8 C 115/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudci ve věci žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem v obec a číslo, část obce, ulice a číslo, zastoupené JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem se sídlem v obec a číslo, část obce, ulice a číslo, proti žalovanému celé jméno žalovaného, narozenému datum, trvale bytem v obec, ulice a číslo, o zaplacení 22 924,52 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. srpna 2022, č. j. 8 C 115/2022-35,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku I., jíž bylo rozhodnuto o povinnosti k zaplacení úroku z prodlení z částek 29 590 Kč a 9 290 Kč za období od datum do zaplacení, mění tak, že výše tohoto úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení trvá, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., na nákladech řízení před soudem prvního stupně 9 569,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., na nákladech odvolacího řízení 3 274,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení celkem 38 880 Kč, z čehož činí jistina 22 924,52 Kč, s úrokem z prodlení z částky 29 590 za období od datum do datum v kapitalizované výši 26 254,80 Kč a za období od datum ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení trvá, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a z částky 9 290 za období od datum do datum v kapitalizované výši 7 481,95 Kč a za období od datum ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení trvá, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Výslovně přitom uvedla, že v období od datum do datum činí takto určená výše úroků z prodlení 7,25 % (což odpovídá odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti známé skutečnosti, že ke dni datum i datum činila výše repo sazby stanovené Českou národní bankou 0,25 %).

2. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 38 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 590 Kč od datum do zaplacení a z částky 9 290 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 26 254,80 Kč a 7 481,95 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a v téže lhůtě k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení v částce 12 869,50 Kč (výrok II.).

3. Při svém rozhodnutí soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným byly dne datum a dne datum uzavřeny dvě smlouvy o půjčce, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částky 20 000 Kč a 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvách zavázal uhradit půjčené částky a dalších 13 920 Kč a 6 960 Kč, a to vždy v 53 týdenních splátkách; poslední splátka podle první uvedené smlouvy měla být uhrazena datum, podle druhé pak datum. Žalovaný však uhradil pouze 4 330 Kč a 7 670 Kč. Sedmidenní lhůta po úhradě poslední splátky uplynula u první uvedené smlouvy dnem datum a u druhé dne datum Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky z uvedených smluv postoupeny žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalovanému.

4. Po právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu podle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“) dospěl okresní soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o půjčce, na jejichž základě žalovaný obdržel částky 20 000 Kč a 10 000 Kč, které měl vrátit spolu s dalšími 13 920 Kč a 6 960 Kč (které, jak plyne z citace § 658 odst. 1 obč. zák., okresní soud posuzoval jako platně sjednané úroky) vždy v 53 - týdenních splátkách. Žalobce tak měl podle smluv zaplatit celkem 50 880 Kč (20 000 + 10 000 + 13 920 + 6 960). Jelikož však zaplatil jen 12 000 Kč (4 330 Kč a 7 670 Kč), shledal okresní soud důvodným žalobní požadavek na zaplacení 38 880 Kč (50 880 – 12 000). Přiznání úroku z prodlení okresní soud odůvodnil tím, že jej přiznává za období požadované žalobkyní, tj. od datum z částky 29 590 Kč (20 000 Kč + 13 920 – 4 330) a od datum z částky 9 290 Kč (10 000 + 6 960 – 7 670). Výši přiznaných úroků z prodlení okresní soud odůvodnil lakonickým konstatováním, že se jedná o úroky z prodlení„ zákonné“, aniž však uvedl, podle jakého„ zákona“ jejich výši určil, jakož i to, proč v období od datum do datum překročil žalobní návrh, pokud jde výši úroků, když přiznány byly úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně (1,25 + 7), přičemž od datum až do datum, tedy včetně prvního dne druhého pololetí roku 2021, byla výše repo sazby stanovené Českou národní bankou nižší než 1,25 %. Teprve od datum převýšil žalobkyní požadovaný úrok z prodlení přiznaných 8,25 % ročně, když k tomuto datu již činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,75 % a následně dále (a to až do vydání tohoto rozhodnutí odvolacího soudu) jen rostla.

