7 C 447/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno pro zaplacení 18 759,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 0,1 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 18 759,49 s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu dlužné částky ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, (dále jen smlouva). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky až do výše , částka, na základě čl. I. odst. I. smlouvy, a to pokud bude požádáno o čerpání úvěru do dne , datum, . Použití peněžních prostředků nebylo účelově nijak vázáno. Úvěr je vedenu žalobkyně na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný vyčerpal úvěr dle smlouvy tak, že dnem vyčerpal částku ve výši , částka, . Dle čl. I. odst. I. smlouvy se žalovaný zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 20. kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka bude zaplacena , datum, a poslední splátka při řádném splácení měla být zaplacena dne , datum, . Dle čl. I. odst. I. smlouvy se žalovaný zavázal splatit žalobkyni úvěr spolu s úvěrovým úrokem, přičemž výše úrokové sazby činí dle smlouvy 14,90 % ročně. Dle čl. I smlouvy, pokud je žalovaný v prodlení se splácením jakékoliv částky vůči žalobkyni, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, tedy prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení (oznámení). Dle čl. I.7. odst. 1 smlouvy je žalobkyně oprávněna požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení v zákonné výši. Protože úvěr nebyl žalovaným řádně a včas splácen, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni , datum, . Ke dni , datum, (dne podání žaloby) činila pohledávka žalobkyně částku , částka, tj. jistina úvěru po splatnosti ve výši , částka, , poplatky po splatnosti ve výši , částka, a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 15 % ročně z jistiny pohledávky ve výši , částka, z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tj. ode dne , datum, (zesplatnění) v kapitalizované výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny a poplatků ve výši , částka, z nezaplacených splátek do zesplatnění a ode dne zesplatnění tj. ode dne , datum, do dne podání žaloby v kapitalizované výši , částka, , a to v souladu se smlouvou. Dle čl. I. smlouvy byla žalobkyně oprávněna žalovanému zasílat upomínky a výzvy, kdy za upomínku si mohla účtovat částku , částka, a za výzvu , částka, . Žalobkyně požaduje za tento poplatek částku , částka, , když žalovanému zaslala 2 výzvy á , částka, , a to výzvu k zaplacení dluhu ze dne , datum, , poslední výzvu k zaplacení dluhu ze dne , datum, . Dle čl. I. smlouvy byl žalovaný povinen hradit poplatek za pojištění úvěru ve výši , částka, měsíčně. Poplatek za udržování pojištění je nárokován za tyto termíny: , datum, a , datum, . Za poplatek za udržování pojištění tak je nárokováno celkem , částka, . Žalovaný byl k úhradě pohledávky písemně vyzván předžalobní výzvou zaslanou, právnická osoba, jednání, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o úvěru č. 11391944a ze dne , datum, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s datem čerpání , datum, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách vždy do dvacátého dne v měsíci s tím, že první splátka bude splatná dne , datum, a poslední splátka splatná dne , datum, ve výši , částka, měsíčně (výše poslední měsíční splátky , částka, ), dále výši poplatku za pojištění měsíčně , částka, , tj. celkovou celkové měsíční splátky po , částka, a výši poslední měsíční splátky včetně pojištění , částka, , byla sjednána úroková sazba ve výši 14,9 % ročně, RPSN 15,94 % ročně. Dále mezi účastníky bylo sjednáno, že žalovaný bude hradit poplatek za vedení účtu , částka, měsíčně a banka poskytne peněžní prostředky převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, s tím, že veškeré splatné částky je oprávněna inkasovat z účtu č. , č. účtu, .

5. Z přehledu pohybu na účtu má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, dne , datum, .

6. Z přehledu pohybu na účtu a přehledu splátek se podává, kdy a jakým způsobem žalovaný úvěr splácel a na co žalobkyně zaplacené finanční prostředky započetla.

7. Z výpisů z pohybu na účtu se zjišťuje, že ke dni , datum, dlužil žalovaný na jistině úvěru , částka, .

8. Z přehledů dat o žádosti o žadateli a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně a jakým před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, měla k dispozici údaje o žalovaném, který u žalobkyně měl běžný účet a z běžných pohybů na účtu žalobkyně zjistila jeho příjmy a výdaje, příjem na základě transakcí z běžného účtu, který vstupoval do výpočtu platební kapacity, činil , částka, , tento byl napočítán jako Medián 5m na běžném účtu v listopadu a prosinci 2018, v lednu, únoru a březnu 2019, výdaje které vstupovaly do výpočtu platební kapacity činily , částka, měsíčně s tím, že tyto pravidelné výdaje zahrnovaly inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy, nepravidelné výdaje. Platební kapacita vypočtená systémem , částka, a platební kapacita pro splátku ve výši , částka, tedy byla dostatečná. Žalobkyně též provedla lustrum žalovaného v bankovních nebankovních registrech.

9. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně soud ověřil existenci a aktivní legitimaci žalobkyně.

10. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, , včetně dodejky se podává, že žalobkyně oznamovala žalovanému, že s ohledem na to, že je v prodlení s hrazením splátek, pak využila práva k zesplatnění úvěru a úvěr ke dni , datum, prohlásila za splatný. Dle dodejky žalovaný zásilku přijal , datum, .

11. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne , datum, , včetně dodejky se podává, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu, žalovaný výzvu převzal dne , datum, . Z výzvy k zaplacení dluhu (upomínky) k , datum, a , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně před se zesplatněním vyzývala žalovaného k splácení úvěru.

12. Z předžalobní výzvy k úhradě právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne , datum, má soud za prokázané, že tato zásilka byla dána k poštovní přepravě dne , datum, .

13. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši , částka, dne , datum, , uvedl údaje ohledně své osoby mimo jiné, že je zaměstnanec, svobodný.

14. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1. 12. 2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný mohl čerpat úvěr až do výše , částka, . Tento úvěr ve výši 40 000 Kč žalovaný načerpal dne , datum, . V případě porušení smluvních povinností přitom banka byla oprávněna úvěr zesplatnit. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným v jeho žádosti o úvěr, ale i z informací dostupných v příslušných databází a z bankovního účtu žalovaného. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěr) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši 850 Kč + 75 Kč pojištění, za situace, kdy tento dokládal řádově vyšší příjmy, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 14,9 % ročně a RPSN 15,94 % ročně.

20. V daném případě soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla na základě § 2395 a násl. o. z. uzavřena dne 2. 4. 2019 smlouva o úvěru, žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k uzavřené konkrétní úvěrové smlouvě, žalovaný však úvěr žalobkyni nesplatil. Žalobkyně prokázala listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku, čerpání úvěru žalovaným ve výši 40 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listin, zejména přehledu pohybů na účtu a přehledu zaplacených splátek má soud za to, že žalovaný dluží žalobkyni na vlastní jistině úvěru částku 17 609,49 Kč a za pojištění 150 Kč. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil částku 17 609,49 Kč + 150 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti. Soud proto žalobě v rozsahu dlužné jistiny a jejího příslušenství vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Ohledně výše částky, kterou je žalovaný povinen uhradit na základě této smlouvy o úvěru, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu a úvěrové smlouvy. Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni též příslušný obligační úrok z úvěrovaných peněz.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Po právní stránce posoudil soud daný případ ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z., přičemž jeho výše byla stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, včetně toho, že přiznal žalobkyni právo na příslušný zákonný úrok z prodlení.

25. Nicméně žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky byl sjednán obligační úrok ve výši 15 % ročně, který po žalovaném požaduje. Jak se podává z předložené úvěrové smlouvy, mezi účastníky byl sjednán obligační úrok ve výši 14,9 % ročně, a nikoli 15 % ročně. Zároveň z tvrzení žalobkyně není seznatelné, jak dospěla matematicky k výši vyčísleného kapitalizovaného obligačního úroku ve výši 2 274,35 Kč, soudu tak nezbylo, než vyjít z nesporných skutečností, že žalovaný byl v prodlení s úhradou jistiny úvěru ve výši , částka, nejpozději od , datum, (den po dni zesplatnění). Kapitalizovaný úrok ve výši 14,9 % ročně z částky 17 609,49 Kč za dobu od 21. 9. 2023 do 23. 7. 2024 činí 2 206,87 Kč, a v tomto rozsahu bylo žalobě jako důvodné vyhověno, a ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

26. Jiná je situace ohledně požadovaných poplatků ve výši 1 000 Kč (2 x 500 Kč) za zaslané upomínky. Ujednání o povinnosti žalovaného hradit poplatek ve výši 500 Kč za upomínku není předmětem vlastních smluvních ujednání mezi účastníky (není ujednán přímo ve smlouvě ze dne , datum, ). Pouze ve smlouvě je deklarováno, že součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky, které však nebyly do smlouvy vtěleny, a nebyly ani soudu předloženy, ani sazebník. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní ohledně sjednání povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni 2 x poplatek za zaslání upomínky, a to právě ve výši 500 Kč. Tím, že se nedostavila k jednání, zbavila se dobrodiní poučení soudu dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř.

