8 C 363/2019

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových obec sídlem adresa o určení vlastnického práva k pozemkům <b>I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku označeného jako [adresa] o rozloze [výměra] v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec], vyznačeném v geometrickém plánu [číslo] ze dne [datum] okres [okres], [územní celek], k.ú. [obec] u [obec], mapový list [obec a číslo] vypracovaném společností [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec], pro Katastrální úřad pro Ústecký kraj, KP [okres]. Výše uvedené geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku v plné výši k rukám právní zástupkyně žalobkyně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Konkrétní částka bude vyčíslena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala určení vlastnického práva k pozemku uvedeném ve výroku rozsudku. V žalobě uvedla, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] pozemku parc. č [číslo], v [katastrální uzemí], [územní celek] (dále jen„ Pozemky“). Vlastnické právo žalobkyně je zapsáno na listu vlastnictví [číslo]. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k Pozemkům děděním po svých rodičích, když původními vlastníky Pozemků byl dědeček a babička žalobkyně ze strany matky žalobkyně. Prarodiče nabyli vlastnické právo k Pozemkům v roce 1947, kdy jim byly Pozemky tzv. přiděleny. Součástí přidělení Pozemků bylo také jeho vytyčení na místě, které v roce 1947 provedl pověřený zaměstnanec Místního národního výboru. Na základě vytyčení Pozemků si následně prarodiče žalované postavili plot na určených hranicích Pozemků. Stejně postupovali také další sousedé, kterým byly přiděleny sousední pozemky. Pozemky tak jsou od roku 1947 kontinuálně využívány žalobkyní, resp. jejími právními předchůdci, ve stejném rozsahu a stejným způsobem, tj. jako zahrada, resp. sad. Žalobkyně se následně, v srpnu 2019, dozvěděla o tom, že je převáděno vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Z náhledu katastrální mapy k tomuto pozemku zjistila, že v Katastru nemovitostí je jako část pozemku parc. [číslo] zjevně evidována část jejího pozemku parc. [číslo] dále, že jako část pozemku parc. [číslo] je evidována část jejího pozemku [číslo]. Uvedená skutečnost je zřejmá z ortofotomapy a katastrální mapy, z nichž je patrné, že části Pozemků, které jsou užívány jako sad, jsou vedeny jako součást pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] které jsou užívány jako pole, resp. pastvina. Evidence v katastru nemovitostí je proto zjevně v rozporu se skutečným stavem, který je udržován již od roku 1947. Bezprostředně po vytyčení Pozemků vybudovali prarodiče žalobkyně na určené hranici Pozemků plot, který určoval rozsah užívání Pozemků a jehož zbytky jsou na hranici Pozemků patrné dodnes. Žalobkyně také uvádí, že již v roce 1989 bylo před shora nadepsaným vedeno soudní řízení, ve kterém byl zkoumán rozsah užívání Pozemku parc. [číslo] také dobrá víra právních předchůdců žalobkyně. V tomto soudním řízení bylo pravomocně zjištěno, že právní předchůdci žalobkyně užívali Pozemky od roku 1947 v dobré víře v rozsahu, který zahrnuje celý prostor, který je užíván jako sad a který je vymezen ve vztahu k pozemku ve vlastnictví žalovaného plotem, resp. zbytky plotu. Žalobkyně upozorňuje zejména na přiložený rozsudek č.j. [číslo jednací], kde je skutkově popsán jak průběh vytyčení Pozemků, tak i postup prarodičů žalobkyně, kteří podle vytyčení hranic Pozemků postavili plot, a v tomto rozsahu, tedy včetně sporných částí, Pozemky pokojně užívali, aniž by toto pokojné užívání bylo po dobu 40 let jakkoli narušeno. Žalobkyně se svými právními předchůdci pak Pozemky ve stejném rozsahu užívá nepřetržitě přes 70 let, aniž by po celou tuto dobu bylo jejich vlastnické právo v rozsahu užívaných pozemků zpochybněno. Žalobkyně je přesvědčena, že její vlastnické právo se odvíjí od Dekretu o vlastnictví půdy a Přídělové listiny, minimálně je však její vlastnické právo dáno na základě vydržení. Žalobkyně si v průběhu řízení nechala sporný pozemek zaměřit a sporná část je uvedena v geometrickém plánu [číslo] vypracovaný [právnická osoba], ověřený zeměměřickým inženýrem, [celé jméno svědka], pod [číslo jednací] dne 17.7.2020 a potvrzeným dne [datum] Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice (dále jen„ geometrický plán“). Žalobkyně tak doplňuje a upřesňuje, že se domáhá určení vlastnického práva k pozemku označenému v geometrickém plánu jako parc. [číslo] o rozloze [výměra].

