8 C 240/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 272 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 272 250 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 272 250 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 71 221,60 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 272 250 Kč s příslušenstvím, z titulu objednávky, kterou učinila u žalované [právnická osoba] [právnická osoba] Předmětem objednávky bylo 500 000 kusů plastových spon respirátorů za cenu 0,45 Kč/za 1 kus bez DPH. Za provedenou službu žalobkyně vystavila žalované fakturu č. 2021 na uvedenou částku s datem splatnosti [datum]. Žalovaná však ničeho nezaplatila. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k zaplacení, naposledy výzvou ze dne [datum], kterou zaslala žalované do datové schránky. Žalobkyně se proto v řízení kromě částky představující hodnotu nezaplacené objednávky domáhala i zákonného úroku z prodlení z celé částky ode dne [datum], náhrady nákladů na spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náhrady nákladů soudního řízení.

2. Žalobkyně ve své replice uvedla, že nárok žalované na zaplacení škody ani částečně neuznává, neboť jej žalovaná uplatňuje čistě tendenčně s cílem vyhnout se plnění vzniklého závazku vůči žalobkyni. Žalobkyně rozporuje objednávku speciální formy u předchůdkyně žalované. Předchůdkyně žalované si neobjednala zhotovení a dodání formy, ale pouze výrobu a dodání konečných výrobků (tj. plastových spon). Spony žalobkyně dodávala předchůdkyni žalované na základě dílčích objednávek v průběhu roku 2020. K výrobě formy došlo pouze za účelem realizace výroby spon – jednalo se o vzorovou vstřikovací formu, dle které byly následně spony objednané předchůdkyní žalobkyně vyrobeny. Výroba formy tak byla nákladem žalobkyně v rámci realizované zakázky. V rámci zakázky – výroby spon – byla výroba formy jako náklad naúčtována, a to ve výši 108 000 Kč. Tato částka ale nepředstavuje prodejní cenu formy jako takové. O této skutečnosti byla předchůdkyně žalované informována. Tento náklad na zavedení výroby byl předchůdkyni žalované vystaven fakturou č. [rok] za„ Zavedení výroby spon respirátoru“. Pokud by předchůdkyně žalované měla zájem o zhotovení formy, k níž by jí svědčilo vlastnické právo, musela by se žalobkyní uzavřít separátní smlouvu o dílo. Cena za zhotovení formy by však byla vyšší. Není proto pravdou, že měla žalobkyně po dokončení spolupráce formu předchůdkyni žalované předat. K předání komponentů formy (tvárníku a tvárnice) žalobkyně přistoupila pouze za účelem urychlení úhrady dluhu, kterého se domáhá v tomto řízení. [příjmení] formy (rám) měla žalobkyně v úmyslu předat pouze za předpokladu, že žalovaná uhradí za zhotovení formy odpovídající cenu. Žalobkyně také dále namítla, že pohledávka žalované je nejen fiktivní, ale také není způsobilá k jednostrannému započtení, neboť se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou, jejíž započtení zákon vylučuje. V souvislosti s tím odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020. Z výše uvedených důvodů žalobkyně trvá na svém žalobním návrhu.

3. Žalovaná uvedla, že původní věřitel – [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalované“), si u žalobkyně v roce 2022 objednal na zakázku speciální formu pro výrobu spon (plastových výlisků) sloužících pro uchycení pružinek na bocích respirátorů. Kupní cena za formu byla stanovena na 108 900 Kč vč. DPH, přičemž po uhrazení částky měla přejít do vlastnictví předchůdkyně žalované. K předání mělo dojít po ukončení vzájemné spolupráce. Žalobkyně žalované za objednávku vystavila zálohovou fakturu č. Z9 2020 ze dne [datum] a následně fakturu ze dne [datum], kdy obě byly předchůdkyní žalované uhrazeny. Předchůdkyně žalované poté neúspěšně vyzývala žalobkyni k vydání formy, ta nakonec dodána byla, ale nekompletní. Zbylé komponenty formy žalobkyně nedodala. Předchůdkyni žalované tak vznikla škoda spočívající v nákladech na výrobu nové formy, kterou k zabezpečení výroby nezbytně potřebovala. Předchůdkyně žalované následně škodu vyčíslila na 300 000 Kč a vyzvala žalobkyni k její úhradě dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně však na tuto výzvu ničeho nezaplatila. Předchůdkyně žalované postoupila na žalovanou tuto pohledávku i s příslušenstvím dne [datum] na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že tímto ve smyslu § 98 zákona č. 89/2012 Sb. započítává svou pohledávku na zaplacení náhrady škody vůči nároku uplatněnému žalobkyní v její žalobě. Žalovaná proto soudu navrhla zamítnutí žaloby.