27. Navíc nad rámec výše uvedeného soud dodává :

28. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

29. Podle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

30. Vedle dlužného jistiny žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení poplatku v celkové výši 2 x 500 Kč za zaslání upomínky. Z předložených listinných důkazů, zejména vlastní smlouvy, však lze konstatovat, že sjednání poplatku za zaslání upomínky v této výši není předmětem vlastních smluvních ujednání mezi účastníky. Ve smlouvě je pouze zakotveno, že obchodní podmínky jsou nedílnou součástí smlouvy. V tomto směru lze ve věci zaujmout stanovisko a rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů (ve smyslu § 115a o.s.ř). Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínky je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě hradit paušální náklady za zaslání upomínky by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu občanského zákoníku a tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit paušální náklady za zaslání upomínky výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše paušálních nákladů k výši (významu) jimi zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínky je tak neplatné, když poskytovatel žádnou takovou povinnost nemá. Ujednání, jež nebylo součástí samotného smluvní textu (pojistné smlouvy), pod který žalovaný připojil svůj podpis, nýbrž součástí všeobecných podmínek, na něž smlouva odkazuje, soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11, jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp.zn. IV. ÚS 3465/12). Ústavní soud v nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11 deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Pokud je ujednání o smluvní pokutě – v rozporu s citovaným názorem Ústavního soudu – obsaženo toliko ve všeobecných obchodních podmínkách, nelze jej považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na takto sjednaný poplatek přiznat (viz též § 6 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Soud proto požadavek na zaplacení částky 2 x , částka, jako nákladů za zaslání upomínky nepovažuje za odůvodněný. Nelze přehlédnout, že poplatek za zaslání upomínky nebyl ujednán přímo ve smlouvě, není tedy prokázáno, že se s výší tohoto poplatku mohl žalovaný coby spotřebitel seznámit. V ustanovení § 1813 a § 1815 o.z., se konstruuje domněnka, že jsou zakázána ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, soud tak požadavek žalobkyně na zaplacení poplatku za zaslání upomínku ve výši 2 x 500 Kč nepovažuje za důvodný.

31. Tedy ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1 000 Kč s citovaným příslušenstvím byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok ad II. rozsudku).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 013 Kč, přičemž tato částka představuje, Anonymizováno, 89,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,3 %).Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 759,49 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 89,4 % z částky 2 252 Kč činí 2 013 Kč.

33. Řízení bylo, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a to z titulu porušení smluv o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a dlužníkem. Pokud jde o opakovanost podání, pak okresní soud vychází z konstantní rozhodovací praxe odvolacího soudu, kdy splněním podmínky jsou alespoň 3 srovnatelné návrhy. Porovnáním obsahu těchto návrhů s návrhem na vydání EPR v posuzované věci soud zjistil, že vylíčení skutkových tvrzení je v nich v zásadě totožné, předmětem řízení jsou vždy nároky ze smluv o úvěru a text návrhů se liší pouze v proměnných údajích o datech uzavření smlouvy, výší poskytnutého úvěru, sazbou úroků, daty zesplatnění úvěrů a výší dlužných částek (dále jen proměnné skutečnosti). Návrhy jsou jinak strukturou textu totožné, opírající se o stejný smluvní a právní základ. Soud tedy má za splněné podmínky stanovené v § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto podle názoru soudu v zásadě technického charakteru, týkají se stejného okruhu skutečností a spočívají v přenesení jednotlivých údajů (vstupních dat) z předložených listin do textu návrhu bez toho, že by se tyto odlišnosti projevily v potřebě užití jiných smluvních ujednání nebo ustanovení právních předpisů a v důsledku toho v odlišném právním posouzení věci. Pokud jde o aplikovatelnost § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. na tento typ sporů, odkazuje soud na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2014 č. j. 23 Co 512/2014-13 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 234/15 ze dne 31. 8. 2015, rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015 č. j. 26 Co 212/2015-14 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2095/15 ze dne 22. 10. 2015, rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 15 Co 530/2014 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 149/15 ze dne 15. 7. 2015 a v neposlední řadě také např. na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 17 Co 666/2015-143.

34. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.