7 C 88/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně a): a) Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky žalobce b): b) Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce žalobkyně c): c) Jméno žalobkyně B , narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnického práva k nemovité věci

I. Určuje se, že žalobkyně a) spolu s bývalým manželem panem , jméno FO, , narozeným dne , datum, , zemřelým dne , datum, , byli ke dni úmrtí , jméno FO, a tj. ke dni , datum, , v režimu společného jmění manželů vlastníky pozemku parcelní číslo , hodnota, zahrada, zapsaného na listu vlastnictví číslo , hodnota, v katastrálním území a obci , adresa, evidovaného v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, .

II. Žaloba na určení, že žalobkyně a) je vlastníkem pozemku parcelní číslo , hodnota, , zahrada v katastrálním území a obci , adresa, , zapsaném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou je žalovaná povinna zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám právní zástupkyně žalobce b), a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni c) náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám právní zástupkyně žalobkyně c), a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně a) domáhala určení vlastnického práva k nemovité věci, konkrétně parc. č. , hodnota, , zahrada, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále také jen „Nemovitá věc“). Předmětná Nemovitá věc je dle katastru nemovitostí ve vlastnictví , Anonymizováno, , s právem hospodaření , právnická osoba, . Žalobkyně a) je naproti tomu vlastnicí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , a dále pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaných u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalobkyně a) tvrdila, že je oprávněnou držitelkou Nemovité věci od února , Anonymizováno, , kdy ji spolu s dalšími nemovitými věcmi fakticky nabyla na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , sepsané formou notářského zápisu. Kupní smlouva byla uzavřena mezi paní , jméno FO, jako prodávající a manžely , jméno FO, jako kupujícími. Manžel žalobkyně a), , tituly před jménem, , jméno FO, , dne , datum, zemřel. Předmětné nemovité věci manželé , jméno FO, kupovali v hranicích tak, jak byly v terénu vytyčeny oplocením. Sporná Nemovitá věc se v době koupě nacházela uvnitř oplocené zahrady a tvořila 1 % celkové výměry kupovaných pozemků. Při koupi tedy byli kupující v dobré víře, že Nemovitá věc tvoří součást oplocené zahrady přiléhající k zakoupené usedlosti č. p. , Anonymizováno, . Nemovitou věc žalobkyně a) nerušeně užívala od února , Anonymizováno, až do podzimu , Anonymizováno, , tj. více než 30 let, kdy byla informována, že vlastníkem je stát. Žalobkyně a) v omylu následně uzavřela dne , datum, pachtovní smlouvu ohledně Nemovité věci a zavázala se k úhradě pachtovného ve výši , částka, ročně s tím, že žalované zaplatila rovněž pachtovné za tři roky zpětně ve výši , částka, . Následně požádala o odkup Nemovité věci, avšak v rozhodnou dobu již byla její vlastnicí. Žalobkyně a) se totiž domnívala, že Nemovitou věc vydržela do svého vlastnictví, a to buď řádným vydržením podle § 1089 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a to ke dni , datum, , neboť byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí Nemovitá věc patří a nabyla ji řádným nabývacím titulem v roce , Anonymizováno, a po dobu deseti let ji řádně užívala a držela, anebo mimořádným vydržením podle § 1095 o. z., a to ke dni , datum, , neboť ji držela a užívala více než dvacet let, konkrétně 29 let, nikoli v nepoctivém úmyslu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a další). Žalobkyně a) se proto nyní dovolává skutečného právního stavu, který má přednost před stavem evidovaným ve veřejných knihách, a odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně a) se pokusila vyřešit spor mimosoudně, když dopisem sepsaným prostřednictvím své právní zástupkyně ze dne , datum, vyzvala žalovanou k nápravě nesouladu mezi faktickým a právním stavem formou prohlášení, které by sloužilo jako podklad pro zápis skutečného vlastníka sporné Nemovité věci do katastru nemovitostí. Žalovaná na tuto výzvu reagovala přípisem ze dne , datum, s tím, že žádosti nelze vyhovět.

2. Lze tedy shrnout, že současný stav zápisů v katastru nemovitostí ohledně vlastnického práva k Nemovité věci není v souladu se skutečným právním stavem, čímž je současně dán naléhavý právní zájem žalobkyně a) na určení vlastnického práva podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť uvedení právního stavu a stavu zápisu v katastru do souladu nelze dosáhnout jinak než pravomocným soudním rozhodnutím, které bude podkladem pro provedení zápisu do katastru nemovitostí.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že v daném případě nelze uznat mimořádné vydržení (§ 1095 o. z.), neboť z tvrzení žalobkyně a) vyplývá, že její jednání při nabytí a výkonu držby nebylo poctivé v obecném smyslu. Žalobkyně a) ohledně Nemovité věci uzavřela pachtovní smlouvu, uhradila pachtovné zpětně a následně požádala o odkup Nemovité věci, což podle názoru žalované svědčí o tom, že žalobkyně a) věděla, že se ujímá držby cizí věci. Z těchto důvodů považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí v celém rozsahu.

