8 C 263/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků <b>I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem následující smlouvu o bezúplatném převodu těchto nemovitých věcí (pozemků) ve vlastnictví státu:</b> <b>pozemek parcelní [číslo] o výměře [výměra],</b> <b>pozemek parcelní [číslo] o výměře [výměra],</b> <b>pozemek parcelní [číslo] o výměře [výměra],</b> <b>to vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] v k. ú. [obec], obci [obec] na [list vlastnictví]; a to v následujícím znění:</b> Smlouva o bezúplatném převodu pozemků uzavřená mezi: 1) [žalovaná] [anonymizována čtyři slova] se sídlem [adresa], [IČO] (dále jako„ Převodce“), a 2) [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce] (dále jako„ Nabyvatel“) I. [žalovaná] [anonymizována čtyři slova] jako převodce spravuje mimo jiné pozemky – parcelní [číslo] o výměře [výměra], – parcelní [číslo] o výměře [výměra], – parcelní [číslo] o výměře [výměra], to vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] v k. ú. [obec], obci [obec] na [list vlastnictví];

II. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod jiných pozemků z vlastnictví státu ve smyslu § 11a zákona o půdě.

III. Hodnota restitučního nároku, odvozeného od pozemků PK parc. [číslo] – výměra [výměra], pozemek PK parc. [číslo] – výměra [výměra], pozemek PK parc. [číslo] – výměra [výměra], pozemek PK parc. [číslo] – [výměra], zapsaných ke dni 12. 1. 1996 Katastrálním úřadem [okres] na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a k. ú. [část obce], které nelze podle zákona o půdě vydat, byla stanovena částkou 250 Kč za 1 m2. Zbytková hodnota nároku Nabyvatele činí dle evidence Převodce 3 720 773,24 Kč.

IV. Převodce převádí do vlastnictví nabyvatele nemovité věci dle čl. 1 této smlouvy a Nabyvatel je přijímá do svého vlastnictví. Vlastnické právo Nabyvatele vzniká vkladem do katastru nemovitostí.

