8 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 57 632 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně po žalované požaduje uhradit částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, pohledávku ve výši , částka, , úrok ve výši 78,58 % p. a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 12 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne , datum, a na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši , částka, . K vyplacení úvěru žalované došlo dne , datum, . Žalovaná se zavázala uhradit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,58 % ročně a splácet úvěr v 48měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2025. Žalobkyně uvedla, že žalovaná z dlužné částky ničeho neuhradila. Jelikož se dostala žalovaná do prodlení s úhradou, došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně kromě jistiny úvěru požaduje smluvní pokutu, úrok, smluvní pokutu, náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalované. Žalobkyně uvedla, že žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy a dále uvedla, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, k věci samé se nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů, a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná akceptovala (podepsala) návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána , částka, s úrokem ve výši 78,58 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaná zaplatit celkově , částka, , výše splátky byla sjednána , částka, měsíčně. Z oznámení vyplynulo, že žalobkyně schválila úvěr pro žalovaného.

4. Žalobkyně doložila výpis z účtu, z něhož je patrno, že na účet žalované byla dne , datum, zaslána částka , částka, .

5. Z listiny nazvané „Karta klienta“ soud zjistil, že žalovaná neuhradila žádnou z předepsaných splátek, přičemž dluh k , datum, činil , částka, .

6. Z listiny označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Z této listiny se podává, že žalovaná měla ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši , částka, . Z této listiny pak vyplývá, že má žalovaná celkové měsíční výdaje , částka, (z toho bydlení , částka, měsíčně). Žalobkyně z daného vyhodnotila, že žalovaná má volné zdroje ve výši , částka, .

7. Z potvrzení z banky vyplývá, že žalované byla dne , datum, na její účet připsána platba od společnosti , právnická osoba, . ve výši , částka, a od téže společnosti byla na účet připsána dne , datum, platba ve výši , částka, .

8. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, a dále , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovanou, že neuhradil splátky č. , hodnota, , 2 a 3 a vyzvala žalovanou, aby uhradila svůj dluh spolu se smluvními pokutami a upozornila ji na možnost zesplatnění celého dluhu.

9. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou z , datum, .

10. Z ostatních listinných důkazů nebyli zjištěny žádné relevantní skutečnosti, proto se nimi soud podrobně nezabýval.

11. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalované jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).

12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. , hodnota, a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

19. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

20. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Po provedené dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče tak, jak bylo uvedeno výše. Žalobkyně vycházela ze situace, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem , částka, (což bylo doloženo výpisem z banky). Vycházela pak z předpokladu, že žalovaná hradí , částka, za bydlení, dále vycházel z částky , částka, jako životní minimum, které by mělo žalované stačit na celý měsíc na jídlo, dopravu léky apod, přičemž rezerva byla ve výši , částka, . Podle názoru soudu závěry žalobkyně, že žalovaná je schopna měsíčně hradit částku , částka, je nesprávný. Pokud by měla žalovaná náhlé vyšší výdaje jako například nákup obuvi oblečení a léky, už by se dostal do problémů s hrazením sjednané splátky. Žalobkyně navíc i přes poučení nedoložila žádné důkazy, z nichž vyplývají konkrétní měsíční výdaje žalované. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a žalobkyně nedostála zákonné povinnosti. Kdyby si žalobkyně vyžádala od žalované výpisy z účtu, tak by mohla ověřit jaké má žalovaná nejen příjmy ale i výdaje. Žalobkyně se spokojila pouze s ověřením příjmu žalované, což je dle soudu nedostačující.

22. Žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí , částka, , neboť žalovaná z částky, kterou jí zaslala žalobkyně, ničeho neuhradila.

23. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.

24. Ohledně zákonných úroků, tak z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Toto ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

25. Ustanovení § 87 lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 42,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,14 % a úspěchu žalované v rozsahu 28,86 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

27. K otázce úspěšnosti v řízení soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle něhož je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

28. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

29. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.