7 C 68/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Liscové a soudců přísedících Lenky Jindřichové a Bc. Martiny Skokové, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobce, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, u soudu podanou dne [datum], domáhá na žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení s tím, že žalovaná u žalobce v minulosti jako zaměstnankyně pracovala na základě dohody o provedení práce jako servírka v žalobcově provozovně na adrese [adresa], v tomto směru měla mimo jiné podepsánu dohodu o hmotné odpovědnosti. Žalobce počátkem roku [rok] zjistil, že žalovaná si postupně ponechávala část výherních losů, které měla svěřeny k prodeji zákazníkům a tyto losy opakovaně stírala a nezaevidovala je do příslušného terminálu, ačkoliv jí bylo zřejmé, že tyto losy nejsou v jejím vlastnictví, přesto je použila pro svou vlastní potřebu, přičemž tímto jednáním žalobci jako zaměstnavateli způsobila škodu. Žalovaná se ke svému jednání doznala a účastníky bylo dohodnuto, že bude sepsáno uznání dluhu dle § 2053 občanského zákoníku, v jehož rámci žalovaná uznala svůj závazek co do důvodu i výše, učinila tak dne [datum], kdy uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši [částka] a zavázala se tento dluh uhradit nejpozději do [datum]. Předmětný závazek byl řešen i v rámci trestního řízení, kdy žalovaná byla za shora popsané jednání pravomocně odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen„ trestního zákoníku“). Žalovaná se v trestním řízení k předmětnému jednání doznala, byť uvedla nižší škodu, kterou měla způsobit. Přes upomínky dosud žalovaná žalobci neuhradila ničeho.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uvedla, že uznání dluhu podepsala pod nátlakem s tím, že jí žalobce říkal, že dostane 8 let a po podepsání se jí vysmáli se slovy„ když to nepodepsala jedna, podepsala druhá hurá“. Uvedla, že si není vědoma, že by setřela losy za [částka]. Dluh u [právnická osoba] byl vyčíslen od [datum], v tomto období znala žalobce pouze od paní [příjmení], po které žalobce požadoval [částka]. [příjmení] sdělila, že v období od [datum] do [datum] vyčíslit škodu nedokáže, protože od [datum] žalobce neměl udělanou inventuru. Uznání dluhu podepsala pod nátlakem a vyhrožováním až 8 let vězení.

