7 C 72/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 28. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 10% ročně za dobu od 2. 11. 2019 do 27. 5. 2020, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 778 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalovaném návrhem, podaným dne 11. 9. 2020, domáhá zaplacení částky 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 10% ročně za dobu od 2. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že obchodní korporace [právnická osoba], se sídlem: [adresa], PSČ [PSČ], [IČO], jakožto postupitel a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto postupník, uzavřely dne 30. 1. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek [původní věřitel] [anonymizována dvě slova] za jeho dlužníky – fyzickými osobami blíže uvedenými v příloze č. 1 k této smlouvě. Následně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto postupitel uzavřela dne 21. 2. 2019 s žalobkyní, jakožto postupníkem, smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek nabytých od původního věřitele [původní věřitel] [anonymizována dvě slova] za jeho dlužníky. Původní věřitel, [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne 29. 10. 2018 Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 40 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Obchodní podmínky [původní věřitel], účinné ke dni uzavření Smlouvy O poskytnutí zápůjčky žalovaný požádal prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to tak, že se žalovaný nejprve zaregistroval na internetových stránkách [webová adresa]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu a odsouhlasil znění Všeobecných obchodních podmínek (dále jen„ VOP“). Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému předchůdce žalobkyně založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí zápůjčky za podmínek uvedených v níže uvedené smlouvě o zápůjčce a předchůdce žalobkyně žádost o zápůjčku schválil. Smlouvu o zápůjčce uzavřel předchůdce žalobkyně s žalovaným prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o zápůjčce prostřednictvím elektronického formuláře. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce jsou shora uvedené VOP. Postup uzavření smlouvy o zápůjčce je podrobně popsán v čl. 4 VOP. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva o zápůjčce“ nebo„ smlouva“) dne 29. 10. 2018. Ve smlouvě se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 40 000Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky nejpozději do 1. 11. 2019. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne 1. 11. 2019 zápůjčku [původní věřitel] [anonymizována dvě slova] nevrátil. Žalovaný žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne 23. 6. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. V daném případě soud provedl listinné důkazy: Formulářem pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 10. 2018, Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 29. 10. 2018, včetně rozpisu splátek pro spotřebitelský úvěr [číslo] ze dne 29. 10. 2018 – příloha č.1, základních informací o nabízených produktech – příloha č. 2, vysvětlení předsmluvních informací – příloha č. 4, Dodatkem k všeobecným podmínkám smlouvy o půjčce s kódem [anonymizováno] ze dne 29. 10. 2018, Detailem pohybu – bezhotovostní platba ze dne 29. 10. 2018, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019, uzavřenou mezi [původní věřitel], se sídlem: [adresa], PSČ [PSČ], [IČO], jako postupitelem, a [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jako postupníkem, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2019, uzavřenou mezi [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jako postupníkem, a žalobkyní, jako postupitelem, Výpisem z obchodního rejstříku [země] [anonymizováno] ohledně žalobkyně, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 5. 2019, Výpisem z poštovního podacího archu ze dne 6. 6. 2019, Předžalobní výzvou k úhradě právní zástupkyně žalobkyně ze dne 7. 5. 2020, Výpisem z poštovního podacího archu ze dne 21. 5. 2020, [zprávnou bankovního ústavu] ze dne 5. 5. 2021.

4. Z Formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 10. 2018, Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 29. 10. 2018, včetně rozpisu splátek pro spotřebitelský úvěr [číslo] ze dne 29. 10. 2018 – příloha č.1, základních informací o nabízených produktech – příloha č. 2, vysvětlení předsmluvních informací – příloha č. 4, Dodatkem k všeobecným podmínkám smlouvy o půjčce s kódem [anonymizováno] ze dne 29. 10. 2018, se podává, že Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla uzavřena dne 29. 10. 2018 mezi společností [původní věřitel], se sídlem: [adresa], PSČ [PSČ], [IČO], a žalovaným, ohledně úvěrované částky 40 000 Kč, smlouva neobsahuje podpis žalovaného. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba ze dne 29. 10. 2018, bylo zjištěno, že z účtu právního předchůdce žalobkyně byla odeslána částka 40 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019, uzavřené mezi [původní věřitel], se sídlem: [adresa], PSČ [PSČ], [IČO], jako postupitelem, a [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jako postupníkem, a Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2019, uzavřené mezi [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jako postupníkem, a žalobkyní, jako postupitelem, bylo zjištěno, že na základě této smlouvy postoupila společnost [původní věřitel], pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto sporu na [právnická osoba], a poté na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 5. 2019 se podává, že společnost [původní věřitel], oznamovala žalovanému postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto sporu, na žalobkyni. Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne 6. 6. 2019 bylo zjištěno, že tohoto dne byla žalovanému zasílána zásilka. Z přípisu právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 vyplynulo, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky. Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne 21. 5. 2020 bylo zjištěno, že tohoto dne byla žalovanému zasílána zásilka.