VI. Tato smlouva se uzavírá jako bezúplatná. <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 57 715,64 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 10. 2020 se žalobce proti žalovanému domáhal vydání rozsudku, jímž by soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem v žalobním petitu přesně označenou smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“). Konkrétně se jedná o pozemek [parcelní číslo], pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] to vše zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], (dále jen„ sporné pozemky“). Podle žalobce jsou tyto pozemky vhodné k vydání, neboť zde není žádná zákonná překážka. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tím, že navrhované znění výroku rozsudku směřuje k uspokojení nároku žalobce na náhradu za pozemky nevydané v restituci, když rozhodnutím [žalovaná] [anonymizováno 7 slov] [územní celek] (dále jen„ Pozemkový úřad“) ze dne 13. 11. 2013 [číslo jednací] (dále jen„ rozhodnutí“) bylo o restitučních nárocích žalobce na vydání pozemků specifikovaných v uvedeném rozhodnutí Pozemkového úřadu rozhodnuto tak, že žalobce není vlastníkem specifikovaných pozemků a přísluší mu náhrada. Žalobce podal dne 27. 2. 2017 žalobu k Okresnímu soudu v Karlových Varech, kterou se vedle nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ním smlouvu o bezplatném převodu náhradních pozemků, domáhal také určení, že se Předmětné pozemky ocení jako pozemky stavební na území Hlavníhoměsta Prahy, tedy cenou 250 Kč za 1 m2 ve smyslu § 14 odst. 1, příloha č. Vyhlášky. Na základě této žaloby byla stavební charakter Předmětných pozemků pravomocně určen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. srpna 2018, č. j. 14 C 66/2017-357, který nabyl právní moci ve výroku I. a II. dne 15. 11. 2018, ve výroku III. dne 19.09.2018 a ve výroku IV. a V. dne 15.11.2018, a rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2018, č. j. 61 Co 239/2018-379, který nabyl právní moci dne 15. 11. 2018 a vykonatelnosti dne 20. 11. 2018, a potvrzen Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2019, č. j. 28 Cdo 346/2019-405, kterým bylo dovolání žalované proti rozhodnutí krajského soudu odmítnuto jako nepřípustné s odkazem na stabilní judikaturu českých soudů. Žalobce tedy vychází z pravomocného závěru všech výše uvedených soudů, které mu daly za pravdu, a má za to, že jeho restituční nárok se odvíjí od ceny Předmětných pozemků ve výši 250 Kč za 1 m2. Žalobce se snaží dosáhnout uspokojení svého nároku i účastí ve veřejných nabídkách. Dosahuje však uspokojení pouze částečného, a to zejména z důvodu nedostatečnosti těchto nabídek Žalobce stále disponuje restitučním nárokem v hodnotě 3 720 773,24 Kč. Žalobce tedy nežádá touto žalobou k převodu více, než činí jeho restituční nárok. V přímé souvislosti s jednáním žalované dosažení adekvátního uspokojení restitučního nároku žalobce trvá již od konce roku 1992, a stále není skončeno, neboť žalobce po soudním sporu popsaném výše disponuje nevyčerpaným restitučním nárokem ve výši více než 3,5 milionu Kč (za předpokladu úspěchu ve veřejné nabídce ze dne 6. 3. 2020); Liknavost žalované spočívá v dlouhodobé nedostatečnosti veřejných nabídek náhradních pozemků dle § 11a zákona o půdě, takže pro žalobce je nadále obtížné uspokojit restituční nárok pouze z těchto nabídek. Z toho důvodu žalobce v souladu se zásadou, že každý má střežit svá práva, navrhuje, aby byl jeho nárok uspokojen převedením konkrétních náhradních pozemků z vlastnictví žalovaného. Žalobce dále uvedl, že dne 12. 11. 1969 uzavřel jeho otec – právní předchůdce žalobce - s [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pozemků ve vlastnictví právního předchůdce žalobce, resp. pozemků dle PK p. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha (dále jen„ původní pozemky“), a to za účelem budoucí výstavby sídliště [část obce] – [část obce] [územní celek] [anonymizováno]. Kupní cena činila dle vyhl. č. 43/69 Sb. částku 31 284 Kč. Právní předchůdce žalobce dne 1. 6. 1974 zemřel bez zanechání závěti, žalobce jako jeho právní nástupce svůj restituční nárok uplatnil dne 23. 12. 1992 v souladu s § 9 odst. 1 zákona o půdě. Rozhodnutím Pozemkového úřadu bylo určeno, že právní předchůdce žalobce pozbyl původní pozemky na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, čímž naplnil restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě, vzhledem k zastavěnosti však není možné původní pozemky vydat a žalobci tedy přísluší náhrada - jiný pozemek převedený dle § 11a zákona o půdě., popř. finanční náhrada poskytnutá dle § 16 odst. 1 zákona o půdě.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 8. 12. 2020 shrnul svoji obranu proti žalobě a navrhl její zamítnutí v plném rozsahu s poukazem na to, že žalobce neprokázal liknavost a svévoli ze strany žalovaného, které jsou dle ustálené judikatury podmínkou pro to, aby se žalobce žalobou mohl domáhat převodu konkrétních pozemků mimo veřejnou nabídku. Podle žalovaného liknavost či svévoli je nutné spatřovat v přístupu, který by bezdůvodně a protizákonným způsobem oddaloval možnost uspokojení restitučního nároku konkrétního restituenta v konkrétním případě. Nedostatek veřejných nabídek je třeba od roku 2006 zkoumat v rámci celé ČR, nikoliv jen v okolí„ původní“ obce. Za liknavost či svévoli nelze považovat to, že žalovaný žalobci neučinil„ soukromou“ nabídku náhradních pozemků, když je tento postup podle zákona o půdě zcela vyloučen. Žalobce neprokázal dlouhodobou a marnou snahu získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách, ani liknavost či svévoli na straně žalovaného při uspokojení restitučního nároku žalobce. Žalovaný uvedl, že žalobce má možnost se přihlásit do veřejných nabídek, když žalovaný v jejich rámci nabízí i pozemky v [katastrální uzemí] prověřené dle § 6 zákona č. 503/2012 Sb. Žalovaný tedy nevidí důvod k tomu, aby se žalobce domáhal převodu sporných pozemků soudní cestou. Žalovaný původně uvedl, že k žalobcem požadovaným pozemkům nemá kompletní prověření dle § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu, nutné pro posouzení jejich převoditelnosti. Ve vyjádření ze dne 19. 2. 2021 žalovaný pak sdělil, že žalobcem požadované pozemky prověřil dle § 6 zákona č. 503/2012 Sb., přičemž u nich nebyly zjištěny překážky, které by bránily jejich vydání, pozemky byly přitom oceněny znalcem [titul]. [jméno] [příjmení] na celkovou hodnotu 718 524 Kč. K tomu žalovaný doložil znalecký posudek ze dne 30. 12. 2020 [číslo].