3. Z dohody o provedení práce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce, jako zaměstnavatel, a žalovaná, jako zaměstnanec, uzavřeli dohodu o provedení práce dle § 75 a následujících zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“ či„ ZP“), podle které se žalovaná zavázala vykonávat pro žalobce práci na pozici servírky v provozovně [anonymizováno 5 slov] od [datum] na dobu neurčitou, nejvýše však do [datum], ve výši maximálně 300 odpracovaných hodin ročně. Mezi účastníky byla sjednána hodinová odměna ve výši [částka] za odpracovanou hodinu. Součástí této dohody byla učiněna dohoda o hmotné odpovědnosti k ochraně zboží svěřených žalované dle § 252 a následujících zákoníku práce, podle které žalovaná přebrala odpovědnost za veškeré zboží, které je určeno k prodeji zákazníkům zaměstnavatele s tím, že za vzniklý schodek na zboží odpovídá. ¨ 4. Ze spisu Policie ČR [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], vedeným u okresního soudu [obec] pod sp. zn. [spisová značka], zejména usnesení o zahájení trestního stíhání, protokolů, výpovědí obviněných, žalobce, úředních záznamů, zpráv, návrhu na podání obžaloby, obžaloby a trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že proti žalované a proti [jméno] [příjmení], narozené [datum], bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, kterého se žalovaná měla dopustit tím, že v době od [datum] do [datum] na adrese svého výkonu zaměstnání hospoda„ [anonymizována dvě slova]“, v ulici [adresa], jako zaměstnankyně poškozeného žalobce na pracovní pozici servírky v rozporu s uzavřenou dohodou o provedení práce ze dne [datum] opakovaně setřela nejméně [anonymizováno] kusů výherních stíracích losů v blíže neurčené hodnotě od [právnická osoba] a takto svěřené losy tímto znehodnotila, aniž by je oznamovateli uhradila, čímž způsobila žalobci finanční škodu nejméně ve výši [částka] a za toto jednání byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku a byla odsouzena k odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Tento trestní příkaz byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum], ve výroku o trestu, když rozsudkem ze dne [datum] byla žalovaná uznána vinnou pro více skutků, kdy při sjednávání úvěrových smluv uvedla nepravdivé údaje a podstatné údaje zamlčela, čímž spáchala přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 trestního zákoníku a byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 8 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Z dotčené trestné činnosti stírání výherních losů a jejich nezaevidování v provozovně„ [anonymizována dvě slova]“, v ulici [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] byly, jak žalovaná, tak i [jméno] [příjmení] usvědčovány kamerovými záznamy, na kterých bylo zachyceno, že obviněné vědomě manipulují s výherními stíracími losy, kdy výherní losy vyjmuly a buď je okamžitě v těchto prostorách setřely, nebo s nimi odešly do prostor kuchyně mimo záběr. Žalobce před Policií ČR vypověděl, že má v provozovně [adresa], od [právnická osoba] pronajat terminál [číslo] (číslo licence [číslo]), který zakoupení stíracích losů umožňuje. O prodej losů a jejich výdej se staraly [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované]. Jejich povinností bylo při prodeji losů los načíst a odeslat tyto informace pro prodání losu přes terminál do centrála [příjmení]. Při inventuře dne [datum] kolem [anonymizováno] hodin bylo žalobcem zjištěno, že na provozovně nejsou žádné stírací losy a na základě této informace si otevřel internetovou stránku [příjmení], kde se nachází aktuální skladová zásoba losů, zde zjistil, že mu na provozovně schází losy v částce okolo [částka]. Žalovaná se k celé věci doznala, potvrdila, že neoprávněně stírala výherní losy, které jí byly svěřeny, když na základě dohody o hmotné odpovědnosti jí byly svěřeny hmotné materiály, do kterých právě patřily i stírací losy, které měla v uvedené provozovně prodávat zákazníkům. Obviněná [příjmení] vypověděla, že to byl nápad žalované stírat losy, žalovaná vypověděla, že netuší, čí to byl nápad, obě prostě začaly stírat losy a své zážitky si osobně sdělovaly. Žalovaná vypověděla, že denně setřela v průměru čtyři losy za službu, což by činilo 52 losů za měsíc. Přesný počet si však nepamatuje, losy stírala i v době svého volna, když se přijela do restaurace podívat za paní [příjmení]. Neví, kolik těchto losů za svého volna setřela a v jaké nominální hodnotě. Uvedla, že osobně nic velkého nikdy nevyhrála, vždy se jednalo o částky spíš ve stokorunách a její největší výhra snad byla [částka]. Výhry si vždy nechala proplatit. [jméno] [příjmení] uvedla, že žalovaná hned po nástupu do svého nového zaměstnání za ní přišla s nápadem, že by mohly stírat nějaké losy a přivydělat si nějakou korunu. Prý už to nějaký čas dělá a ať to zkusí také, dle [jméno] [příjmení] žalovaná vyhrávala vždy výhry i v řádech tisíců. Žalovaná byla schopna za den setřít i 10 losů a potvrdila, že sice celkový počet [číslo] kusů losů se jí zdá hodně, ale je možné, že losy v tomto rozsahu setřely. Uvedla, že však ona setřela losy tak za [částka]. Žalovaná ve své výpovědi před policejním orgánem vypověděla, že sice žalobci podepsala uznání dluhu ve výši [částka], ale dle jejího odhadu, ona sama setřela losy tak za [částka]. V té době i v současné době je ve velmi špatné finanční situaci. Informace o chybějících losech byla potvrzena i [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], která inventurou upřesnila počet chybějících výherních stíracích losů na [číslo] kusů v celkové hodnotě [částka], tento schodek byl vyčíslen za dobu již od [datum], kdy byl terminál [příjmení] [číslo] žalobci pronajat, s tím, že přesnou škodu v období od [datum] do [datum] [právnická osoba] vyčíslit nedokáže, z jejich systému toto vyčíst nelze. Žalovaná byla odsouzena za spáchání přečinu zpronevěry v jí přiznané výši škody [částka], právě s poukazem na zprávu [právnická osoba], ve které [právnická osoba] vyjádřila domněnku, že nejspíše ke zpronevěřování losů mohlo docházet i před datem [datum], čemuž nasvědčuje i další ověřování velkého množství losů v dalších dnech, kdy v jeden den je ověřováno velké množství losů během krátkého časového období, to se dělo, jak ve sledovaném období od [datum] do [datum], tak i v před tímto obdobím, tedy dle zásady in dubio pro reo v pochybnostech byla žalovaná uznána vinou dotčeným přečinem v rozsahu výši škody pouze za škodu ve výši nejméně [částka].

5. V listině nazvané„ uznání dluhu“ ze dne [datum] žalovaná písemně uznala„ svůj“ dluh vůči žalobci z důvodu„ Vzniklé manko v [anonymizováno 5 slov]“ ve výši [částka], který se zavázala žalobci uhradit do [datum].

6. Přípisem ze dne [datum] vyzýval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

7. Podle § 252 odst. 1 zákoníku práce byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen„ dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.

8. Podle § 252 odst. 4 zákoníku práce dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty musí být uzavřena písemně.

