8 C 193/2019

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudci v právní věci žalobkyně; právnická osoba , IČO , se sídlem adresa žalobkyně , zastoupené advokátkou JUDr. jméno příjmení , se sídlem adresa proti; žalovaným; 1. jméno celé jméno žalovaného , narozenému dne datum , bytem adresa žalovaného , zastoupenému advokátem Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa , 2. celé jméno žalované , narozené dne datum , bytem adresa žalované , zastoupené advokátkou JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph. D., se sídlem adresa , o zaplacení 247 731,65 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a o odvolání prvního žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 8 C 193/2019-124 ze dne 21. 10. 2022 ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 8 C 193/2019-128 ze dne 4. 11. 2022,

I. Řízení proti druhé žalované se do částky 123 866 Kč zastavuje.

II. Odvolání žalobkyně do výroku II. rozsudku okresního soudu se odmítá.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění tak, že žaloba o zaplacení částky 123 865,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 247 731,65 Kč od [datum] do zaplacení se proti druhé žalované zamítá; ve výrocích II. a III. se rozsudek okresního soudu potvrzuje, a to ve výroku II. v tom správném znění, že první žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 123 865,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od [datum] do zaplacení.

IV. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění potud, že částka náhrady nákladů řízení činí pouze 91 798 Kč, a ve výroku V. se mění potud, že částka náhrady nákladů řízení činí pouze 69 536 Kč, jinak se v těchto výrocích potvrzuje.

V. První žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady tohoto odvolacího řízení 20 388,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky v [obec a číslo].

VI. Žalobkyně je povinna nahradit druhé žalované náklady tohoto odvolacího řízení 10 050 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph. D., advokátky v [obec a číslo].