4. Na toto vyjádření reagovala žalobkyně a) replikou, ve které označila právní argumentaci žalované za právně irelevantní, která navíc nemůže obstát ve světle současné judikatury. Žalobkyně a) byla po více než 34 letech nerušeného užívání kontaktována žalovanou s informací, že pozemek je ve vlastnictví státu. Vzhledem k věku žalobkyně a) (, Anonymizováno, let) a autoritě státní instituce jednala v dobré víře, že je třeba situaci vyřešit, a proto uzavřela pachtovní smlouvu. Nelze jí přičítat k tíži, že jako laik nevěděla, že pozemek již vydržela, a to nejpozději k , datum, , i když není zapsána v katastru nemovitostí. Judikatura Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) vykládá, že podmínkou mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. není poctivá držba, ale absence nepoctivého úmyslu. Zákon vyžaduje pouze uplynutí dvojnásobné vydržecí doby a to, aby držiteli nebyl prokázán nepoctivý úmysl. Nikoli v nepoctivém úmyslu jedná ten, kdo se ujímá držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu tíží toho, kdo vydržení popírá, tj. žalovanou. Nepoctivým úmyslem je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, například svémocné vetření do držby nebo jednání lstí. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je přitom vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí držby bylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyjasnila, že podmínky mimořádného vydržení musí být splněny při uchopení držby, nikoli po celou dobu jejího výkonu. Podle § 1095 o. z. má vlastník v průběhu dvojnásobné vydržecí doby dostatek prostoru k uplatnění svého práva, a proto nejsou na držbu kladeny tak přísné nároky jako u řádného vydržení. Skutečnost, že později zjistí, že vlastníkem je někdo jiný, sama o sobě podmínky mimořádného vydržení neruší (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). V projednávané věci bylo vlastnictví žalobkyně a) zpochybněno až poté, co své právo originárně nabyla. Argumentace žalované tak nemůže ničeho změnit na závěru, že žalobkyně a) Nemovitou věc vydržela. Naopak potvrzuje, že žalovaná nebyla bdělá svých práv, neboť od roku , Anonymizováno, , kdy se žalobkyně a) ujala držby, nepodala žalobu na ochranu vlastnického práva a mimořádnému vydržení nezabránila.

5. Na to žalovaná reagovala duplikou, ve které předně poukázala na nabývací titul žalobkyně a) a jejího manžela, , jméno FO, , a to kupní smlouvu sepsanou formou notářského zápisu , spisová značka, dne , datum, Státním notářstvím v , adresa, , která jasně vymezuje pozemky nabyté v souvislosti s koupí zemědělské usedlosti č. p. , Anonymizováno, v , adresa, . Dále na usnesení Okresního soudu v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , z něhož vyplývá, jaké nemovité věci vlastnili manželé ke dni úmrtí , Jméno žalobce, dne , datum, . Pro úplnost lze uvést, že při obnově katastrálního operátu v roce , Anonymizováno, byly parcely žalobkyně a) (LV , číslo, ) uvedeny ve stejné výměře jako před přepracováním; pokud by žalobkyně a) s obnovou nesouhlasila, mohla uplatnit námitky. Žalovaná namítá, že mimořádné vydržení (§ 1095 o. z.) nelze uznat, pokud se prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo poctivé v obecném smyslu. Podle žalované tomu nasvědčuje, že žalobkyně a) při projednání dědictví dne , datum, nenárokovala spornou parcelu, v roce , Anonymizováno, při obnově katastrálního operátu nerozporovala stav zápisu, který předmětnou parcelu nezahrnoval, dne , datum, uzavřela pachtovní smlouvu, uhradila pachtovné zpětně a následně požádala o odkup pozemku. Z těchto skutečností žalovaná dovozuje, že žalobkyně a) si musela být vědoma, že se ujímá držby cizího pozemku, a její jednání nebylo poctivé, proto je podle žalované nutné vyloučit mimořádné vydržení V návaznosti na výše uvedené žalovaná navrhla, aby si soud vyžádal od příslušného finančního úřadu informaci, zda žalobkyně a) platila daň z nemovitých věcí i ve vztahu k předmětnému pozemku, neboť sama tuto informaci získat nemůže.

6. Po poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně a) k věci uvedla, že svůj nárok nadále opírá pouze o ustanovení § 1095 o. z. o mimořádném vydržení, neboť k jeho splnění není třeba prokazovat právní důvod ani dobrou víru, postačí, že držitel jednal bez nepoctivého úmyslu, tedy v přesvědčení, že držbou nepůsobí nikomu újmu. Žalobkyně a) zopakovala, že spolu s manželem , jméno FO, v únoru , Anonymizováno, koupili nemovité věci v , adresa, a ujali se jejich držby v hranicích vytyčených oplocením, které s drobnými opravami stojí dodnes. Sporná Nemovitá věc se nachází uvnitř tohoto oplocení a přístup k ní byl a je možný pouze přes pozemky ve vlastnictví žalobkyně a) (parc. č. st. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, ). Tyto pozemky spolu se spornou Nemovitou věci tvořily od počátku roku , Anonymizováno, jeden funkční celek užívaný jako zahrada. Žalobkyně a) neměla důvod pochybovat, že jí Nemovitá věc nepatří, a o tom, že je vlastníkem žalovaná se dozvěděla až na podzim roku , Anonymizováno, , kdy uzavřela s žalovanou pachtovní smlouvu. Podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; skutečnost, že později zjistí, že vlastníkem je někdo jiný, sama o sobě podmínky mimořádného vydržení neruší (srov. NS sp. zn. , spisová značka, ).

7. Žalovaná po poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. uvedla, že nebyla nucena bránit své vlastnické právo, jelikož v katastru nemovitostí byla a je jako vlastník sporné Nemovité věci zapsána Česká republika, při obnově katastrálního operátu v roce , Anonymizováno, žalobkyně a) ani nikdo jiný nerozporoval stav zápisu, který zahrnoval vlastnictví státu, žalobkyně a) dne , datum, uzavřela pachtovní smlouvu, uhradila pachtovné zpětně a následně požádala o odkup Nemovité věci. Vlastnické právo státu žalobkyně a) zpochybnila až dopisem ze dne , datum, , na který žalovaná reagovala přípisem ze dne , datum, odmítajícím podpis souhlasného prohlášení. Žalovaná po tomto zpochybnění nepodala žádnou žalobu. Podle žalované pak dokládá nepoctivost jednání žalobkyně a) při nabytí a výkonu držby i nabývací titul žalobkyně a) a , Jméno žalobce, k bývalé zemědělské usedlosti č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , a to kupní smlouva sepsaná formou notářského zápisu , spisová značka, dne , datum, Státním notářstvím v , adresa, , která jasně vymezuje pozemky s uvedením jejich výměry.

