7 C 324/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci osvojitele: Jméno osvojitele A, narozený Datum narození osvojitele A bytem Adresa osvojitele A osvojenkyně: Jméno osvojenkyně A, narozená Datum narození osvojenkyně A bytem Adresa osvojenkyně A za účasti dětí osvojenkyně: nezletilá Jméno nezletilé, narozená Datum narození nezletilé bytem Adresa nezletilé nezletilý Jméno nezletilého, narozený Datum narození nezletilého bytem Adresa nezletilého obou zastoupených opatrovníkem městem Anonymizováno, IČO Anonymizováno, sídlem Anonymizováno manželky osvojitele: Jméno osvojitele B, narozená Datum narození osvojitele B bytem Adresa osvojitele B manžela osvojenkyně: Jméno osvojenkyně B, narozený Datum narození osvojenkyně B bytem Adresa osvojenkyně B o osvojení zletilé osoby

I. Určuje se, že Jméno osvojenkyně A, r.č. RČ dcera jméno FO, narozeného datum, a Jméno osvojitele B, narozené Datum narození osvojitele B, r.č. RČ.

II. Osvojitel Jméno osvojitele A, r.č. RČ, narozený Datum narození osvojitele A, rozený jméno FO, syn jméno FO, narozeného datum, a jméno FO, narozené datum, se zapíše v knize narození právnická osoba v adresa ve svazku Anonymizováno, ročníku Anonymizováno, na straně Anonymizováno, pod číslem řadovým Anonymizováno místo otce osvojenkyně Jméno osvojenkyně A (rozené jméno FO), narozené Datum narození osvojenkyně A, r.č. RČ.

III. Osvojení Jméno osvojenkyně A, narozené Datum narození osvojenkyně A, má právní následky i vůči její dceři Jméno nezletilé, r.č. RČ a synovi Jméno nezletilého, r.č. RČ.

IV. Toto osvojení je nezrušitelné.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení.

1. Osvojitel podal k Okresnímu soudu v Litoměřicích návrh na osvojení osvojenkyně, která je dcerou jeho manželky Jméno osvojitele B, 2. Osvojitel podal návrh na osvojení zletilé osvojenkyně s tím, že dne datum uzavřel po přibližně dva roky trvajícím vztahu manželství s paní Jméno osvojitele B, matkou osvojenkyně. Osvojitel o osvojenkyni celý život od jejího útlého dětství pečoval jako o vlastní dceru i sama osvojenkyně a ostatní členové rodiny mají stejný zájem na osvojení. Se svým biologickým otcem se osvojenkyně nestýká, nikdy nestýkala, setkali se pouze jednou, biologický otec o osvojenkyni nikdy nejevil žádný zájem jako rodič ani o ni fakticky nepečoval. Stejně je tak tomu ze strany příbuzných biologického otce. Nad rámec soudem určeného výživného na výživu osvojenkyně nikdy ničím nepřispěl. Naopak osvojitel o osvojenkyni pečoval jako o vlastní dceru již od jednoho roku jejího věku, vychovával ji ve všech směrech jako otec, zajišťoval její potřeby a vyživoval ji. Osvojenkyně má také příjmení osvojitele, sama osvojenkyně v raném předškolním dětství neměla pochyby o tom, že osvojitel by nebyl jejím skutečným otcem, mezi osvojitelem a osvojenkyní je vytvořený plnohodnotný vztah otce a dcery, který přetrvává i v době zletilosti osvojenkyně. I děti osvojenkyně berou osvojitele jako vlastního dědečka.

3. Osvojenkyně, její matka (manželka osvojitele), manžel osvojenkyně i opatrovník nezletilých dětí osvojenkyně vyjádřili s návrhem souhlas. Co se týče biologického otce osvojenkyně, pak tomu byl doručen dne datum do vlastních rukou návrh ve věci spolu s výzvou k vyjádření ve věci, s upozorněním, že pokud se ve stanovené lhůtě 15 dnů od doručení nevyjádří, bude soud předpokládat, že k osvojení nemá námitky a soud s ním nadále nebude jednat jako s účastníkem řízení. Ve stanovené lhůtě se biologický otec osvojenkyně nevyjádřil. Má se tak za to, že proti osvojení nemá žádné námitky.