5. Výrok o nákladech řízení co do jeho základu okresní soud s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) odůvodnil tím, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná (aniž vysvětlil, proč považuje žalobkyni za úspěšnou i v té části výroku ve věci samé, jíž žalobkyni – za období od datum – přiznal nižší úroky z prodlení, než požadovala). Pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení, uvedl okresní soud, že tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 556 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 38 880 Kč, sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, z částky 2 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci a z částky 1 330 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 350 Kč, tj. ve výši 1 963,50 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla toliko té části výroku ve věci samé, jíž bylo rozhodnuto o úrocích z prodlení za období od datum do zaplacení, domáhajíc se jeho změny tak, že za toto období bude žalobkyni přiznán úrok z prodlení v souladu s výše (v odst. 1 tohoto odůvodnění) citovaným žalobním návrhem. Namítala, že výši úroku z prodlení je třeba určit podle právní úpravy platné v období, kdy došlo k prodlení dlužníka, přičemž v daném případě se žalovaný dostal do prodlení s plněním svých povinností dne datum, respektive dne datum, nikoli dne datum. Kapitalizovaný a běžící úrok z prodlení je stále stejným úrokem z prodlení a žalovaný se nedostal do prodlení s plněním téhož dluhu dvakrát.

7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

8. Přestože odvolatelka v odvolání uvedené odvolací důvody podřadila pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) až g) o. s. ř., podle jeho obsahu je jako odvolací důvod uplatněno pouze nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, a tedy odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Proti skutkovým závěrům, k nimž dospěl okresní soud, jak již byly svrchu (v odst. 3. tohoto odůvodnění) shrnuty, žalobkyně ničeho nenamítá, ani s nimi nepolemizuje, rovněž tak nenamítá žádnou konkrétní vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávnost napadené části výroku rozsudku okresního soudu ve věci samé.

9. Protože tedy odvolání bylo – posuzováno podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.) – podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci, v odvolacím řízení nebylo třeba provádět šetření ani dokazování a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žalobkyně výslovně a u žalovaného, který se k výzvě odvolacího soudu nevyjádřil, se podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. předpokládá, že proti takovému postupu odvolacího soudu nemá námitky), rozhodl o něm odvolací soud, aniž k jeho projednání nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo, podle § 212, 212a o. s. ř., a to pouze v mezích, ve kterých se odvolatelka domáhala jeho přezkumu, tedy v té části jeho výroku ve věci samé (výroku I.), jíž bylo rozhodnuto o úrocích z prodlení za období od datum do zaplacení. V ostatních částech výroku ve věci samé, jimiž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 880 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 26 254,80 Kč a 7 481,95 Kč, odvoláním nenapadených a na napadeném výroku nezávislých, zůstává tímto rozhodnutím odvolacího soudu přezkoumávaný rozsudek nedotčen. Odvolání přitom odvolací soud shledal důvodným.

11. Z obsahu spisu nevyplývá žádná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; žádná takováto konkrétní procesní vada, jak již bylo výše uvedeno, ostatně ani nebyla odvolatelkou namítána.

12. Spolehlivou oporu v okresním soudem provedených důkazech mají jeho skutková zjištění, jak již byla shora (v odst. 3 tohoto odůvodnění) shrnuta. Jak již bylo uvedeno, ani v projednávaném odvolání žalobkyně závěr okresního soudu o skutkovém stavu nezpochybňuje, proto i odvolací soud z něho při svém rozhodnutí vycházel.

13. Nesprávným však shledal odvolací právní posouzení zjištěného skutkového stavu, pokud jde o určení výše úroků z prodlení.

14. Především je třeba konstatovat, že v občanském soudním řízení sporném platí zásada dispoziční, z níž plyne, že soud je – s výjimkami v zákoně uvedenými – vázán návrhem účastníků. V případě úroku z prodlení se přitom nejedná o případ, pro který by byla výjimka z této zásady zákonem stanovena, neboť nejde o případ, kdy by z právního předpisu vyplýval určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, který by ve smyslu § 153 o. s. ř. opravňoval soud k překročení návrhu účastníků, nebo přisouzení něčeho jiného nebo více, než čeho se domáhají. Je sice pravdou, že výše úroků z prodlení je upravena hmotněprávními předpisy, jak budou níže citovány. Tato úprava však neznamená, že úroky z prodlení mohou být věřiteli, jehož dlužník je v prodlení, soudem„ vnuceny“ proti jeho vůli. Takovýto výklad by byl v příkrém rozporu se zásadou autonomie vůle účastníků soukromoprávních vztahů. Na úrocích z prodlení lze proto ve sporném řízení sporném žalobci přiznat nejvýše tolik, kolik účastník požaduje; jeho návrh překročit nelze. Jestliže tedy žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení trvá, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, přičemž za období prodlení od datum do datum takto určená výše úroku z prodlení činila 7,25 % ročně a v období datum do datum pak 7,50 % ročně, avšak okresní soud za celé období od datum přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, pak za období od datum do datum překročil žalobkynin návrh o 1 % ročně a za období od datum do datum o 0,75 % ročně. Již z tohoto důvodu je rozsudek okresního soudu v jeho přezkoumávané části věcně nesprávný. Nesprávně však určil okresní soud výši sazby úroku z prodlení i za období následující od datum, za něž žalobkyni naopak přiznal méně, než kolik požadovala a na kolik má po právu nárok.

15. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“, nebo zák. číslo Sb.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 citovaného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Podle § 3081 o. z. tento zákon nabývá účinnosti dnem datum.

17. V daném případě jde o právní poměr ze závazkového právního vztahu založeného smlouvami o půjčce. Nejedná se tedy o právní poměr týkající se práv osobních rodinných, nebo věcných, a tedy ani o právní poměr na který by dopadala úprava působnosti zákona č. 89/2012 Sb. založená jeho § číslo odst.

2. Obě smlouvy o půjčce, z nichž je požadováno plnění v této věci, byly uzavřeny před datum. I sjednané lhůty ke splacení půjček a jejich příslušenství (úroků) skončily před uvedeným datem. I právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení, které vzešlo z porušení smluvního závazku žalovaného splatit půjčku včas, vzniklo již okamžikem prodlení, tedy opět před datum. Právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení se proto podle citovaného ustanovení § 3028 odst. 1, 3 o. z. řídí právními předpisy účinnými do datum.

18. Podle § 517 odst. 1 věty prvé obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. podle odst. 2 téhož ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

19. V daném případě bylo plnění žalobou požadované částky sjednáno ve splátkách výše uvedených. Dluh se tak stával splatným postupně v období od uzavření každé z posuzovaných smluv o půjčce do datum respektive do datum. Pro posouzení toho, co je předmětem tohoto odvolacího řízení, tj. otázky výše úroků z prodlení, je rozhodné, že u všech jednotlivých dílčích plnění (splátek), které ve svém souhrnu tvoří žalobkyni přiznanou částku 38 880 Kč, nastala splatnost v období mezi datum, kdy byla uzavřena v pořadí první smlouva o půjčce, a datum kdy byla splatná poslední splátka podle v pořadí druhé uzavřené smlouvy o půjčce. Do prodlení se zaplacením první splátky se tak žalovaný nedostal přede dnem datum, přičemž prvním dnem prodlení se zaplacením poslední sjednané splátky bylo datum; počínaje od tohoto data tudíž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení z celé žalobou požadované částky 38 880 Kč.

20. Prováděcím předpisem podle výše citovaného ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. bylo od datum, a tedy i v době uzavření v tomto řízení posuzovaných smluv o půjčce, nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nař. vl. číslo Sb., které bylo následně, pokud jde o jeho § 1 stanovící výši úroků z prodlení, novelizováno jednak nařízením vlády č. 33/2010 Sb. s účinností od datum, podle jehož čl. II. výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí dosavadními právními předpisy a dále pak nařízením vlády č. 180/2013 Sb. s účinností od. datum, podle jehož čl. II. bodu 1. výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí dosavadními právními předpisy.

21. Z citovaných přechodných ustanovení tudíž plyne, že výši úroků z prodlení je třeba v daném případě posuzovat podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., které bylo účinné od 28. 4. 2005 do datum, tedy v období, kdy nastal první den prodlení žalovaného se zaplacením každé z jednotlivých splátek sjednaných v obou posuzovaných smlouvách o půjčce.

22. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

23. Takto stanovená výše úroku z prodlení platí až do zaplacení celé žalobou požadované částky, neboť, jak plyne z výše citovaných intertemporálních ustanovení, pozdější změny právní úpravy výše úroků z prodlení se ve vztahu k úrokům z prodlení, k němuž došlo před účinnosti předpisů, které je zavedly, neuplatní.

