7 C 444/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 53 205,27 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 53 205,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 170,27 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 435,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 917,53 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 170,27 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 035 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 205,27 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 4. 2015 právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právnická osoba“ či„ právní předchůdce“) uzavřel se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále také jen„ smlouva“), na základě níž byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 72 000 Kč. Celková žalovaným vyčerpaná částka finančních prostředků je ve výši 178 575 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku v celkové výši 188 431 Kč. Právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy a ke dni 28. 2. 2023 prohlásila úvěr za splatný. Celková hodnota pohledávky činila ke dni 16. 3. 2023 částku ve výši 62 640,37 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 52 170,27 Kč, nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 8 636,10 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 52 170,27 Kč v sazbě 22,68 % ročně, kdy výše smluvního úroku byla vypočítána za období od 7. 6. 2022 do 1. 3. 2023, nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 799 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 035 Kč. Sjednané příslušenství pohledávky žalobkyně v žalobním návrhu požadovala jako kapitalizovaný úrok ve výši 9 435,10 Kč, který je tvořen součtem nesplaceného smluvního úroku ve výši 8 636,10 Kč, nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 799 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 170,27 Kč od 1. 3. 2023, smluvní úrok z úvěru v sazbě 22,68 % ročně z částky 51 170,27 od 2. 3. 2023 do 31. 5. 2023 ve výši 2 917 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč (za odchozí dopis, odchozí doporučený dopis, telefonický hovor a osobní návštěvu) a smluvní pokutu ve výši 1 035 Kč, která byla jednorázově vypočítána z dlužných splátek (bez podrobné specifikace). Žalobkyně uzavřela, že dne 16. 3. 2023 postupitelka anonymizována čtyři slova a žalobkyně uzavřely Smlouvu o postoupení pohledávek, postoupena byla pohledávka z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu žalobkyni žalovanou částku neuhradil.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne 5. 2. 2024, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán usnesením doručovaným na adresu trvalého bydliště podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k věci samé se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 15. 4. 2015, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek právnická osoba, přihlášky k pojištění a informace právního předchůdce žalobkyně ze dne 16. 4. 2015, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěru s aktuálním úvěrovým rámcem v částce 12 000 Kč, maximálním úvěrovým rámcem ve výši 150 000 Kč, výší prvního čerpání z aktuálního úvěrového rámce ve výši 6 990 Kč s termínem dodání předmětu financování nejpozději 15. 4. 2015, s výší pravidelné měsíční splátky min. 5 % z dlužné částky, s termínem splatnosti 17. dne v měsíci, RPSN 40,40 %, základní roční úrokovou sazbou ve výši 22,68 %, s měsíčním poplatkem za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč, s výší měsíční úhrady za pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru.

4. Z přehledu čerpání a úhrad, která je označena číslem úvěru: číslo a jménem žalovaného pan celé jméno žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný celkem na dotčený úvěr načerpal 178 575 Kč, a uhradil celkem 188 431 Kč.

5. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 25. 1. 2023 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně (když ke dni účinnosti přeshraniční fúze 31. 5. 2015 přešel na nástupnickou právnická osoba anonymizována dvě slova, se sídlem adresa, Francouzská republika, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném anonymizováno soudem v Paříži pod registračním číslem: tel. číslo, která v České republice podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu právnická osoba, IČO, který je zapsán v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, sp. zn. anonymizováno číslo, veškerý majetek, dluhy a práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů zanikající právnická osoba, a.s.), s ohledem na prodlení s úhradou splátek úvěru žalovaným odstoupil od úvěrové smlouvy číslo dlužnou částku ke dni 28. 2. 2023 sesplatnil.

6. Z výzvy k plnění s informací o postoupení pohledávky předcházející žalobě ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaného dluhu, a to nejpozději do datum. Z podacího lístku soud zjistil, že žalovanému byla zaslána zásilka dne 30. 3. 2023.

7. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, včetně výňatku seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o provedení transakce ze dne 21. 3. 2023, výpisu z obchodního rejstříku ohledně právního předchůdce žalobkyně a žalobkyně, a z oznámení právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 3. 2023 o postoupení pohledávky zaslaného žalovanému zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.

8. Soud má tedy za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 15. 4. 2015 smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem v částce 12 000 Kč, maximálním úvěrovým rámcem ve výši 150 000 Kč, výší prvního čerpání z aktuálního úvěrového rámce ve výši 6 990 Kč s termínem dodání předmětu financování nejpozději 15. 4. 2015, s výší pravidelné měsíční splátky min. 5 % z dlužné částky, s termínem splatnosti 17. dne v měsíci, RPSN 40,40 %, základní roční úrokovou sazbou ve výši 22,68 %, s měsíčním poplatkem za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč, s výší měsíční úhrady za pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Z přehledu čerpání a úhrad dotčeného úvěru vyplynulo, že žalovaný celkem na dotčený úvěr načerpal 178 575 Kč, a uhradil celkem 188 431 Kč. Právní předchůdce žalobkyně závazek z dotčeného úvěru ke dni 28.2. 2023 sesplatnil a uplatnil za žalovaným smluvní pokutu za prodlení, poplatky, úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, včetně výňatku seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o provedení transakce ze dne datum, výpisu z obchodního rejstříku ohledně právního předchůdce žalobkyně a žalobkyně, a z oznámení právního předchůdce žalobkyně ze dne datum o postoupení pohledávky, má soud v souladu s § 1879 a násl. o. z. aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.

20. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Právní předchůdce žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

23. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že:„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“.

24. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

25. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr. Žalobkyně v žalobě netvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet ani nenavrhla důkazy k prokázání splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného.

26. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvní pokuty i úroků zamítl.

27. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění právního předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. S ohledem na obsah předložených dokumentů má soud za to, že žalovaný vyčerpal částku finančních prostředků ve výši 178 575 Kč, na konto dotčeného úvěru žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku 188 431 Kč (jak plyne z přehledu čerpání a plateb dotčeného úvěru). Je tedy zřejmé, že žalovaný původnímu věřiteli bezdůvodné obohacení vydal.

28. Zbývající žalobní nároky v podobě poplatků, smluvní pokuty, úroků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

29. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaný měl nějaký závazek ve vztahu k předložené smlouvě o revolvingovém úvěru. Protože žalobkyně na jednání soudu nedorazila, zmařila tak případné poučení soudu dle ustanovení § 118a o. s. ř. ohledně neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout ji poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve sporu úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.