7 C 7/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zaplacení 93 286,88 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 69 363,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 383,11 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 0 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Částky specifikované ve výrocích II. a III. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni postupně, ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 93 286,88 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru – expres půjčka, na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostně na její účet finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Kromě poskytnuté jistiny se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 21,70 % ročně a další poplatky ve smlouvě sjednané. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla za žalovanou pohledávka, kterou včetně příslušenství postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 91 186,88 Kč, poplatků 2 100 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 12 139,68 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 161,28 Kč, úroků ve výši 21,70 % ročně z částky 91 186,88 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 286,88 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila žalobkyni ničeho.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, s tím, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované, a úvěrová smlouva je tak neplatná. Navrhla žalobkyni uzavření smíru, že by se zavázala žalobkyni uhradit zbytek nesplacené jistiny (aniž by určila její výši) a zákonný úrok ve výši 8,66 % ročně, a to ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně s navrhovaným smírem nesouhlasila, trvala na úhradě celé žalované pohledávky, souhlasila s poskytnutím výhody splátek ve výši 5 500 Kč měsíčně. Navrhla, aby soud ve věci vydal rozsudek pro uznání.

4. Podle § 153a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

5. Uznáním má zákon na mysli procesní úkon, kterým žalovaná zcela nebo co do základu anebo částečně uznává žalobkyní uplatněný procesní nárok. Na rozdíl od uznání dluhu, které má povahu hmotněprávního jednání adresovaného věřiteli, směřuje uznání žalované vůči soudu, musí být učiněno výslovně (§ 41a odst. 1), a nelze jej vázat na podmínku (§ 41a odst. 2). Jako uznání žalované je možno posoudit jen takový projev žalované, ohledně jehož obsahu nemá soud pochybnosti (III. ÚS 454/04, Sb . ÚS 75/06; Vážný [číslo]).

6. V daném případě však nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, žalovaná ve svém vyjádření uplatněný nárok žalobkyně ani co do důvodu, ani co do výše neuznala, v pouhém návrhu řešení sporu uzavřením smíru nelze spatřovat uznání dluhu, a navíc žalovaná ani nespecifikovala výši takového dluhu. Proto soud návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání jako nedůvodný zamítl (výrok I.).

7. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), svou neúčast omluvila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.

8. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

9. Ze smlouvy o úvěru – expres půjčka ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její účet úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku navýšenou o úrok a poplatek za jeho poskytnutí (tj. v celkové výši 178 771,27 Kč) splatit ve 72 měsíčních splátkách po 2 494,84 Kč, RPSN činilo 24,65 %. Součástí obsahu smlouvy byly učiněny smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, resp. věřitelem a dlužníkem. Smluvní podmínky však nejsou opatřeny podpisem žalované. Z platební historie dotčeného úvěru soud zjistil, že žalovaná na konto dotčené smlouvy o úvěru právní předchůdkyni žalobkyni uhradila celkem 30 636,89 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy [číslo] (seznamu postupovaných pohledávek), má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud ověřil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznamovala postoupení pohledávky vzniklé ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. Z podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby ve lhůtě do [datum]. Z podacího lístku ze dne [datum] soud ověřil, že právní zástupce žalobkyně žalované tohoto dne zasílal zásilku.

10. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, se žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla peníze v dohodnuté výši (100 000 Kč), které se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení (o úrok a poplatek za jeho poskytnutí, tj. ve výši 178 771,27 Kč), právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit ve 72 měsíčních splátkách po 2 494,84 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila pouze 30 636,89 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou včetně příslušenství postoupila na žalobkyni.

11. Jak se podává z platební historie dotčené úvěrové smlouvy [číslo] žalovaná na konto dotčené smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 30 636,89 Kč.

12. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanské zákoníku (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

23. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

25. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

26. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.

27. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zákona č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

28. Žalobkyně v žalobě ani netvrdila, ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých její právní předchůdkyně ověřovala bonitu žalované. Uvedenými důkazy by byla například pracovní smlouva, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouva, výpisy z bankovních a nebankovních registrů apod. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

29. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr a posuzovat jeho úvěruschopnost, v daném případě s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši 100 000 Kč včetně celkového navýšení na částku 178 771,27 Kč právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit ve 72 měsíčních splátkách po 2 494,84 Kč. Není zřejmé, na základě jakých údajů právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaná je schopna žalovaný úvěr splácet (zda má pravidelné příjmy, v jaké výši, jaké má měsíční výdaje atd). V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že dosahuje průměrně měsíčně čistého příjmu [částka], neuvedla [anonymizována dvě slova]. Byť soud chápe, že pohledávku za žalovanou žalobkyně nabyla od své právní předchůdkyně, a povinnost zkoumat řádně úvěruschopnost žalované stíhala právní předchůdkyni žalobkyně, nikoli žalobkyni, soudu nebyly předloženy žádné listinné důkazy, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a ověřovala úvěruschopnost žalované, její příjmy, výdaje, lustraci v bankovním a nebankovním registru, registru exekucí apod. Navíc, jak soud zjistil z úřední činnosti (řízení vedených u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), žalovaná se již dříve zavázala hradit závazek ve výši [částka] + [částka] měsíčně.

30. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu.

31. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

32. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 30 636,89 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaná ve výši 100 000 Kč na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila. Co se týče splatnosti pohledávky vzniklé z bezdůvodného obohacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak § 87 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví úpravu speciální, a to v době přiměřené možnostem spotřebitele, a tedy dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum], a to ve lhůtě do [datum], a od [datum] je tak žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II. rozsudku).

33. Protože smlouvu o úvěru má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úroky jdoucí před lhůtou k plnění, poplatky) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 0 Kč, když úspěch žalobkyně v řízení činil 50 %, a úspěch žalované 50%, rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně tak činí 0 % (50 % mínus 50%). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu, tj. částky 146 597,45 Kč, sestávající z požadované částky 93 286,88 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 161,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 139,68 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 93 286,88 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do [datum] ve výši 6 747,33 Kč a úroku 21,70 % ročně z částky 91 186,88 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 34 262,28 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 72 530,06 Kč (tj. 50 %), sestávající z částky 69 363,11 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 383,11 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 3 166,95 Kč. Neúspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 74 067,39 Kč (tj. 50 %). Obdobně judikoval i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2021, č.j. 95 Co 192/2020-134.

35. Co se týče lhůty k plnění, pak podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, je v daném případě spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na majetkovou a finanční situaci žalované, která je důchodkyní žijící v pečovatelském domě, poskytl soud žalované dle citovaného ustanovení výhodu splátek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ve smyslu § 160 odst.1 o.s.ř. tak soud žalované poskytl výhodu splátek, a to ve výši 1 500 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. S ohledem na výše uvedené se soudu jeví spravedlivá výše splátek ve výši 1 500 Kč měsíčně, která neznevýhodňuje nepřiměřeně žalobkyni, rovnováhu mezi zájmy obou stran soud nastolil i pomocí ztráty výhody splátek pro případ, že by žalovaná některou z nich nezaplatila řádně a včas.