8 C 228/2017

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalované o: nahrazení projevu vůle <b>I. Nahrazuje se projev vůle žalované s uzavřením této dohody:</b> [země] – [název žalované] [IČO] [ulice a číslo], [obec a číslo], Dále jen povinná osoba a [název žalobkyně] [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ oprávněná osoba“) uzavírají podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 177/2013 Sb. (dále jen„ zákon č. 428/2012 Sb.“), tuto <b>Dohodu o vydání majetku</b> čl.

I. Česká republika je vlastníkem níže uvedené nemovitosti, se kterým je povinná osoba příslušná hospodařit, a to pozemku: <b>[parcelní číslo], k. ú. [obec] u [obec], ost. pl., ost. komunikace o výměře [výměra]</b> (dále také jen„ vydávaný majetek“). čl.

II. Vydávaný majetek přešel do vlastnictví státu způsobem uvedeným v ust. § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Vydávaný majetek splňuje předpoklady podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. čl.

III. Oprávněná osoba je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb. a podala včas a řádně výzvu k vydání vydávaného majetku. čl.

IV. Touto dohodou povinná osoba vydává do vlastnictví oprávněné osoby vydávaný majetek specifikovaný v čl. I. této dohody a oprávněná osoba jej přijímá do svého vlastnictví. čl.

V. Tato dohoda se řídí právním řádem České republiky, a to zákonem č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Vlastnické právo k vydávanému majetku nabývá oprávněná osoba vkladem do katastru nemovitostí. Souhlas povinné osoby s touto dohodou nahrazuje ve smyslu ust. § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb., pravomocný rozsudek soudu. <b>II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 15 565,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 6. 2017 domáhal schválení dohody v souladu s § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnosti, dále jen ZMV, mimo jiné k pozemku: [parcelní číslo], k. ú. [obec] u [obec], ost. pl., ost. komunikace o výměře [výměra], dále jen sporný pozemek. Žalobkyně uvedla, že uplatnila jako oprávněná osoba nárok výzvou k vydání majetku č.j. 7011/2013, ze dne 10. 12. 2013, která byla původnímu vlastníku nemovitosti [anonymizováno 6 slov], dále jen původní vlastník, doručena dne 27. 12. 2013. Vzhledem k tomu, že původní vlastník neuzavřel se žalobkyní žádnou dohodu, zahájila žalobkyně správní řízení. Ve správním řízení, jehož předmětem bylo vydání pozemku [parcelní číslo], rozhodl [státní instituce] [anonymizována dvě slova], rozhodnutím sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací] [číslo], ze dne 7. 10. 2015, tak, že návrh žalobkyně na vydání uvedeného pozemku zamítl, neboť pozemkový úřad seznal, že se nejedná o zemědělskou nemovitost. Žalobkyně má za nesporné, že byla ke dni 25. 2. 1948 vlastníkem výše uvedených nemovitých věcí, uplatnila řádně svůj nárok dle ZMV a zahájila správní řízení. Dále se domnívá, že osvědčila veškeré tvrzené skutečnosti, a to jak ve výzvě, tak ve správním řízení a i v této žalobě, a je tedy oprávněnou osobou ve smyslu ZMV. Žalobkyně má tedy za to, že zde není žádná překážka bránící vydání jejího historického knihovního majetku. Předmětný pozemek přešel z vlastnictví žalobkyně do vlastnictví státu v rozhodném období ve smyslu ust. § 5 písm. a) ZMV odnětím věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, resp. zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, a žalobkyně dostatečným způsobem osvědčila spáchání majetkové křivdy. Ze všech shora uvedených skutečností vyplývá, že žalobkyně splnila veškeré podmínky požadované ZMV pro uzavření dohody o vydání jiného než zemědělského majetku. Původní vlastník ani žalovaný však s žalobkyní takovou dohodu do dnešního dne neuzavřel. Žalobkyně dále uvedla, že sporný pozemek náležel do původního majetku žalobkyně jakožto oprávněné osoby, a tvořil funkční provozně ekonomickou složku farního hospodářského celku, přičemž tyto nemovité věci zabezpečovaly její provoz. Žalobkyni je známa interpretace funkční souvislosti vytvořená judikaturou vyšších soudů. Žalobkyně však v této souvislosti podotýká, že jednotlivé složky (druhy) funkční souvislosti není možné bez dalšího opomíjet a vykládat izolovaně. Ač například souvislost územní nemůže dle názoru vyšších soudů založit sama o sobě funkční souvislost tak, jak ji chápe ZMV, nelze právě ani blízkému (sousednímu) polohovému uspořádání nemovitých věcí dle názoru žalobkyně upřít racionální základ. V opačném případě by byl zcela popřen účel zákona, kterým má být napravování majetkových křivd, k nimž došlo v rámci předchozího režimu. Žalobkyně rovněž podotýká, že splnění funkční souvislosti by mělo být vykládáno individuálně s přihlédnutím k okolnostem toho kterého případu. Podmínky funkční souvislost by tak neměly být posuzovány natolik restriktivně, aby tam, kde by jinak vydání nemovitých věcí bylo nade vši pochybnost spravedlivé a žádoucí, by takovému postupu bránil nedostatek splnění ryze formálních podmínek. Sporný pozemek tvoří funkční celek se všemi nemovitostmi, které žalobkyně vlastní, a které jí již byly vydány. Pozemek [parcelní číslo] je jedinou přístupovou cestou k pozemku [parcelní číslo], který je ve vlastnictví žalobkyně, neboť z ostatních pozemků žalobkyně nemá přístup tak, aby mohla pozemek obhospodařovat, sousední pozemek [parcelní číslo] je sice ve vlastnictví žalobkyně a nachází se v bezprostřední návaznosti na pozemek [anonymizováno] nicméně tento pozemek je zarostlý lesem a nelze přes něj obhospodařovat pozemek [parcelní číslo]. Další pozemky, které obklopují pozemek [číslo] to pozemky p. [číslo] jsou ve vlastnictví cizí osoby odlišné od žalobkyně, a to pana [jméno] [příjmení]. Žalovaný pozemek [adresa] nevyužívá, tento pozemek není součástí nějakého funkčního celku žalované. Tím, že by byl vydán, by nebylo dotčeno právo žalovaného, ani jiný veřejný zájem. Zajištění užívání tohoto pozemku smluvními instituty, jak navrhuje žalovaný, podle žalobkyně proto nepřipadá v úvahu. S ohledem na shora uváděné skutečnosti má žalobkyně za to, že byly splněny veškeré podmínky pro nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením dohody o vydání nemovitých věcí.

