7 C 442/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 606 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 22. 9. 2024 do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 15 606 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 14. 4. 2023 do 21. 9. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 800 Kč od 22. 9. 2024 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 3 000 Kč od 22. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 32 606 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 17 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 800 Kč nejpozději splatných dne 13. 4. 2023, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru a částku 8 806 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně od 14. 4. 2023 do 13. 9. 2024 (neuvádí, z jaké částky), za prodlení s úhradou částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalovanému úvěr dne 9. 12. 2022, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.

7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 8. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 10. 4. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 13. 4. 2023 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 14. 4. 2023. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 13. 9. 2024.

2. Ke kontraktačnímu procesu a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 09776 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 9. 12. 2022 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, s tím, že žalobkyni uhradil více, než žalobkyně tvrdí, s tím, že uhradil dne 18. 3. 2023 500 Kč, dne 14. 5. 2023 1 000 Kč, dne 15. 6. 2023 1 000 Kč, dne 18. 7. 2023 1 000 Kč, dne 15. 8. 2023 500 Kč, dne 9. 9. 2023 500 Kč, dne 9. 10. 2023 500 Kč, dne 10. 11. 2023 500 Kč, dne 14. 12. 2023 500 Kč, dne 21. 2. 2024 500 Kč, dne 29. 5. 2024 500 Kč, dne 6. 6. 2024 500 Kč, dne 17. 7. 2024 500 Kč a dne 16. 8. 2024 500 Kč s tím, že tyto splátky nebyly žalobkyní z dluhu odečteny, tj. celkem 8 500 Kč.

4. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo řízení částečně co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení dle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř. ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „o. s. ř.“) zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu co do požadavku na zaplacení této částky zpět s tím, že kontrolou u spisového materiálu zjistila, že tuto částku žalovaný žalobkyni uhradil před podáním žaloby.

5. Předmětem řízení tedy zůstal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 18 606 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení.

6. Žalovaný požádal o shovívavost, s tím, že je nyní před těžkým operačním zákrokem, nemá tolik peněz, aby nyní žalovanou částku zaplatil, čeká jej nemocenská, má finančních problémů více, platí výživné na dvě děti ve výši 6 000 kč měsíčně, má exekuci na 200 000 Kč ve splátkách po 580 Kč měsíčně, a další exekuce jej čekají.

7. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně omluvil a souhlasil s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 12. 2022 se podává, že měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným za účelem poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč s poskytnutím úvěru dne 9. 12. 2022 s tím, že opakované čerpání smí úvěrovaný činit v souladu s článkem 3.1 smlouvy, úvěr je úvěrovanému poskytnut na dobu neurčitou, smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným, mezi účastníky měla být sjednána úroková sazba úročení úvěru ve výši 40 % měsíčně, mělo být dohodnuto, že úvěrovaný bude splácet úvěr každý měsíc, a to vždy nejpozději k osmému dni v měsíci, úrok přerostlý za uplynulé období s tím, že jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Měla být sjednána RPSN 5551,21 % (RPSN). Celková částka k úhradě se skládá z výše úvěru a úroků a odvěsí tak od doby, po kterou bude úvěrovaný úvěr čerpat a způsobu splácení. Pro případ prodlení úvěrovaného s plněním, měla být sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je úvěrovaný v prodlení (článek IV., bod 4.2., písmeno c), v článku VI. bod 6.3 mělo být sjednáno, že úvěrující je oprávněn jednostranně požadovat okamžité splacení celého dluhu, dojde-li k porušení smluvní povinnosti úvěrovaného uvedené ve smlouvě (písmeno a). Úvěrovaný se zavázal, že splatí úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení této smlouvy, to vše vždy i formou bezhotovostního převodu na bankovní účet úvěrujícího s tím, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté finanční prostředky v době dohodnuté v této smlouvě, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. U podpisu žalovaného za slovy „za úvěrovaného“ je uveden „, Jméno žalovaného, “.

9. Z přípisu ze dne 10. 4. 2023 se podává, že žalobkyně zesplatnila spotřebitelský úvěr č. , hodnota, a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů od doručení tohoto dopisu. Z přípisu právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 9. 2024 bylo zjištěno, že tento jménem žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby, a to ve lhůtě do tří dnů. Z podacího lístku ze dne 13. 9. 2024 bylo zjištěno, že tohoto dne právní zástupce žalobkyně žalovanému zasílal zásilku.

10. Z kopie občanského průkazu žalovaného a titulní strany řidičského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně má k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného a titulní strany řidičského průkazu žalovaného.

11. Z výplatnic na jméno žalovaného bylo zjištěno, že tento dosáhl u svého zaměstnavatele za měsíc říjen 2022 čistého platu 19 885 Kč, za měsíc červen 2022 18 378 Kč za měsíc červenec 2022 18 230 Kč, za měsíc srpen 2022 18 779 Kč, za měsíc září 2022 14 266 Kč a za měsíc listopad 2022 19 943 Kč.

12. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 9. 12. 2022 částku 17 000 Kč na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

13. Ze zprávy ČSOB a. s. ze dne 31. 1. 2025 bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je běžným účtem žalovaného a na tento účet byla dne 9. 12. 2022 zaslána částka 17 000 Kč z účtu číslo , č. účtu, . Naopak zaslaná částka byla dne 16. 1. 2023 v hodnotě 5 000 Kč.

14. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

15. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl k následujícímu závěru:

22. Otázkou zůstává, zda byl splněn požadavek písemnosti smlouvy. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

23. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma smlouvy tak, jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší, než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Kopie občanského průkazu žalovaného sama o sobě nedokládá, že to byl právě žalovaný, kdo smlouvu uzavíral, a že by se žalovanému zobrazila smlouva v jeho uživatelském rozhraní právě ve znění, předloženém soudu.

24. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém znění, tedy, zda smlouva byla žalovanému skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko „clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým).

25. Smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že žalobkyní ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání s žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

26. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva není opatřena řádným popisem žalovaného, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalovaného nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaný podepsal elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy.

27. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

30. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

31. Soud se z moci úřední zabýval smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

32. V projednávané věci žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného - spotřebitele splácet žalovanou pohledávku.

33. Dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru měl být žalovanému poskytnut úvěr do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč s tím, že žalovaný měl tento úvěr splácet v měsíčních splátkách s tím, že měsíčně má být splácen úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěrů úvěru může žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. S ohledem na to, že měl být sjednán obligační úrok 40 % měsíčně (480 % ročně), pak z částky 20 000 Kč činí 40 % měsíčně částku 8 000 Kč (z částky 17 000 Kč 6 800 Kč měsíčně), tedy žalovaný měl splácet až 8 000 Kč měsíčně pouze na obligačním úroku a vedle toho hradit dlužnou jistinu úvěru. Jak se podává z důkazů předložených žalobkyní, žalobkyně měla k dispozici výplatnice žalovaného, ze kterých se podává výše čistého měsíčního příjmu žalovaného v průměru 18 247 Kč měsíčně. Jiné důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho výdajů, lustrace v bankovních a nebankovních registrech či ověřování výdajů žalovaného, nebyly soudu předloženy.

34. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoli problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

35. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném ke dni uzavření smlouvy), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli ojasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

36. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

37. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nikoliv však řádně s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. Při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného by žalobkyně nemohla dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr řádně splácet. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalovaného. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech dlužníka. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně při řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nemohla dospět k závěru, že by žalovaný byl schopen splácet minimálně 8 000 Kč (6 800 Kč) měsíčně (+ splácení jistiny). Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a žalobkyně nedostála zákonné povinnosti.

38. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sám zjistila. Výdaje na osobu žalovaného samy o sobě nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohla žalovaný uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Výpis z účtu od žalovaného nevyžádala, neprováděla lustrum žalovaného v bankovním a nebankovním registru dlužníků SOLUS a NRKI apod. (resp. toto neprokázala). Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovaným, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom jsou konkrétní výše nájemného v bytě, kde žadatel o úvěr bydlí, konkrétní obvyklá spotřeba plynu a elektřiny v tomto bytě, konkrétní náklady na vytápění tohoto bytu, konkrétní náklady na léky, konkrétní výše pravidelných splátek dluhů apod. Pokud žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že by provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatelka úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalovaného, a žalobkyně tak nemohla dospět k závěru, že byl žalovaný schopen splácet poskytnutý úvěr. Navíc mezi účastníky měla být sjednána úroková sazba 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, a RPSN 5 551,21 %, což soud hodnotí jako nemravné a odporující veřejnému pořádku. S ohledem na to, že se žalovaný zavázal splácet měsíčně částku odpovídající úroku, tedy v daném případě 6 800 Kč měsíčně, a vedle toho ještě splácet samotnou jistinu, nemohla žalobkyně po řádném posouzení úvěruschopnosti dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet.

39. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Taktéž Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sp.zn. 6 As 8/2023 konstatoval, že povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků.

40. Též podle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK, Evropský soudní dvůr konstatoval, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Tedy Evropským soudním dvorem je pro případ porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 citované směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dovozována absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

41. Navíc obligační úrok ve výši 40 % měsíčně (480 % ročně) a RPSN ve výši 5 551,21 % ročně soud shledává nemravným a odporujícím veřejnému pořádku.

42. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. Ze sdělení ČSOB, a.s. vyplývá, že účet, na který byla dne 9. 12. 2022 připsána částka 17 000 Kč zaslaná z účtu žalobkyně, je vedený na žalovaného. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně částku ve výši 17 000 Kč žalovanému poskytla bez právního důvodu, a proto v souladu s § 2991 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný byl povinen toto obohacení ve výši 17 000 Kč žalobkyni vydat. Dle sdělení banky žalovaný převodem z účtu uhradil žalobkyni částku 5 000 Kč dne 16. 1. 2023, dle tvrzení žalovaného měl uhradit ještě dalších 8 500 Kč, tj. celkem 13 500 Kč. Jak uvedla sama žalobkyně, žalovaný před podáním žaloby uhradil 14 000 Kč, zbývá tedy na bezdůvodném obohacení žalobkyni vydat 3 000 Kč (17 000 Kč mínus 14 000 Kč), a v tomto rozsahu soud žalobě jako důvodné vyhověl.

43. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne 13. 9. 2024, danou k poštovní přepravě též dne 13. 9. 2024. Uvedenou výzvou vyzvala žalovaného k úhradě do tří dnů. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 18. 9. 2024, s tím, že ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění do tří dnů, 21. 9. 2024 tak měl žalovaný plnit, a od 22. 9. 2024 je žalovaný v prodlení.

44. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se v prodlení s placením dluhu a je tedy povinen podle § 1970 o. z. zaplatit i úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

45. Zbývající žalobní nároky v podobě poplatku uvedeného ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ten nelze přiznat, neboť uvedený nárok je povahou akcesorický a váže se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

46. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. by měl právo na náhradu poměrné části nákladů řízení ve věci úspěšnější žalovaný, když i zastavení řízení co do částky 14 000 Kč s příslušenstvím procesně zavinila žalobkyně, která v tomto rozsahu vzala žalobu zpět, jak se však podává z obsahu spisu, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo proto vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

47. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud nikoli třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., avšak do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, s ohledem na tíživou finanční situaci žalovaného.