8 C 245/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 3. 7. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru ze dne 31.5.2016. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 31.5.2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 3000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2.7.2016. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 3000 Kč. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalované.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila.

5. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně dne 16.12.2019 postoupila svou pohledávku za žalovanou žalobkyni a tuto skutečnost oznámila žalobkyni. Dále bylo zjištěno, že na účet žalované vedený u bankovního ústavu [bankovní ústav] [příjmení] byla dne 31.5.2016 zaslána od předchůdce žalobkyně částka 3000 Kč, což vyplývá i z dalších listin předložených žalobkyní.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne 31.5.2016 vyplývá, že bylo vyhotoveno znění smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou datovaným dnem 31.10.2016, kterým se věřitel zavazuje úvěrujícímu poskytnou finanční prostředky ve výši 3000 Kč na účet ve smlouvě uvedený ([bankovní účet]) smlouva není opatřena řádným podpisem žalované včetně všeobecných obchodního podmínek, z nichž vyplývá bližší úprava práv a povinností mezi poskytovatelem úvěru a dlužníkem, podmínky nejsou opatřeny řádným podpisem žalované.

8. Výzvou před podáním žaloby ze dne 22.1.2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.

9. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, vyhotovil smlouvu o úvěru mezi ním a žalovanou, kdy jsou sjednány podmínky poskytnutí úvěru ve výši 3000 Kč žalované, smlouva není opatřena řádným podpisem žalované. Předchůdce žalobkyně zaslal částku 3000 Kč dne 31.5.2016 na účet žalované. Žalobkyně uzavřela dne 16.12.2019 s právním předchůdcem smlouvu o postoupení pohledávek a tuto skutečnost oznámila žalované.

10. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud po zhodnocení provedených dospěl k následujícímu závěru:

15. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru včetně ujednání o poplatku za čerpání úvěru a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky.„ Smlouva o úvěru“ ze dne 31.5.2016 není opatřena popisem žalované, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah.

16. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když nebylo prokázáno, že by ji žalovaná podepsala elektronicky dle zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu a změně některých dalších zákonů.

17. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání smlouvy o úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

18. Soud má v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 3000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor předchůdce žalobkyně ve výši 3000 Kč bezdůvodně obohatila, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 3000 Kč žalované poskytl bez právního důvodu a ta na svůj dluh ničeho neuhradila. Soud proto uložil žalované, aby žalobkyni uhradila částku ve výši 3000 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

20. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.