7 C 319/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 12 126,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 603 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 603 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 8 523,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 126,79 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 523,79 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 9 070,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 984,08 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 7 126,79 Kč od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky ve výši 12 126,79 Kč, sestávající z: (i) nesplacené jistiny ve výši 7 126,79 Kč; (ii) smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 7 126,79 Kč, a to za období od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení; s příslušenstvím, které se skládá ze: (a) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 126,79 Kč od datum do zaplacení; (b) kapitalizovaného úroku ve výši 9 070,21 Kč (tj. nesplacený poplatek ve výši 4 470,21 Kč a nesplacené poplatky za upomínání žalovaného, předání pohledávky k vymáhání ve výši 4 600 Kč); (c) kapitalizovaného úroku ve výši 984,08 Kč za období od datum do datum z částky 7 126,79 Kč ve výši 56 % ročně; (d) úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 7 126,79 Kč od datum do zaplacení a (e) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne datum žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností právnická osoba, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku a poplatek ve výši 7 994 Kč, který představuje smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaný se tak zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit 17 994 Kč celkem, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách, smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 56 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný závazek nesplatil řádně ani včas, právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 6 397 Kč. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a na sjednané sankční poplatky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo ke dni datum k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného přípisem o změně věřitelky. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho dalšího.

2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně omluvil přípisem ze dne datum a souhlasil s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných v 52 týdenních splátkách po 347 Kč a poslední splátce ve výši 297 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 56 % ročně a RPSN ve výši 263,12 %.

4. Z listiny označené„ standardní informace o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně seznámen s předsmluvními informacemi o poskytnutém úvěru (včetně informací o celkové dlužné částce 17 994 Kč, době trvání, uvedení výše splátek, úrokové sazbě, RPSN atd.).

5. Soudem bylo zjištěno, že v zákaznické kartě - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum je uvedeno, že údaje zaznamenal jméno jméno, zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, že žalovaný je zaměstnán na základě anonymizována čtyři slova jako anonymizováno, jeho čistý příjem činil částka měsíčně, další čisté příjmy jeho domácnosti ve výši částka, odhadované měsíční výdaje ve výši částka. Dále bylo uvedeno, že žalovaný žije s role v řízení, je anonymizována čtyři slova povinnost, má anonymizováno vzdělání. Žalovaný měl poskytnout dva výpisy z bankovního účtu za prosinec 2019 a leden 2020.

6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že pracovník žalobkyně uskutečnil cestu na kontaktní adresu žalovaného.

7. Z dopisu žalobkyně ze dne datum a z podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do datum a dne datum mu zaslala zásilku. Z výzvy před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu nejpozději do datum. Z podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.

8. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně výňatku z přílohy číslo z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum o postoupení pohledávky zaslaného žalovanému, z potvrzení o provedení transakce ze dne datum a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne datum zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.

9. Soud má tedy za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 52 týdenních splátkách á 347 Kč a poslední splátka ve výši 297 Kč RPSN byla sjednána ve výši 263,12 %. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 6 397 Kč. Žalovaný poté přestal řádně a včas platit splátky a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným smluvní pokutu za prodlení, poplatky a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Soud se z moci úřední zabýval smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že:„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“.

21. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zákona č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).

22. Předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovaným, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom jsou konkrétní výše nájemného v bytě, kde žadatel o úvěr bydlí, konkrétní obvyklá spotřeba plynu a elektřiny v tomto bytě, konkrétní náklady na vytápění tohoto bytu, konkrétní náklady na léky, konkrétní výše pravidelných splátek dluhů apod. Pakliže předchůdkyně žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani provedení lustrace žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet.

23. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by její předchůdkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nikoliv však řádně a s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Velice nízké výdaje na osobu žalovaného představující částku toliko částka měsíčně nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohl žalovaný uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, ani toto nebylo jakkoli ověřováno. Nadto čistý měsíční příjem žalovaného se anonymizováno vzděláním z anonymizována čtyři slova měsíčně činí částka, tudíž měsíčně takřka anonymizováno jeho čistého měsíčního příjmu měla být určena k hrazení splátek úvěru (tj. 4 týdny x 347 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty prokazující výdaje na bydlení a ostatní životní náklady a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení (např. výpisy z účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovaným, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom je konkrétní částka, jakou se žalovaný podílí na nákladech na bydlení, náklady na léky, stravu, ošacení apod. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet, aniž by alespoň základním způsobem neověřila též skutečné výdaje žalovaného. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

24. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001).

25. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 6 397 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši 3 603 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou k úhradě do datum obsaženou v dopisu žalobkyně ze dne datum, který byl dán k poštovní přepravě dne datum. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum, plnit měl žalovaný dle výzvy ze dne datum do datum, tj. od datum je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

26. Zbývající žalobní nároky v podobě poplatků, smluvní pokuty, úroků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

27. Podle § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

28. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 14,69 % (tj. 3 801,70 Kč sestávajících z částky 3 603 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 603 Kč za dobu od datum do datum, tj. ve výši 198,70 Kč) a úspěch žalovaného v rozsahu 85,31 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (datum), tj. částky 25 887,16 Kč, sestávající z požadované částky 12 126,79 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 7 126,79 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od datum do datum ve výši 1 639,84 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 070,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 984,08 Kč, kapitalizovaného úroku z částky 7 126,79 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od datum do datum ve výši 1 493,25, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do datum ve výši 355,99 Kč. Obdobně judikoval i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2021, č.j. 95 Co 192/2020-134.

29. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro uložení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.