2. Žalovaný s návrhem na uzavření smlouvy ke spornému pozemku nesouhlasil, k věci sdělil, že nesouhlasí s názorem žalobkyně, že přes pozemek [parcelní číslo] vede jediná přístupová cesta na pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Z ortofotomapy a katastrální mapy sporné oblasti lze usoudit, že pozemek [parcelní číslo] je přístupný i přes pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], které se rovněž nachází ve vlastnictví žalobkyně, a který je přístupný z komunikace [číslo] popř. z druhé strany z komunikace [číslo] pozemek [parcelní číslo] tak nepředstavuje jedinou ani nutnou přístupovou variantu k pozemkům ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, a to sp. zn. 28Cdo 380/2019, 28Cdo 1492/2018 z níž vyplývá, že lze přístup k pozemkům zajistit prostřednictvím smluvních institutů tak, aby byla zachována funkčnost celku. Oddělením sporného pozemku by ekonomická hodnota pozemků žalobkyně nebyla podstatně snížena, proto podle žalované není důvod k jeho vydání, když žalovaný primárně nespatřuje splnění podmínky funkční souvislosti. Z těchto důvodů navrhují zamítnutí žaloby. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 8. 7. 2020 navíc namítal, že na sporném pozemku je umístěna nezpevněná komunikace, která je vedena jako účelová komunikace a proto nelze tento pozemek vydat.

3. Soud se zabýval včasností podání žaloby. Žaloba byla podána 20. 6. 2017, výzva k vydání byla doručena předchůdci žalovanému dne 27. 12. 2013, tudíž lhůta ve smyslu § 10 odst. 4 ZMV byla zachována (6 měsíců plus tři roky).