2. Dále žalobkyně sdělila, že jádro tohoto soudního sporu spočívá v tom, že pozemky žalobkyně parcela [číslo] [číslo] jsou nesprávně zakresleny v katastrální mapě, respektive hranice těchto pozemků a sousedních pozemků ve vlastnictví žalované. Nutno podoktnout, že jedná se o problém celé oblasti. Skutečná hranice, tak jak se jí žalobkyně domáhá, je zřetelná v terénu, jak vyplývá z provedených důkazů, ať už ortofotomapy, fotografií, či místního šetření, a je tvořena vzrostlými vrbami, zbytky původního oplocení, živým plotem a pámelníkem. [obec] je rovněž tvořena odlišnou kulturou, když pozemky žalovaného byly užívány k zemědělským účelům, jako pastvina, kdyžto pozemky žalobkyně byly od počátku nabytí vlastnického práva rodinnou žalobkyně užívány jako sad, kdy dědeček žalobkyně zde vysázel jabloně. S ohledem na to, že na předmětném pozemku hospodařila žalobkyně a její rodina, je vyloučeno vydržení vlastnického práva ze strany žalované, neboť zde není splněna jedna ze základních podmínek vydržení, a to faktické ovládání věci. Odkázala na judikaturu Ústavního soudu České republiky, například nález sp. zn. III US [číslo], sp. zn. II US [číslo]. Z citovaných nálezů ústavního soudu vyplývá, že ve vztahu k podmínkám vydržení nelze pomíjet specifické postavení státu v soukromoprávních vztazích. Z těchto důvodů považuje žalobkyně vydržení vlastnického práva žalované za vyloučené.

3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že část pozemku žalované označené v katastrální mapě jako p. [číslo] resp. [číslo], nemůže být součástí pozemku jiného, tedy p. [číslo] či [číslo] neboť je to otázka evidence pozemků a nikoliv otázka právní. Žalovaný namítá, že v řízení sp.zn. [spisová značka] se neřešila vůbec právní otázka a právní vztahy v žalobě uvedeného pozemku, ale vztah pozemku žalobkyně a jiných vlastníků. Žalovaná zastává názor, že oplocení mezi parcelami [číslo] a [číslo] bylo stanoveno svévolně [jméno] [příjmení] po roce 1953 nebo 1954 a nikoliv v dobré víře. Z řízení sp.zn. [spisová značka] plyne skutečnost, že [jméno] [příjmení] užíval bez jakéhokoliv doloženého právního důvodu i pozemek jiných vlastníků. [obec] víra předchůdců žalobkyně je pak v tomto řízení vyvrácena výpovědí svědků. Dále žalovaný uvedl, že Pozemkový fond České republiky v roce 2007 oznámil v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 95/1999 Sb. zamýšlený převod pozemků, jejichž vlastnictví nebylo možno doložit listinnými doklady. Mezi těmito pozemky byly uvedeny i pozemky parc. [číslo]. Oznámení o zamýšleném převodu bylo vyvěšeno dne [datum] do [datum]. V zákonem stanovené lhůtě nebyla podána námitka vlastnického práva ze strany třetí osoby. Na základě těchto úkonů Pozemkový fond ČR uzavřel dne [datum] s panem [celé jméno svědka] nájemní smlouvu o nájmu k pozemkům, mimo jiné k pozemku [číslo] jenž na tomto pozemku od této doby nepřetržitě hospodaří. Je třeba zdůraznit, že je pronajímána celá plocha parc. [číslo]. Žalovaná se sporným pozemkem disponuje po celou dobu jako vlastník tím, že ji pronajímá, a nikdo její právo až do podání žaloby nezpochybnil, a to ani na konkrétní výzvu učiněnou v roce 2007. I v případě, že by tak v minulosti došlo k vydržení části pozemku parc. [číslo] tak, jak tvrdí žalobkyně, státu v tomto případě svědčí dobrá víra o tom, že je vlastníkem celého pozemku parc. [číslo] neboť s ním jako s celkem disponuje, jeho nájemce na něm v celém rozsahu hospodaří a platí za celý rozsah pozemků nájem. Naopak žalobkyně pouze tvrdí, že vzhledem k průběhu oplocení je část pozemku parc. č [číslo] a [číslo] v jejím vlastnictví. Žalobkyně však ani řádně netvrdí a ani neprokazuje, jakým způsobem na těchto sporných částech pozemků zapsaných na LV žalované hospodaří, jak je užívá, resp. jak hospodařili a užívali je právní předchůdci.

