8 C 301/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 7. 11. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 383,22 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 7. 11. 2015 do zaplacení z titulu způsobené škody, která žalobkyni vznikla, když dne 7. 10. 2015 řidič žalované s vozidlem [registrační značka] v areálu žalobkyně při manévru, kterým chtěl otočit vozidlo do protisměru, najel mimo komunikaci na zpevněný povrch. Při tomto manévru však zachytil spodní částí nádrže o trubku vyčnívající ze země, čímž nádrž vozidla prorazil, a na komunikaci v areálu žalobkyně poté po celou dobu jízdy vozidla vytékaly pohonné hmoty. Tím žalobkyni vznikla škoda spočívající v účelně vynaložených nákladech na likvidaci úniku pohonných hmot. Celkové náklady na odstranění následků události činily 20 599 Kč. Žalobkyně proto dopisem ze dne 21. 10. 2015 vyzvala žalovanou k úhradě vzniklé škody na základě daňového dokladu (faktury) [číslo] vystavené na částku 20 599 Kč, se splatností ke dni 6. 11. 2015. Žalovaná dne 28. 1. 2016 uhradila část škody představující vynaložené náklady na odstranění znečištěné komunikace, a to ve výši 10 599 Kč ze svého povinného ručení. Ve zbylé výši žalobkyni neplnila. Žalovaná po částečné úhradě škody odkázala na obsah dopisu pojišťovny ze dne 21. 10. 2015, jako na odůvodnění, pro které žalovaná dlužnou částku, představující 10 000 Kč, žalobkyni neuhradí. Dopis pojišťovny zaslala žalovaná žalobkyni dne 11. 2. 2016. K daňovému dokladu [číslo] ale žalovaná žádných připomínek nevznesla. Žalobkyně proto začala žalovanou vyzývat, včetně návrhu případného splátkového kalendáře (dne 21. 12. 2017 a 3. 6. 2020). Žalovaná však na písemné výzvy nereagovala a dlužnou částku dosud neuhradila. Žalobkyně má za to, že tím, že žalovaná částečně plnila, a to bez jakýchkoliv rozporů co do důvodu či výše vůči celkové fakturované částce, svým jednáním nárok žalobkyně uznala. Žalobkyně proto podala žalobu, která k soudu došla dne 16. 12. 2020, a v řízení požadovala uhradit jak zbývající škodu ve výši 10 000 Kč, tak zákonný úrok z prodlení ode dne 7. 11. 2015 (tj. ode dne následujícího po splatnosti uvedené faktury) do úplného zaplacení dlužné částky. Dle názoru žalobkyně žalovaná vzbudila tím, že dobrovolně, byť částečně, plnila, v žalobkyni důvodné očekávání, že bude její škoda uhrazena řádně a včas v celé výši.

2. Dne 21. 1. 2021 byl vydán platební rozkaz. Žalovaná proti platebnímu odporu podala odpor, který odůvodnila tak, že částka 10 000 Kč představuje částečný náklad za likvidaci pohonných hmot z pojistné události, přičemž pojišťovna řešící pojistnou událost provedla odškodnění žalobkyně ve výši dle stávajících předpisů. S ohledem na skutečnost, že předmětná událost se stala již dne 7. 10. 2015 a žalobkyně od té doby neučinila žádné právní kroky, namítla žalovaná promlčení uvedené údajné pohledávky s příslušenstvím v zákonné promlčecí době. Žalovaná proto v řízení navrhovala zamítnutí návrhu žalobkyně, a úhradu nákladů soudního řízení podle procesní úspěšnosti. Při jednání žalovaná navíc uvedla, že se teprve teď dozvěděla, že částka 10 000 Kč jsou jakési interní náklady žalobkyně, přičemž jim tato částka nikdy nebyla vysvětlena, vyčíslena, ani doložena. Když se žalovaná dotázala pojišťovny, proč nebyla celá požadovaná částka uhrazena, bylo jí sděleno, že po prošetření byla uhrazena pouze částka, která byla pojišťovnou považována za prokázanou. Ve zbytku částky se prý jednalo o jakousi smluvní pokutu, kterou rozporovali, neboť se jim zdála neúměrná a sdělili žalobkyni, že ji hradit nebudou. Je pravda, že jim nějaké upomínky od žalobkyně přišli, tyto však nehradili, neboť s částkou nesouhlasili.