VII. Žalobkyni se vrací soudní poplatek z odvolání ve výši 4 955 Kč. V záhlaví uvedeným rozsudkem (v pořadí třetím v této věci) okresní soud ve výroku I. zamítl vůči druhé žalované (dále jen„ žalovaná“) žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po obou žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 247 731,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, ve výroku II. uložil prvnímu žalovanému (dále jen„ žalovaný“) povinnost zaplatit žalobkyni částku 123 866 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od [datum] do zaplacení, přičemž ve výroku III. stanovil lhůtu k plnění podle výroku II. v měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje prvním celým měsícem po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek, ve výroku IV. pak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 111 509 Kč a ve výroku V. uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 85 231 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala celkové žalované částky 247 731,65 Kč s příslušenstvím jako nároku vzniklého ze smlouvy o dílo, která byla podle žalobních tvrzení ústně uzavřena mezi účastníky dne [datum]. V průběhu řízení žalovaný podáním ze dne [datum] uznal žalovanou částku jako svůj dluh co do důvodu i výše a žádal o možnost uhrazení dlužné částky v měsíčních splátkách po 5000 Kč. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když podle svého vyjádření žádnou smlouvu o dílo se žalobkyní neuzavřela, žalobou uplatněný nárok neuznala. Okresní soud vzhledem k uznání dluhu ze strany žalovaného rozhodl dne [datum] částečným rozsudkem pro uznání č. j. [číslo jednací], jímž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 123 866 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od [datum] do zaplacení a lhůtu k plnění této povinnosti stanovil v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje prvním měsícem po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek; rozsudek nabyl právní moci dne 31. 12. 2019. Rozsudek č. j. [číslo jednací] ze dne 4. 6. 2021, kterým okresní soud žalobu proti žalované v rozsahu jedné poloviny celkové žalované částky zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení, odvolací soud usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 4. 2022 zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Po jednání dne [datum] vyhlásil okresní soud napadený rozsudek dne [datum] Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky budovy [adresa] v obci [obec] se stejnými podíly, žalovaný podal žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přičemž po žalované požaduje vypořádání investic, jež se shodují s investicemi, jejichž zaplacení požaduje žalobkyně v tomto řízení po žalovaných. Žalovaný je společníkem a jednatelem žalobkyně, přípisem ze dne [datum] svůj závazek ze smlouvy o dílo tak, jak je uvedeno v žalobě, vůči žalobkyni co do důvodu a výše uznal. Žalovaná pak s žalobou nesouhlasila, poukazovala na to, že se žalobkyní smlouvu o dílo neuzavřela, neobdržela žádnou dokumentaci ani kalkulaci. Okresní soud poté, co ve vztahu žalovaného a žalobkyně rozhodl rozsudkem (resp. dvěma rozsudky, vždy o části žalovaného nároku) pro uznání, žalobu ve vztahu k žalované zamítl. Podle jeho závěru nebylo v řízení prokázáno, že žalovaná o uzavřené smlouvě o dílo věděla či se na jejím uzavření jakkoliv podílela; žalobkyně nepředložila žádný důkaz, kterým by tvrzení o uzavření smlouvy prokázala. Nelze tak dovodit ani z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], která v této věci figurovala pouze jako administrativní pracovnice, ani z uznání dluhu žalovaným, které tuto skutečnost samo o sobě neprokazuje. Žalobkyně tak platné uzavření smlouvy o dílo s žalovanou, tedy ani existenci žalovaného nároku, neprokázala, neunesla tedy důkazní břemeno, ačkoliv byla okresním soudem v tomto směru poučena; důsledkem těchto závěrů je tak ve vztahu k žalované zamítavé rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle úspěchu jednotlivých účastníků ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 140 odst. 1 a § 91 odst. 1 o. s. ř. Lhůty ke splnění uložených povinností stanovil okresní soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti všem výrokům uvedeného rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítala, že se okresní soud omezil pouze na výslech svědkyně [celé jméno svědkyně], ostatní žalobkyní navržené důkazy zamítl, navíc došel k odlišným skutkovým závěrům, než z provedených důkazů vyplývají. Věc rovněž nesprávně právně posoudil. Nevypořádal se s námitkou žalobkyně ohledně skutečnosti, že v době vzniku závazku byli žalovaní manželé a jednalo by se tak, byla-li by smlouva uzavřena jen jedním z manželů, o společný závazek ve smyslu § 710 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Závěr okresního soudu o možnosti svědkyně [celé jméno svědkyně] sjednat smlouvu za žalobkyni, když nebyla předložena plná moc, opomíjí ustanovení § 166 o. z. o zastoupení právnické osoby jejím zaměstnancem. Okresní soud se také nijak nezabýval otázkou případného bezdůvodného obohacení, kdy není vázán právním hodnocením žalobkyně; pokud by došel k závěru, že smlouva nebyla uzavřena, došlo k plnění bez právního důvodu (provedení díla nebylo rozporováno), požadavek na zaplacení tak měl okresní soud posoudit jako požadavek na bezdůvodné obohacení. Řízení je tak postiženo vadami, které odůvodňují žalobkyní navrhované rozhodnutí. V doplnění odvolání ze dne [datum] žalobkyně sdělila, že žalovaný jí uhradil jistinu, která jí byla přiznána rozsudkem č. j. 8 C 193/2019-30 ze dne 10. 12. 