7 C 94/2026

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 20 930 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z titulu dlužné částky ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne , datum, , kterou byla žalované poskytnuta částka , částka, .

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že byla v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

3. Z listin předložených žalobkyní zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. smlouvy , číslo, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , evidenční karty klienta, informací ke smlouvě , číslo, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, . Dle předložené platební historie žalovaná splácela nepravidelně, uhradila žalobkyni částku , částka, . Úvěr měla splácet v 60. týdenních splátkách po , částka, . První splátka byla splatná dne , datum, . Žalobkyně při poskytnutí úvěru vyšla z toho, že žalovaná dosahuje čistého měsíčního příjmu , částka, a má náklady na bydlení ve výši , částka, nájemné +, částka, energie. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , včetně výpisu z poštovního archu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky ve lhůtě do 7 dnů.

4. Jak se podává z výpisu z insolvenčního rejstříku, pak vůči žalované bylo vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna dne , datum, ve , hodin, hodin, dne , datum, byl prohlášen úpadek žalované spojený s povolením oddlužení. Žalobkyně svou pohledávku za žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, v tomto insolvenčním řízení uplatnila, přihláška je vedena pod označením , Anonymizováno, . Jak bylo zjištěno z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované a zároveň žalovanou osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů k jejíž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu.

5. Podle ustanovení § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“ či „i. z.“) jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých v oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.

6. Podle § 414 odst. 2 i. z. osvobození podle odst. 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se při insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

7. Podle § 414 odst. 3 i. z. osvobození podle odst. 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníků pro tyto pohledávky právo postihu.

8. Podle § 414 odst. 4 i. z. při osvobození dlužníka podle odst. 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku, zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170) se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

9. Osvobození dlužníka od placení shora citovaných pohledávek se vztahuje také na nezajištěné pohledávky, které nebyly nezajištěnými věřiteli vůbec uplatněny přihláškou pohledávku, ač tito věřitelé tak učinit mohli a měli, byly přihlášeny po uplynutí propadné lhůty dané insolvenčním soudem v jeho rozhodnutí dle § 136 odst. 2, písm. d tj. přihláška pohledávky byla odmítnuta pro opožděnost, nebyly přihlášeny řádně, tj. přihláška pohledávky byla odmítnuta dle § 185 pro svou neúplnost i při zachování postupu podle § 188 odst. 2, byly řádně přihlášeny, ovšem byly věřitelem vzaty zpět (§ 184), byly řádně přihlášeny, ale účast věřitele byla insolvenčním soudem ukončena dle § 186 a byly řádně přihlášeny, ovšem byly řádně a úspěšně popřeny insolvenčním správcem nebo dlužníkem (§ 410). Pokud zajištěný věřitel svou zajištěnou pohledávku v insolvenčním řízení řádně a včas neuplatní, bude se osvobození dlužníka od povinností plnit neohrazené části závazků, vztahovat i na zajištěnou pohledávku, včetně zajištění. Osvobození udělené dlužníkovi insolvenčním soudem, se vztahuje také na závazky dlužníka vůči osobám, které ručily za závazky dlužníka, plnily za dlužníka z titulu tohoto zajištění a nyní mají vůči dlužníkovi pohledávku z titulu následného regresu.

10. Rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 i. z., jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům, ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat. Ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka. Vedle jazykového a systematického výkladu ustanovení § 414 insolvenčního zákona lze výše uvedené podpořit též poukazem na ustanovení § 183 insolvenčního zákona, kdyby úprava obsažená v § 414 odst. 3 insolvenčního zákona měla vést k osvobození ručitelů a jiných osob zajišťují svým majetkem pohledávky vůči dlužníku od placení pohledávek dlužníkovým věřitelům pak by bylo na místě se ptát po logice úpravy, která až do skončení insolvenčního řízení (u oddlužení, dokud insolvenční soud nevydá rozhodnutí, jímž vezme na vědomí splnění oddlužení – § 413 i. z.) dovoluje věřitelům (ve shodě s argumentací obsaženou v důvodové zprávě k insolvenčnímu zákonu) domáhat se vůči těmto osobám uspokojení své pohledávky bez ohledu na probíhající insolvenční řízení. Ostatně logiku by v těchto souvislostech postrádala i úprava vlastního procesu osvobození dlužníka od placení zbytku neohrazených pohledávek (odehrávající se mimochodem až po skončení insolvenčního řízení), jež by osvobození osob uvedených v § 414 odst. 3 insolvenčního zákona činila závislým na návrhu dlužníka (srov. § 414 odst. 1 větu druhou insolvenčního zákona). Přitom celý institut oddlužení směřuje k vypořádání majetkových poměrů dlužníka s jeho věřiteli, závazky (dluhy), jiných osob (těch, jež věřitelům za splnění závazku odpovídají společně a nerozdílně s dlužníkem a těch, které svým majetkem zajišťují pohledávky věřitelů vůči dlužníků) předmětem vypořádání při oddlužení nejsou, (uvedený institut k vypořádání těchto závazků – dluhů nesměřuje). Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka odplacení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům, ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, ).

11. Přiznané osvobození od placení pohledávek se netýká pouze peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce uložené dlužníkům v trestním řízení pro úmyslný trestný čin pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti (§ 416 odst. 1) nebo nových dluhů dlužníka, pokud vznikly v průběhu oddlužení, pohledávky věřitelů, jichž se osvobození týká nezanikají jen jejich splnění nelze dlužníků pro přiznané osvobození vymoci. Dlužník nemá povinnost je plnit (stávají se naturální obligací). Zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zůstává zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku, zpeněžení tohoto majetku (míra uspokojení po skončení oddlužení tak nemusí odpovídat celé výši zajištěné pohledávky); pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují, podle § 170 (úroky, úroky z prodlení), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

12. Pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat v soudním či jiném řízení, již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat. Pohledávka má povahu naturální obligace. Ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka. Takto nastavené účinky přiznaného osvobození jsou též ve shodě s úpravou obsaženou v ustanovení § 417 insolvenčního zákona již insolvenčnímu soudu dovoluje za stanovených podmínek přiznané osvobození dlužníka odejmout, aniž by bylo nutné řešit specifické důsledky, jež by odejmutí osvobození mělo na již „zaniklé“ neuhrazené části pohledávek. Odejmutím osvobození se tak „pouze“ obnovuje soudní či jiná vymahatelnost takových pohledávek.

13. Účinky pravomocného osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (§ 414 odst. 1 i. z.) se vztahují na náhradovou pohledávku soudního exekutora i pro ten případ, že tato pohledávka nebyla do insolvenčního řízení přihlášena (§ 414 odst. 2 i. z.). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, před právní mocí rozhodnutí, kterým soud přizná účastníku občanského soudního řízení nárok na náhradu nákladů řízení (před okamžikem vzniku nároku na náhradu nákladů řízení), nelze takový nárok přihlásit do insolvenčního řízení ani jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky, na příslušenství pohledávky, která nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vydaného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení.

14. Na základě provedeného dokazování a zjištěných skutečností soudu nezbylo než žalobu zamítnout, neboť pohledávka žalobkyně se stala naturální obligací, když žalovaná byla v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Jedná se i o případ pohledávky žalobkyně v tomto řízení. Žalobkyně svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásila, byla vedena pod označením , Anonymizováno, . Její pohledávka vůči žalované nezanikla, nelze ji však žalobkyni přiznat v civilním řízení s poukazem na ustanovení § 414 insolvenčního zákona, neboť žalovaná byla pravomocně osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Soudu proto nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

15. S ohledem na to, že žalovaná měla ve věci plný úspěch, má dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z jízdného žalované z místa bydliště , Jméno žalované B, do Litoměřic a zpět veřejnou hromadnou dopravou, jak bylo zjištěno z údajů na internetu, délka trasy je přibližně 135–145 km (, Jméno žalované B, u Lokte – , adresa, horní n.). Podle aktuálního tarifu ČD pro tuto kilometrickou vzdálenost vychází plné jednorázové jízdné dospělého bez slev na , částka, . Tedy žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši , částka, (2 x , částka, ).

16. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. když soud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty splatnosti či plnění ve splátkách.