7 C 364/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 58 776,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,b) částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacenía) částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně za dobu od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 2,25 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení,b) částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně za dobu od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 2,25 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , uzavřel dne , datum, s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, dále jen "Smlouva 1", na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši , částka, (půjčka ve výši , částka, , souhrnný poplatek ve výši , částka, (kapitalizovaný úrok , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, ) Kč, a to formou 14ti měsíčních splátek á , částka, , úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uplynutím lhůty došlo k zesplatnění pohledávky. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši , částka, , z toho , částka, na dlužné jistině, , částka, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, , částka, na poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, , částka, na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, , částka, na poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, a , částka, na smluvní pokutě. Vedle tohoto žalobkyně na žalovaném požaduje kapitalizovaný úrok vyčíslený od , datum, do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do postoupení pohledávky ve výši , částka, , a úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, (, částka, + , částka, ) ve výši 15 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedl na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky. Žalovaný na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradil ničeho.

2. Dále se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , uzavřel dne , datum, s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, dále jen "Smlouva 2", na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši , částka, (půjčka ve výši , částka, , souhrnný poplatek ve výši , částka, (kapitalizovaný úrok , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, ) Kč, a to formou 14ti měsíčních splátek á , částka, , úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uplynutím lhůty došlo k zesplatnění pohledávky. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši , částka, , z toho , částka, na dlužné jistině, , částka, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, , částka, na poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, , částka, na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, , částka, na poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, a , částka, na smluvní pokutě. Vedle tohoto žalobkyně na žalovaném požaduje kapitalizovaný úrok vyčíslený od , datum, do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do postoupení pohledávky ve výši , částka, , a úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, (, částka, + , částka, ) ve výši 15 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedl na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky. Žalovaný na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradil ničeho.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud ověřil, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejím základě předchůdce žalobkyně poskytl žalovaném půjčku ve výši , částka, , souhrnný poplatek činil částku , částka, (kapitalizovaný úrok , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, ) Kč, a žalovaný se celkovou částku , částka, zavázal splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 14ti měsíčními splátkami po , částka, . Součástí obsahu smlouvy byly učiněny obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, resp. věřitelem a dlužníkem, včetně stanovení povinnosti platit věřiteli úroky, poplatky a ostatní náklady a platby dle sazebníku věřitele.

5. Co se týče obou smluv, pak z výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, soud ověřil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku ze dne , datum, soud ověřil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně seznamu postupovaných pohledávek, soud ověřil, že předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, oznámil předchůdce žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně.

6. Po skutkové stránce má soud ohledně smlouvy 1 za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalovaném poskytl půjčku v dohodnuté výši (, částka, ), kterou se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení o celkový poplatek ve výši , částka, (kapitalizovaný úrok , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, ) Kč na částku , částka, , předchůdci žalobkyně zaplatit v 14ti měsíčními splátkami po , částka, . Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, uhradil pouze část, dostal se do prodlení s placením splátek, předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši , částka, s příslušenstvím (z toho , částka, na dlužné jistině, , částka, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, , částka, na poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, , částka, na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, , částka, na poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, a , částka, na smluvní pokutě), kterou převedl na žalobkyni. Jak bylo zjištěno z přehledu uhrazených splátek, žalovaný na konto smlouvy 1 uhradil dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , tj. celkem , částka, .

7. Po skutkové stránce má soud ohledně smlouvy 2 za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalovaném poskytl půjčku v dohodnuté výši (, částka, ), kterou se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení o celkový poplatek ve výši , částka, (kapitalizovaný úrok , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, ) Kč na částku , částka, , předchůdci žalobkyně zaplatit v 14ti měsíčními splátkami po , částka, . Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, uhradil pouze část, dostal se do prodlení s placením splátek, předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši , částka, s příslušenstvím (z toho , částka, na dlužné jistině, , částka, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, , částka, na poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, , částka, na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, , částka, na poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, a , částka, na smluvní pokutě), kterou převedl na žalobkyni. Jak bylo zjištěno z přehledu zaplacených splátek, žalovaný na konto smlouvy 2 uradil dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , tj. celkem , částka, .