2019. Vzhledem k uhrazení části žalovaného nároku proto žalobkyně ve vztahu k žalované vzala žalobu v rozsahu částky 123 866 Kč zpět. Proti výrokům I., II. a IV. napadeného rozsudku podal odvolání tak žalovaný, který se domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítal, že okresní soud ve svých závěrech nezhodnotil, že žalovaní spolu žili v jedné domácnosti, žalovaná tak o provedených pracích věděla, navíc se okresní soud nijak nevypořádal se skutečností, že žalovaná bezhotovostně zaslala žalovanému částku 200 000 Kč s poznámkou„ [obec]“. Odvolatel poukázal rovněž na ustanovení § 1127 o. z., podle něhož z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Při jednání, které krajský soud jako soud odvolací nařídil k přezkoumání napadeného rozsudku včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, jehož závěry má za správné. Nezpochybnila, že na domě žalovaných byly nějaké práce prováděny (s tím také souvisí zaplacení v řízení zmíněné částky žalovanému), nebyl však prokázán jejich rozsah ani kdo je prováděl, byly prováděny jednotlivými OSVČ včetně žalovaného v letech 2016 [číslo], fakturovány ale byly až v roce 2019, kdy vztahy žalovaných již byly napjaté. Žalovaná také upozornila na provázanost vztahů žalovaného jako OSVČ, jednatele žalobkyně a tehdejšího manžela žalované, kdy ji neustále zaplavuje řadou žalob. Při přezkumu napadeného rozsudku vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění okresního soudu, která má za dostatečná a správná. Vzal je proto za základ svého rozhodování; v tomto směru odkazuje na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby podáním žalobkyně ze dne [datum] odvolací soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení proti žalované v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Odvolání žalobkyně směřovalo proti všem výrokům napadeného rozsudku. Odvolání může podat ten z účastníků, jehož návrhu nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, nebo kterému byla způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. K tomu, aby účastníku svědčilo oprávnění podat odvolání, je třeba, aby mu rozhodnutím soudu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní (srov. [příjmení], [příjmení] a kol., Občanský soudní řád - komentář, C. H. Beck, 1. vydání, 2009, str. [číslo]). V daném případě výrokem II. napadeného rozsudku bylo žalobě (částečně) vyhověno, odvolací soud tak neshledal u tohoto výroku na straně odvolatelky subjektivní legitimaci k podání odvolání. Postupem podle § 218 písm. b) o. s. ř. proto odvolání žalobkyně do výroku II. napadeného rozsudku odmítl. Změna výroku I. napadeného rozsudku vychází ze skutečnosti, že řízení proti žalované bylo částečně zastaveno. Odvolací soud proto změnil zamítavé rozhodnutí okresního soudu tak, aby výše zamítnuté částky korespondovala s předmětem řízení proti žalované, jak odpovídá situaci po částečném zastavení řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k žalované pak stojí na závěrech, které v této věci přijal okresní soud. Shodně s okresním soudem má odvolací soud za to, že uzavření smlouvy o dílo tak, jak je tvrzeno v žalobě, prokázáno nebylo, resp. nebyla prokázána skutečnost, že by takovou smlouvu uzavřela žalovaná. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný„ svůj“ dluh v tomto řízení co do důvodu i výše uznal. Na důvody zamítavého rozhodnutí v napadeném rozsudku může odvolací soud rovněž odkázat. V řízení nebylo postaveno najisto, že žalovaná se na tvrzeném uzavření smlouvy o dílo se žalobkyní jakkoliv podílela nebo o ní alespoň věděla. Uzavření smlouvy nelze dovozovat ani z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně]; z její výpovědi vyplývá, že se (mezi ní, žalovaným, žalovanou a panem [příjmení]) mělo domlouvat provedení nějakých prací, přičemž svědkyně to zapsala do počítače na základě sdělení žalovaného, práce pak prováděli zaměstnanci žalovaného. Bez významu zcela jistě není skutečnost, že žalovaný je společníkem žalobkyně a jejím jediným jednatelem. V situaci, kdy práce, které měly být údajně předmětem smlouvy o dílo, prováděli zaměstnanci žalovaného, je obtížně vysvětlitelné, že je žalovaným vyfakturovala žalobkyně, která se domáhá zaplacení ceny díla. Skutečnost, na kterou ve svém odvolání rovněž poukazuje žalovaný, a to že okresní soud se nevypořádal s tím, že žalovaná zaslala žalovanému částku 200 000 Kč s poznámkou„ [obec]“, tak může poukazovat i na to, že práce na domě žalovaných zajišťoval žalovaný a žalovaná jako spoluvlastník domu se na těchto pracích finančně podílela. Ve prospěch tvrzení žalobkyně nesvědčí ani skutečnost, že práce, které podle žalobních tvrzení měly být prováděny od [datum] do [datum], byly žalobkyní vyfakturovány až dne [datum], nedlouho předtím, než byla (dne [datum]) žalovaným podána žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem žalovaných, a to pozemku parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec], jehož součástí je stavba budovy [adresa] v obci [obec] Odvolací soud tak ve shodě s okresním soudem uzavřel, že žalobkyně ani přes poučení podle § 118a o. s. ř. neprokázala svá tvrzení o uzavření smlouvy o dílo a o existenci žalovaného nároku. Nebylo-li tedy prokázáno uzavření smlouvy o dílo tak, jak je tvrzeno v žalobě, a není-li ani postaveno najisto, že žalobkyně skutečně provedla tvrzené práce, nelze žalobní požadavek posuzovat ani z hlediska namítaného bezdůvodného obohacení. Okresnímu soudu tak nezbylo, než žalobu proti žalované z těchto důvodů zamítnout. Změna výroku I. napadeného rozsudku odvolacím soudem, jak shora vyloženo, tak„ pouze“ reaguje na částečné zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalované, jinak je v zásadě faktickým potvrzením zamítavého rozhodnutí okresního soudu ohledně nároku žalobkyně proti žalované. Žalovaní mají v tomto řízení ve smyslu § 91 odst. 1 o. s. ř. postavení samostatných společníků, každý z nich tedy v řízení jedná sám za sebe. Jestliže žalovaný uznal co do důvodu i výše žalovaný nárok, vztahují se důsledky uznání pouze na něj. Pokud tedy okresní soud rozhodl částečným rozsudkem pro uznání č. j. [číslo jednací] ze dne 10. 12. 