8. Při jednání soudu konaném dne , datum, žalobkyně a) učinila návrh na změnu žaloby, kterou se nadále domáhá vedle určení, že žalobkyně a) je vlastníkem Nemovité věci, také určení, že žalobkyně a) spolu s manželem , Jméno žalobce, , narozeným , datum, , zemřelým dne , datum, , byli ke dni úmrtí pana , Jméno žalobce, , tj. ke dni , datum, , vlastníky Nemovité věci v režimu společného jmění manželů. Změnu, respektive rozšíření žaloby soud připustil.

9. Z výše uvedeného důvodu žalobkyně a) dále navrhla, aby účastníky řízení byli na straně žalující též ostatní dědici po zemřelém , Jméno žalobce, , a to pozůstalý syn , Jméno žalobce, , narozený , Datum narození žalobce, , narozená , Datum narození žalobkyně B, , č. j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto tak, že soud připouští, aby do řízení na straně žalující jako další účastníci přistoupili , Jméno žalobce, , narozený , rodné přijmení, , Datum narození žalobce, , bytem , adresa, [žalobce b)], a , Jméno žalobkyně B, , narozená , rodné přijmení, , Datum narození žalobkyně B, , bytem , adresa, [žalobkyně c)].

10. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav ke dni , datum, vystaveného k LV , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, bylo zjištěno, že pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , a dále pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , byly t. č. ve vlastnictví žalobkyně a) a jejího zesnulého manžela v režimu společného jmění manželů.

12. Z notářského zápisu Státního notářství v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kupní smlouvy uzavřené ve formě notářského zápisu , spisová značka, dne , datum, , registrované dne , datum, , včetně plné moci udělené , Jméno žalobce, žalobkyni a) k zastupování při převodu nemovitých věcí, které byly předmětem kupní smlouvy, bylo zjištěno, že mezi , jméno FO, , narozenou , datum, , jako prodávající a žalobkyní a) a jejím zesnulým manželem jako kupujícími, byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly pozemky parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , a dále pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaných u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

13. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci téhož dne, včetně dokumentu označeného jako Ohlášení k záznamu věcného práva do katastru nemovitostí, potažmo ze Záznamu o výsledku ověření elektronických podpisů, značek a časových razítek, vyplynulo, že z majetku, který měl , tituly před jménem, , Jméno žalobce, jako zůstavitel se svojí manželkou – žalobkyní a), ve společném jmění manželů, přešel na žalobkyni a) spoluvlastnický podíl ve výši ½ ve vztahu k těmto nemovitým věcem: pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , a dále pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaných u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

14. Z výpisů z katastru nemovitostí prokazujících stav ke dni , datum, . a , datum, vystavených k LV , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, bylo zjištěno, že vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, respektive Nemovité věci, je žalovaná.

15. Ze snímku ortofotomapy se podává umístění a rozsah sporné Nemovité věci, přičemž je patrné, že všechny pozemky, včetně sporné Nemovité věci, tvoří ucelený funkční celek. Sporná Nemovitá věc se nachází uvnitř pozemků ve vlastnictví žalobkyně a).

16. Ze žádosti o užívání nemovité věci ve vlastnictví státu, se kterou je příslušný hospodařit SPÚ, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně a) podala žádost o uzavření pachtovní smlouvy ohledně Nemovité věci ve vlastnictví žalované.

17. Z pachtovní smlouvy ze dne , datum, č. , spisová značka, , včetně její přílohy, uzavřené mezi žalovanou jako propachtovatelem a žalobkyní a) jako pachtýřem se podává, že se strany dohodly na přenechání Nemovité věci k užívání za pachtovné ve výši , částka, ročně.

18. Z dohody o zaplacení úhrady za užívání nemovité věci ze dne , datum, č. , spisová značka, uzavřené mezi žalovanou na straně jedné a žalobkyní a) na straně druhé a z přílohy pachtovní smlouvy č. , spisová značka, vyplynulo, že strany se dohodly na úhradě dlužného pachtovného za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, .

19. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně a) ze dne , datum, se podává, že tato se obrátila na žalovanou s žádostí o napravení nesouladu faktického stavu se stavem právním ohledně vlastnictví Nemovité věci, kterou žalobkyně a) měla nabýt vydržením s tím, že pokud žádosti nebude vyhověno, nezbude žalobkyni a) než se v tomto směru obrátit na soud.

20. Ze sdělení žalované ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , se podává, že žádosti žalobkyně a) ze dne , datum, o napravení nesouladu faktického stavu se stavem právním ohledně vlastnictví Nemovité věci, kterou žalobkyně a) měla nabýt vydržením, nebylo lze vyhovět.

21. Z dokumentu označeného jako Srovnávací sestavení parcel ze dne , datum, vyplývá, že v rámci přepracování projektu , adresa, nedošlo ke změně výměry pozemků ani jejich druhu. Celková výměra zůstává , Anonymizováno, m², přičemž původní i nový stav obsahuje totožné parcely se stejným způsobem využití a ochranou. Parcela č. , Anonymizováno, je vedena jako zastavěná plocha a nádvoří s využitím pro budovu, ostatní parcely jsou vedeny jako zahrada nebo trvalý travní porost. Všechny pozemky se nacházejí v rozsáhlém chráněném území, přičemž u většiny je současně vymezen zemědělský půdní fond. Rozdíl mezi původním a novým stavem je nulový.