3. Z listiny označené jako Uplatnění práva na náhradu škody a výzva k její úhradě ze dne 21. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou o vzniklé škodě ve výši 20 599 Kč bez DPH v důsledku porušení povinnosti § 2910 zák. č. 89/2019 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), která vznikla jednáním řidiče žalované, který při manévrování s vozidlem [registrační značka] protrhl nádrž vozidla a způsobil tak znečištění komunikace unikajícími pohonnými hmotami v areálu žalobkyně, jejichž likvidace byla provedena Hasičským záchranným sborem [žalobce] [právnická osoba], který zajistil vyčerpání zbytku pohonných hmot z proražené nádrže a likvidaci následků jejich úniku. Škodu žalobkyně vyčíslila na částku celkem 20 599 Kč. K listině je připojena faktura – daňový doklad [číslo] z něhož bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované částku celkem 24 924,79 Kč (tj. 20 599 Kč včetně DPH), faktura byla vystavena dne 23. 10. 2015, datum splatnosti bylo stanovena ke dni 6. 11. 2015.

4. Z předložené emailové konverzace bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení škody i prostřednictvím emailu ze dne 11. 2. 2016. Žalovaná na to reagovala ještě téhož dne tak, že zaslala žalobkyni dopis o vyřízené pojistné události od [pojišťovna] (dále jen„ pojišťovna“), ze dne 26. 1. 2016, z něhož vyplývá, že pojišťovna ukončila šetření pojistné události [číslo] ze dne 7. 10. 2015, na základě pojistné smlouvy [číslo] uzavřené se žalovanou, a vyplatila pojistné ve výši 10 599 Kč za nárok hasičů. Z připojeného výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že ke dni 28. 1. 2016 byla na tento účet připsána částka 10 599 Kč od pojišťovny jako výplata pojistné události. Z emailu od pojišťovny ze dne 5. 1. 2018 soud zjistil, že pojišťovna na dotaz ohledně neuhrazení zbytku požadované škody odpověděla žalované, že vyplatila žalobkyni nárok v přiměřené výši dle zákona.

5. Z listin označených jako Výzva k úhradě náhrady škody za znečištění komunikace s únikem PHM ze dne 21. 12. 2017 a Výzva k úhradě dlužné částky a předžalobní výzva ze dne 3. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně dne 21. 12. 2017 vyzvala žalovanou k úhradě zbývající částky ve výši 10 000 Kč představující rozdíl mezi celkovou škodu a vyplaceným pojistným plněním, a to do 15 dnů ode dne doručení této výzvy, přičemž nelze akceptovat vyjádření žalované ze dne 29. 8. 2016, v němž odkazuje na projednání celé události pojišťovnou. Dne 3. 6. 2020 pak žalobkyně vyzvala žalovanou znovu k zaplacení částky 10 000 Kč s tím, že navrhuje splacení dluhu pravidelnými splátkami po 2 000 Kč počínaje červencem 2020 až do úplného zaplacení. Pokud by k uhrazení dluhu nedošlo, upozornila žalovanou, že bude nucena přistoupit k vymáhání částky soudní cestou. Z připojeného poštovního podacího archu vyplývá, že předžalobní výzva byla žalované doručena dne 5. 6. 2020.

6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: zaměstnanec žalované způsobil manévrováním vozidlem [registrační značka] v areálů žalobkyně protržení nádrže vozidla, čímž došlo k úniku pohonných hmot na komunikaci. Náklady na odstranění následků Hasičským záchranným sborem [žalobce] [právnická osoba], byly vyčísleny na částku 20 599 Kč O výši těchto nákladů žalobkyně žalovanou vyrozuměla dopisem ze dne 21. 10. 2015, včetně DPH tuto částku vyfakturovala připojeným daňovým dokladem [číslo] ze dne 23. 10. 2015, se splatností ke dni 6. 11. 2015. Protože v termínu nedošlo k zaplacení, obrátila se žalobkyně na žalovanou dne 11. 2. 2016 emailem, přičemž jí bylo sděleno, že nehoda řidiče je řešena jako pojistná událost, a v reakci na to připojila vyjádření svojí pojišťovny, že šetření pojistné události bylo ukončeno a bylo rozhodnuto o vyplacení částky 10 599 Kč jako pojistného plnění. Tato částka byla na účet žalobkyně připsána už dne 28. 1. 2016. Pojišťovna žalované odůvodnila zaplacení částky pouze ve výši 10 599 Kč tak, že se jednalo o plnění v přiměřené výši v souladu se zákonem. Žalobkyně přesto opakovaně posílala žalované výzvy k plnění a dožadovala se zaplacení zbývající částky 10 000 Kč, a to výzvou ze dne 21. 12. 2017, a předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2020, která byla žalované doručena dne 5. 6. 2020.

7. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku, promlčecí lhůta trvá tři roky.

8. Podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

9. Tím, že žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně, zabýval se soud primárně tím, zda k promlčení pohledávky došlo, případně zda žalovaná nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč uznala, když částečně plnila na její výzvu prostřednictvím pojišťovny, čímž by došlo k běhu promlčecí lhůty nové.