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) ZMV, předmětný majetek představuje původní majetek registrované církve a náboženské společnosti ve smyslu § 2 písm. a) ZMV. Rovněž nebylo sporu o tom, že došlo k majetkové křivdě v rozhodném období ve smyslu § 5 písm. a) ZMV, a to postupem dle zákona č. 46/1948 Sb. Vzhledem k tomu, že výše uváděné skutečnosti byly mezi účastníky nesporné a tyto byly rovněž prokázány v řízení před [státní instituce] [anonymizována dvě slova], nebylo třeba, aby soud k těmto skutečnostem prováděl dokazování.

5. Mezi účastníky bylo sporu ohledně charakteru pozemku, tedy zda je splněna funkční souvislost definovanou v § 7 ZMV.

6. Z rozhodnutí [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] a z rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že úřad zamítl návrh na vydání sporných pozemků z důvodu, že se jedná o nezemědělské pozemky.

7. Z místního šetření a dále z katastrálních map, výpisů z LV a ortofotomap soud zjistil tyto skutečnosti: Pozemek p. [číslo] se nachází těsně u silniční komunikace v obci [obec] u [obec], vede přes něj jediná přístupová cesta na pozemek parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalobkyně a je částečně zatravněn a částečně pokryt náletovými dřevinami. Pozemek navazuje na pozemek p. [číslo] kdy s ním v podstatě splývá, neboť jeho část je obhospodařována stejným způsobem jako na pozemek p. [číslo] při místním šetření byl pozemek z větší části zatravněn. Pozemek má tvar tzv. kosy a ze dvou stran lemuje pozemek parc. [číslo]. Dále bylo zjištěno, že ostatní pozemky ve vlastnictví žalobce, jenž přilehají k pozemku [parcelní číslo] jsou zalesněné, kopcovité a přístup přes tyto pozemky k žalobcovu pozemku za účelem obhospodařování (vjezd zemědělskou technikou) je nemožný.

8. Z listiny označené jako Žádost o vyjádření ze dne 16. 7. 2018 bylo zjištěno, že obec Žitenice sdělila žalovanému, že pozemková parcela [parcelní číslo] k. ú. [obec] u [obec] je vedena v pasportu jako účelová komunikace.

9. Z listiny označené jako Žádost o poskytnutí informace ze dne 1. 9. 2020 vyplývá, že pozemek [parcelní číslo] k. ú. [obec] u [obec] již není veden v pasportu jako účelová komunikace, z pasportu byl vyřazen vzhledem k minimálnímu využití. Dále bylo zjištěno, že tento pozemek je jako komunikace využíván minimálně, pouze občas pro přístup k pozemkům [číslo], a [číslo], které však mají přístup i z komunikace [parcelní číslo] k. ú. [obec] u [obec].

10. Z výpisu z LV a z ortofotomap vyplývá, že pozemky, které obklopují pozemek [číslo] to pozemky p. [číslo] jsou ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. <i>11. § 1 ZMV, uvádí, že tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem1) církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu 2) (dále jen„ registrované církve a náboženské společnosti“), v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 (dále jen„ rozhodné období“) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.</i> <i>12. Podle § 9 odst. 4 ZMV zjistí-li pozemkový úřad, že uzavřená dohoda se netýká zemědělské nemovitosti, žádost o její schválení zamítne. V takovém případě se postupuje podle § 10 odst. 3.</i> <i>13. Podle § 10 ZMV odst. 4 nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci podle odstavce 2 nebo podle § 11, může se oprávněná osoba obrátit ve lhůtě 3 let na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle povinné osoby, jinak její nárok zanikne. Lhůta pro podání návrhu podle věty první počíná běžet marným uplynutím lhůty 6 měsíců stanovené v odstavci 2 nebo v § 11.</i> <i>14. Podle § 7 odst. ZMV povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.</i> 15. ZMV pojem funkční souvislosti nedefinuje. Okresní soud při definovaní pojmu funkční souvislosti vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2546/2017 a sp. zn. 28 Cdo 4170/2017. Funkční souvislost představuje takový vztah dvou věcí, kdy jedna věc v podstatě umožňuje druhé plnit její funkci. Ve vztahu funkční souvislosti je ekonomická a užitná hodnota jedné věci oddělením od druhé věci podstatně snížena. Může se jednat jak o vztah oboustranné závislosti, kdy ani jedna z věcí nemůže samostatně plnit řádně svou funkci, tak o vztah jednostranné závislosti, kdy jedna věc může plnit svou funkci samostatně, zatímco druhá nikoli.

