7 C 69/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zaplacení 132 697,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet spolu s úroky a poplatky ve smlouvě sjednanými, a to v 96 měsíčních splátkách po , částka, . Roční úroková sazba byla sjednána na 24,14 %. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaný na konto dotčené úvěrové smlouvy uhradil pouze , částka, . Část žalované částky ve výši , částka, sestává z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatků za pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši , částka, (úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši , částka, (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z Jistiny a Zesplatněné jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby )), úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, (úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby, tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu) a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že jistina , částka, se skládá z položek označených ve splátkovém kalendáři jako Jistina a Zesplatněná jistina. Položka Jistina představuje součet nesplacených částí jistiny, které měly být uhrazeny v rámci pravidelných měsíčních splátek, předepsaných do zesplatnění úvěru, tedy do dne , datum, , v celkové výši , částka, . Položka Zesplatněná jistina ve výši , částka, představuje částku jistiny, která by byla žalovaným uhrazena, kdyby byl celý úvěr uhrazen řádně a včas a na jejíž jednorázovou úhradu vznikl žalobci nárok zesplatněním úvěru dle odst. 5.

2. úvěrových podmínek. , adresa, 213,65 Kč je tvořena částkou, kterou žalovaný čerpal a neuhradil. , adresa, 084,00 Kč představuje součet neuhrazených poplatků za pojištění. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho dalšího.

2. Žalobkyně doplnila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného postupovala dle metodiky a výpočtu tzv. MLS klienta, kam se započítávají částky životních minim klienta a eventuálně jím vyživovaných dětí spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru. Takto vypočetla MLS ohledně žalovaného tak, že vyšla z příjmu žalovaného , částka, měsíčně, životního minima klienta , částka, , životní minima na dvě vyživované děti (50 %), , částka, splátky jiným společnostem NRKI mimo HC , částka, splátky HC , částka, , výše splátky schváleného úvěru , částka, a zbývající MLS klienta , částka, ohledně MLS domácnosti vyšla z příjmu klienta , částka, plus příjmu ostatních členů domácnosti , částka, , splátky jiným společnostem NRKI mimo HC , částka, , splátky HC , částka, , normativní náklady na bydlení , částka, , životní minimum členů domácnosti , částka, , výše splátky schváleného úvěru , částka, a zbývající MLS domácnosti , částka, . S tím, že dále byla provedena lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobkyně dodala, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím správce financí webového rozhraní žalobkyně, jenž je obdobou internetového bankovnictví využívaného bankovními ústavy a jako taková je opatřena elektronickým podpisem. S tím, že žalovaný požádal o poskytnutí revolvingového úvěru na webových stránkách žalobkyně, byl vyzván k vyplnění registračního formuláře zadáním svých osobních údajů a jiných údajů. Zvolil si své přihlašovací jméno, heslo, bezpečnostní otázky, byla mu nabídnuta možnost elektronicky uzavírat smlouvy, proběhla opětovná verifikace jeho osoby a následně mu byla předložena smlouva s vyplněnými údaji. Žalovaný předložil kopii občanského průkazu. Projev vůle žalovaného byl stvrzen SMS kódem zaslaným na verifikované telefonní číslo, registrace do správce financí byla ze strany žalovaného uskutečněna dne , datum, , kde po vyplnění základních osobních údajů byla žalovanému zaslána potvrzovací SMS zpráva s kódem 513432 na telefonní číslo +, tel. číslo, . Žalovaný uvedeným SMS kódem stvrdil svoji registraci do správce financí. Po přihlášení do správce financí se mu zobrazil návrh smlouvy dle jeho požadavků, s návrhem smlouvy souhlasil, na základě čehož mu byla zaslána potvrzovací SMS s kódem 234087 na uvedené telefonní číslo dne , datum, . Osoba, která smlouvu o úvěru se žalobcem uzavřela, použila pro vzájemnou komunikaci telefonní číslo +, tel. číslo, a IP adresu 37.188.184.

1. Pokud žalovaný dle smlouvy zaplatil alespoň jednu splátku, musel o existenci smlouvy vědět, žalovaný v tomto případě zaplatil na poskytnutý úvěr celkem částku , částka, . Před zasláním zesplatňující výzvy ze , datum, byl žalovaný několikrát upomínán prostřednictvím emailových upomínek, a to ve dnech , datum, , , datum, , , datum, .

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil., právnická osoba, jednání, které se ve věci konalo dne , datum, a , datum, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

5. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: z listiny označené Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla vyhotovena listina úvěrové smlouvy datovaná , datum, , kde jako věřitel je označena žalobkyně a jako klient žalovaný, předmětem je bezúčelový úvěr v celkové výši , částka, , se způsobem poskytnutí bezhotovostně na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, , jsou zde uvedeny podmínky poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 27,2 %, obligační úrok 24,14 % ročně) a jeho splácení s tím, že má žalovaný uhradit 96 měsíčních splátek ve výši , částka, měsíčně. Smlouva však není opatřena podpisem žalovaného, u jména žalovaného je uvedeno „234087“. Ze sdělení banky ČSOB, a.s. ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl majitelem a osobou s dispozičním oprávněním k účtu č. , č. účtu, Dále, na uvedeném účtu je evidována příchozí platba , částka, v srpnu 2022 zaslaná z účtu žalobkyně.