22. Ze zprávy Finančního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Územní pracoviště v , adresa, , ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že požadovanou informaci o tom, zda a kdo platil daň z nemovitostí za Nemovitou věc od , datum, , nelze poskytnout z důvodu povinnosti mlčenlivosti podle § 52 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

23. Na základě provedeného místního šetření bylo dále zjištěno, že sporná Nemovitá věc není oddělena od ostatních pozemků ve vlastnictví žalobkyně a), není v terénu nijak vyznačena, ani oddělena, nachází se uvnitř zahrady přilehlé k rodinnému domu, užívané žalobkyní a), která je od vnější komunikace oddělena plotem. Připlocená k pozemku žalobkyně a) je i jiná část pozemku, která dle údajů v katastru nemovitostí není ve vlastnictví žalobkyně a), a která do pozemku žalobkyně a) zasahuje tvarem ostrého hrotu. Lze však shrnout, že Nemovitá věc, která je předmětem tohoto sporu, není v ploše zahrady rozeznatelná. Velikost sporné Nemovité věci, která se nachází uvnitř nemovitostí žalobkyně, je velikostně malá, ne-li nepatrná, v poměru k velikosti nemovitostí žalobkyně, ve které se nachází.

24. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , narozené , datum, , bylo zjištěno, že žalobkyně a) je její vzdálenější sousedkou. Poté, co jí byl předložen snímek katastrální mapy na č. l., Anonymizováno, , Anonymizováno, svědkyně uvedla, že se jedná o zahradu v , adresa, , kde bydlí již , Anonymizováno, let a manžele , jméno FO, si pamatuje. Nemovité věci jsou užívány stále stejně, oplocení se nezměnilo a plot se nikdy neposunoval. Svědkyně uvedla, že místem často procházela pěšky a později jezdila autobusem, a proto by zaznamenala, pokud by oplocení vedlo jinudy. Žalobkyně a) zahradu užívala původně s manželem až do jeho smrti, poté ji užívá sama.

25. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , narozené , datum, , bylo zjištěno, že žalobkyni a) zná dlouhá léta, a to ze zdravotnictví i jako sousedku na chalupě. Svědkyně je vlastníkem sousední nemovité věci č. p. , Anonymizováno, , která se nachází přes silnici. Po předložení snímku katastrální mapy na č. l. , Anonymizováno, uvedla, že dům, který nyní vlastní, byl původně jejího otce, od něhož jej zdědila v roce , Anonymizováno, , přičemž v domě vyrůstala od dětství a vnímala veškeré změny v okolí. Potvrdila, že došlo ke změně vlastnictví dotčené nemovité věci z , jméno FO, na žalobkyni a), avšak hranice pozemků se nikdy neměnily. Nemovitou věc užívala žalobkyně a) původně s manželem až do jeho smrti, poté ji užívá sama a stále tam bydlí.

26. Z výpovědi svědka , jméno FO, , narozeného , datum, , žalobkyni a) zná, neboť jsou téměř sousedé, a kolem jejího domu chodí denně. Po předložení snímku katastrální mapy na č. l. , Anonymizováno, uvedl, že ví, o jakou nemovitou věc se jedná. Původně ji užívali , jméno FO, s dcerou, poté ji koupila žalobkyně a). Nemovitou věc užívala s manželem až do jeho smrti, po jeho smrti ji užívá sama. Svědek dodal, že nyní tam možná pobývají i vnoučata, ale to přesně neví. Po celou dobu se pozemek nijak nezměnil, nezměnily se jeho hranice ani oplocení. Užívání probíhá stále ve stejných hranicích a rozsahu. Svědek uvedl, že místem chodil i jako dítě a později při cestách na autobus, přičemž bydlí asi 500 metrů od této nemovité věci.

27. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně a) je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , a dále pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaných u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalobkyně a) tyto pozemky nabyla spolu s manželem , Jméno žalobce, , jenž dne , datum, zemřel, na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , sepsané formou notářského zápisu a registrované dne , datum, , uzavřené mezi paní , jméno FO, jako prodávající a manžely , jméno FO, jako kupujícími. Mezi těmito pozemky, které nejsou mezující, se nachází pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, čili Nemovitá věc. Nemovitá věc, která je předmětem tohoto sporu, není v ploše zahrady rozeznatelná. Velikost sporné Nemovité věci, která se nachází uvnitř nemovitostí žalobkyně, je velikostně malá, ne-li nepatrná, v poměru k velikosti nemovitostí žalobkyně, ve které se nachází. Vlastnické právo k Nemovité věci svědčí žalované, která ji nabyla ze zákona, a to na základě zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Žalobkyně a) spolu se svým zesnulým manželem užívali Nemovitou věc nepřetržitě od roku , Anonymizováno, až do smrti manžela žalobkyně a). Na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci téhož dne, přešlo na žalobkyni a) vlastnické právo ke spoluvlastnickým podílům ve výši ½ k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , a dále k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaných u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Od té doby užívá Nemovitou věc nepřetržitě žalobkyně a) sama.

28. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Úvodem je třeba říci, že soud posuzoval danou věc nejen z hlediska tvrzeného mimořádného vydržení, ale i z hlediska otázky vydržení řádného, v tomto směru je soud názoru, že v případě, kdy soud dospěje k závěru, že věc již byla vydržena řádně, je třeba se tímto řádným vydržením zabývat, i když by skutková tvrzení v žalobě odpovídala pouze vydržení mimořádnému.