4. Z listinných důkazů, zejména rodných listů a oddacích listů soud zjistil rodinné vazby mezi účastníky a svědky.

5. Osvojitel vypověděl, že s osvojovanou žil ve společné domácnosti od jejích zhruba jednoho a půl roku věku a od té doby ji bere jako vlastní dceru. Uvedl, že spolu bydleli od roku 1992 až do doby, kdy se osvojovaná odstěhovala k příteli, což je již více než deset let. I po jejím osamostatnění se navštěvují, osvojovaná k nim jezdí i s dětmi, tráví u nich prázdniny, dovolené a podporují mezi sebou běžný rodinný režim. Osvojovaná jej oslovuje „táto“. K dětem osvojované má blízký vztah, má je rád a vnímá je jako vlastní vnoučata.

6. Osvojovaná vypověděla, že s osvojitelem žila ve společné domácnosti od svých 1,5 roku a osvojitel pro ni byl vždy přítomnou otcovskou figurou. Uvedla, že ji vozil do školy, na střední i na vysokou školu a vždy jí poskytoval potřebnou podporu. Zdůraznila, že i k jejím dětem má osvojitel vztah jako k vlastním vnoučatům. Uvedla, že se vídají téměř každý den, neboť pracuje v Neratovicích, a tak se pravidelně setkávají po skončení její pracovní doby; případně její děti docházejí k osvojiteli po škole. Tráví společně i prázdniny a dovolené. Její děti oslovují osvojitele „dědo“ či „dědečku“ a ona jej oslovuje „tati“.

7. Svědkyně Jméno osvojitele B, manželka osvojitele a matka osvojenkyně, vypověděla, že vztah mezi osvojitelem a osvojovanou je od malička vztahem otce a dcery. Uvedla, že se osvojitel osvojované věnoval nadprůměrně, a to i ve srovnání s biologickým otcem. Popsala vztahy mezi osvojitelem a osvojovanou jako bezchybné a uvedla, že se oba aktivně snaží o jejich udržování. Svědkyně dále vypověděla, že děti osvojované mají k osvojiteli kladný vztah, oslovují ho „dědečku“, mají jej velmi rády, jezdí k nim na prázdniny, společně plánují výlety a vídají se, kdykoli je to možné. Potvrdila, že dcera oslovuje manžela „tati“ a její děti „dědečku“. V době, kdy byla dcera ještě nezaopatřená, podílel se osvojitel na úhradě jejích potřeb. Biologický otec hradil pouze výživné a s dcerou se setkal pouze dvakrát, a to v době, kdy jej dcera žalovala o výživné. Naopak osvojitel ji podle svědkyně podporoval jako vlastní otec.

8. Svědek Jméno osvojenkyně B, manžel osvojenkyně, vypověděl, že účastníky zná téměř dvacet let a za tuto dobu měl možnost je důkladně poznat. Uvedl, že vztah mezi osvojitelem a osvojovanou byl vždy rodinný, jako mezi otcem a dcerou. Pro jeho manželku je osvojitel otcem, osvojovaná je pro něj dcerou a pro jejich děti je osvojitel dědou. Popsal, že se všichni chovají jako rodina. Rovněž uvedl, že sám má k osvojiteli kladný vztah a vnímá jej jako svého tchána.