5. Ze zprávy [bankovní ústav] ze dne 5. 5. 2021 vyplynulo, že majitelem a jediným disponentem účtu číslo [bankovní účet] je žalovaný, dne 30. 10. 2018 banka eviduje na tomto účtu příchozí platbu 40 000 Kč s variabilním symbolem [číslo]

6. Aktivní legitimace žalobkyně je prokázána shora citovanými smlouvami o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 5. 2019, včetně výpisu z poštovního podacího archu ze dne 6. 6. 2019 a výpisem z obchodního rejstříku [země] [anonymizováno] ohledně žalobkyně.

7. Podle § 1841 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnosti elektronicky podepsat.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

11. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

12. Podle § 1798 o. z., ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

13. Podle § 1810 a násl. o. z. se k nepřiměřenému ujednání ve spotřebitelských smlouvách nepřihlíží, pokud představuje značnou nerovnováhu mezi žalobcem na straně podnikatele a žalovaným na straně spotřebitele.

14. Podle § 1811 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli, musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

15. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem poskytnuty.

16. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] datované dne 29. 10. 2018. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

20. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma úvěrové smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

21. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému předchůdce žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém znění, tedy, zda Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 29. 10. 2018 byla žalovanému skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách předchůdce žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko„ clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým, zde zřejmě zasláním SMS zprávy, a že se jednalo právě o sobou žalovaného, kdo SMS zprávu zaslal).

22. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že předchůdcem žalobkyně ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

23. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatcích a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o poskytnutí úvěru není opatřena řádným popisem žalovaného, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, když smlouva opatřená písemným podpisem žalovaného nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaný podepsal elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dotčené smlouvy.

24. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:

25. Podle ust. § 86 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle ust. § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Předloženou úvěrovou smlouvou je třeba z moci úřední zkoumat též se zaměřením na její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

28. Předchůdce žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

29. Ustanovení § 86 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr 30. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, III.ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

31. Též podle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK, Evropský soudní dvůr konstatoval, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Tedy Evropským soudním dvorem je pro případ porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 citované směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dovozována absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

32. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byl by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru v písemné formě a kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

33. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena, a to buď písemně, nebo elektronicky, když smlouva opatřená písemným (vlastnoručním) podpisem žalovaného nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaný podepsala elektronicky nezaměnitelným způsobem, se všemi důsledky pro elektronický podpis daným zákonem č. 297/2016 Sb. a změně některých dalších zákonů, tedy elektronickým podpisem, který obsahuje dostatečnou identifikaci a autentičnost podpisu, a že by předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a soud by věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

34. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. Ze sdělení [bankovní ústav] ze dne 5. 5. 2021 vyplývá, že žalovaný byl majitelem účtu, na který byla dne 29. 10. 2018 připsána částka 40 000 Kč zaslaná právním předchůdcem žalobkyně. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou k úhradě ze dne 7. 5. 2020, danou k poštovní přepravě dne 21. 5. 2020. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 26. 5. 2020, 27. 5. 2020 měla žalovaný plnit, a od 28. 5. 2020 je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

35. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku).

36. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Ve věci měla žalobknyě neúspěch jen v poměrně nepatrné části, žalobkyni byla proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení v částce 3 778 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

37. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce (§ 149 odst.1 o. s. ř.).

38. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.