10. Žalobkyně se o své nároku dozvěděla dne 7. 10. 2015, přičemž jej žalované vyfakturovala dne 23. 10. 2015 daňovým dokladem [číslo]. Den následující po dni vystavení předmětného účetního dokladu lze tedy v daném případě považovat za počátek běhu promlčecí lhůty, neboť žalobkyně se sice o vzniku nějaké škody dozvěděla už v den události, tj. 7. 10. 2015, až ke dni 23. 10. 2015 se však dozvěděla o rozhodné skutečnosti, kterou byla výše této škody. V souladu s § 629 odst. 1 občanského zákoníku trvá promlčecí lhůta tři roky, tzn. pokud by následně nedošlo k jejímu přerušení nebo stavění, trvala by promlčecí lhůta do 24. 10. 2018. Ke dni 28. 1. 2016 došlo k připsání částky 10 599 Kč na účet žalobkyně, přičemž se jednalo o částečné plnění ze strany pojišťovny žalované. Žalobkyně od tohoto okamžiku dovozuje uznání dluhu žalovanou, neboť dle jejího názoru žalovaná zbývající částku (a potažmo ani vystavenou fakturu) nijak nerozporovala. Podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku má však částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu pouze za předpokladu, že lze takový záměr dlužníka usoudit z okolností. Soud má však v dané věci na základě provedeného dokazování za to, že z okolností nijak nevyplývá uznání zbytku dluhu žalovanou. Naopak žalovaná jasně dala najevo, že vzniklá škoda bude řešena jako pojistná událost prostřednictvím pojišťovny (viz email žalované ze dne 11. 2. 2016), která dospěla k závěru, že výše škody byla prokázána pouze co do částky 10 599 Kč a s uhrazením zbývající částky 10 000 Kč proto nesouhlasí a hradit ji žalobkyni nebude. Tuto skutečnost se žalobkyně dozvěděla nejpozději právě ke dni 11. 2. 2016, kdy jí bylo ze strany žalované vyjádření pojišťovny zasláno emailem. Z průběhu dokazování je sice patrné, že následně pravděpodobně probíhala nějaká další komunikace mezi žalobkyní, žalovanou a pojišťovnou, která nebyla ani jednou ze stran soudu předložena jako důkaz, ani z provedených důkazů však není nejmenších pochyb o tom, že žalovaná jak osobně, tak prostřednictvím pojišťovny dala jasně najevo žalobkyni svůj postoj zbývající částku neuhradit. Tohoto postoje žalované si ostatně sama žalobkyně musela být vědoma nejpozději v srpnu 2016, když v upomínce ze dne 21. 12. 2017, žalované sama sdělila, že nelze akceptovat její vyjádření ze dne 29. 8. 2016, v němž odkazuje na projednání celé události pojišťovnou, z čehož je zřejmé, že žalobkyně byla srozuměna s tím, že žalovaná má ke zbývající částce výhrady, pouze nepovažovala tyto výhrady za důvodné. Nelze tedy v žádném případě přisvědčit tvrzení žalobkyně, že žalovaná svým částečným plněním dne 28. 1. 2016 celou výši svého dluhu uznala. Protože tedy k uznání zbytku dluhu ze strany žalované nedošlo, nezačala běžet nová promlčecí lhůta, ale pokračovala v běhu původní promlčecí lhůta tříletá. Skutečnost, že žalobkyně následně opětovně vyzývala žalovanou k uhrazení zbývající částky a ta na tyto výzvy nijak nereagovala, neměla na běh této promlčecí lhůty vliv. Promlčecí lhůta tedy marně uplynula dnem 24. 10. 2018. Žalobkyně se však svého nároku soudní cestou domáhala až dne 16. 12. 2020. Námitka promlčení vznesená v řízení žalovanou je tedy důvodná.

11. S ohledem na výše uvedené tedy soud zamítl návrh žalobkyně, kterým se po žalované domáhala zaplacení částky 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 7. 11. 2015 do zaplacení, neboť došlo k jeho promlčení ze zákona, což žalovaná v řízení oprávněně namítla.

12. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalované, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 1383,22 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. písemné vyjádření ve věci (odůvodnění odporu), příprava účasti na jednání, a účast na jednání kratším než 2 hodiny). Zbývající částku tvoří náklady v souvislosti s cestou na jednání realizovanou dne 15. 6. 2021 náhrada 483,22 Kč za 80 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. Jiné náklady (náhradu ušlé mzdy řidiče za tři hodiny) soud žalované nepřiznal, neboť se nejedná o náklady účelně vynaložené v souvislosti s řízením před soudem.