4. Žalovaný doplnil, že přirozená hranici sporných parcel, nevylučuje, aby žalovaná nemohla být vlastníkem části pozemku za daným přirozeným oplocením, neboť jak vyplynulo z výpovědi [celé jméno svědka], ten si je jednak vědom, které pozemky užívá a jednak rovněž zdůraznil, že i přesto ponechává přirozené hranice pozemků, tak jak jsou přirozené v přírodě. To znamená, že pokud uvedl, že pase ovce na parcele [číslo] že jeho ovce občas překročí onu přirozenou bariéru danou souvislými křovinami, jde stále o faktické užívání pronajatého pozemku. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že ani v případě, že by stát nebyl původním vlastníkem této parcely nemohl spornou část pozemků vydržet, neboť již v roce 2008 bylo vydáno a vyvěšeno prohlášení o vlastnickém právu pozemkového fondu. Na základě toho, že nikdo nezpochybnil vlastnické právo k této parcele, a to ani jeho průběh, byly tyto parcely uvedené v prohlášení realizovány formou prodeje. Žalovaná ponechává stranou, že k zápisu do katastru nemovitostí vlivem jiných událostí nedošlo, nicméně současný nájemce si tuto parcelu pronajal a dle jeho slov ji takto celou užíval. Jestliže prohlášení bylo učiněno v roce 2008 a i podle nájemní smlouvy je tento pozemek neustále pronajímán téže osobě, tedy [celé jméno svědka], a to až do dnešních dnů a žaloba byla podána až v roce 2019, nelze jinak než uzavřít, že žalovaná faktickým užíváním, spornou část pozemku vydržela.

5. Z listinných důkazů a to z výpisu z listu vlastnictví [číslo] soud zjistil, že žalobkyně je zaspaná v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku p. [číslo] o výměře [výměra], pozemku p. [číslo] o výměře [částka]. Žalovaná je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku p. [číslo] o výměře [výměra], p. [číslo] o výměře [výměra] zaspáno na [list vlastnictví], všechny pozemky se nacházejí v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek].

6. Z přídělové listiny Ministerstva zemědělství č.j. [spisová značka] bylo zjištěno že ve složce [číslo] v [katastrální uzemí] je zapsána usedlost [anonymizováno] bez uvedení parcel, přičemž tuto usedlost nabyli [jméno] [jméno] [příjmení] každý jednu polovinu.

7. Z dekretu o vlastnictví půdy z roku 1945 bylo ověřeno, že [jméno] a [jméno] [příjmení] byla přidělena dne [datum] usedlost [číslo] v obci [obec].

8. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že právní předchůdci žalobkyně ([jméno] [příjmení] [příjmení]) získali na základě přídělové listiny ministerstva zemědělství v roce 1947 usedlost [adresa], č. vlastnictví [anonymizováno], jenž je v současné době v katastru nemovitostí zapsána mimo jiné jako pozemky pod p. [číslo], ([list vlastnictví] k. ú. [obec] u [obec]).

9. Sporné byly mezi účastníky tyto skutečnosti: rozsah a výměra výše uvedených pozemkových parcel a jejich užívání.

10. Z ortofotomapy z roku 1963 je patrný předěl, přirozená hranice, v terénu mezi spornými pozemky, je zde vidět rozhraní mezi pozemkem p. [číslo] pozemkem [číslo] a [číslo]. Tato hranice se pak shoduje z ortofotomapou z roku 2019 s rozdílem vzrůstu stromů.

11. Z výpovědi Ing. [celé jméno svědka], geodeta, jenž pro žalobkyni zaměřil sporný pozemek, vyplývá, že byl zaměřen sporný pozemek, zaměření bylo vyznačeno v terénu. Ing. [celé jméno svědka] sdělil, že při vytýčení navazujících bodů geometrického plánu sousední vlastníci pozemků podepsali vytyčovací protokol a neměli námitek s vytyčením. Pouze žalovaný měl při vytyčení skutečného stavu výhrady. Ostatní sousedi souhlasili se skutečným stavem, tak jak jej užívá v současné době žalobkyně.