2019 tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 123 866 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od [datum] do zaplacení a výrokem II. napadeného rozsudku rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni (další) částku 123 866 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od [datum] do zaplacení jako druhou polovinu žalovaného nároku, rozhodl ve smyslu § 153a o. s. ř. správně podle tohoto uznání. Odvolací soud proto vyhovující výrok II. napadeného rozsudku (se současným upřesněním výše rozsudkem přiznané částky tak, aby nebyla překročena celková žalovaná částka 247 731,65 Kč) spolu s výrokem III. o měsíčních splátkách dluhu jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. U odvolání žalovaného nebyl odvolací soud uplatněnými odvolacími důvody vázán (srov. ustanovení § 205b o. s. ř.), když vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž mělo být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, nebyly žalovaným namítány ani odvolacím osudem zjištěny. S částečnou změnou napadeného rozsudku ve věci samé je spojeno rozhodování odvolacího soudu o náhradě nákladů prvostupňového řízení. Ve vztahu žalobkyně a žalovaného byla ve věci úspěšná žalobkyně, které tak náleží náhrada vynaložených nákladů. Při určení výše náhrady vycházel odvolací soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále advokátní tarif, příp. AT). Před okresním soudem činily náklady žalobkyně celkem 91 798 Kč (mimosmluvní odměna za 4,5 úkonu právní služby po 9 300 Kč podle § 7 AT - převzetí a příprava, účast při jednání dne [datum], dne [datum] a dne [datum], námitka podjatosti - při tarifní hodnotě 247 731,65 Kč, mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby 6 060 Kč podle § 7 AT - odvolání proti rozsudku ze dne [datum] při tarifní hodnotě 123 866 Kč, náhrada za promeškaný čas 4 650 Kč podle § 14 odst. 2 AT, 6x náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, 21 % DPH v částce 11 416 Kč, zaplacené soudní poplatky ve výši 12 390 Kč, 6 197 Kč a 7 435 Kč). Náhradu za předžalobní výzvu a za podání žaloby odvolací soud, rozdílně od okresního soudu v napadeném rozsudku, žalobkyni nepřiznal, když z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně nebyla v době zaslání výzvy a v době podání žaloby zastoupena. Naopak přiznal žalobkyni náhradu mimosmluvní odměny za 0,5 úkonu právní služby - podání námitky podjatosti, a (místo mimosmluvní odměny za účast při jednání dne [datum], jak rozhodl okresní soud) náhradu promeškaného času podle § 14 odst. 2 AT za účast při jednání dne [datum], které se nekonalo. Ve vztahu žalobkyně a žalované pak byla ve věci úspěšná žalovaná, které tak rovněž náleží náhrada vynaložených nákladů. Před okresním soudem činily náklady žalované celkem 69 536 Kč (mimosmluvní odměna za 5 úkonů právní služby po 9 300 Kč podle § 7 AT - převzetí a příprava, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], dne [datum] a dne [datum] - při tarifní hodnotě 247 731,65 Kč, náhrada za promeškaný čas 4 650 Kč podle § 14 odst. 2 AT, 5 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč za 12 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT, náhrada cestovních výdajů v celkové výši 3 617,60 Kč za celkem 560 km os. automobilem 4 x [obec] - [obec] a zpět, 21 % DPH v částce 12 068,20 Kč). Takto úkony právní služby a náhrady zástupkyně žalované vyplývají z obsahu spisu; pokud okresní soud v napadeném rozsudku uvedl (bez bližší specifikace) sedm úkonů právní služby, v obsahu spisu tento počet nemá oporu. Stejně jako u žalobkyně přiznal odvolací soud žalované za účast při jednání dne [datum], které se nekonalo, náhradu promeškaného času podle § 14 odst. 2 AT. Ze shora vyložených důvodů odvolací soud rozhodl analogicky podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve výrocích IV. a V. napadený rozsudek ve výši náhrady nákladů řízení změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku; jinak tyto výroky jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný, je proto povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 20 388,50 Kč (mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby 9 300 Kč - odvolání - při tarifní hodnotě 247 731,65 Kč, mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby 6 060 Kč - účast při odvolacím jednání dne [datum] - při tarifní hodnotě 123 865,65 Kč, 2 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 290 Kč za cestu vlakem [obec] - [obec] a zpět k odvolacímu jednání při nedoložení jiného způsobu dopravy, náhrada za promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč, 21 % DPH v částce 3 538,50 Kč). V odvolacím řízení úspěšné žalované je žalobkyně povinna nahradit náklady řízení ve výši 10 050 Kč (mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby 6 060 Kč - účast na odvolacím jednání dne [datum] - při tarifní hodnotě 123 865,65 Kč, když řízení bylo částečně zastaveno před zahájením odvolacího jednání, náhrada hotových výdajů 300 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 1 546 Kč za celkem 180 km os. automobilem Praha - [obec] a zpět k odvolacímu jednání dne [datum], náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč, 21 % DPH v částce 1 744 Kč). O vrácení části soudního poplatku z odvolání ve výši 4 955 Kč žalobkyni rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 10 odst. 3 a § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně zaplatila soudní poplatek z odvolání ve výši 12 390 Kč a řízení bylo částečně zastaveno před prvním odvolacím jednáním. Bude dále na okresním soudu, aby v rámci své příslušnosti (§ 3 zákona o soudních poplatcích) rozhodl o případném doplacení soudního poplatku žalovaným za řízení před odvolacím soudem v situaci, kdy jeho odvolání směřovalo rovněž do výroku I. napadeného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby proti žalované v celém rozsahu, přičemž žalovaný k výzvě okresního soudu zaplatil soudní poplatek ve výši 6 193 Kč, kdy základ procentního poplatku odpovídá ceně předmětu řízení v rozsahu jedné poloviny.