3. Mezi účastníky jsou nesporná tato skutková tvrzení: Dne 12. 11. 1969 uzavřel žalobcův otec [titul] [celé jméno žalobce] s [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej původních pozemků za cenu 31 284 Kč. Dne 1. 6. 1964 zemřel žalobcův otec bez zanechání závěti, jeho právním nástupcem se stal žalobce. Dne 23. 12. 1992 uplatnil žalobce podle § 9 odst. 1 zákona o půdě nárok na vydání původních pozemků. Rozhodnutím žalovaného bylo určeno, že žalobcův otec pozbyl původní pozemky na základě smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek a že původní pozemky nelze vydat z důvodu zastavěnosti, a že žalobci přísluší nárok na vydání náhradních pozemků, případně finanční náhrada. Žalobcův restituční nárok za nevydané pozemky, který dosud není vypořádán ve vztahu k žalovanému, činil k datu 23. 2. 2021 částku 3 720 771 Kč. <b>4. Mezi účastníky bylo sporné, zda lze přístup žalovaného hodnotit jako liknavý a svévolný.</b> K otázce prokázání liknavosti a svévolného postupu žalovaného žalobce předložil rozsáhlou korespondenci a listinné důkazy. Žalobce v žalobě podrobně popsal dlouhodobou a marnou snahu o správné ocenění původních sporných pozemků jako stavebních, nezabývání se žalobcovou žádostí o sjednání nápravy tohoto stavu, nedoručení znaleckého posudku týkajícího se ocenění restitučního nároku, nepřiměřenou délku restitučního řízení, nedostatek vhodných pozemků ve veřejných nabídkách. K napravení dřívějších křivd ani po více než 25 letech nedošlo, když dosud není jeho restituční nárok zcela vypořádán.

5. Žalovaný liknavý přístup vůči vypořádání žalobcova restitučního nároku popíral. Tvrdil, že žalobce nenaplnil podmínky pro to, aby se mohl domáhat převodu sporných pozemků, tedy že neprokázal liknavost a svévoli ze strany žalovaného. Žalovaný dále uvedl, že žalobce dosud neprokázal dlouhodobou a marnou snahu získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách.

6. Z dopisu Pozemkového úřadu ze dne 29. 5. 2014 soud zjistil, že žalovaný žalobci sdělil, že jeho žádost o přecenění původních pozemků bude předána sekci restitucí k posouzení a schválení.

7. Z dopisu žalovaného ze dne 24. 3. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný žalobci sdělil, že přecenil části pozemků PK [číslo], [číslo] a [číslo] jako pozemky stavební, neboť byl doložen jejich stavební charakter. Přecenění původních sporných pozemků žalovaný zamítl, neboť jejich stavební charakter k datu přechodu na stát nebyl doložen.

8. Z dopisu žalobce ze dne 17. 2. 2015 vyplývá, že žalobce požádal žalovaného o urychlené vyřízení jeho žádosti o opravu zřejmé nesprávnosti v rozhodnutí, když dle jeho názoru měla být kupní smlouva registrována státním notářstvím, a to s ohledem na informaci o restituční tečce k datu 1. 1. 2016.

