úvěru. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor předchůdce žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 18 990 Kč žalovanému na účet zprostředkovatele poskytl bez právního důvodu, a proto v souladu s § 2991 o. z. má soud za to, že plnění předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Protože žalovaný již uhradil 9 889 Kč, přiznal soud žalobkyni částku 9 101 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum] s tím, že žalovaný měl plnit nejpozději do [datum], a od [datum] je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ostatní žalobní nároky plynoucí ze smlouvy uvedené ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy (poplatky, účelně vynaložené náklady, smluvní pokuta, smluvní úrok z prodlení). Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť v řízení byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu nevznikly, konkrétně úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 46,42 % a úspěch žalovaného v rozsahu 53,58 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu ([datum]), tj. částky 21 685,34 Kč, sestávající z požadované částky 16 096,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 16 096,46 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum], tj. 2 612,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 383,51 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a částky 119,46 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 10 065,95 Kč (tj. 46,42 %), sestávající z částky 9 101 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 101 Kč od [datum] do [datum], tj. ve výši 964,95 Kč. Obdobně judikoval i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2021, č.j. 95 Co 192/2020-134.

27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.