29. Soud tak věc posuzoval nejen dle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zejména co se týče vydržení mimořádného, ale v souladu s § 3028 odst. 1, 2 o. z. rovněž podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do , datum, (dále také jen „obč. zák.“), ohledně vydržení řádného.

30. Podle § 135a odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od , datum, do , datum, se vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, stane občan, který nepřetržitě drží (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitost po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2).

31. Podle § 135a odst. 2 obč. zák. ve znění účinném od , datum, do , datum, jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) po dobu deseti let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání (§ 199 odst. 1), nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200. Je-li výměra pozemku větší než nejvyšší přípustná výměra podle § 200 a lze-li podle územního plánu nebo územního rozhodnutí převzít k osobnímu užívání více částí tohoto pozemku, má občan právo vybrat si jen jednu z těchto částí, k níž se pak jako k samostatnému pozemku dohodou zřídí právo osobního užívání. Podle odst. 3 tohoto ustanovení takto však nelze nabýt věc z majetku v socialistickém vlastnictví nebo věc, ke které má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů. Takto nelze nabýt ani právo k pozemku, který je v socialistickém vlastnictví nebo ke kterému má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů.

32. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od , datum, je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

33. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od , datum, , je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

34. Podle § 134 odst. 1, 3 obč. zák. ve znění účinném od , datum, se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 2 započte se i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

35. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

36. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

37. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

38. Podle § 1092 o. z. se do vydržecí doby ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

39. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když není právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, dokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

40. Podle § 80 o. s. ř. pak určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

41. K otázce existence naléhavého právní zájmu na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, lze z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodit, že takový naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. z. , spisová značka, , uveřejněný pod č. , hodnota, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalující strana má naléhavý právní zájem na určení vlastníka sporné Nemovité věci, neboť mezi účastníky vznikl spor ohledně jejího vlastnictví, který nebylo možné odstranit jinak. Smyslem podané žaloby bylo odstranit stav ohrožení práva a nejistoty v právním vztahu; institut vydržení nemovitých věcí vždy sledoval opodstatněnou společenskou potřebu uvést do souladu stav faktický se stavem právním.

42. Pokud jde o otázku vydržení nemovité věci contra tabulas za účinnosti starého občanského zákoníku, Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dospěl k závěru, že z § 135a občanského zákoníku ve znění účinném od , datum, do , datum, vyplývá, že pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém společenském vlastnictví) nebyl až do , datum, , kdy nabyla účinnosti novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. To je patrné jednak z toho, že pozemky nebyly podle tehdejší legislativy i teorie předmětem tzv. osobního vlastnictví (§ 127 obč. zák. ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.), jakož i z toho, že oprávněný držitel pozemku, který splnil v této době podmínky vydržení, měl jen právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2 obč. zák. ve znění platném do , datum, . Pokud však taková dohoda uzavřena nebyla, a oprávněná držba pozemku tu k , datum, již nebyla, nemohl držitel nabýt vlastnické právo vydržením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. , Anonymizováno, ; v tomto rozhodnutí je i vysvětleno, proč takový přístup není v rozporu s Listinou základních práv a svobod).

43. Naproti tomu, s účinností od , datum, mohl držitel vydržet i nemovité věci, které před tímto datem nemohly být předmětem vydržení. Pro účely vydržení bylo přitom třeba započíst i dobu, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě před , datum, (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. , Anonymizováno, ). Podle tehdejší judikatury Nejvyššího soudu dále platilo, že jedním ze základních předpokladů vydržení, a to i nemovitých věci, podle obč. zák. byla oprávněnost držby, která předpokládala, aby byl držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. Zdali je držitel v dobré víře, či nikoliv, bylo dále hodnoceno objektivně, a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka.

44. Dobrá víra jako taková spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, nebo subjektem práva, které vykonává, případně že existují právní skutečnosti, jež mají za následek vznik vykonávaného práva; jde o vnitřní psychický stav držitele. Vždy je nutné zohlednit, zda držitel při běžné míře opatrnosti, kterou lze spravedlivě požadovat s ohledem na okolnosti a povahu případu, neměl nebo nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo náleží. , adresa, víra zaniká okamžikem, kdy se držitel seznámí se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Na tom nic nemění skutečnost, že držitel může být nadále subjektivně přesvědčen o opaku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

45. Pokud je tedy řeč o vydržení vlastnického práva k nemovité věci contra tabulas v režimu starého občanského zákoníku, držitelova dobrá víra se zde vztahovala k tomu, kudy vede vlastnická hranice, zejména s ohledem na její znatelnost v terénu, rozsah držby právními předchůdci, jejich ujištění, obsahu listin známých držiteli při chopení se držby nebo výměru skutečně držené plochy v poměru k výměře nabyté parcely (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

46. Soudní praxe přitom vycházela z toho, že držitelovu dobrou víru nevylučovala jen okolnost, že nahlédnutím do veřejné knihy mohl zjistit, že toto právo bylo zapsáno chybně, ani že nenechal vytyčit hranice pozemku. Stejně tak tehdejší judikatura nevyžadovala, aby si držitel sám opatřoval katastrální mapu, zjišťoval její obsah nebo hranice své držby s hranicemi tam vyznačenými (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Taková kontrola byla v 90. letech nepřiměřeně zatěžující s ohledem na roztříštěnost a nekoncepčnost evidence nemovitých věcí. Dobrou víru přitom nevylučovalo ani to, pokud držitel platil daň toliko z výměry vlastního pozemku, pokud se rozumně domníval, že v této výměře je zahrnuta i plocha držené části cizího pozemku. Dobrou víru naopak indikuje, pokud byl cizí pozemek při koupi již připlocen, nebo dokonce tvořil uzavřený či ohrazený funkční celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