12. Z výpovědi svědků, jenž byli přítomni na místním šetření, soud ověřil, že původní zbytky plotu se nacházející na sporném pozemku a pocházejí někdy z 50. let. Toto potvrdil především svědek [celé jméno svědka], jenž potvrdil, že plot kopíroval hranici pozemku, jenž užívali [příjmení]. Svědkyně [celé jméno svědkyně] potvrdila, že hranice pozemku je odjakživa co si pamatuje tvořena živým plotem a dříve dřevěným oplocením.

13. Umístění plotu potvrdila rovněž Svědkyně [celé jméno svědkyně], která si to pamatuje od 60. let a svědek [celé jméno svědka], který potvrdil situaci, jenž byla stejná jako v roce 1986, kdy se tam přistěhoval. Stejně tak jeho manželka paní [celé jméno svědkyně] potvrdila, že od roku 1986 co ona žije v [obec], tak plot byl ve stejných hranicích jako dosud. Umístění plotu rovněž potvrdil svědek [celé jméno svědka], jenž si tam chodil hrát jako dítě a v té době tam plot již stál. Uvedl, že když bydlí v [obec] od svého narození. To samé potvrdila jeho manželka, která dělala v [obec] pošťačku a žije zde od roku 1969. Uvedla, že sporný pozemek zná, neboť tam chodila do sadu sbírat jablka.

14. Svědek [celé jméno svědka] soudu sdělil, že v roce 2008 koupil v [obec] velké množství pozemků, u nichž vznikl problém s jejich zápisem do KN kvůli konkurzu zemědělského družstva [obec], kdy spor není dosud ukončen. K zápisu do KN u některých pozemků, které koupil, nedošlo, u některých se mu pak podařilo zapsat vlastnické právo. Uvedl, že za pozemky státu řádně zaplatil, ale bohužel ne všechny má zapsané na LV. Z těchto důvodů si sporný pozemek pronajal od státu a v současné době jej užívá, jako pastvinu, kde pase ovce. Na dotaz soudu, zda užívá i část sadu uvedl, že respektuje přirozené hranice pozemků, nechtěl to zničit traktorem, ale ví o tom, že sporný pozemek je ten, který koupil od státu v roce 2008 a za který i zaplatil, potvrdil, že je mu známo, jak je pozemek zapsán v katastru nemovitostí a kam až sahají jeho hranice, a je mu známo, že ta hranice probíhá přes sad a že je to odděleno křovím. Občas se mu za křoví zaběhly ovce. Podle jeho názoru, má právo užívat i tu část, která sahá do sadu a za kterou řádně zaplatil.

15. Ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp.zn. [spisová značka] vyplývá, že manželé [celé jméno svědka], jež jsou vlastníky pozemku sousedícího s pozemkem p. [číslo] se žalobou domáhali vyklizení části pozemku p. [číslo] když zpochybňovali hranice pozemků p. [číslo] pozemku p. [číslo] k.ú. [obec]. Ze spisu bylo potvrzeno, že manželé [příjmení] užívali parcelu p. [číslo] od roku 1947 na základě přídělu, parcela byla užívána jako zahrada a předchůdci ji užívali dle přídělu, který byl knihovně přidělen, přičemž předchůdci o svém vlastnictví neměli pochybnosti. Z výpovědi svědků, jenž někteří vypovídali i v tomto řízení, bylo zjištěno, že předchůdci žalobkyně užívali pozemek [číslo] ve stejných hranicích a rozsahu jako v roce 1947, přičemž i v tomto řízení byla zjištěna existence původního oplocení. Svědek [příjmení] [celé jméno svědka] uvedl, že po přídělu pan [příjmení] pozemek oplotil a byl takto oplocen i v roce 1989, a v tomto rozsahu jej také pan [příjmení] a jeho potomci nepřetržitě užívali od roku 1946. Svědek nabyl pochybnosti o rozsahu užívání až v roce 1977.

16. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] a z její přílohy vyplývá, že žalovaný mimo jiné pronajal pozemek p. [číslo] [celé jméno svědka]. Dále žalovaný doložil dodatky k této nájemní smlouvě, jenž však nejsou podepsány.

17. Žalovaný dále doložil kopie knihovní vložky, z něhož nebyly zjištěny žádné relevantní informace.

