7 C 371/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 19 884,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 880,35 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 575,78 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 880,35 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 3 004,47 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 169,68 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 17 993,48 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 81,13 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 004,47 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Částky specifikované ve výrocích ad. I. a ad. III. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni postupně ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 884,82 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 3. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec 18 000 Kč, jehož výši bylo možné změnit. Žalovaný načerpal částku celkem ve výši 36 501,54 Kč a na poskytnutý úvěr žalovaný celkem uhradil 19 621,19 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty úroky, příslušná část úvěru a pravidelné, příp. nepravidelné poplatky. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 1. 2023. Žalovaná částka 19 884,82 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 17 993,48 Kč; poplatků ve výši 156 Kč (tj. poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč zahrnutý v 5. až 8. splátce, tedy 39 Kč x 4); poplatků za pojištění ve výši 135,34 Kč (tj. neuhrazené poplatky za pojištění ve výši 43,07 Kč zahrnuté v 5. splátce, ve výši 44,60 Kč zahrnuté v 6. splátce a ve výši 47,67 Kč zahrnuté v 8. splátce); nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč (tj. za opakující se prodlení žalovaného s úhradou splátek). Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 169,68 Kč (tj. ve výši 26,28 % ročně od [datum] do dne [datum] z částky 17 993,48 Kč), úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 993,48 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 656,91 Kč za dobu od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 884,82 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho dalšího. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že odborní pracovníci žalobkyně zjišťovali jeho kreditní skóre, posoudili jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumali informace o proměnných jako např. věk, zdroj příjmů, rodinný stav.

2. Žalovaný s ohledem na svou tíživou finanční a majetkovou situaci požádal o poskytnutí výhody splátek, s tím, že je odkázán pouze na příjem z pracovního poměru ve výši 28 000 Kč měsíčně čistého, jiný příjem nemá, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u přítelkyně, které na bydlení přispívá 5 000 Kč měsíčně. Od 1. 1. 2024 bude bydlet v nájemním bytě, kde na nájemném a zálohy na služby spojené s nájmem bytu a médií vydá 15 000 Kč měsíčně. Má dluhy i u jiných společností, v celkové výši cca 1 500 000 Kč, věc by rád řešil za pomoci insolvence.

3. Žalobkyně a její právní zástupce omluvili svou neúčast na jednání soudu, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Z listiny nazvané„ smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]“ ze dne 27. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 18 000 Kč s úrokovou sazbou 26,27 % ročně, RPSN 29,70 %, s výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky, dále s tím, že maximální částka úvěrového rámce je 500 000 Kč. V případě, že klient s návrhem na zvýšení úvěrového rámce souhlasí, stačí po uplynutí dvou měsíců po obdržení nabídky provést čerpání, které překročí výši úvěrového rámce. Bylo sjednáno, že žalovaný souhlasí s převodem peněžních prostředků ve výši prvního čerpání úvěru přímo ve prospěch prodejce zboží [právnická osoba], [IČO]. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má střední vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnancem [právnická osoba] [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč. Dále, dle přílohy č. 1 smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím karty, a to tak, že jí zaplatí, vybere peníze z bankomatu nebo kartu jinak použije.

5. Z přípisu banky Komerční banka, a.s. ze dne 9. 11. 2023 soud zjistil, že majitelem účtu [číslo] [bankovní účet] je žalovaný, dále, že v následujících dnech byly připsány na uvedený účet následující částky, a to vždy zaslané žalobkyní pod variabilním symbolem shodným s číslem smlouvy, tj. [číslo]: (i) dne 4. 7. 2022: 15 000 Kč; (ii) dne 7. 7. 2022: 2 500 Kč; (iii) dne 9. 9. 2022: 500 Kč a (iv) dne 3. 10. 2022: 150 Kč, tj. celkem 18 150 Kč.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad byl zjištěn předpis splátek, provedené úhrady a na co konkrétně žalobkyně provedené úhrady započetla. Žalovaný na základě smlouvy čerpal částku 36 501,54 Kč (tj. částka 17 898 Kč uhrazená žalobkyní ve prospěch prodejce zboží [právnická osoba], [IČO]; částka ve výši 18 150 Kč celkem poukázána na bankovní účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] a dále částka 453,54 Kč, kterou žalovaný čerpal prostřednictvím platby mobilním telefonem), přičemž uhradil pouze 19 621,19 Kč (18 508,06 Kč bylo započteno na jistinu, 861,90 Kč na úrok, 117 Kč na poplatek za vedení účtu a 134,23 Kč na poplatek za pojištění). Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo soudem rovněž zjištěno, že dne 24. 1. 2023 došlo k zesplatnění úvěru.

