7 C 531/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 26 800 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 26 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 16 800 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 433,82 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 493,64 Kč od [datum] do [datum], a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 26 800 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jako věřitelkou, a žalovanou, jako dlužnicí, uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti jistina úvěru ve výši 20 000 Kč a žalovaná ji převzala při podpisu Smlouvy, což stvrdila svým podpisem. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 13 800 Kč, přičemž se skládají z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy splatném při uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná se tedy zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 33 800 Kč, po odečtení poplatku za uzavření Smlouvy, jenž byl splatný při podpisu Smlouvy (pokud byl sjednán), ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, přičemž první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla Smlouva uzavřena, celková splatnost úvěru měla nastat dne [datum]. Prostřednictvím Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kterou žalovaná vyplnila, uvedla v ní osobní údaje, údaje o finanční a majetkové situaci, dále žalovaná k uvedené Žádosti předložila v Žádosti vyznačené listiny, správnost údajů žalovaná stvrdila svým podpisem, žalobkyně posoudila bonitu a úvěruschopnost žalované, tj. žalovaná je způsobilá ke splácení úvěru v poskytnuté výši. Žalovaná před podáním tohoto návrhu uhradila na svůj závazek vyplývající ze Smlouvy částku 17 000 Kč. Žalovaná ke dni splatnosti poslední splátky ([datum]) poskytnutý úvěr řádně nesplatila. Ke dni [datum] byla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]. Následně byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], z čehož žalobkyně dovozuje aktivní procesní legitimaci. Žalobkyně se po zvážení okolností, vzhledem k žalované rozhodla neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalovaná se proto domáhá: (i) nesplacené jistiny ve výši 16 800 Kč; (ii) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 433,82 Kč, tj. od [datum] do [datum] z postoupené jistiny pohledávky ve výši 16 800 Kč; (iii) účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a (iv) smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila 3 000 Kč, tj. dne [datum] částku ve výši 1 500 Kč a dne [datum] částku též ve výši 1 500 Kč. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum] neuhradila žalobkyni ničeho dalšího.

2. Žalovaná potvrdila, že částku 20 000 Kč od společnosti [právnická osoba] v hotovosti obdržela. Uvedla, že v době poskytnutí úvěru byla na [anonymizována dvě slova], měla [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] (v žádosti o poskytnutí úvěru není uvedeno, že by [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), žila [anonymizována dvě slova] a [role v řízení] ve [anonymizováno] domácnosti, kdy žili [anonymizováno]„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, všechny příjmy domácnosti utratili za běžné životní náklady, takto na běžné výdaje měsíčně spotřebovali cca [částka]. Údaje o průměrných výdajích žalobkyně a domácnosti úvěrujícímu neuváděla, tyto si spočetl a do žádosti uvedl sám úvěrující.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalobkyně i její zástupce k jednání nedostavili, svou neúčast omluvili a právní zástupce žalobkyně požádal soud, aby rozhodl v jejich nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů..

4. Soud vyšel z listinných důkazů přiložených k žalobě a vzhledem k žalobkyní tvrzenému prodeji části závodu právní předchůdkyně žalobkyně a následnému postoupení pohledávky zkoumal soud nejprve aktivní legitimaci žalobkyně. Pokud jde o převod pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba], [IČO], (dále také jen„ [právnická osoba]“) na společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ [právnická osoba]“) žalobkyně v této věci neoznačila ani nepředložila žádný konkrétní důkaz, který by prokazoval platný převod žalované pohledávky. Žalobkyní předložený notářský zápis sepsaný dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou, pod NZ [číslo], [spisová značka], jako doklad o koupi části závodu právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], společností [právnická osoba] pouze dokládá pro účely zveřejnění převodu ve sbírce listin obchodního rejstříku zmíněnou koupi části závodu. Nelze z něj zjistit, která konkrétní část závodu společnosti [právnická osoba] se na společnost [právnická osoba] převedla, neboť ohledně rozsahu převáděné části závodu notářský zápis odkazuje na čl. III odst. 3.

2. Smlouvy o prodeji části závodu. Citovanou Smlouvu o prodeji části závodu, která by snad prokazovala převod žalované pohledávky na společnost [právnická osoba], žalobkyně však neoznačila jako důkaz, soudu ji nepředložila.