47. Dobrá víra se pak musela vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu titulu, který mohl mít za následek jeho vznik. Jinými slovy, držitel musel být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře i ohledně toho, že mu takový titul svědčí. Oprávněným držitelem je tedy ten, kdo věc drží v omylu, že mu patří, přičemž jde o omyl omluvitelný – tedy takový, k němuž došlo i přes to, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu spravedlivě požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného posuzování věci, není omluvitelný. Držitel, který věc drží na základě takového omylu, může být subjektivně v dobré víře, avšak nikoli se zřetelem ke všem okolnostem, a proto nemůže být držitelem oprávněným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

48. Na základě provedeného dokazování soud hodnotil všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a ve spojení s příslušnou právní úpravou dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že se žalobkyně a) a její manžel chopili držby Nemovité věci v dobré víře, a že jim ke dni smrti manžela žalobkyně a) svědčilo vlastnické právo k Nemovité věci.

49. Ze zjištěného skutkového stavu totiž vyplývá, že žalobkyně a) spolu se svým manželem uzavřeli dne , datum, jako kupující kupní smlouvu s paní , jméno FO, jako prodávající, jejímž předmětem byly pozemky parc. č. st. , Anonymizováno, (součástí je dům č. p. , Anonymizováno, ) a dále parcely č. , Anonymizováno, , vše zapsané na LV č. , hodnota, v katastrálním území a obci , adresa, , a to do společného jmění manželů. Od uzavření smlouvy manželé nemovité věci nepřetržitě užívali až do smrti manžela žalobkyně dne , datum, . Tyto pozemky tvoří ucelený funkční celek, který je oplocen. Uvnitř tohoto celku se nachází sporná Nemovitá věc ve vlastnictví žalované, která není v terénu nijak odlišena, není zde žádný další plot, a vzhledem ke své výměře vůči zbytku pozemku, respektive pozemků, působí jako neoddělitelná součást zahrady. Nemovitá věc, která je předmětem tohoto sporu, není v ploše zahrady rozeznatelná. Velikost sporné Nemovité věci, která se nachází uvnitř nemovitostí žalobkyně, je velikostně malá, ne-li nepatrná, v poměru k velikosti nemovitostí žalobkyně, ve které se nachází. Oplocení se v průběhu času neměnilo, což potvrdily svědecké výpovědi , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , ortofotomapy, stejně jako místní šetření, z něhož je patrné, že se jedná o souvislou zahradu bez jakéhokoli předělu, která není oddělena od ostatních pozemků ve vlastnictví žalobkyně a), není v terénu nijak vyznačena, nachází se uvnitř zahrady přilehlé k rodinnému domu, užívané žalobkyní a), která je od vnější komunikace oddělena plotem. Lze proto uzavřít, že manželé , jméno FO, byli v dobré víře, že sporná nemovitá věc byla součástí kupovaného souboru pozemků. Tuto dobrou víru podporuje i skutečnost, že kupní smlouva byla sepsána ve formě notářského zápisu, což představuje vyšší standard právní jistoty; a pokud ani notář nezjistil nesrovnalost, nelze spravedlivě očekávat, že by ji odhalil běžný kupující. Soud proto uzavírá, že manželé , jméno FO, byli v omluvitelném omylu, že sporná nemovitá věc byla předmětem kupní smlouvy ze dne , datum, , jež byla registrována ke dni , datum, , byli tak jejími oprávněnými držiteli. Spornou Nemovitost drželi v dobré víře, že jim patří, a drželi ji s úmyslem držet ji jako vlastní. V důsledku toho se stali vlastníky této nemovité věci řádným vydržením ke dni , datum, , tj. po uplynutí zákonné desetileté vydržecí doby.

50. Zároveň účastníkem řízení jsou všichni dědici po zemřelém , Jméno žalobce, , narozeném dne , datum, , zemřelém dne , datum, , jak judikuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, Sb., a je tak dán naléhavý právní zájem na určení, že žalobkyně spolu se svým zesnulým manželem byli ke dni jeho smrti vlastníky sporné Nemovitosti. Takovou žalobu může podat kterýkoli z dědiců samostatně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, ).

51. Soud tak žalobě na určení, že manželé , jméno FO, byli k okamžiku smrti manžela žalobkyně a) dne , datum, vlastníky Nemovité věci v režimu společného jmění manželů, proto vyhověl (výrok I.). Nemovitosti nabyli na základě řádného vydržení do společného jmění (bezpodílového spoluvlastnictví), s ohledem na jejich animus držet věc ve spoluvlastnictví, když i okolní nemovitosti nabyli z prostředků ve společném jmění (bezpodílového spoluvlastnictví), a za trvání manželství se věc zásadně nabývá do společného jmění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, , , spisová značka, a Ústavního soudu II. , Anonymizováno, ).

52. Jak judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , vydržení postihuje původního vlastníka, který po celou vydržecí dobu držbu nevykonává, ale nemůže postihnout vlastníka, který naopak po celou tuto dobu držbu vykonává, a nabyl tak vlastnické právo, vyjma případu, že následuje držba další osobou po celou zákonnou vydržecí dobu. Při vydržení se započítává „vydržecí doba“ předchůdce. Jde tedy o zápočet držby způsobilé k vydržení, resp. směřující k vydržení. Takovou držbou však není držba vlastnická; drží-li věc její vlastník, nelze o vydržecí době uvažovat. Již proto nelze držiteli započíst dobu, po kterou držel věc jeho předchůdce jako vlastník. Vydržení je způsob nabytí vlastnického práva držitelem a jeho ztráty vlastníkem. Vydržecí doba je stanovena na ochranu vlastníka tak, aby měl možnost důsledkům držby jeho věci nevlastníkem zabránit. Bylo by protismyslné, aby držba vlastníka byla započtena ve prospěch toho, jehož držba má vlastníka o vlastnické právo připravit. Může nastat situace, že předchůdcem toho, kdo se vydržení dovolává, je osoba jemu blízká (resp. více takových osob), která, jak lze předpokládat, by proti započtení vlastnické držby nic nenamítala. Ani v takovém případě však zákon takové započtení neumožňuje.

53. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, námitka držitele, že sporný pozemek vydržel již jeho právní předchůdce, nemůže mít kladný vliv na výsledek řízení o určení, že vlastníkem pozemku je držitel, jestliže právní předchůdce na držitele sporný pozemek nepřevedl (neoznačil ho ve smlouvě) a převedl na něj pouze pozemky jiné v hranicích a výměře dané příslušným katastrálním operátem.

54. Sporná Nemovitost nebyla předmětem projednání dědictví po zemřelém manželu žalobkyně. Dědic se může domáhat určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem věci. Toto určení se vztahuje ke dni úmrtí zůstavitele, a okolnosti nastalé později na něj nemohou mít vliv (srov např. rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, ). Tedy pokud došlo k vydržení vlastnického práva manželi , jméno FO, , žalobkyni po smrti manžela počala běžet nová vydržecí doba pro řádné i mimořádné vydržení. V tomto případě, pokud by sama žalobkyně vlastnické právo vydržela, bylo by nadbytečné se zabývat vydržením vlastnického práva jejími předchůdci (zde manželi , jméno FO, v režimu společného jmění manželů). Žalobkyně tvrdila, že vlastnické právo nabyla na základě mimořádného vydržení, avšak s ohledem na názor soudu shora, že žalobkyni počala běžet samostatná vydržecí doba až po smrti manžela (a nemůže být započtena doba držby ještě za trvání života manžela žalobkyně, když byli již vlastníky Nemovité věci na základě řádného vydržení ještě za života manžela žalobkyně, srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, a , spisová značka, , a jiné), v době podání žaloby samotné žalobkyni ještě neuplynula 20 letá doba držby pro mimořádné vydržení, jak má na mysli § 1095 o.z.

55. Co se týče otázky řádného vydržení samotnou žalobkyní, vzhledem k tomu, že manželé , jméno FO, nabyli předmětné nemovité věci do bezpodílového spoluvlastnictví (společného jmění manželů), nemohla se žalobkyně a) stát oprávněnou držitelkou Nemovité věci před smrtí manžela, respektive sama ji vydržet, jak původně tvrdila. K tomu mohlo dojít nejdříve po jeho smrti, a to za předpokladu splnění podmínky oprávněnosti držby a uplynutí desetileté vydržecí doby. Důvodem je skutečnost, že vydržení sice postihuje původního vlastníka, který po celou vydržecí dobu držbu nevykonává, nemůže však postihnout vlastníka, který naopak po celou tuto dobu držbu vykonává, a nabyl tak vlastnické právo, vyjma případu, že následuje držba další osobou po celou zákonnou vydržecí dobu. Při vydržení se započítává „vydržecí doba“ předchůdce. Jde tedy o zápočet držby způsobilé k vydržení, respektive směřující k vydržení. Takovou držbou však není držba vlastnická; drží-li věc její vlastník, nelze o vydržecí době uvažovat. Již proto nelze držiteli započíst dobu, po kterou držel věc jeho předchůdce jako vlastník. Zákon přitom neumožňuje takové započtení ani v případě, pokud předchůdcem toho, kdo se vydržení dovolává, je osoba jemu blízká (natožpak on sám), která, jak lze předpokládat, by proti započtení vlastnické držby ničeho nenamítala (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jinými slovy, za situace, kdy se manželé , jméno FO, stali vlastníky Nemovité věci vydržením ke dni , datum, , přičemž manžel žalobkyně a) dne , datum, zemřel, mohla žalobkyně a) začít držet Nemovitou věc s úmyslem držet ji jako vlastní sama pro sebe nejdříve ode dne následujícího po smrti manžela. Ačkoli tato držba započala ještě za účinnosti starého občanského zákoníku, kdy pro účely řádného vydržení nebyla vyžadována kvalifikovaná držba (řádná, poctivá a pravá), jako je tomu nyní, nýbrž pouze oprávněná držba, která předpokládala, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, lze mít v tomto směru důvodné pochybnosti, zda žalobkyně a) byla po celou dobu nezbytnou k řádnému vydržení Nemovité věci v dobré víře. V roce , Anonymizováno, , kdy bylo notářem rozhodováno o nabytí dědictví po manželu žalobkyně a), součástí kterého byly mimo jiné shora citované nemovité věci, respektive jejich ideální polovina, totiž již bylo dávno možno prostým nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistit skutečný stav vlastnictví (dálkový přístup k údajům katastru byl spuštěn , datum, , jak vyplývá z informací na webových stránkách Katastru nemovitostí). V tomto směru však nebylo tvrzeno ani prováděno dokazování, když žalobkyně tvrdila pouze mimořádné vydržení pro svou osobu, a proto se soud touto otázkou dále nezabýval.

