7 C 324/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci osvojitele: Jméno osvojitele A , narozený Datum narození osvojitele A bytem Adresa osvojitele A osvojenkyně: Jméno osvojenkyně A , narozená Datum narození osvojenkyně A bytem Adresa osvojenkyně A za účasti dětí osvojenkyně: nezletilá Jméno nezletilé , narozená Datum narození nezletilé bytem Adresa nezletilé nezletilý Jméno nezletilého , narozený Datum narození nezletilého bytem Adresa nezletilého obou zastoupených opatrovníkem městem Anonymizováno , IČO Anonymizováno , sídlem Anonymizováno manželky osvojitele: Jméno osvojitele B , narozená Datum narození osvojitele B bytem Adresa osvojitele B manžela osvojenkyně: Jméno osvojenkyně B , narozený Datum narození osvojenkyně B bytem Adresa osvojenkyně B o osvojení zletilé osoby

I. Určuje se, že , Jméno osvojenkyně A, , r.č. , RČ, dcera , jméno FO, , narozeného , datum, , a , Jméno osvojitele B, , narozené , Datum narození osvojitele B, , r.č. , RČ, .

II. Osvojitel , Jméno osvojitele A, , r.č. , RČ, , narozený , Datum narození osvojitele A, , rozený , jméno FO, , syn , jméno FO, , narozeného , datum, , a , jméno FO, , narozené , datum, , se zapíše v knize narození , právnická osoba, v , adresa, ve svazku , Anonymizováno, , ročníku , Anonymizováno, , na straně , Anonymizováno, , pod číslem řadovým , Anonymizováno, místo otce osvojenkyně , Jméno osvojenkyně A, (rozené , jméno FO, ), narozené , Datum narození osvojenkyně A, , r.č. , RČ, .

III. Osvojení , Jméno osvojenkyně A, , narozené , Datum narození osvojenkyně A, , má právní následky i vůči její dceři , Jméno nezletilé, , r.č. , RČ, a synovi , Jméno nezletilého, , r.č. , RČ, .

IV. Toto osvojení je nezrušitelné.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení.

1. Osvojitel podal k Okresnímu soudu v Litoměřicích návrh na osvojení osvojenkyně, která je dcerou jeho manželky , Jméno osvojitele B, ,2. Osvojitel podal návrh na osvojení zletilé osvojenkyně s tím, že dne , datum, uzavřel po přibližně dva roky trvajícím vztahu manželství s paní , Jméno osvojitele B, , matkou osvojenkyně. Osvojitel o osvojenkyni celý život od jejího útlého dětství pečoval jako o vlastní dceru i sama osvojenkyně a ostatní členové rodiny mají stejný zájem na osvojení. Se svým biologickým otcem se osvojenkyně nestýká, nikdy nestýkala, setkali se pouze jednou, biologický otec o osvojenkyni nikdy nejevil žádný zájem jako rodič ani o ni fakticky nepečoval. Stejně je tak tomu ze strany příbuzných biologického otce. Nad rámec soudem určeného výživného na výživu osvojenkyně nikdy ničím nepřispěl. Naopak osvojitel o osvojenkyni pečoval jako o vlastní dceru již od jednoho roku jejího věku, vychovával ji ve všech směrech jako otec, zajišťoval její potřeby a vyživoval ji. Osvojenkyně má také příjmení osvojitele, sama osvojenkyně v raném předškolním dětství neměla pochyby o tom, že osvojitel by nebyl jejím skutečným otcem, mezi osvojitelem a osvojenkyní je vytvořený plnohodnotný vztah otce a dcery, který přetrvává i v době zletilosti osvojenkyně. I děti osvojenkyně berou osvojitele jako vlastního dědečka.

3. Osvojenkyně, její matka (manželka osvojitele), manžel osvojenkyně i opatrovník nezletilých dětí osvojenkyně vyjádřili s návrhem souhlas. Co se týče biologického otce osvojenkyně, pak tomu byl doručen dne , datum, do vlastních rukou návrh ve věci spolu s výzvou k vyjádření ve věci, s upozorněním, že pokud se ve stanovené lhůtě 15 dnů od doručení nevyjádří, bude soud předpokládat, že k osvojení nemá námitky a soud s ním nadále nebude jednat jako s účastníkem řízení. Ve stanovené lhůtě se biologický otec osvojenkyně nevyjádřil. Má se tak za to, že proti osvojení nemá žádné námitky.