9. Podle § 252 odst. 5 zákoníku práce se zaměstnanec sprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat.

10. Podle ustanovení § 259 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí je povinen nahradit tuto škodu v plné výši.

11. Podle § 260 odst. 1 zákoníku práce je-li k náhradě schodku společně zavázáno více zaměstnanců, určí se jednotlivým zaměstnancům podíl náhrady podle poměru jejich dosažených hrubých výdělků, přičemž výdělek jejich vedoucího a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši. Podle § 260 odst. 2 zákoníku práce podíl náhrady stanovený podle odst. 1 nesmí u jednotlivých zaměstnanců s výjimkou vedoucího a jeho zástupce přesáhnout částku rovnající se jejich průměrnému měsíčnímu výdělku před vznikem škody. Neuhradí-li se takto určenými podíly celý schodek, jsou povinni uhradit zbytek vedoucí a jeho zástupce podle poměru svých dosažených hrubých výdělků. Podle § 260 odst. 3 zákoníku práce zjistí-li se, že schodek nebo jeho část byla zaviněna některým ze společně zavázaných zaměstnanců je povinen nahradit schodek tento zaměstnanec podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku jsou povinni nahradit všichni společně zavázání zaměstnanci podíly určenými podle odstavců 1 a 2.

12. Zákoník práce neobsahuje samostatnou úpravu uznání dluhu, uznání dluhu v pracovněprávních vztazích se řídí příslušnými ustanoveními občanského zákoníku.

13. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

14. Uznání dluhu je samostatným utvrzovacím institutem; utvrzovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání, prohlášení o uznání dluhu podle § 2053 o. z., představuje jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli; to však nebrání tomu, aby prohlášení o uznání dluhu bylo učiněno ve smlouvě uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem, kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a následujících o. z.) je k jeho platnosti třeba písemná forma a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Způsob vymezení důvodu dluhu o jeho výše zákon nestanoví. Nemusí být tedy výslovně uvedeny přímo v písemném prohlášení, stačí, že písemný projev obsahuje takové údaje, ze kterých za případné pomoci výkladu projevu vůle vyjádřeného v posuzovaném právním jednání (podle pravidel vyplývajících z ustanovení § 555 a 556 o. z. a § 18 zákoníku práce) důvod dluhu a jeho výše nepochybně vyplývají. Protože uznání dluhu je právním jednáním, pro které je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma (§ 582 odst. 1 věta první o. z.) Musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Nestačí, že dlužníku, který jednostranné právní jednání učinil, případně věřiteli, kterému bylo toto právní jednání adresováno, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Uznání dluhu plní utvrzovací funkci tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání, tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo, důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), které určuje, že pokud v řízení nevyšel najevo opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování a nebyla-li v řízení domněnka existence uznávaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (viz. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000 sp. zn. 29 Cdo 2854/99, ze dne 21. 2. 2001 sp. zn. 29 Cdo 633/2000, rozsudek ze dne 7. 5. 2003 sp. zn. 29 Odo 180/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004 sp. zn. 32 Odo 1160/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012 sp. zn. 33 Cdo 2206/2010). Uznání dluhu tedy není samostatným zavazovacím důvodem a existuje-li právní důvod plnění, není uznáním dluhu nahrazen (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. 33 Cdo 1368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012 sp. zn. 28 Cdo 344/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011 sp. zn. 33 Cdo 897/2010).

15. Na rozdíl od právní úpravy v předchozím občanském zákoníku (zákoně č. 40/1960 Sb. občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obč. zák.“) nový občanský zákoník zák. číslo 89/2012 Sb., účinný od 1. 1. 2014, opouští důraz na formální hledisko projevu, typický pro předchozí občanský zákoník, a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob (jak vyplývá i z důvodové zprávy k tomuto zákonu). Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musely) o něm vědět (§ 556 odst. 1 o. z.).

16. Soud ve věci přistoupil k výkladu projevu vůle jednajícího, v daném případě žalované, co se týče výkladu důvodu uznání závazku žalované v uznání dluhu ze dne [datum] označeným slovy„ vzniklé manko“. Žalovaná při jednání doplnila v tomto směru svá skutková tvrzení tak, že se mělo jednat o částku dluhu za to, co se stalo v restauraci ve [anonymizována dvě slova], s tím, že tím bylo míněno to, že se jednalo o dluh vzniklý z důvodu stíraných a nezaevidovaných losů žalovanou, o nic jiného než o losy nešlo.

17. Soud tak ve smyslu ustanovení § 556 odst. 1 o. z. dospěl k výkladu projevu vůle žalované, který byl žalobci znám, a to uznání dluhu žalované jako zaměstnankyně žalobce vůči žalobci z titulu náhrady škody vzniklé na svěřených hodnotách – losech vzniklý z důvodu stíraných a nezaevidovaných losů žalovanou. V uznání dluhu uznala žalovaná svůj dluh vůči žalobci ve výši [částka] s tím, že jej uhradí ve lhůtě do [datum].