9. Z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 8. 2018, č. j. 14 C 66/2017-357 vzal soud za prokázané, že původní sporné pozemky byly v celém svém rozsahu určeny jako pozemky stavební s cenou 250 Kč za 1 m2 dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění změn vyhl. č. 316/1990 Sb.

10. Z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2018, č. j. 61 Co 239/2018-379 soud zjistil, že odvoláním napadené výroky rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 8. 2018, č. j. 14 C 66/2017-357 byly Krajským soudem potvrzeny.

11. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 28 Cdo 346/2019-405 soud zjistil, že dovolání podané žalovaným bylo odmítnuto. <b>12. Mezi účastníky byla rovněž sporná možnost převodu sporných pozemků a jejich hodnota</b> 13. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 30. 12. 2020 vypracovaného [titul]. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že sporný pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] byl oceněn ke dni 24. 6. 1991 na částku 87 016,95 Kčs, sporný pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] byl oceněn ke dni 24. 6. 1991 na částku 63 286,50 Kčs a sporný pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] byl oceněn ke dni 24. 6. 1991 na částku 568 220,70 Kčs. Celková hodnota těchto pozemků tedy činí 718 524 Kč. Znalec přehledně popsal, z jakých podkladů při stanovení závěru svého znaleckého posudku vycházel a označil i metody, za jejichž užití k těmto závěrům dospěl, když tyto soud shledal v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Své závěry o ceně sporných pozemků ke dni 24. 6. 1991 provedl v souladu s příslušným ustanovením zákona o půdě, a vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. účastníci v řízení neměli ke znaleckému posudku žádné výhrady.

14. Z přehledu o prověření pozemků dle § 6 zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“) k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] vyplývá, že pozemek není zatížen překážkou vylučující jeho případný převod na žalobce.

15. Z čestného prohlášení ze dne 20. 1. 2021 žalovaný dokládá, že dne 10. 12. 2020 doručil [stát. instituce] žádost o sdělení, zda je pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] vyloučen z převodu dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ, [stát. instituce] se k dané věci ve lhůtě 30 dnů nevyjádřil.

16. Z přehledu o prověření pozemků dle § 6 zákona o SPÚ k pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] vyplývá, že pozemek není zatížen překážkou vylučující jeho případný převod na žalobce.

17. Ze sdělení [státní instituce] [anonymizováno] [obec] ze dne 23. 12. 2020 vyplývá, že sporné pozemky nejsou dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ zatíženy překážkou, vylučující jejich případný převod na žalobce.

18. Z čestného prohlášení ze dne 20. 1. 2021 vyplývá, že žalovaný dne 10. 12. 2020 doručil [stát. instituce] žádost o sdělení, zda je pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] vyloučen z převodu dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ, [stát. instituce] se k dané věci ve lhůtě 30 dnů nevyjádřil.