4. Z listinných důkazů, zejména rodných listů a oddacích listů soud zjistil rodinné vazby mezi účastníky a svědky.

5. Osvojitel vypověděl, že s osvojovanou žil ve společné domácnosti od jejích zhruba jednoho a půl roku věku a od té doby ji bere jako vlastní dceru. Uvedl, že spolu bydleli od roku 1992 až do doby, kdy se osvojovaná odstěhovala k příteli, což je již více než deset let. I po jejím osamostatnění se navštěvují, osvojovaná k nim jezdí i s dětmi, tráví u nich prázdniny, dovolené a podporují mezi sebou běžný rodinný režim. Osvojovaná jej oslovuje „táto“. K dětem osvojované má blízký vztah, má je rád a vnímá je jako vlastní vnoučata.

6. Osvojovaná vypověděla, že s osvojitelem žila ve společné domácnosti od svých 1,5 roku a osvojitel pro ni byl vždy přítomnou otcovskou figurou. Uvedla, že ji vozil do školy, na střední i na vysokou školu a vždy jí poskytoval potřebnou podporu. Zdůraznila, že i k jejím dětem má osvojitel vztah jako k vlastním vnoučatům. Uvedla, že se vídají téměř každý den, neboť pracuje v Neratovicích, a tak se pravidelně setkávají po skončení její pracovní doby; případně její děti docházejí k osvojiteli po škole. Tráví společně i prázdniny a dovolené. Její děti oslovují osvojitele „dědo“ či „dědečku“ a ona jej oslovuje „tati“.

7. Svědkyně , Jméno osvojitele B, , manželka osvojitele a matka osvojenkyně, vypověděla, že vztah mezi osvojitelem a osvojovanou je od malička vztahem otce a dcery. Uvedla, že se osvojitel osvojované věnoval nadprůměrně, a to i ve srovnání s biologickým otcem. Popsala vztahy mezi osvojitelem a osvojovanou jako bezchybné a uvedla, že se oba aktivně snaží o jejich udržování. Svědkyně dále vypověděla, že děti osvojované mají k osvojiteli kladný vztah, oslovují ho „dědečku“, mají jej velmi rády, jezdí k nim na prázdniny, společně plánují výlety a vídají se, kdykoli je to možné. Potvrdila, že dcera oslovuje manžela „tati“ a její děti „dědečku“. V době, kdy byla dcera ještě nezaopatřená, podílel se osvojitel na úhradě jejích potřeb. Biologický otec hradil pouze výživné a s dcerou se setkal pouze dvakrát, a to v době, kdy jej dcera žalovala o výživné. Naopak osvojitel ji podle svědkyně podporoval jako vlastní otec.

8. Svědek , Jméno osvojenkyně B, , manžel osvojenkyně, vypověděl, že účastníky zná téměř dvacet let a za tuto dobu měl možnost je důkladně poznat. Uvedl, že vztah mezi osvojitelem a osvojovanou byl vždy rodinný, jako mezi otcem a dcerou. Pro jeho manželku je osvojitel otcem, osvojovaná je pro něj dcerou a pro jejich děti je osvojitel dědou. Popsal, že se všichni chovají jako rodina. Rovněž uvedl, že sám má k osvojiteli kladný vztah a vnímá jej jako svého tchána.