18. Tím tedy došlo k přenesení důkazního břemene z žalobce na žalovanou, k posílení procesní pozice žalobce, s tím, že bez takovéhoto uznání dluhu by žalobce musel dokazovat vznik dluhu, důvod dluhu, jeho výši a jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Tímto uznáním dluhu však došlo k přesunu důkazní povinnosti ze žalobce na žalovanou a na žalované tak je, aby prokázala, že závazek nevznikl (či zanikl).

19. Proti důvodu vzniku závazku žalovaná neměla námitek, rozporovala pouze výši uznaného dluhu, na žalované tedy bylo, aby prokázala, že dluh vůči žalované nevznikl právě ve výši [částka]. Žalovaná též tvrdila, že právní jednání uznání dluhu uzavřela pod nátlakem s tím, že jí žalobce říkal, že dostane 8 let.

20. Podle § 587 odst. 1 o. z. kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání. Podle § 587 odst. 2 o. z. kdo přivedl jiného k právnímu jednání hrozbou nebo lstí, nahradí vždy újmu z toho vzniklou.

21. Žalovaná v řízení tvrdila, že k podpisu uznávacího prohlášení byla přinucena žalobcem hrozbou a namítla neplatnost uznávacího prohlášení. Je tak na žalobkyni, která tyto skutečnosti tvrdí, aby soudu nabídla důkazy k prokázání svých tvrzení a prokázala svá tvrzení, že k takovémuto jednání byla přinucena hrozbou žalobce.

22. Žalobkyně byla poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnou soudu důkazy k prokázání svých tvrzení, že k podpisu uznávacího prohlášení byla donucena hrozbou žalobce a že v době uznání její dluh vůči žalobci nečinil [částka], v tomto směru se však žalované nepodařilo unést důkazní břemeno. Kromě provedení důkazu trestním spisem vedeným u Policie ČR pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] v tomto směru žalovaná nenavrhla žádné důkazy.

23. V tomto směru však soud nemá za to, že by důkazy obsažené v trestním spise (sp. zn. [spisová značka]) a zejména zpráva [právnická osoba] ze dne [datum], prokazovaly, že by žalovaná setřela stírací losy ve výši maximálně [částka], jak uvádí žalovaná. Tyto důkazy neprokazují přesnou výši škody způsobené žalovanou (v pochybnostech proto bylo pro účely trestního řízení vycházeno z výše škody, kterou žalovaná doznala, to samo o sobě však neprokazuje, že by způsobila škodu právě jen v této výši). [právnická osoba] pouze vyjadřuje domněnku, že ke stírání losů mohlo docházet i v době předcházející uzavření pracovního poměru žalobce se žalovanou. Jak však vyplynulo i z provedeného dokazování v trestním spise, žalovaná stírala losy i mimo svou pracovní dobu v době, kdy do provozovny jezdila navštěvovat [jméno] [příjmení]. Je možné, že ve skutečnosti žalovaná nesetřela stírací losy ve výši [částka], jeví se pravděpodobným, že i odsouzená [jméno] [příjmení] mohla setřít losy ve vyšší hodnotě, než sama uvedla, ale s ohledem na rozložení důkazního břemene, jak charakterizováno shora, důkazní břemeno ve směru, že žalovaná setřela stírací losy v nižší výši než [částka] a jaké (v žalovanou tvrzené výši [částka]) leží právě na žalované. Avšak z provedeného dokazování, zejména trestního spisu, nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že by žalovaná setřela stírací losy pouze ve výši [částka]. Tato skutečnost v trestním řízení svědčí ve prospěch žalované, jak se i stalo, avšak občanské soudní řízení je ovládáno jinými zásadami, než řízení trestní. V občanském soudním řízení ten, kdo něco tvrdí, je i povinen toto prokázat. V daném případě se tak bohužel žalované nepodařilo prokázat své tvrzení, že způsobila žalobci škodu v nižší výši než [částka], že by způsobila škodu ve výši pouze [částka].

24. Soudu tak nezbylo, než na základě neunesení důkazního břemene žalovanou dospět k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná v uznávacím prohlášení ze dne [datum] uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše [částka] a zavázala se žalobci uhradit částku [částka] ve lhůtě do [datum] a soud proto žalobě v tomto rozsahu jako důvodné vyhověl.

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ve lhůtě do [datum], jak se zavázala v uznání dluhu ze dne [datum], octla se s placením dluhu od [datum] v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu) a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 41 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 7,03 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

27. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud s ohledem na výši žalované částky stanovil žalované delší lhůtu splatnosti, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.