8 C 333/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení částky Anonymizováno s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to v měsíčních splátkách ve výši , částka, do zaplacení, počínaje 20. dubnem 2025, tak že každá další splátka bude měsíčně hrazena do 20. dne příslušného měsíce, to vše pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně po žalované požaduje uhradit částku , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 15% ročně od , datum, do zaplacení, pohledávku ve výši , částka, , úrok ve výši 66,8 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % p.a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, dne , datum, a na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši , částka, . Vyplacení úvěru žalované došlo dne , datum, . Žalovaná se zavázala uhradit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 66,8 % ročně a splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2022. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila do data sesplatnění celkem , částka, . Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou, došlo k sesplatnění celého úvěru. Žalobkyně kromě jistiny úvěru ve výši , částka, požaduje smluvní pokutu, smluvní úrok z prodlení a náklady s uplatněním pohledávky. Žalobkyně uvedla, že žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy a doplnila, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované.

2. Žalobkyně doplnila, že by měl soud rozhodovat rozsudkem pro uznání, vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh uznala. Žalobkyně souhlasila, aby žalovaná hradila svůj dluh ve splátkách v minimální výši , částka, měsíčně.

3. Žalovaná k věci uvedla, že svůj dluh uznává a sdělila, že by chtěla uzavřít dohodu o splátkách. Doplnila, že je nezaměstnaná, ale měla by nastoupit do zaměstnání, splácí měsíčně , částka, v souvislosti s jiným úvěrem.

4. Z listinných důkazů, a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru v online prostředí. Celková výše úvěru byla sjednána , částka, s úrokem ve výši 66,79 % ročně, RPSN 91,55% ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaná zaplatit celkově , částka, , výše splátky byla sjednána , částka, měsíčně. Z oznámení ze dne , datum, vyplynulo, že žalobkyně schválila úvěr pro žalovanou.

5. Žalobkyně doložila výpis z účtu, z něhož je patrno, že na účet žalované byla zaslána částka , částka, .

6. Listina označená jako předsmluvní formulář obsahuje informace ohledně podmínek úvěru a rovněž sankce za neplnění smlouvy o úvěru.

7. Z listiny označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Z této listiny se podává, že žalovaná měla ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem , částka, , celkové měsíční výdaje žalované činily , částka, , z toho bydlení , částka, měsíčně a splátka úvěru u společnosti Proficredit z jiné smlouvy ve výši , částka, měsíčně, jiné výdaje , částka, představující životní minimum. Žalobkyně z daného vyhodnotila, že žalovaná má volné zdroje ve výši , částka, .

8. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že dne , datum, byla zaslána na účet žalované částka , částka, . Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovanou, že neuhradila splátky č. , hodnota, až 4 a vyzvala žalovanou, aby uhradila svůj dluh spolu se smluvními pokutami a upozornil jí na možnost sesplatnění celého dluhu.

9. Žalovaná byla vyzvána několikrát k úhradě dluhu a následně jí bylo zasláno oznámení o okamžitém sesplatnění dluhu datované , datum, .

10. Z karty klienta vyplynulo, že žalovaná uhradila na splátkách celkem , částka, .

11. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .

12. Dále bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti splácet úvěr.

13. Podle § 153a o.s.ř. odst. 1 uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.14. § 153a o.s.ř. odst. 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

15. Soud v dané věci nejprve zkoumal, zda v dané věci může vydat rozsudek pro uznání, vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh výslovně uznala jednak v písemném podání zaslané soudu , datum, a totéž zopakovala při ústním jednání. Podle 153 a odst. 2 o.s.ř. nelze rozsudek pro uznání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Soudní smír nelze uzavřít ohledně těch práv a povinností, s nimiž strany nemohou volně disponovat (§ 99 odst. 1). I když je smír přípustný (§ 99 odst. 1), soud jej ovšem neschválí tehdy, je-li v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2). Požadavek na to, aby uznávaný nárok neodporoval kogentním právním předpisům (SoJ 7/99, NS , spisová značka, ), se vztahuje i na žalobcem požadované příslušenství pohledávky; k tomu blíže komentář ASPI.

16. Soudní smír je procesní dohoda účastníků, která může mít, týká-li se uplatněných soukromoprávních nároků, i právní důsledky v oblasti práva hmotného. Smír lze uzavřít jen ohledně práv, jimiž mohou účastníci disponovat, a musí z něj být vždy patrno, jak byly vypořádány nároky, které byly předmětem řízení. Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou projednací a zásadou dispoziční, a pokud účastníci řízení, jehož předmět je plně v jejich dispozici, uzavřou ohledně sporného nároku smír, soud jej schválí, jestliže z obsahu spisu nevyplývá, že smír je v rozporu s právními předpisy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , všechna dostupná na www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu). Z uvedeného se podává, že připouští-li uzavření soudního smíru povaha věci, soud v nalézacím řízení pro schválení smíru zkoumá pouze to, zda účastníky navržený smír není v rozporu s právními předpisy, tj. zda smír splňuje obecné požadavky náležitostí právních úkonů, zda má náležitosti stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně zda není jiným způsobem v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení neobchází, resp. není v rozporu s dobrými mravy.

17. Jelikož v dané věci se jedná mezi účastníky o spotřebitelskou smlouvu bylo nutné zkoumat, zda jsou splněny ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jenž obsahuje ustanovení chránící spotřebitele jako slabší stranu a zda byla splněna základní podmínka pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalované.

18. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. , hodnota, a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

26. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobkyně své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

27. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Po provedené dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Žalobkyně vycházela ze situace, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem , částka, , když ale doložila pouze jedno potvrzení o příjmu žalované, nedoložila pracovní smlouvu a rovněž ani žádné důkazy o výdajích žalované. Vycházela pak z předpokladu, že žalovaná hradí částku , částka, za bydlení, dále vycházela z částky , částka, jako životního minima, které by mělo žalované stačit na celý měsíc na jídlo, dopravu, ošacení a podobně. Bylo zjištěno, že žalovaná již splácí žalobkyni úvěr ve výši , částka, měsíčně z jiné úvěrové smlouvy. To samo o sobě vzhledem k příjmům žalované je důkazem o tom, že zjišťování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti. Vzhledem k příjmů žalované jsou celkové splátky na úvěr přesahují , částka, velmi vysoké a žalovaná nebyla schopna reálně splátky hradit. Pokud by měla žalovaná náhlé vyšší výdaje jako například nákup obuvi, oblečení či léky, už by se dostala do problémů s hrazením sjednané splátky, stejně tak v případě pracovní neschopnosti. Žalobkyně navíc nedoložila žádné důkazy, z nichž vyplývají konkrétní měsíční výdaje žalované. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a žalobkyně nedostála zákonné povinnosti.

29. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Za této situace soud nemohl vydat i přes výslovné uznání žalované rozsudek pro uznání, neboť nelze v dané věci schválit soudní smír (§ 153a o.s.ř. odst. 2), když nebyl splněn požadavek na to, aby uznávaný nárok neodporoval kogentním právním předpisům, jak bylo uvedeno výše, protože smlouva o úvěru je v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele ( § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru).

30. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí , částka, , neboť žalovaná z částky, kterou jí zaslala žalobce, uhradila , částka, .

33. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.

34. Ohledně zákonných úroků, tak z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Toto ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

35. Ustanovení § 87 lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovaná náklady řízení nepožadovala, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

37. K otázce úspěšnosti v řízení soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle něhož je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

38. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. k žádosti žalované o splátky s ohledem na snížené příjmy, neboť rozložení plnění do takto určených splátek není dle názoru soudu nepřiměřeným zásahem do majetkových práv žalobce.