4. Strany považují za nesporné, že žalovaná učinila objednávku u žalobkyně na uvedený počet plastových spon respirátorů, tyto spony byly dodány a byla za ně žalobkyní žalované vystavena faktura. Strany nečinily v řízení sporným, že k úhradě pohledávky žalobkyně za tuto pohledávku ze strany žalované nedošlo.

5. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou společností smlouvu, kterou se první jmenovaná zavázala postoupit žalované pohledávku, kterou má vůči žalobkyni jako dlužníku, a kterou představuje náhrada škody ve výši 300 000 Kč vč. příslušenství vzniklou na základě smlouvy o dodání speciální formy pro výrobu plastových výlisků, splatnou do [datum], přičemž žalovaná se zavázala za postoupení této pohledávky zaplatit úplatu sjednanou v samostatné dohodě.

6. Ze zálohové faktury č. [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] vystavené žalobkyní bylo zjištěno, že předmětem fakturace je položka„ záloha forma 50% x 90 tis. + 21% DPH“ a to na částku 54 450 Kč. Z faktury č. [rok] ze dne [datum] vystavené žalobkyní pak bylo zjištěno, že jejím předmětem je položka„ [příjmení]“ na částku 108 900 Kč, po odečtení zálohy 54 450 Kč, tzn. celkem za 54 450 Kč. Obě faktury jsou vystaveny pro předchůdkyni žalované jako odběratele.

7. Z faktury č. [rok] ze dne [datum] vystavené žalobkyní bylo zjištěno, že předmětem fakturace je 527 000 spon (z toho 27 000 kusů jako reklamace) za celkovou částku 272 250 Kč, s datem splatnosti [datum], přičemž jako odběratel je uvedena žalovaná. Z listiny označené jako dodací list k faktuře č. 2021 ze dne [datum] pak vyplývá, že předmětem dodávky mezi žalobkyní a žalovanou bylo 527 000 kusů spon, převzetí spon je stvrzeno podpisem s datem [datum].

8. Z listiny označené jako„ odpověď na dopis ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že se jedná o dopis právního zástupce předchůdkyně žalované ze dne [datum], z něhož vyplývá, že předchůdkyně žalované žádala po žalobkyni uhrazení náhrady škody ve výši 300 000 Kč, neboť jí žalobkyně neoprávněně zadržela formu, jenž měla podle předchůdkyně žalované patřit po skončení výroby předchůdkyni žalované.

9. Z fotografií vzájemné internetové komunikace mezi zástupci žalobkyně (Ing. [jméno] [příjmení]) a zástupkyní předchůdkyně žalované [jméno] [příjmení]) z dubna 2020 vyplývá, že obchodní zástupkyně předchůdkyně žalované zjišťovala trvanlivost formy. Z jejich komunikace bylo zjištěno, že obchodní zástupkyni předchůdkyně žalované si byla vědoma, že forma není v jejich vlastnictví a že náklady na její údržbu a opravu jdou za žalobkyní.

10. Z listiny označené jako Smlouva o dílo (vývoj a výroba formy) bylo zjištěno, že se jedná o vzorovou smlouvu používanou žalobkyní, kterou používá, pokud si u ní zákazník objedná výrobu speciální formy.

11. Z předložených stažených informací z internetových stánek žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně inzeruje mj. výrobu vstřikovacích forem a dále servis forem, vlastní výroby i cizích.

12. Z fotografií vzájemné elektronické komunikace mezi zástupcem žalobkyně a zástupkyní žalované z počátku února 2021 vyplývá, že předmětem konverzace je domluva předání formy na výrobu spon, kterou zástupce žalobkyně podmiňuje zaplacením objednávky spon za částku 272 250 Kč, s čímž zástupkyně žalované nesouhlasí a požaduje jako první předání formy.

13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vyplývá, že právní zástupce žalobkyně žalovanou k tomuto dni před podání žaloby vyzval k zaplacení částky 272 250 Kč na základě objednávky 500 000 kusů spon, vč. úroku z prodlení z této částky a nákladů za zastupování advokátem, a to do [datum].

14. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

15. Žalobkyně dodala předchůdkyni žalované 500 000 kusů plastových spon respirátorů, za což měla předchůdkyně žalované zaplatit částku 272 250 Kč na základě vystavené faktury ze dne [datum], č. [rok], se splatností do [datum]. Spony žalovaná převzala v den vystavení faktury, tj. [datum]. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni nezaplatila, přestože k dodání předmětných spon ze strany žalobkyně došlo. Žalovaná se ve věci brání tím, že předchůdkyni žalované nebyla ze strany žalobkyně dodána forma na výrobu spon, kterou předchůdkyně žalované žalobkyni zaplatila za částku 108 900 Kč (na základě faktur č. [anonymizováno] [rok] a č. [rok]), přičemž kvůli nedodání formy vznikly předchůdkyni žalované dle jejího názoru prostoje ve výrobě, a tím i škoda, kterou vyčíslila na částku 300 000 Kč. Žalobkyni (prostřednictvím jejího právního zástupce) o vzniku škody informovala dopisem ze dne [datum], kde ji zároveň vyzvala k úhradě této částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla následně pohledávka předchůdkyně žalované na náhradu škody za žalobkyní převedena na žalovanou. Žalovaná jednostranně prohlásila, že s ohledem na její nárok na zaplacení škody ve výši 300 000 Kč tuto pohledávku za žalobkyní započítává za pohledávkou žalobkyně na úhradu částky 272 250 Kč za objednávku spon respirátorů. Žalobkyně se započtením nesouhlasila, neboť na jedné straně neuznává nárok na náhradu škody žalované, a zároveň má za to, že s ohledem na okolnosti se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou a tudíž nezpůsobilou k započtení.

16. Podle § 1982 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 tamtéž započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

17. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 tamtéž pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

18. Podle § 2079 občanského zákoníku, zákon č. 89/2012 Sb., dále jen o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

19. Strany označily za nesporný vzájemný závazek mezi žalobkyní a žalovanou, že žalobkyně dodá žalované 500 000 kusů spon a žalovaná se zavázala za toto zboží zaplatit částku 272 250 Kč. Stejně tak strany nerozporovaly, že žalovaná uvedenou částku žalobkyni nezaplatila, a to i přesto, že jí byla tato částka vyúčtována fakturou s datem splatnosti do [datum]. Soud se proto zabýval primárně tím, zda mohla žalovaná jednostranně započíst pohledávku ve výši 300 000 Kč za žalobkyní z titulu náhrady škody, resp. zda je taková pohledávka svou povahou vůbec k započtení způsobilá.

20. V souladu s ustanovením § 1982 odst. 1 o. z. může jedna ze stran prohlásit vůči druhé straně započtení vzájemných pohledávek, jakmile jí vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky vůči straně druhé, jestliže má vedle toho zároveň vůči ní i povinnost plnit svůj vlastní dluh. Podmínkou takového započtení je, že mezi oběma stranami existuje plnění stejného druhu, a že pohledávka, která má být započtena není tzv. nejistá nebo neurčitá. Podmínka plnění stejného druhu je v daném případě splněna, neboť v obou případech se jedná o pohledávky soukromoprávní, a to pohledávky peněžní a navíc ve stejné měně. Je tedy třeba vyřešit především otázku, zda je pohledávka žalované za žalobkyní z titulu náhrady škody pohledávkou, která je k takovému započtení způsobilá, tzn. není nejistá nebo neurčitá.

21. Předchůdkyně žalované vzniklou pohledávku žalobkyni oznámila dopisem, nicméně jednostranné započtení prohlásila až v rámci soudního řízení jako svoji procesní obranu. Tato pohledávka není žalovanou nikde konkrétně vyčíslena a specifikována, z provedeného dokazování pouze vyplývá, že předchůdkyně žalované žalobkyni sdělila, že se jedná o náhradu škody, která jí vznikla v souvislosti s prostoji ve výrobě v důsledku nedodání formy na výrobu spon. Žalobkyně nijak nerozporuje, že formu žalované nevydala, resp. nevydala ji kompletní, dle ní ale žalovaná žádný nárok na dodání předmětné formy neměla, neboť forma byla vyrobena pouze za účelem realizace objednávky plastových spon a jako taková měla zůstat ve vlastnictví žalobkyně. Náklady na výrobu formy byly součástí nákladů na realizaci zakázky – výroby a následného dodávání hotových spon žalované. Žalovaná soudu nepředložila jediný důkaz, z něhož by vyplývalo jednak porušení povinnosti žalobkyně a rovněž není patrno, jak žalovaná dospěla k částce 300 000 Kč, jenž má představovat náhradu škody.