9. Po provedeném dokazování soud tak zjistil následující skutkový stav:

10. Z provedeného dokazování, zejména z výpovědí osvojitele, osvojované a slyšených svědků, má soud za prokázané, že mezi osvojitelem a osvojenkyní existuje od raného dětství osvojované hluboký, stabilní a dlouhodobě fungující vztah odpovídající vztahu mezi otcem a dcerou. Osvojitel vstoupil do života osvojenkyně již v době, kdy jí bylo přibližně jeden a půl roku, a od té doby se aktivně podílel na jejím každodenním životě, výchově a osobním rozvoji. Byl to právě osvojitel, kdo suploval veškeré funkce otcovské role – zajišťoval každodenní péči, doprovázel osvojenkyni do školy, podporoval ji ve studiu i v dalším životě a poskytoval jí stabilní zázemí. Významným způsobem se podílel i na zajišťování jejích potřeb v období nezletilosti. Biologický otec ve vztahu k osvojenkyni neplnil roli rodiče, zatímco osvojitel tuto roli převzal v plném rozsahu a dlouhodobě ji vykonával. Po osamostatnění osvojenkyně jejich vztah nadále pokračoval a rozvíjel se přirozeným způsobem. Osvojenkyně i po odstěhování udržuje s osvojitelem každodenní či velmi častý kontakt, navštěvuje jej a setkávají se i s jejími dětmi, které osvojitele vnímají jako svého dědečka. I ony mají k osvojiteli úzký a pozitivní vztah, tráví s ním volný čas, prázdniny a společné rodinné akce. Osvojenkyně jej oslovuje „tati“ a její děti „dědečku“, což plně potvrzuje existenci sociální reality rodinného vztahu, který je funkčně a emocionálně naplněn.

11. Rovněž svědecké výpovědi, které nebyly zpochybněny a jsou vzájemně konzistentní, potvrzují harmonický rodinný vztah a zcela přirozený rodinný život mezi osvojitelem, osvojenkyní a jejími dětmi. Ve věci slyšení svědci potvrdili, že vztahy mezi účastníky odpovídají vztahu mezi otcem a dcerou a že je takto vnímá i širší rodina.

12. Podle § 794 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „občanský zákoník“ či „o.z.“) osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

13. Podle § 795 o.z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy14. Podle § 796 odst. 2 o. z. o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.

15. Podle § 797 o. z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.

16. Podle § 799 odst. 1, 2 o. z. osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře.

17. Podle § 801 o. z. osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující. Podle § 803 o.z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let.

18. Podle § 846 o.z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

19. Podle § 847 odst. 1, 2, 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený , rodné přijmení, osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.

20. Podle § 852 o.z. osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené , rodné přijmení, osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas.

21. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech soud dospěl k závěru, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro osvojení osvojenkyně osvojitelem. Osvojitel pečoval o osvojenkyni jako o vlastní již v době její nezletilosti, kdy společně s její matkou bydleli od jejích 1,5 roku věku. Spolu s matkou osvojenkyně, svou manželkou, osvojitel osvojenkyni vychovával. Jejich vztah odpovídá vztahu otce s dcerou, když osvojenkyně jej za otce považuje a rovněž ho oslovuje „tati“. Osvojenkyně v domácnosti osvojitele žila prakticky po celou dobu dětství a mládí a společně si vytvořili silné citové pouto. Naproti tomu se svým biologickým otcem prakticky nestýkala. Děti osvojenkyně, nezletilá , jméno FO, a nezletilý , jméno FO, , považují osvojitele za svého dědečka, oslovují ho „dědo“ a rovněž s ním mají velmi pevné citové pouto.

22. Ze všech provedených důkazů lze učinit závěr, že mezi osvojitelem a osvojenkyní existuje pevné a dlouhodobě fungující rodinné pouto, plně srovnatelné se vztahem pokrevního rodiče a dítěte, které se přirozeně přeneslo i na další generaci. Osvojitel je osobou, kterou osvojenkyně fakticky i citově považuje za otce, a stejným způsobem jej vnímá i její rodina. Účel zamýšleného osvojení je tak v souladu se zájmy osvojenkyně i jejích dětí a odpovídá již existující rodinné realitě. Z uvedených důvodů soud návrhu osvojitele vyhověl a rovněž rozhodl, že osvojení osvojenkyně bude mít právní následky i pro její děti.

23. Podle § 157 odstavec 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „o.s.ř.“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odstavec 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

24. Podle § 23 zákona číslo 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „z.ř.s.“) bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v daném případě takové okolnosti, které by vedly k přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, neshledal.