6. Z listiny označené „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovaný na konto dotčeného úvěru uhradil žalobkyni celkem , částka, .

7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, do 14 dnů od sepsání výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne , datum, soud ověřil, že žalovanému byla tohoto dne odeslána zásilka. Předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky v celkové výši , částka, , a to nejpozději do , datum, . Z poštovního podacího archu ze dne , datum, soud ověřil, že žalovanému byla tohoto dne odeslána zásilka. Výpisem z obchodního rejstříku soud ověřil legitimaci žalobkyně.

8. Z listiny označené Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a z listiny nazvané potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne , datum, se podává, že žalobkyně eviduje o žalovaném následující údaje: střední vzdělání, 2 děti, rodinný stav druh/družka, žije ve vlastním domě/bytě, zdroj příjmu klienta: zaměstnanec, výše příjmu: , částka, , příjem ostatních členů domácnosti: , částka, , měsíční výdaje domácnosti , částka, , s tím, že ohledně žalovaného byly prověřovány externí registry dne , datum, a , datum, . Z listiny označené „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ se podává obecná metodika žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů.

9. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl k následujícímu závěru:

10. Z kopie občanského průkazu se podává, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného.

11. Ze zprávy společností T-Mobile Czech republic, a. s, Vodafone Czech republic, a. s. a O2 Czech republic, a. s. bylo zjištěno, že ke dni , datum, byl držitelem telefonního čísla , tel. číslo, pan , jméno FO, , narozený , datum, .

12. Z listiny označené „Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, , včetně příloh, bylo zjištěno, že bylo vyhotoveno podání označené „Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “, kde jako poskytovatel byla označena žalobkyně a spotřebitel žalovaný. V listině je zachyceno, že předmětem smlouvy je závazek poskytovatele poskytnout finanční prostředky , částka, bezhotovostně na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, s úrokovou sazbou 24,14 % ročně, RPSN 27,2 %, vrátit měl celkem , částka, v 96 měsíčních splátkách po , částka, . Byl sjednán balíček pojištění MAX+ s měsíční úhradou za pojištění , částka, . Dále je v listině zachyceno sjednání bezúčelového revolvingového úvěru ve výši úvěrového rámce , částka, s úrokovou sazbou 23,88 % ročně, RPSN 26,68 %, s měsíční splátkou , částka, . V listině je uvedeno, že žalovaný má střední vzdělání, 2 děti, jeho rodinný stav je druh/družka, žije ve vlastním domě/bytě, zdroj příjmu klienta: zaměstnanec, výše příjmu: , částka, , příjem ostatních členů domácnosti: , částka, . Podpis žalovaného je zachycen „234087 PODPIS KLIENTA“.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši , částka, , soudu předložila listinu nazvanou „Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, , ve které se měl žalovaný zavázat splácet poskytnutou částku v 96 měsíčních splátkách á , částka, měsíčně a úrokovou sazbou 24,14 % ročně. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný na konto dotčené úvěrové smlouvy uhradil pouze , částka, . Rozdíl mezi čerpanou a uhrazenou částkou je , částka, . Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

14. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.1.

15. Podle § 1798 o.z., ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

16. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

17. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

27. Podle § 1810 a násl. o.z. se k nepřiměřenému ujednání ve spotřebitelských smlouvách nepřihlíží, pokud představuje značnou nerovnováhu mezi žalobcem na straně podnikatele a žalovaným na straně spotřebitele.

28. Podle § 1811 o.z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli, musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

29. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem poskytnuty.

30. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

31. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje32. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

33. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

34. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

35. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma úvěrové smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

36. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém znění, tedy, zda úvěrová smlouva č. , hodnota, byla žalovanému skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko „clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým). Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že se žalovanému v jeho uživatelském rozhraní zobrazila úvěrová smlouva právě v tom znění, které bylo předloženo soudu. Pouhá kopie občanského průkazu nedokládá, že to byl právě žalovaný, kdo dotčenou smlouvu o úvěru podepsal, a že se mu předložila v soudu předloženém znění, když jak navíc plyne ze zprávy společnosti O2 Czech republic, a.s., držitelem telefonního čísla +, tel. číslo, byla ke dni , datum, jiná osoba, než žalovaný.

37. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o.z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že žalobkyní ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

38. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. , spisová značka, . V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatcích a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o poskytnutí úvěru není opatřena řádným popisem žalovaného, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy č. , hodnota, a úvěrové smlouvy č. , hodnota, , když smlouvy opatřená písemným podpisem žalovaného nebyly soudu předloženy a nebylo ani prokázáno, že by je žalovaný podepsal elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dotčených smluv.Dále soud konstatuje k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:

39. Soud se z moci úřední zabýval předloženými smlouvami se zaměřením na zkoumání jejich platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další) a jejich transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

40. Žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

41. V projednávaném případě žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nikoliv však řádně s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Žalobkyně vyšla z údajů uvedených žalovaným o jeho příjmech , částka, a příjmech ostatních členů domácnosti , částka, , aniž by je jakkoli ověřovala. Výdaje na osobu žalovaného představující částku , částka, měsíčně, na 2 vyživované děti , částka, (životní minimum), životní minimum členů domácnosti , částka, , normativní náklady na bydlení , částka, , nemají žádný konkrétní vypovídací charakter. Stejně by mohl žalovaný uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Také se nejeví pravděpodobným, že by žalovaný neměl žádné ostatní výdaje, a že by jeho výdaje odpovídaly životnímu minimu. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením uvedených částek, tj. částka , částka, volných finančních prostředků, nekoresponduje s tím, jak žalovaný ve skutečnosti s těmito prostředky nakládal. Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovaným, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom jsou konkrétní výše nájemného v bytě, kde žadatel o úvěr bydlí, konkrétní obvyklá spotřeba plynu a elektřiny v tomto bytě, konkrétní náklady na vytápění tohoto bytu, konkrétní náklady na léky, konkrétní výše pravidelných splátek dluhů apod. Pakliže žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet.

42. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, a to nejen ohledně příjmů, ale i ohledně výdajů, nepostupuje v souladu s citovanými ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoli problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je raze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

43. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

44. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“45. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zákona č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

46. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnuté úvěry. Skutečnost, že žalovaný úvěry zpočátku řádně splácel, ještě sama o sobě neznamená, že žalobkyně řádně ověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta se podává, že žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to posouzením jeho příjmové a výdajové stránky a dále přezkoumáním klientských informací (věku, vzdělání, zdroje příjmů, rodinného stavu, počtu dětí, způsobu bydlení, a nahlížením do externích úvěrových registrů), tuto skutečnost však ničím neprokazuje. Z vyjádření žalobkyně se podává, že žalobkyně počítala modely MLC, kde uvažovala s žalovaným uváděnými příjmy (které nijak neověřovala), ale u výdajů počítala pouze s existenčními a životními minimy a u nákladů na bydlení v jednom případě se statistickým údajem Českého statistického úřadu, aniž by výdaje jakkoli ověřovala. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých ověřovala bonitu žalovaného, jeho příjmy a výdaje. Uvedenými důkazy by byl například výpis z účtu, daňová přiznání, SIPO, doklady o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného, výpisy z bankovních a nebankovních registrů apod. Věřitel má povinnost přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Pakliže žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS a NRKI apod., jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná.

47. S ohledem na to, že sice žalobkyně prokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak při posouzení úvěruschopnosti měla žalobkyně zvažovat všechny relevantní skutečnosti, tedy nejen příjmy, ale i výdaje žalovaného, jeho životní náklady a podobně. Též tyto skutečnosti měla dle názoru soudu žalobkyně vzít v úvahu při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a nespoléhat se pouze na vysvětlení žalovaného. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, shodně viz i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, který na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odkazuje, s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný v době sjednání tvrzené smlouvy o úvěru nesplňoval podmínku úvěruschopnosti tvrzeného úvěru, který je předmětem tohoto sporu a po právní stránce by soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem.

48. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění žalobkyně z neplatných úvěrových smluv je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat.

49. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, . Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný na tuto částku žalobkyni uhradil , částka, , což dokládá i listina označená výpis čerpání, splátek a úhrad. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši , částka, (, částka, mínus , částka, ) na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě dne , datum, , ve které žalovaného vyzývala k úhradě žalované částky ve lhůtě do 15 dnů od sepsání výzvy, tj. do , datum, . Takovým důkazem není kopie scanů obrazovky programu žalobkyně, ve kterém zaznamenala upomínání žalovaného emailem (, datum, , , datum, a , datum, ). Tedy do , datum, měl žalovaný plnit, a od , datum, je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, činí , částka, .

50. Protože úvěrovou smlouvy má soud za absolutně neplatné, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, náklady na vymáhání, smluvní pokutu, pojištění a úroky z prodlení jdoucí před výzvou) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavním závazkům, které byly neplatně sjednány. Proto byla žaloba ve zbytku zamítnuta (výrok II.).

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 44 % (po zaokrouhlení) z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. , datum, ), tj. částky , částka, , sestávající z požadované částky , částka, ; kapitalizovaného obligačního úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, , kapitalizovaného obligačního úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce , částka, (tj. 72 %), sestávající z částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Obdobně judikoval i Krajský soud v , adresa, ve svém rozsudku ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, .

52. Náklady řízení žalobkyně ve výši , částka, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, 2 x účast na jednání) a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva k plnění) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka , částka, představující jednu polovinu (stejný den proběhla 2 jednání – , spisová značka, a , spisová značka, ) z náhrady za 142 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,97 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka , částka, představující jednu polovinu z náhrady za 40 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,9 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Z částky , částka, pak 44 % činí , částka, .

53. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce (§ 149 odst.1 o. s. ř.). Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.