19. Z přehledu o prověření pozemků dle § 6 zákona o SPÚ k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] bylo zjištěno, že pozemek není zatížen překážkou vylučující jeho případný převod na žalobce. <b>20. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu:</b> Dne 12. 11. 1969 uzavřel žalobcův otec [titul]. [celé jméno žalobce] s [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej původních pozemků za cenu 31 284 Kč za účelem výstavby sídliště [část obce] – [část obce] [územní celek] [anonymizováno]. Původní sporné pozemky byly sice v době převodu vedeny jako orná půda, dle podrobného územního plánu z roku 1967 byla však ještě před uzavřením kupní smlouvy o převodu původních pozemků naplánována výstavba sídliště. Dne 1. 6. 1964 žalobcův otec-právní předchůdce zemřel, a to bez zanechání závěti, jeho právním nástupcem se stal žalobce. Dne 23. 12. 1992 uplatnil žalobce podle § 9 odst. 1 zákona o půdě nárok na vydání původních pozemků. Rozhodnutím žalovaného bylo určeno, že žalobcův otec pozbyl původní pozemky na základě smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek a že původní pozemky nelze vydat z důvodu zastavěnosti, a že žalobci přísluší nárok na vydání náhradních pozemků, případně finanční náhrada. Žalovaný vyčíslil žalobcův restituční nárok částkou 340 671,75 Kč. Žalobce opakovaně žádal žalovaného o přecenění původních pozemků jako stavebních, jeho žádostem však bylo vyhověno jen zčásti, a to ohledně částí pozemků PK [číslo], [číslo] a [číslo], přecenění původních sporných pozemků jako stavebních žalovaný odmítl s odkazem na územní rozhodnutí o výstavbě II. etapy stavby sídliště [část obce], vydaného až po uzavření kupní smlouvy. Původní sporné pozemky byly následně znaleckým posudkem [číslo] [rok] ze dne 12. 4. 2014, zpracovaným [titul]. [jméno] [příjmení] oceněny jako zemědělské, přičemž celková částka činila 239 106 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 8. 2018, č. j. 14 C 66/2017-357, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2018, č. j. 61 Co 239/2018-379 bylo potvrzeno, že původní sporné pozemky jsou pozemky stavebními s cenou 250 Kč za 1 m2. Žalobce se od roku 2014 účastnil veřejných nabídek pozemků žalovaného, svůj restituční nárok uspokojil v rozsahu 1 324 432,90 Kč, zůstatek nároku činil ke dni 23. 2. 2021 částku 3 720 771 Kč. Celková cena pozemků, jež žalobce požaduje vydat jako náhradní pozemky činí ke dni 24.6.1991 částku 718 524,15 Kč. Převodu těchto pozemků nebrání žádná zákonná překážka. <b>21. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> Po právní stránce soud posoudil spor podle zákona o půdě, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu ČR.

22. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

23. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě je stanoveno, že oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydává a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

24. Podle § 16 odst. 1 zákona o půdě, za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiné pozemky, poskytne stát finanční náhradu podle zvláštních předpisů (vyhláška č. 182/1988 Sb.).

25. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

26. Podle [ustanovení pr. předpisu o žalované (dále jen "zákon o] o SPÚ“), podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti [žalovaná] [anonymizována dvě slova] vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g) pozemky, u nichž bylo [žalovaná] [anonymizována dvě slova] zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b).

27. Jiným právním předpisem podle § 6 odst. 1, písm. a) tohoto zákona je zákon o půdě.

28. V daném případě se žalobce domáhá žalobou nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, které si žalobce sám vybral a to jako náhradu za pozemky nevydané v restituci dle zákona o půdě.

29. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu smyslem a účelem restitučních zákonů je snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových křivd, přičemž ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1088/12 či nález sp. zn. I. ÚS 755/06).

30. K problematice poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám se Nejvyšší soud ČR vyslovil v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněném pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že„ důvodnost žaloby na uložení povinnosti Pozemkovému fondu ČR (jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaný) uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků není třeba„ při liknavém postupu Pozemkového fondu ČR – vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky žalovaného“. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud ČR reagoval i na změnu právní úpravy při převodu náhradních pozemků oprávněným osobám, ke které došlo s účinností od 14. 4. 2006, zákonem č. 131/ 2006, uzavíraje, že ani postup podle nového ustanovení § 11a zákona o půdě (který zásadně předpokládá převod pozemků oprávněným osobám na základě veřejných nabídek Pozemkového fondu ČR) nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností Pozemkového fondu ČR k převodu náhradních pozemků. Nejvyšší soud ČR připomněl, že poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem Pozemkového fondu ČR, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době, v co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Dodal, že takové rozhodnutí, v němž bude Pozemkovému fondu ČR uložena povinnost uzavřít s osobou oprávněnou smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva ke konkrétním pozemkům, i když tyto nebyly uveřejněny ve veřejné nabídce, nelze ve vztahu k ostatním osobám oprávněným pokládat za diskriminující, a že takové rozhodnutí je v souladu s principem ovládajícím soukromé právo, totiž, že každý si má střežit svá práva.