22. Z předložených faktur vyplývá, že výrobu formy žalovaná skutečně žalobkyni zaplatila, a to v částce 108 900 Kč celkem, nicméně z těchto faktur nelze usuzovat nic o tom, k jakému plnění byla na základě úhrady částky žalobkyně zavázána (tedy zda se jednalo o objednávku formy nebo o úhradu nákladů v rámci zakázky, k jejíž realizaci bylo nutné formu zhotovit). Naopak ze vzájemné komunikace zástupců žalobkyně a předchůdkyně žalované vyplývá, že zástupkyně žalované si byla vědoma, že forma je ve vlastnictví žalobkyně, a že se proto nemusí starat o její servis a případné opravy. K předání formy žalobkyně přistoupila až v rámci snahy domoci se zaplacení pohledávky z titulu objednávky spon, jak je patrné i z předloženého záznamu elektronické komunikace mezi oběma stranami z února 2021, z něhož vyplývá, že předávání formy bylo řešeno až po realizaci objednávky a dodání zboží žalobkyní, tzn. v době, kdy už byla žalovaná se zaplacením za dodané spony v prodlení. Na tomto zjištění, které vyplývá z provedeného dokazování, by nic nezměnil ani žalovanou navrhovaný výslech paní [příjmení] ohledně samotného průběhu předání formy, proto byl pro nadbytečnost návrh na provedení jejího výslechu soudem zamítnut. Soud rovněž žalované neposkytl při jednání lhůtu k doplnění tvrzení a dodání důkazů, neboť žalovaná měla dostatek času, aby svoji tvrzenou pohledávku vůči žalobkyni doložila. K jednání soudu žalobkyně nepředložila jediný důkaz, z něhož by tvrzená pohledávka ve výši 300 000 Kč vyplývala.

23. Pohledávka žalované z titulu náhrady škody za nedodání formy žalobkyní se už proto na první pohled jeví jako ilikvidní, a to nejen proto, že ji žalobkyně neuznává - z provedeného dokazování nijak nevyplývá oprávněnost takového nároku žalované ani jeho výše, tzn. není to pohledávka, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat, resp. pohledávka, o níž by nebylo rozumných pochyb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5711/2017). Pohledávka žalobkyně, jejíhož zaplacení se žalobkyně touto cestou domáhá, je v porovnání s touto pohledávkou oběma stranami uznána co do existence i výše. Vzhledem k tomu, že smyslem institutu započtení je právě zánik vzájemných pohledávek, o nichž není větších pochyb, nikoli vyvolání následných sporů, nelze takto jednostranným započtením„ překlenout“ nejasnosti ohledně výše či existence započítávané pohledávky. Taková pohledávka je tzv. ilikvidní a jako taková není ke vzájemnému započtení způsobilá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020), Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že právě pohledávka žalované za žalobkyní takovou ilikvidní pohledávkou je, a tudíž není způsobilá k jednostrannému započtení vůči jednoznačně v řízení prokázané pohledávce žalobkyně.

24. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, neboť nárok žalobkyně na úhradu žalované částky byl v řízení prokázán, když se jedná o pohledávku z titulu kupní smlouvy podle § 2079 a násl. o.z. (pohledávka byla mezi účastníky navíc nesporná) a pohledávka žalované není v souladu s § 1987 odst. 1 o. z. způsobilá k započtení. Žalovaná se s úhradou částky žalobkyni ocitla dle § 1968 o. z. v prodlení, a žalobkyni byl proto dle § 1970 o. z. přiznán též zákonný úrok z prodlení ve výši v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky představující jistinu pohledávky (tedy 272 250 Kč), ode dne následujícího po dni její splatnosti, tj. [datum]. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně náhrady paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč v souladu s § 3 tamtéž.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 71 221,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 890 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 272 250 Kč sestávající z částky 9 420 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 441,62 Kč za 138 ujetých km v částce 1 041,62 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,4 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 041,62 Kč ve výši 10 508,74 Kč.

26. Podle § 149 odst. 1 je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

27. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozhodnutí byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.