24. Z vyložených důvodů odvolací soud odvolání vyhověl a rozsudek okresního soudu v napadené části jeho výroku ve věci samé podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. Vzhledem k , byť jen částečné, změně výroku napadeného rozsudku ve věci samé neobstojí ani jeho nákladový výrok, a proto musel odvolací soud za použití § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu (tj. nově) rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V něm byla po změně provedené odvolacím soudem plně úspěšnou žalobkyně, neboť jejímu žalobnímu návrhu bylo v plném rozsahu vyhověno, proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů řízení účelně vynaložených před soudem prvního stupně ve výši 9 569,50 Kč Tyto náklady tvoří soudní poplatek a náklady právního zastoupení. Pokud jde o soudní poplatek, ten byl sice zaplacen v částce 1 556 Kč, nebyl však vyměřen správně. Jak plyne z žaloby, z žalobou požadované částky tvoří jistinu pouze 22 924,52 Kč (17 446,93 + 5 477,59 Kč), zbytek požadované částky má povahu příslušenství této pohledávky, tj. úroku, jakožto úplaty za poskytnutí peněz, byť byl ve smlouvě označován jako„ souhrnný poplatek“; takto, tj. jako úrok, byl tento dílčí nárok i okresním soudem posouzen (vizte výše v odst. 4. tohoto odůvodnění). Cena příslušenství předmětu řízení přitom tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení (§ 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), tak tomu však v řízení před soudem prvního stupně (na rozdíl od řízení odvolacího) nebylo. Počítáno z této částky pak soudní poplatek činí 918 Kč (položka 2 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích). Pouze tuto částku je možno považovat za účelně vynaložený náklad na zaplacení soudního poplatku. příjmení na okresním soudu (§ 3 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), aby rozhodl o vrácení přeplatku (§ 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Účelně vynaložené náklady právního zastoupení pak tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 22 924 Kč (i zde platí, že při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok; srov. § 8 odst. 1 a. t.) ve výši 3 x 300 Kč za 3 úkony právní služby učiněné do podáním žaloby včetně (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. a. t. za použití § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t., 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 1 písm. a) a. t., mimosmluvní odměna ve výši 2,5 x 2 020 Kč za úkony učiněné po podání žaloby (2 x účast u jednání a jednoduché vyjádření k obraně žalovaného) dle § 14b odst. 3 a. t. ve spojení s § 7 bodem 5. a. t. za použití § 11 odst. 1 písm. g), odst. 2, 3 a. t., 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedené odměny a náhrad ve výši 1 501,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

26. I v odvolacím řízení byla plně úspěšnou účastnicí žalobkyně, a proto jí přísluší podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady ve výši 3 274,80 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení. Jelikož bylo předmětem odvolacího řízení pouze příslušenství pohledávky – úrok z prodlení požadovaný jako opětující se plnění na dobu neurčitou (do zaplacení dlužné částky, o němž se neví, kdy k němu dojde) stanoví se tarifní hodnota pětinásobkem ročního plnění (§ 8 odst. 1 věta druhá, odst. 2 a. t.). Žalobkyně se přitom domáhala takové změny napadené části výroku ve věci samé, podle níž měla být výše úroku z prodlení – stanovená napadeným rozhodnutím ve výši 8,25 % ročně z částky 38 880 Kč (29 590 + 9 290) – závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné vždy pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentní bodů, a tedy na okolnostech do budoucna neznámých. Tarifní hodnotu proto odvolací soud stanovil následujícím způsobem: Ke dni učinění jediného úkonu právní služby ve věci samé, který žalobkyně učinila za odvolacího řízení – podání odvolání, tj. ke dni datum, činil žalobkyní požadovaný úrok z prodlení 14 % z téže částky ročně (ku dni datum činila repo sazba obec národní banky 7 %). Předmětem odvolacího řízení tak v době, kdy byl úkon právní služby, za nějž odměna náleží, proveden – nad rámec úroku z prodlení přiznaného již okresním soudem – dalších 5,75 % ročně z částky 38 880 Kč. Vycházeje z této sazby pak pětinásobek ročního plnění činí 11 178 Kč (38 880 x 5,75 % x 5). Tuto částku proto vzal odvolací soud za tarifní hodnotu a z ní vypočtená odměna dle 7 bodu 5. a. t. za použití § 14b odst. 3 a. t. činí 1 580 Kč (Částku 11 178 Kč vzal odvolací soud i za základ výše uvedeného soudního poplatku za odvolání vyměřeného dle položky 1 bodu 1. písm. a) za použití položky 22 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků; srov. § 6 odst. 1 větu druhou, odst. 3 větu druhou zákona o soudních poplatcích). Spolu s touto odměnou náleží žalobkyni i paušální náhrada hotových výdajů jejího advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady, a tedy ve výši 394,80 (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V části týkající se výroku o nákladech řízení však proti němu dovolání přípustné není (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.