5. Po provedeném dokazování, kdy soud provedl všechny žalobkyní navržené a předložené důkazy, soud zjistil, že žádný z těchto důkazů neprokazuje převod žalované pohledávky mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba]: Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru společnost [právnická osoba] Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná souhlasí s poskytnutím úvěru. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud ověřil, že Smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovanou dne [datum]. Z listiny označené„ Předpis splátek ke smlouvě o úvěru 13 M [číslo]“ soud ověřil rozpis splátek k úhradě dluhu. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že jediným příjmem žalované je [anonymizována dvě slova] ve výši [částka], žalovaná však současně dle údajů úvěrujícího uvedla, že nemá [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], v domácnosti jsou [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], celkový průměrný měsíční příjem domácnosti činí [částka], celkové průměrné měsíční výdaje domácnosti činí [částka], celkové průměrné měsíční výdaje žalované činí [částka]. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná souhlasí s poskytnutím úvěru. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud ověřil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] Smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily částku 13 800 Kč, a žalovaná se celkovou částku 33 800 Kč zavázala splácet dle podmínek ve Smlouvě sjednaných, a to ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč, poplatek za uzavření smlouvy činí 0 Kč (čl. II odst. 2 smlouvy). Dle čl. IV odst. 1 Smlouvy RPSN činila 166,07 % při splatnosti úvěru 13 měsíců a nulovém poplatku za uzavření smlouvy. Dle čl. V odst. 4 Smlouvy v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatnění jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Z listiny označené„ Předpis splátek ke smlouvě o úvěru 13 M [číslo]“ soud ověřil rozpis splátek k úhradě dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní se podává, že na jejím základě jsou postupovány mj. pohledávky, které společnost [právnická osoba] nabyla od společnosti [právnická osoba] v rámci smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum], dohodou o úplatě za postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávky společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni úplatně. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne [datum] ohledně společnosti [právnická osoba] se podává, že ke dni [datum] na ni byla převedena část závodu žalobkyně a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin. Listinou – dopisem označeným„ Oznámení o postoupení pohledávky“ soud zjistil, že společnost [právnická osoba] žalované sdělila, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do [datum], dopisem ze dne [datum] pak k úhradě dluhu do [datum] vyzval žalovanou právní zástupce žalobkyně. Z listiny – dopisu označeného„ Výzva před podáním žaloby“ ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu do [datum]. Z podacího archu České pošty, s.p. ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] odeslala žalované listinu – oznámení o postoupení pohledávky. Dále, z podacího archu České pošty, s.p. ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] odeslala žalované předžalobní výzvu. Z listiny označené„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“ ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně domáhala úhrady dluhu po žalované prostřednictvím dopisu a dvou výjezdů pověřeného terénního pracovníka žalobkyně za žalovanou.

6. Podle § 2175 odst. 1 první věta zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží.

7. Podle § 2177 odst. 1 první věta o.z. koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat.

8. Podle § 2179 odst. 1 první věta o.z. v zápisu o předání závodu strany uvedou výčet všeho, co závod zahrnuje a co se kupujícímu předává, jakož i všeho, co chybí, ač to podle smlouvy nebo účetních záznamů závod spoluvytváří.

9. Podle § 2183 o.z. ustanovení tohoto pododdílu se obdobně použijí i na jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku.

10. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

11. Vzhledem k postoupení pohledávky zkoumal soud nejprve aktivní legitimaci žalobkyně. Aktivní legitimaci může žalobce, který nabyl pohledávku postoupením, prokázat dvěma způsoby. První způsob spočívá v možnosti prokázat, že postupitelé doručili dlužníku (alespoň do sféry jeho vlivu) oznámení o postoupení pohledávek, viz rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodněprávního kolegia sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ze dne 9. 12. 2009, v němž bylo judikováno, že ke vzniku povinnosti dlužníka plnit postupníkovi (namísto či vedle postupitele) může dojít i v případě, že např. existence smlouvy o postoupení pohledávky nebyla prokázána či není platná nebo účinná, pokud postupitel jednostranným právním úkonem oznámí dlužníkovi, že došlo k postoupení pohledávky. Druhým způsobem je pak prokázání postoupení platnou a účinnou písemnou smlouvou o postoupení pohledávek.

12. Žalobkyně toliko tvrdila, že žalovaná pohledávka byla převedena společností [právnická osoba] na společnost [právnická osoba], k čemuž doložila doklad o koupi části závodu sepsaný ve formě notářského zápisu ze dne [datum] notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], pod NZ [číslo], [spisová značka], v důsledku čehož se právní předchůdkyní žalobkyně měla stát společnost [právnická osoba] Smlouva o prodeji části podniku, ze které by vyplýval převod pohledávky za žalovanou na společnost [právnická osoba], však soudu nebyla předložena. Ze žádného z předložených důkazů však není jasné, co konkrétně bylo obsahem převáděné části závodu společnosti [právnická osoba], soudu tak nezbylo, než uzavřít, že se žalobkyni převod pohledávky za žalovanou na společnost [právnická osoba] nepodařilo prokázat.

13. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení ohledně převodu žalované pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

14. Žalobkyně neprokázala svou aktivní legitimaci, a soudu nezbylo, než žalobu zamítnout pro neunesení důkazního břemene žalobkyní.

15. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že i kdyby žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci, soud by ve věci žalobu též zamítl, z následujících důvodů:

16. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. společnost [právnická osoba], jako věřitelka, s žalovanou, jako dlužnicí, uzavřela Smlouvu, na základě které žalované poskytla úvěr v dohodnuté výši (20 000 Kč), který se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení na částku 33 800 Kč, žalobkyni zaplatit v 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 166,07 %. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas, dostala se tak do prodlení s placením splátek, uhradila částku 17 000 Kč a po postoupení žalované pohledávky částku 3 000 Kč, tj. celkem 20 000 Kč Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném v době uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném v době uzavření Smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

24. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

25. V projednávané věci žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované - spotřebitelky splácet žalovanou pohledávku. Žalobkyně sice uvedla, že úvěrující prověřil schopnost žalované úvěr splácet, tuto skutečnost však řádně neprokazuje, resp. prokazuje listinou obsahující navzájem rozporné údaje. Žalovaná sice žalobkyni tvrdila své příjmy z rodičovského příspěvku ve výši 11 500 Kč měsíčně, současně ale neuvedla žádnou vyživovací povinnost, nadto sdělila, že v domácnosti jsou dvě výdělečné činné osoby, ovšem celkové průměrné měsíční výdaje domácnosti ve výši 15 026 Kč převyšují celkové průměrné měsíční příjmy domácnosti tvořené výhradně rodičovským příspěvkem ve výši 11 500 Kč. Přesto všechno se úvěrující spokojil s uvedenými tvrzeními žalované. Alespoň z měsíčních výdajů domácnosti o více než 3 500 Kč převyšujících měsíční příjmy domácnosti mělo být úvěrujícímu jako profesionálovi v oboru poskytování nebankovních služeb zřejmé, že žalovaná není schopna financovat náklady na život ze svých příjmů, nadto ještě splácet měsíční splátky 2 600 Kč. Přinejmenším tato skutečnost měla úvěrujícího přimět k obezřetnosti a vyžádat si od žalované další doklady a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. I prohlášení klienta musí úvěrující prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018). Soudu nebyly ani předloženy doklady, které úvěrující posuzoval (doklady o výši rodičovského příspěvku, nájemní smlouvy, výpis z účtu apod.). Navíc žalovaná při jednání soudu uvedla, že v době poskytnutí úvěru byla na rodičovské dovolené, měla dvě nezletilé děti (v žádosti o poskytnutí úvěru není uvedeno, že by nějaké dítě měla), žila s dětmi a partnerem ve společné domácnosti, kdy žili tzv.„ od výplaty k výplatě“, všechny příjmy domácnosti utratili za běžné životní náklady, takto na běžné výdaje měsíčně spotřebovali cca 26 500 Kč. Údaje o průměrných výdajích žalobkyně a domácnosti úvěrujícímu neuváděla, tyto si spočetl a do žádosti uvedl sám úvěrující. Soud tak dospěl k závěru, že údaje uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru neodpovídaly skutečnosti a skutečným výdajům rodiny se dvěma malými dětmi. Úvěrující tak na základě skutečných údajů nemohl dospět k závěru, že žalovaná bude schopna splácet 2 600 Kč měsíčně.

26. Úvěrující, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění platném a účinném v době uzavření Smlouvy), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

28. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:„ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

29. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by úvěrující kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, údaje uvedené v žádosti jako průměrné měsíční výdaje žalované a domácnosti neodpovídaly skutečnosti ([anonymizováno 5 slov], kdy příjem žalované činil pouze [anonymizována dvě slova]), a úvěrující tak nemohl dospět k závěru, že byla žalovaná schopna splácet částku 2 600 Kč měsíčně.

30. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném v době uzavření smlouvy, spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, III.ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

31. Též podle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK, Evropský soudní dvůr konstatoval, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Tedy Evropským soudním dvorem je pro případ porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 citované směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dovozována absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

32. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by též v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla veškeré důkazy potřebné k prokázání tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru.

33. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že Smlouva je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

34. Současně má soud v řízené za prokázané, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované částku 20 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť částka 20 000 Kč byla žalované poskytnuta bez právního důvodu. Úvěrující jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná však celou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč před zahájením řízení uhradila, a to 17 000 Kč jako splátky úvěru a dále 1 500 Kč dne [datum] a 1 500 Kč dne [datum].

35. Pokud jde o případné zákonné úroky z prodlení z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum] a dále z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum], soud poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (zejména body 15, 18 a 20 odůvodnění). Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění platném a účinném v době uzavření Smlouvy, je speciální úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy. K vypořádání nároků v řešeném případě proto nelze použít obecné zásady vypořádání bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.). Okamžik vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., jak jej ve zmíněném rozsudku vyložil Nejvyšší soud ČR, proto nastává až v nové době splatnosti: buď sjednané účastníky, nebo soudem určené,„ …která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) …“. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila celou jistinu úvěru před zahájením tohoto řízení a soud nemůže určit novou lhůtu splatnosti tak, že by zasahovala do minulosti, ale nejdříve od okamžiku právní moci rozsudku soudu, žalované nevznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení.

36. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne [datum] za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy smluvní úroky, poplatky i smluvní pokutu a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované započteno na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

37. Na základě všech shora uvedených skutečností tak soudu dospěl k závěru, že je na místě žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

38. Podle § 142 odst. 1 věty první zák. č. 99/1963 sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“) soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalované, která byla ve věci úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly (a výslovně se práva na náhradu nákladů řízení vzdala), soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.