7 C 424/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 24 600 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 24 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 600 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 600 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne [datum] prostřednictvím webové stránky uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Zaplo“), smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě [anonymizováno] poskytlo žalované částku 20 000 Kč s tím, že žalovaná je povinna do [datum] vrátit částku 20 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 600 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla ve výši 1 141,2 %. Žalovaná však tento svůj dluh [anonymizováno] neuhradila, přičemž [anonymizováno] pohledávku z této smlouvy postoupila žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná vybrala parametry úvěru a vyplnila údaje o své osobě, přičemž odsouhlasila podmínky smlouvy o úvěru. Peněžní prostředky byly [anonymizováno] zaslány žalované pod variabilním symbolem [číslo] na bankovní účet č. [bankovní účet], který je totožný s účtem, z něhož byla převedena platba registračního poplatku ve výši 1 Kč. Žalovaná byla opakovaně upomínána, aby své závazky splnila, avšak marně. Pro případ, kdy by soud seznal, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, požadovala žalobkyně, aby jí soud přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení žalované, resp. osoby, které byly zaslány předmětné peněžní prostředky na bankovní účtu č. [bankovní účet], přičemž navrhovala, aby soud ověřil, kdo byl majitelem tohoto účtu v rozhodné době.

2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci nevyjádřila.

3. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že [anonymizováno] uzavřelo se žalovanou úvěrovou smlouvu, v níž byla celková částky jistiny úvěru stanovena na 20 000 Kč s tím, že má být žalovanou vrácena bez případného prodloužení splatnosti částka 24 600 Kč, a to dne [datum]. Úroková sazba byla stanovena ve výši 279,83 % ročně (pevná, ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti), úrok byl stanoven na částku 4 600 Kč, RPSN ve výši 1 141,2 %, přičemž délka splatnosti půjčky byla stanovena na 30 dnů. Stran posouzení úvěruschopnosti Klienta se mělo vycházet z nastavené maximální doby splatnosti úvěru, která s ohledem na jeho snadné prodloužení činí až 360 dnů. Z výpisu z běžného účtu [číslo] vyplývá, že dne [datum] byla přijata platba ve výši 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo], přičemž název protiúčtu byl [celé jméno žalované]. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že [anonymizováno] postupuje žalobkyni pohledávky, které má vůči úvěrovaným osobám. K této smlouvě byl předložen výpis pohledávek, které měly být postoupeny ze strany [anonymizováno] žalobkyni, přičemž mezi těmito pohledávkami je uvedena i pohledávka vůči žalované, a to pod variabilním symbolem [číslo] ve výši 28 770 Kč. I v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterou [anonymizováno] informovala žalovanou o postoupení pohledávky žalobkyni, byla postoupená pohledávka označena číslem úvěrové smlouvy [číslo]. Žalobkyně dále předložila výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], v níž je uvedeno, že [anonymizováno] uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s tím, že pohledávka z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni, přičemž výše pohledávky činí částku 28 770 Kč.

4. Soud dále od [příjmení] [příjmení] obdržel zprávu ze dne [datum], podle níž majitelem účtu [číslo] byla [celé jméno žalované], datum narození [datum]. Dále bylo soudu sděleno, že na tento účet byla dne [datum] připsána částka 20 000 Kč, ale pod jiným variabilním symbolem než žalobkyní uváděným symbolem [číslo].

5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnosti elektronicky podepsat.

9. Podle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

10. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázáno, že [anonymizováno] poskytla dne [datum] na bankovní účet, jehož majitelkou a disponentkou byla žalovaná, částku 20 000 Kč, přičemž tuto částku žalovaná [příjmení] ani žalobkyni nevrátila. Tedy žalovaná se v rozsahu poskytnuté částky 20 000 Kč na konto [anonymizováno] dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatila a byla povinna [anonymizováno] bezdůvodné obohacení vydat (§ 2991 odst. 1 o. z.). Soud však nemá z provedeného dokazování za prokázané, že by mezi [anonymizováno] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena platná úvěrová smlouva prostřednictvím webových stránek provozovaných [anonymizováno]. Žalobkyně totiž v tomto směru tvrdila, že identita žalované byla ověřena na základě kontrolní platby z bankovního účtu žalované, který je totožný s účtem, na který následně měla [anonymizováno] zaslat částku 20 000 Kč. Jak však soud zjistil z žalobkyní předloženého výpisu bankovního účtu, žalobkyní tvrzená ověřovací platba 0, 01 Kč proběhla již dne [datum], pod variabilním symbolem [číslo], a to z bankovního účtu č. [bankovní účet]. Ze zprávy UniCredit bank Czech Republic and [právnická osoba], bylo ověřeno, že bankovní účet č. [bankovní účet] byl v době poskytnutí předmětných peněžních prostředků v dispozici žalované, a ze strany [anonymizováno] byla na tento účet dne [datum] připsána částka 20 000 Kč. Soud tak má za to, že totožnost žalované byla ze strany [anonymizováno] ověřena dne [datum], ale to zjevně ve vztahu k jiné smlouvě (která musela být logicky uzavírána dřív než nyní řešená smlouva [číslo] ze dne [datum]), a to někdy v březnu 2020. Z tvrzení žalobkyně a ani z provedených důkazů přitom jakkoli nevyplývá, že by na základě ověření z března 2020 byl žalované přidělen ze strany [anonymizováno] jednoznačný identifikátor a verifikátor, na jejichž základě by mohla v budoucnosti (tedy v květnu 2021) uzavírat další smlouvy, zde smlouvu [číslo].

19. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

20. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma úvěrové smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

21. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaná (osoba s její elektronickou identitou) do systému předchůdce žalobkyně přihlásila a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasila a v jakém znění, tedy, zda Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] byla žalované skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách předchůdce žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalované (byla jí adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaná odsouhlasila právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko„ clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým, zde zřejmě zasláním SMS zprávy, a že se jednalo právě o sobou žalované, kdo SMS zprávu zaslal). Z provedeného dokazování nelze uzavřít, že soudu předložená úvěrová smlouva je právě smlouvou totožného znění, která se zobrazila v uživatelském rozhraní žalované a byla žalovanou odsouhlasena, a že parametry systému právní předchůdkyně žalobkyně umožňují uchování takové odsouhlasené smlouvy ve formátu, který nelze měnit (provádění záznamů o právních jednáních systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám).

22. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o.z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že předchůdcem žalobkyně ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

23. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatcích a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o poskytnutí úvěru není opatřena řádným popisem žalované, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky smlouvy zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalované nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaná podepsala elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dotčené smlouvy.

24. I kdyby soud odhlédnul od výše uvedeného závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] se žalovanou, má soud za to, že takto nastavená úvěrová smlouva by nemohla obstát jako platná.

25. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

28. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že:„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 29. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by [anonymizováno] dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci v tomto směru nejenže nebylo žalobkyní v žalobě tvrzeno ničeho, ani z předložené dokumentace v podobě úvěrové smlouvy z [datum] nevyplývá, že by [anonymizováno] řádným způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované. S ohledem na tento závěr, i kdyby soud odhlédnul od výše uvedeného, že nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy [číslo] se žalovanou, nemohla by předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná.

31. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany [anonymizováno] poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. Ze zprávy [příjmení] [příjmení] přitom soud zjistil, že žalované na bankovní účet č. [bankovní účet] byla od [anonymizováno] poskytnuta dne [datum] částka 20 000 Kč, a to pod variabilním symbolem [číslo] (tento variabilní symbol tedy odpovídá číslu úvěrové smlouvy ze dne [datum]). Tento bankovní účet přitom byl v dané době veden na žalovanou. Soud tak má za to, že se žalovaná na úkor [anonymizováno] dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatila v rozsahu 20 000 Kč.

32. Avšak nemá za to, že by pohledávka [právnická osoba] z bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Jak totiž vyplývá z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přiloženou soupisu postupovaných pohledávek, včetně následné výzvy k úhradě ze dne [datum], byla na žalobkyni postoupena ze strany [anonymizováno] pohledávka pod variabilním symbolem [číslo], kterou sama žalobkyně chápe tak, že tato pohledávka vznikla na základě smlouvy [číslo]. Soudu však žádná taková úvěrová smlouva (která rovněž mohla být se žalovanou uzavřena dne [datum] uzavřena) předložena nebyla, aby tedy soud mohl posoudit, že na žalobkyni bylo postoupeno právo týkající se z bezdůvodného obohacení vyplývající právě ze smlouvy [číslo] (anebo zcela jiné právo vyplývající z jiné smlouvy o úvěr (či dokonce ze zcela jiného závazkového vztahu mezi [anonymizováno] a žalovanou).

33. Vychází-li soud z logického předpokladu, že číslo variabilního symbolu vždy vychází z čísla příslušné úvěrové smlouvy (přičemž z tohoto předpokladu vychází i samotná žalobkyně, jak vyplývá z výzvy k úhradě ze dne [datum]), je zjevné, že na žalobkyni byla ze strany [anonymizováno] postoupena pohledávka týkající se zcela jiného smluvního vztahu, který měl být uzavřený s žalovanou (na základě smlouvy [číslo]), a nebylo prokázáno, že by se jednalo o pohledávku právě ze smlouvy o úvěru [číslo]. Z výňatku ze seznamu postupovaných pohledávek, předloženého žalobkyní, nevyplývá, že by za žalobkyni byla postoupena pohledávka ze smlouvy [číslo]. Z provedení tzv.„ ověřovací platby ve výši 0,01 Kč dne [datum] lze usuzovat, že [anonymizováno] uzavírala se žalovanou více smluv, než jen smlouvu dne [datum]. Na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávek, včetně žalobkyní poskytnutého výňatku ze seznamu postupovaných pohledávek, které měly být postoupeny žalobkyni, tudíž soud nemůže žalobkyni přiznat ani právo na zaplacení částky 20 000 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení žalované, neboť nebylo prokázáno, že by pohledávka z tohoto bezdůvodného obohacení byla ze strany [anonymizováno] žalobkyni postoupena, tudíž se žalobkyně coby odlišný subjekt nemůže domáhat jejího zaplacení po žalované, jelikož není k tomu aktivně věcně legitimována.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož procesně úspěšné žalované, jak se podává z obsahu spisu, nevznikly v průběhu řízení náklady, soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.