56. Pro úplnost je namístě doplnit, že neobstojí ani argumentace žalobkyně a), podle níž měla spornou Nemovitou věc řádně vydržet ona sama ještě za života manžela právě na základě kupní smlouvy. Pokud by totiž tato Nemovitá věc byla skutečně předmětem nabývacího titulu, nebylo by nutné otázku vydržení vůbec řešit – žalobkyně a), respektive ona a její manžel by se stali vlastníky přímo. Za situace, kdy sporná Nemovitá věc předmětem smlouvy nebyla, bylo možné ji nabýt do vlastnictví pouze vydržením, a to vydržením řádným, za splnění podmínek tehdy platného občanského zákoníku, jak bylo ostatně v podrobnostech uvedeno shora.

57. K argumentaci žalobkyně a) ohledně mimořádného vydržení Nemovité věci soud uvádí, že tento institut v době započetí držby manželů , jméno FO, nepřicházel v úvahu, neboť tehdejší právní úprava jej neznala. Byl zaveden až ustanovením § 1095 o. z., které stanoví, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na němž se jeho držba zakládá. To neplatí, prokáže-li se nepoctivý úmysl. Podle § 3066 o. z. dále platí, že do doby stanovené v § 1095 o. z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Podmínkou mimořádného vydržení je tedy držba „nikoli v nepoctivém úmyslu“ po dobu nejméně 20 let, přičemž k mimořádnému vydržení nemovité věci nemohlo dojít dříve než uplynutím pěti let od , datum, , tedy nejdříve k , datum, . Ačkoli tento institut nevyžaduje vysoký standard existence dobré víry na straně držitele, jako institut řádné držby, nesmí být držba vedoucí k mimořádnému vydržení vedena nepoctivým úmyslem. Judikatura vykládá poctivost jako standard čestného a otevřeného chování, zahrnující povinnost brát ohled na zájmy druhé strany. Držbu nikoli v nepoctivém úmyslu splňuje ten, kdo věc drží v přesvědčení, že tím nikomu nepůsobí újmu; jde o kritérium obdobné dobré víře v tom nejméně přísném pojetí. Vědomost, že držitel není zapsán jako vlastník ve veřejném seznamu, sama o sobě neznamená nepoctivý úmysl, zejména u zápisů pocházejících z období 1948–1990, případně o něco později, tj. v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitým věcem. S ohledem na uvedené soud konstatuje, že žalobkyně a) nemohla Nemovitou věc mimořádně vydržet, a to ze stejných důvodů, pro které ji nemohla vydržet řádně za trvání manželství – doba výkonu vlastnické držby (za doby trvání manželství žalobkyně a jejího manžela, kteří nemovitost řádně vydrželi a stali se tak jejími vlastníky již za doby života manžela žalobkyně) se jí totiž nezapočítává. K mimořádnému vydržení by tak mohlo dojít nejdříve po uplynutí 20 let od smrti manžela, tedy k , datum, . Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu co do návrhu na určení, že žalobkyně a) je vlastníkem Nemovité věci, zamítl.

58. Pouze nad rámec výše uvedeného soud dodává, že kdyby žalobkyni řádně uplynula lhůta 20 let pro mimořádné vydržení a mohla si započítat dobu držby ještě za života manžela, pak soud z provedeného dokazování nemá za prokázané, že by spornou Nemovitost držela v nepoctivém úmyslu, žalovaná po celou dobu nepodala k soudu žalobu na vyklizení dotčené nemovitosti, a Nemovitost by tak žalobkyně vydržela.

59. O nákladech řízení rozhodl soud ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou tak, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně a) se totiž vedle určení, že žalobkyně a) je vlastníkem Nemovité věci, domáhala též určení, že žalobkyně a) spolu s manželem , Jméno žalobce, , narozeným , datum, , zemřelým dne , datum, , byli ke dni úmrtí pana , Jméno žalobce, , tj. ke dni , datum, , vlastníky Nemovité věci v režimu společného jmění manželů. Ačkoliv soud žalobě co do návrhu na určení, že žalobkyně a) spolu s manželem , Jméno žalobce, , narozeným , datum, , zemřelým dne , datum, , byli ke dni úmrtí pana , Jméno žalobce, , tj. ke dni , datum, , vlastníky Nemovité věci v režimu společného jmění manželů, vyhověl, žalobu co do návrhu na určení, že žalobkyně a) je vlastníkem Nemovité věci, zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a) i žalovaná dosáhly ve věci srovnatelného úspěchu i neúspěchu, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

60. Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou je žalovaná povinna zaplatit žalobci b) plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve výši , částka, vč. DPH. Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty , částka, v sazbě , částka, za jeden úkon právní služby, respektive v sazbě , částka, za jeden úkon právní služby (, částka, minus 20 %). Konkrétně se jedná o tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (, částka, ) a účast při jednání soudu dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a § 12 odst. 4 a. t. (, částka, ), celkem se jedná o odměnu ve výši , částka, . K tomu náleží též náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. za celkem , hodnota, úkony právní služby po , částka, , tj. celkem , částka, , obojí zvýšené o zákonnou sazbu DPH ve výši 21 % z částky , částka, , tj. celkem , částka, .

61. Ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni c) plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve výši , částka, vč. DPH. Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty , částka, v sazbě , částka, za jeden úkon právní služby, respektive , částka, za jeden úkon právní služby (, částka, minus 40 %). Konkrétně se jedná o tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (, částka, ) a účast při jednání soudu dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a § 12 odst. 4 a. t. (, částka, ), celkem se jedná o odměnu ve výši , částka, . K tomu náleží též náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. za celkem , hodnota, úkony právní služby po , částka, , tj. celkem , částka, , obojí zvýšené o zákonnou sazbu DPH ve výši 21 % z částky , částka, , tj. celkem , částka, .

62. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce b) a žalobkyně c).

63. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud patnáctidenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., s ohledem na organizační strukturu žalované.