7 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 10. 10. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhá zaplacení částky 1 000 Kč spolu s úrokem z prodlení a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jakožto postupitel a žalobkyně, jakožto postupník, uzavřely dne 21. 12. 2017 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek [právnická osoba] za jejími dlužníky – fyzickými osobami blíže uvedenými v příloze k této smlouvě. Původní věřitel, [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 21. 8. 2014 Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 1 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Obchodní podmínky [právnická osoba], účinné ke dni uzavření Smlouvy O poskytnutí zápůjčky žalovaná požádala prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [právnická osoba], resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila s všeobecnými obchodními podmínkami a s informacemi v nich uvedených, které jsou zároveň k dispozici na internetových stránkách [právnická osoba], a že s nimi v plném rozsahu souhlasí; to vše ve smyslu zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, zejm. v souladu s jeho ust. § 5 a ust. § 6. V této žádosti žalovaná rovněž uvedla údaje o svém rodném čísle, o čísle svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne 9. 10. 2014 zápůjčku [právnická osoba] nevrátila. Žalovaná žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradila.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne 31. 3. 2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy: výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018, poštovním podacím archem ze dne 26. 1. 2018, všeobecnými obchodními podmínkami předchůdce žalobkyně, informacemi o klientovi – žalované„ Loan application info“, smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 8. 2014, včetně zápisu z vysvětlení následků uzavření rozhodčí smlouvy a Rozhodčí smlouvy ze dne 20. 8. 2014, fakturou vystavenou [právnická osoba] ze dne 20. 8. 2014 [číslo] žalované, dodejkou částky 1 000 Kč poštovní poukázkou ze dne 25. 8. 2014, předžalobní upomínkou ze dne 5. 6. 2020, poštovním podacím archem ze dne 12. 6. 2020.

4. Podle § 561 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

5. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci ustanovení § 2395 a násl. o. z. na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru:

10. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatku za čerpání úvěru a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o zápůjčce ze dne 21. 8. 2014 není opatřena řádným popisem žalované, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah.

11. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalované nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaná podepsala elektronicky dle zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu a změně některých dalších zákonů.

12. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání smlouvy o zápůjčce. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

13. Z předložených listin má soud za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 1 000 Kč, kterou zaslal žalované prostřednictvím poštovní poukázky a žalovaná tuto částku dne 25. 8. 2014 převzala, což stvrdila svým podpisem na dodejce poštovní poukázky České pošty s.p. Pokud tedy žalované byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 1 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu a dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., a žalovaná je povinna tuto částku žalobkyni vrátit.

14. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl, když žalované předchůdce žalobkyně poskytl plnění bez právního důvodu. Současně soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

15. Podle § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř., soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 200 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 189 Kč, celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 1 489 Kč.

16. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

17. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.