8 C 280/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 40 561,52 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40 561,52 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 37 263,70 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 2 031 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení, náklady s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 074 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 40 561,52 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy označené jako [anonymizována dvě slova] ze dne 30.10.2019 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 40 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1355,48 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, žalobkyně proto prohlásila celý dluh žalované za splatný ke dni 29.6.2020. Žalobkyně v reakci na tvrzení žalované uvedla, že vyjádření žalované neobsahuje žádné relevantní námitky, neboť žalobkyně se žalovanou uzavřela tzv. podnikatelský úvěr, s ohledem na to se na tento úvěr nevztahují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb.

2. Žalovaná se k žalobě uvedla, že při sjednání půjčky nebyly dodrženy náležitosti uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru, zejména nebyla žalovaná dostatečně informována o podmínkách úvěru a nebyla dostatečně posouzena její schopnost splácet předmětnou půjčku. Doplnila, že soudu doloží důkazy, ovšem žádné důkazy k jednání nedoložila, ani je řádně neoznačila. Z jednání nařízeném dne 16.2.2021 se žalovaná omluvila z důvodů pozitivního testu na COVID -19. Žalovaná ovšem nedoložila soudu potvrzení o tom, že je„ COVID pozitivní“ a nepožádala o odročení soudního jednání. Za této situace soud jednal v její nepřítomnosti.

3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o úvěru označené jako [anonymizována dvě slova] [číslo] má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 40.000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet]. Úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena elektronicky. Žalovaná se úvěr zavázala splácet ve splátkách po 1355,48 Kč měsíčně. Základní úroková sazba byla sjednána ve výši 13,4 % ročně. Úvěrová smlouva byla sjednána dne 30.10.2019. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná uvedla ve smlouvě své IČO a místo podnikání. Rovněž ze smlouvy vyplývá, že žalovaná se seznámila s obchodními podmínkami žalobkyně, označené jako Produktové podmínky komerčního bankovnictví, jež žalobkyně předložila ke své žalobě a z nichž pak vyplývá výše smluvního úroku z prodlení ve výši 30% ročně z dlužné částky 4. Zaslání částky ve výši 40.000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet] dnem 30.10.2019 má soud za prokázáno z výpisu z úvěrového účtu.

5. Z dopisu ze dne 1.7.2020, vyplývá, že žalobkyně sdělila žalované, že došlo ke zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou, aby uhradila částku 40 561,52 Kč.

6. Výši dluhu má soud za prokázanou z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30.6.2020. <i>7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>8. Podle § 419 občanského zákoníku spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>9. Podle § 433 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.</i> <i>10. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.</i> <i>11. Dle § 2395 obč. zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 12. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi žalobcem žalovanou vznikl závazkový vztah, který se řídí ust. § § 2395 a násl. nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.).

13. Námitky žalované, že nebyly ze strany žalobkyně dodrženy ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nemůžou obstát, když ze smlouvy předložené žalobkyní vyplývá, že žalovaná uzavírala úvěrovou smlouvu v postavení podnikatele, v rámci své podnikatelské činnosti, tudíž se nejedná o právní vztah, na nějž dopadají právní předpisy na ochranu spotřebitele. Soud z předložených důkazů rovněž nezjistil, že by při uzavírání smlouvy došlo ke zneužití postavení žalobkyně či, že by úvěrová smlouva nastolila nedůvodnou nerovnováhu mezi účastníky. Žalovanou tvrzené skutečnosti jsou neurčité a žádné důkazy žalovaná soudu rovněž nepředložila. Za těchto okolností soud vyšel z žalobkyní předložených důkazů a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

14. Zatímco žalobkyně svůj závazek ze smlouvy o úvěru splnila a žalované poskytla úvěrovanou částku, žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela a ani přes výzvy k úhradě zesplatněného úvěru, žalobkyni dlužnou částku neuhradila.

15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 NOZ, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v příslušném nařízení vlády, neujednají-li strany výši úroků z prodlení v jiné výši. V tomto případě byl úrok z prodlení sjednán ve výši 30% ročně z dlužné částky.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 074 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 539 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 561,52 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 880 Kč ve výši 1 654,80 Kč.

17. V souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal soud žalobkyni nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

18. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.