9. Po provedeném dokazování soud tak zjistil následující skutkový stav:

10. Z provedeného dokazování, zejména z výpovědí osvojitele, osvojované a slyšených svědků, má soud za prokázané, že mezi osvojitelem a osvojenkyní existuje od raného dětství osvojované hluboký, stabilní a dlouhodobě fungující vztah odpovídající vztahu mezi otcem a dcerou. Osvojitel vstoupil do života osvojenkyně již v době, kdy jí bylo přibližně jeden a půl roku, a od té doby se aktivně podílel na jejím každodenním životě, výchově a osobním rozvoji. Byl to právě osvojitel, kdo suploval veškeré funkce otcovské role – zajišťoval každodenní péči, doprovázel osvojenkyni do školy, podporoval ji ve studiu i v dalším životě a poskytoval jí stabilní zázemí. Významným způsobem se podílel i na zajišťování jejích potřeb v období nezletilosti. Biologický otec ve vztahu k osvojenkyni neplnil roli rodiče, zatímco osvojitel tuto roli převzal v plném rozsahu a dlouhodobě ji vykonával. Po osamostatnění osvojenkyně jejich vztah nadále pokračoval a rozvíjel se přirozeným způsobem. Osvojenkyně i po odstěhování udržuje s osvojitelem každodenní či velmi častý kontakt, navštěvuje jej a setkávají se i s jejími dětmi, které osvojitele vnímají jako svého dědečka. I ony mají k osvojiteli úzký a pozitivní vztah, tráví s ním volný čas, prázdniny a společné rodinné akce. Osvojenkyně jej oslovuje „tati“ a její děti „dědečku“, což plně potvrzuje existenci sociální reality rodinného vztahu, který je funkčně a emocionálně naplněn.

11. Rovněž svědecké výpovědi, které nebyly zpochybněny a jsou vzájemně konzistentní, potvrzují harmonický rodinný vztah a zcela přirozený rodinný život mezi osvojitelem, osvojenkyní a jejími dětmi. Ve věci slyšení svědci potvrdili, že vztahy mezi účastníky odpovídají vztahu mezi otcem a dcerou a že je takto vnímá i širší rodina.

12. Podle § 794 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „občanský zákoník“ či „o.z.“) osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

13. Podle § 795 o.z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy 14. Podle § 796 odst. 2 o. z. o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.

15. Podle § 797 o. z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.

16. Podle § 799 odst. 1, 2 o. z. osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře.

17. Podle § 801 o. z. osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující. Podle § 803 o.z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let.

18. Podle § 846 o.z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

19. Podle § 847 odst. 1, 2, 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený rodné přijmení osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.

20. Podle § 852 o.z. osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené rodné přijmení osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas.

21. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech soud dospěl k závěru, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro osvojení osvojenkyně osvojitelem. Osvojitel pečoval o osvojenkyni jako o vlastní již v době její nezletilosti, kdy společně s její matkou bydleli od jejích 1,5 roku věku. Spolu s matkou osvojenkyně, svou manželkou, osvojitel osvojenkyni vychovával. Jejich vztah odpovídá vztahu otce s dcerou, když osvojenkyně jej za otce považuje a rovněž ho oslovuje „tati“. Osvojenkyně v domácnosti osvojitele žila prakticky po celou dobu dětství a mládí a společně si vytvořili silné citové pouto. Naproti tomu se svým biologickým otcem prakticky nestýkala. Děti osvojenkyně, nezletilá jméno FO a nezletilý jméno FO, považují osvojitele za svého dědečka, oslovují ho „dědo“ a rovněž s ním mají velmi pevné citové pouto.

22. Ze všech provedených důkazů lze učinit závěr, že mezi osvojitelem a osvojenkyní existuje pevné a dlouhodobě fungující rodinné pouto, plně srovnatelné se vztahem pokrevního rodiče a dítěte, které se přirozeně přeneslo i na další generaci. Osvojitel je osobou, kterou osvojenkyně fakticky i citově považuje za otce, a stejným způsobem jej vnímá i její rodina. Účel zamýšleného osvojení je tak v souladu se zájmy osvojenkyně i jejích dětí a odpovídá již existující rodinné realitě. Z uvedených důvodů soud návrhu osvojitele vyhověl a rovněž rozhodl, že osvojení osvojenkyně bude mít právní následky i pro její děti.

23. Podle § 157 odstavec 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „o.s.ř.“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odstavec 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

24. Podle § 23 zákona číslo 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „z.ř.s.“) bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v daném případě takové okolnosti, které by vedly k přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, neshledal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Právo odvolání nemá ten, kdo se tohoto práva po vyhlášení rozhodnutí výslovně vzdal.