8. Aktivní legitimaci žalobkyně prokazuje oznámením o postoupení pohledávky a smlouvou o postoupení pohledávek s přílohou.

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 1 odst. 2 in fine o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o .z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatil ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl.

17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1. 12. 2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst.2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům:

20. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. V projednávané věci žalobkyně ohledně obou smluv tvrdí, že poskytovatel půjčky, předchůdce žalobkyně, s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnuté finanční prostředky ve výši , částka, a souhrnného poplatku v celkové výši , částka, (kapitalizovaný úrok , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, ) Kč, když úroková sazby byla sjednána ve výši 8 % ročně a dlužná částka včetně sjednaného navýšení měla být žalovaným – spotřebitelem uhrazena ve lhůtě 14ti měsíčních splátek po , částka, ohledně každé ze smluv. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl vedena v registru dlužníků bank apod.

22. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

23. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

24. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

25. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

26. A navíc, jak plyne z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2000, ve věci C-2020-167 (řízení o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, týkající se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval. Předtištěné prohlášení spotřebitele ve smlouvě o úvěru o tom, že se mu dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopen posoudit, zda je pro něj půjčka vhodná nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

28. S ohledem na shora uvedené závěry, jež mají oporu i v právním názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24. 8. 2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 17. 10. 2022 a 9. 7. 2022 předchůdcem žalobkyně a žalovaným jsou absolutně neplatné podle § 588 o.z. pro rozpor se zákonem a zjevným narušením veřejného pořádku. Obdobně také srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015.

29. Současně má soud v řízení za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne , datum, částku , částka, . Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, resp. předchůdce žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši , částka, žalovaném poskytl bez právního důvodu, a proto v souladu s § 451 odst. 1 o.z. má soud za to, že plnění předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Protože žalovaný část poskytnutého úvěru ve výši , částka, splatil (byť úhrada mohla být částečně mylně započtena na neexistující příslušenství či smluvní nároky, když smlouva ze dne , datum, je neplatná), přiznal soud žalobkyni částku , částka, (dlužnou jistinu) se zákonným úrokem z prodlení. Pokud žalovaný uhradil na konto dotčené smlouvy více, břemeno tvrzení a břemeno důkazní je na žalovaném30. Dále má soud v řízení za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne , datum, částku , částka, . Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, resp. předchůdce žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši , částka, žalovaném poskytl bez právního důvodu, a proto v souladu s § 451 odst. 1 o.z. má soud za to, že plnění předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Protože žalovaný část poskytnutého úvěru ve výši 8 500 splatil (byť úhrada mohla být částečně mylně započtena na neexistující příslušenství či smluvní nároky, když smlouva ze dne , datum, je neplatná), přiznal soud žalobkyni částku , částka, (dlužnou jistinu) se zákonným úrokem z prodlení. Pokud žalovaný uhradil na konto dotčené smlouvy více, břemeno tvrzení a břemeno důkazní je na žalovaném.

31. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve než výzvou ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě dne , datum, , ve které vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky ve lhůtě do , datum, . Tey do , datum, měl žalovaný plnit, a od , datum, je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

32. Protože smlouvu ze dne , datum, a , datum, má soud za absolutně neplatné, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky za poskytnutí půjčky, smluvní pokutu) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. Soud proto žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši přesahující přiznaný úrok z prodlení, obchodního úroku, poplatků a smluvní pokuty jako nedůvodnou zamítl.

33. Žalobkyni také podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.

34. Proto soud žalobě vyhověl co do dlužné jistiny, včetně zákonného úroku z prodlení (výrok ad. I. rozsudku), a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok ad II. ).

35. Podle § 142 odst. 2 o. s .ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalovanému, který byl převážně úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovaném třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.