7. Z úvěrových podmínek žalobkyně, [příjmení] [anonymizováno] se podává, že žalobkyně za poskytování služeb účtuje poplatky, jejichž výše je v sazebníku (viz odst. 5.. úvěrových podmínek), dále, že v případě prodlení s úhradami dle smlouvy je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady na vymáhání, jejichž výši písemně oznámí. V případě úplně první upomínky za trvání smlouvy účelně vynaložené náklady účtovat nebude. V případě, že se klient opozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna účtovat také tyto sankce: smluvní pokutu 500 Kč, pokud se zpozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby. Dále jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění 10 % z nezaplacené jistiny, úroků a úhrad za pojištění, a úrok z prodlení v zákonné výši, výše úroku z prodlení je v souladu s aktuálně platným nařízením vlády (viz odst. 9.

1. úvěrových podmínek).

8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 1. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje o žalovaném následující údaje: žádné dítě, zdroj příjmu klienta: zaměstnanec, výše příjmu: 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti: 30 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti: 15 000 Kč, nemá exekuci, není evidován v insolvenčním rejstříku. Z listiny označené„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ byla zjištěna obecná metodika žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů.

9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 24. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 21 849,34 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 25. 1. 2023 zásilku.

10. Z předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 2. 2023 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 22 071,68 Kč ve lhůtě do 7 dnů. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 10. 2. 2023 zásilku.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 36 501,54 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách á 4 % z dlužné částky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,27 % ročně. Žalovaný nehradil řádně ani včas sjednané splátky, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný uhradil pouze 19 621,19 Kč. Rozdíl mezi čerpanou a uhrazenou částkou je 16 880,35 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

23. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Žalobkyně coby poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

25. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

26. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:„ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“ 27. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zákona č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

28. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v žalobě sice tvrdí, že řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to posouzením jeho příjmové a výdajové stránky, přezkoumáním informací o proměnných jako např. věk, zdroj příjmů, rodinný stav, tuto skutečnost však ničím neprokazuje. Žalobkyně soudu předložila pouze smlouvu, potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne [datum] a listinu označenou„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“, v nichž se uvádí, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má střední vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá příjem z pracovního poměru ve výši 27 000 Kč měsíčně čistého a příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč. Žalobkyní předložené dokumenty však ve vztahu ke skutečnému prověřování bonity žalovaného nemají žádnou důkazní sílu. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých ověřovala bonitu žalovaného, jeho příjmy a výdaje. Uvedenými důkazy by byl například výpis z účtu, výplatní lístky, SIPO, doklady o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného, výpisy z bankovních a nebankovních registrů apod. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

29. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

30. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

31. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění žalobkyně z neplatné úvěrové smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 36 501,54 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 19 621,19 Kč, což dokládá listina označená výpis čerpání, splátek a úhrad. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši 16 880,35 Kč (36 501,54 Kč mínus 19 621,19 Kč) na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve než výzvou ze dne 24. 1. 2023, danou k poštovní přepravě dne 25. 1. 2023. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 30. 1. 2023, nejpozději do 7. 2. 2023 (lhůta k plnění 14 dnů ode dne sepsání výzvy) měl žalovaný plnit, a od 8. 2. 2023 je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.), a to z částky 16 880,35 Kč za dobu od 2. 5. 2023 do zaplacení. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 16 880,35 Kč za dobu od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023 činí 575,78 Kč.

32. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, náklady na vymáhání, smluvní pokuty, poplatky a úroky z prodlení jdoucí před výzvou) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. 4. 12. 2023), tj. částky 27 089,32 Kč, sestávající z požadované částky 19 884,82 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 3 169,68 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 993,48 Kč od 2. 5. 2023 do 4. 12. 2023, tj. ve výši 1 604,62 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 656,91 Kč od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 884,82 Kč od 2. 5. 2023 do 4. 12. 2023, tj. ve výši 1 773,29 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 18 961,48 Kč (tj. 70 %), sestávající z částky 16 880,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 880,35 Kč od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023, tj. ve výši 575,78 Kč, a dále z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 880,35 Kč od 2. 5. 2023 do 4. 12. 2023, tj. ve výši 1 505,35 Kč. Obdobně judikoval i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2021, č.j. 95 Co 192/2020-134.

34. Náklady řízení žalobkyně ve výši 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 884,82 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Z částky 2 252 Kč pak 40 % činí 900 Kč.

35. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

36. S ohledem na finanční situaci žalovaného, charakterizovanou shora, soud žalovanému poskytl výhodu splátek (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to ve výši 3 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Při stanovení výše měsíčních splátek musí soud zvážit jak finanční, majetkovou a sociální situaci žalovaného, tak i to, aby stanovením příliš nízkých splátek nebyla nepřiměřeně znevýhodněna žalobkyně. Soud musí s ohledem na okolnosti konkrétního případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran. S ohledem na výše uvedené se soudu jeví spravedlivá výše splátek ve výši 3 000 Kč měsíčně, rovnováhu mezi zájmy obou stran soud nastolil i pomocí ztráty výhody splátek pro případ, že by žalovaný některou z nich nezaplatil řádně a včas.