7 C 339/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 15 839,28 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 15 839,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 839,28 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 839,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 25. 3. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále také jen„ smlouva“), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 839,28, a to převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky nejpozději dne 25. 1. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Následně po dokončení registrace žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru a po prověření jeho schopnosti úvěr splácet mu právní předchůdkyně žalobkyně zaslala návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a na základě lustrace žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením poskytnutého úvěru. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla za žalovaným pohledávka, kterou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupila na žalobkyni. Žalovaný ani přes výzvu ze dne 12. 2. 2023 žalobkyni ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), svou neúčast neomluvil a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání též nedostavili, svou neúčast omluvili. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, právního zástupce žalobkyně a žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobkyní. Z listiny označené„ smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne 25. 3. 2019, z obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla vyhotovena listina úvěrové smlouvy datovaná 25. 3. 2019, kde jako věřitel je označena právní předchůdkyně žalobkyně a jako klient žalovaný. Předmětem této smlouvy měl být závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč a závazek žalovaného uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr společně s úroky ve výši 11,75 % měsíčně. Mezi stranami měla být ujednána RPSN ve výši 279,29 % Smlouva však není opatřena podpisem žalovaného ani podpisem právní předchůdkyně žalobkyně.

5. Žalobkyně též soudu předložila listinu označenou„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ ([anonymizována dvě slova] [číslo], [anonymizována dvě slova] [číslo]) ze které se podává, že žalovaný měl dne 5. 9. 2022 požádat o úvěr ve výši 795 se způsobem poskytnutí na účet č. [bankovní účet], s tím, že tato žádost žalovaného byla schválena.

6. Z listiny bez označení a datace soud zjistil, že žalobkyně vůči žalovanému eviduje pohledávku ve výši 15 839,28 Kč.

7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatku č. 2 ze dne 18. 11. 2021 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem smlouvu, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávek uvedených v příloze. Pohledávka za žalovaným je uvedena v příloze k uvedené smlouvě pod [číslo]. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2023 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla tohoto dne odeslána zásilka. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 2. 2023 soud ověřil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby.

8. Z listiny bez uvedení data soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

9. Ze dvou zpráv banky [právnická osoba] ze dnů 27. 10. 2023 a 6. 11. 2023 soud zjistil, že majitelem účtu a jedinou osobou s dispozičním oprávněním k účtu č. [bankovní účet] (v rámci sjednocení kódu platebního styku došlo ke změně kódu platebního styku na [číslo] na místo původního kódu [číslo]), na který měla být připsána částka 15 839,28 Kč, byl žalovaný v období od 7. 4. 2018 do 31. 10. 2023. V uvedeném období na něj nebyla připsána žádná platba pod variabilním symbolem [číslo] z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Na účet byly připsány částky dne 25. 3. 2019 ve výši 2 500 Kč + 2 500 Kč, dne 27. 3. 2019 ve výši 2 500 Kč, dne 1. 4. 2019 ve výši 500 Kč + 2 000 Kč, dne 30. 4. 2019 ve výši 1 000 Kč, dne 21. 7. 2020 ve výši 2 400 Kč, dne 12. 4. 2021 ve výši 2 000 Kč, dne 24. 11. 2021 ve výši 1 000 Kč, dne 23. 11. 2021 ve výši 1 000 Kč, dne 22. 11. 2021 ve výši 1 500 Kč + 1 500 Kč, dne 9. 11. 2021 ve výši 112,66 Kč, dne 18. 11. 2021 ve výši 5 000 Kč, dne 15. 7. 2022 ve výši 192,57 Kč, dne 26. 7. 2022 ve výši 10 000 Kč, a dne 5. 9. 2022 ve výši 795 Kč, avšak nikoli pod variabilním symbolem [číslo], avšak pod variabilním symbolem [číslo].

10. Podle § 104 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo„ zák. č. 257/2016 Sb.“) smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

11. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

12. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

13. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru:

17. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 3. 2019. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 3. 2019, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

19. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému právní předchůdkyně žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém znění, tedy, zda smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 25. 3. 2019 byla žalovanému skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko„ clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým).

20. Smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyní žalobkyně ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání s žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

21. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 3. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 25. 3. 2019 není opatřena řádným podpisem žalovaného, ani podpisem právní předchůdkyně žalobkyně, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalovaného nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaný podepsal elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a změně některých dalších zákonů. Soudu tak nezbylo než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy.

22. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného: Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Předloženou smlouvu je třeba z moci úřední zkoumat též se zaměřením na její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

26. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

27. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

28. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

29. Též podle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK, Evropský soudní dvůr konstatoval, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Tedy Evropským soudním dvorem je pro případ porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 citované směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dovozována absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

30. V projednávané věci žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného - spotřebitele splácet žalovanou pohledávku. Žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi příjmy a výdaji, avšak žalobkyně nenavrhla důkazy k prokázání těchto tvrzení o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

31. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

32. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání smlouvy a posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

33. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. Ze dvou zpráv banky [právnická osoba] ze dnů 27. 10. 2023 a 6. 11. 2023 vyplývá, že majitelem účtu, na nějž měl být úvěr připsán, byl v příslušném období žalovaný. V období od 25. 3. 2019 (tj. od žalobkyní tvrzeného uzavření smlouvy) do [datum] (tj. do dne splatnosti úvěru) na něj však nebyla připsána žádná platba pod variabilním symbolem [číslo] odeslaná z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Nemůže se tedy jednat o plnění bez právního důvodu, neboť v řízení nebylo prokázáno, že to byl žalovaný, kdo se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Byť ze zprávy banky vyplývá, že na účet žalovaného byly připsány z účtu [číslo] shora uvedené částky, byly na účet žalovaného připsány pod jiným variabilním symbolem, a to [číslo], nelze uzavřít, že se jedná o platby spojené s žalobkyní tvrzenou konkrétní smlouvou o úvěru ze dne [datum] a z ní plynoucími platbami pod variabilním symbolem [číslo], a ne jinou smlouvou uzavřenou mezi účastníky. Ani listinami, které žalobkyně soudu předložila, nebylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr. Listina označená„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ ([anonymizována dvě slova] [číslo], [anonymizována dvě slova] [číslo]) se zřejmě vztahuje k odlišné smlouvě o úvěru, neboť dle ní žalovaný požádal o úvěr až dne [datum], zatímco v řešeném případě žalobkyně tvrdí, že smlouva byla uzavřena již dne [datum]. [příjmení]„ loan number“ a„ reference number“ neodpovídají v žalobě uvedenému variabilnímu symbolu, tj. [číslo]. Soudu proto nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož procesně úspěšnému žalovanému, který by měl právo na náhradu nákladů řízení, jak se podává z obsahu spisu, nevznikly v průběhu řízení žádné náklady, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.