16. Soud po provedeném dokazování má za to, že v daném případě je splněn zákonný požadavek funkční souvislosti sporného pozemku, tak jak uvádí zákon a judikatura. Pozemek [parcelní číslo] je jedinou přístupovou cestou k pozemku ve vlastnictví žalobce a to k pozemku p. [číslo] je přes jeho část zajišťována jeho obslužnost, s pozemkem [číslo] tvoří jeden hospodářský i přírodní celek. Bylo zjištěno, že sporný pozemek již není v pasportu obce veden jako účelová komunikace a jako účelová komunikace není využíván. Tvrzení žalovaného, že má žalobce k pozemku [parcelní číslo] přístup z jiných pozemků se při místním šetření, z ortofotomap ani z LV nepotvrdilo. Soud k tomu připomíná, že při zkoumání funkční souvislosti je nutno přihlédnout k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci. Je nepochybné, že žalovaný ani nikdo jiný sporný pozemek nevyužívá, pozemek nemá pro žalovaného žádnou funkci ani užití. Navíc sporný pozemek je z části zemědělsky obhospodařován právě žalobkyní. Vydání pozemku je podle názoru soudu v souladu jednak s ekonomickou a rovněž s biologickou funkcí pozemku, který tvoří s pozemkem [parcelní číslo] jeden celek a podle názoru soudu by tomu tak mělo zůstat i v rámci vlastnických vztahů. Řešení, které navrhoval žalovaný, že by se vydání pozemku nahradilo smluvními instituty, je podle soudu v rozporu se smyslem zákona č. 428/2012 Sb. Hodnota a funkce sporného pozemku a pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobkyně bez jejich spojení je značně snížena. K otázce funkční souvislosti soud rovněž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 112/2018. V tomto rozhodnutí upřesnil Nejvyšší soud pojem funkční souvislosti v tom smyslu, že funkční souvislost vydávaných nemovitostí ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. může vyplývat ze skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití, a to především s ohledem na jejich hospodářskou podobu nebo jejich přírodní ráz, což pouze odvozeně může souviset i s jejich vzájemnou polohou v území; z ekonomického hlediska se tato souvztažnost může projevovat či v minulosti projevovala zpravidla tím, že jedna nemovitost je předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je bez druhé nemovitosti ztížené nebo nemožné, a oddělením jedné věci od druhé je jejich ekonomická a užitná hodnota podstatně snížena.

17. Dané závěry jsou pak aplikovatelné i pro posouzení funkční souvislosti v dané věci a lze je aplikovat na soudem zjištěný skutkový stav.

18. Ze všech uvedených důvodu, jelikož byly splněny všechny ostatní podmínky stanovené v ZMV soud žalobě vyhověl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 565,44 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., odměna za tři úkony právní služby po 2 500 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas za cestu z [obec] do [obec] a zpět, celkem 8 x 100 Kč, tj. 800 Kč, náhrada za promeškaný čas za cestu z [obec] do [obec] u [obec] a zpět, celkem 8 x 100 Kč, tj. 800 Kč, náhrada cestovních výdajů za cestu z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem Mercedes – [příjmení], [registrační značka], celkem 336 km prům. spotřeba nafty 4,6 l na 100 km, celkem 1 411 Kč, náhrada cestovních výdajů za cestu z [obec] do [obec] u [obec] a zpět osobním automobilem Mercedes – [příjmení], [registrační značka], počet km celkem 346, prům. spotřeba nafty 4,6 l na 100 km, celkem 1 453 Kč, a DPH 21%.

20. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.