31. Podle dnes již konstantní judikatury Nejvyššího soudu České republiky se žalobce může domáhat vydání či převodu konkrétních náhradních pozemků, které si sám vybere, a to i když tyto pozemky neprošly veřejnou nabídkou žalovaného, jen tehdy, pokud bude prokázáno, že žalovaný se choval vůči nároku žalobce liknavě a s libovůlí. Pokud by liknavost a libovůle na straně žalovaného nebyly prokázány, musí být zjištěno, zda takové pozemky lze zařadit do veřejné nabídky, které by se žalobce zúčastnil, případně zda by souhlasil s převodem jiného náhradního pozemku (k tomu srov. rozhodnutí Velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008 sp. zn. 28 Cdo 808/2008).

32. Pro úspěch žaloby je tedy ve světle nastíněné judikatury Nejvyššího soudu nezbytné, aby: a) žalobce byl oprávněnou osobou podle § 11 zákona o půdě, b) aby ve vztahu k němu byl postup žalovaného shledán liknavým či svévolným, c) aby náhradní pozemky dosud nezařazené ve veřejné nabídce byly způsobilé k vydání a d) aby cena náhradních pozemků významným způsobem nepřekračovala aktuální hodnotu restitučního nároku žalobce.

33. Podle názoru soudu žalobce prokázal, že splnil všechny výše uvedené podmínky, jak vyplývá z provedeného dokazování.

34. U sporných pozemků nebyla soudem shledána překážka uzavření smlouvy o bezúplatném převodu. Soud sporné pozemky považuje za vhodné k převodu.

35. Ze všech shora popsaných důvodů soud hodnotí postup žalovaného jako svévolný, liknavý, když nárok žalobce nebyl dosud zcela uspokojen. Je namístě zdůraznit, že restituční řízení trvalo více než 26 let, dle názoru soudu nepřiměřeně dlouhou dobu. Neúměrná délka restitučního řízení přitom jeho účelu, tedy nápravě křivd v době co nejkratší možné době vůči co nejširšímu okruhu oprávněných, zcela odporuje. Je obecně známou skutečností, a vyplývá to i z celé řady soudních rozhodnutí, že žalovaný do veřejných nabídek nezařazuje dostatek vhodných pozemků, které by byly způsobilé uspokojit restituční nároky jednotlivých oprávněných osob. Dle názoru soudu se žalobce nepochybně aktivně snažil o uspokojení svého restitučního nároku, vzhledem k původnímu nesprávnému ocenění původních pozemků však byla účast žalobce v řadě veřejných nabídek fakticky znemožněna a v konečném důsledku tak byla znemožněna i jeho možnost dosáhnout plného uspokojení svého restitučního nároku.

36. Je proto žádoucí, aby se žalobce domohl uspokojení svého nároku oprávněné osoby v podobě soudního rozsudku, jímž bude nahrazen projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vhodného pozemku ve vlastnictví státu. Podle § 11 zákona o půdě ve spojení s ust. § 14 odst. 1 věta druhá zákona o půdě náleží žalobci oprávněný nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům, a to právě náhradou za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě.

37. Ve vztahu k navrženým pozemkům má soud za to, že nic nebrání jejich vydání a žalobě o nahrazení projevu vůle vyhověl s tím, že žalobce tyto pozemky nabývá do výlučného vlastnictví dle navrhovaného znění smlouvy o bezúplatném převodu.

38. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud plně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu nákladů právního zastoupení žalobce advokátem, a to ve výši celkem 57 715,64 Kč, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ a. t.“) § 7 bod 6, z tarifní hodnoty ve výši 718 524 Kč sestávající z částky 11 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 778,88 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 2. 2021 náhrada 889,44 Kč za 76 ujetých km v částce 489,44 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,5 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 4. 2021 náhrada 889,44 Kč za 76 ujetých km v částce 489,44 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,5 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 698,88 Kč ve výši 10 016,76 Kč.

39. Soud nepřiznal žalobci náhradu za úkon označený jako sepis vyjádření ke znaleckému posudku, neboť se žalobce k posudku vyjádřil při jednání u soudu dne 23.2.2021 a jeho vyjádření ze dne 26.2.2021 o tom, že k posudku nemají výhrady již bylo nadbytečné, navíc výše požadované částky za tento úkon neodpovídá jeho náročnosti. 40. za jednu větu Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.