18. Z listiny označené jako prohlášení o vlastnickém právu bylo soudem zjištěno, že žalovaný podle § 15 zákona č. 95/1999 Sb., zveřejnil zamýšlený převod k pozemkům zapsaných na [list vlastnictví]. Z této listiny bylo zjištěno, že nebyly podány námitky ze strany třetí osoby.

19. Z oznámení o zamýšleném převodu je patrno, že Pozemkový fond ČR oznámil zamýšlený převod v souladu s § 15 zákona č. 95/1999 Sb., mimo jiné pozemku p. [číslo] k.ú. [obec] u [obec].

20. Z výpisu z programu Katastr NVF je patrno, že pozemek p. [číslo] k.ú. [obec] u [obec] má rozměr [výměra].

21. Z technické zprávy [právnická osoba] [okres] [číslo] ze dne [datum] soud k věci zjistil, že žalobkyně si nechala zaměřit skutečné hranice užívání dne [datum] v k.ú. [obec]. Tato společnost provedla zaměření identických bodů na rozích původních staveb a viditelné rozhrady na parcelách [číslo]. Skutečný stav byl pak zakreslen do katastrální mapy digitalizované a z toho pak vyplynulo, že stav skutečný hrubě neodpovídá zákresu v katastrální mapě. Posun je o 8 až 20m, což několikanásobně překračuje vyhláškou stanovenou odchylku. Původní nákres byl proveden okolo roku 1960 v rámci Jednotné evidence půdy. Podle vyhotovitele zprávy Ing. [celé jméno svědka] je nákres v katastrální mapě chybný, což dokazuje mimo jiné letecký snímek z roku 1963 umístěný na webových stránkách Geoportálu ČÚZK, z něhož je zřejmé, že zaměřený skutečný stav se shoduje se stavem z roku 1963. Z technické zprávy vyplynul závěr, že chyba v zákresu vznikla výsledkem činnosti tehdejší státní organizace střediska Geodézie [okres]. Závěry z technické zprávy jsou pak patrny z ortofotomap z roku 1963 a 2019.

22. Z předloženého geometrického plánu, jenž vyhotovila společnost [právnická osoba], [číslo] obec Velemín, k.ú. [obec] u [obec] dne [datum] vyplývá, že sporné území je zaměřeno a označeno parcelou novou jako p. [číslo].

23. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav: Předchůdci žalobkyně pan [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nabyli do svého výlučného vlastnictví na základě Dekretu prezidenta republiky a přídělu v roce 1947 pozemky v katastru nemovitostí označené jako p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] a tyto po přidělení oplotili, vysázeli na pozemcích stromy a užívali jako sad. Tak jak užívali tito předchůdci žalobkyně sporné pozemky, byly užívány potomky původních vlastníků, rodiči žalobkyně a následně i žalobkyní. Vinou chyby v zákresu sporných pozemků do katastru nemovitostí a následné digitalizace došlo k tomu, že část parcely [číslo] a [číslo] – nově v Geometrickém plánu označeno jako [číslo] byla v katastru uvedena jako součást parcely [číslo] a [číslo]. Žalovaný pronajal pozemek [číslo] v roce 2008 [jméno] [celé jméno svědka], jenž však užívá pouze tu část pozemku, jenž je pastvinou. Spornou část, kde se nachází sad, užívá výhradně žalobkyně. Žalovaný podle § 15 zákona č. 95/1999 Sb., zveřejnil zamýšlený převod pozemku [číslo] a proti převodu nebyly podány námitky ze strany třetí osoby k tomuto převodu.

24. Podle § 80 o.s.ř. se lze určení zda tu právní poměr je či není domáhat žalobou jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní záměr.

25. Dle § 1105 nového občanského zákoníku z. [číslo] převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

26. Podle § 1089 o.z. odst. 1 drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

27. Podle odst. 2 nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

28. Podle § 1091 o.z. odst. 2 k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

29. Dle § 1092 o.z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce. 30. § [číslo] Držba se přeruší, nevykonával-li ji držitel v průběhu vydržecí doby déle než jeden rok. 31. § 1095 o.z. hovoří o tzv. mimořádném vydržení. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

32. Určení vlastnictví nemovitosti slouží zásadně k odstranění právní nejistoty, popřípadě k uvedení stavu zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným právním stavem, proto v daném případě je splněna podmínka naléhavého právního zájmu. V tomto soudním řízení by mělo být napraveno pochybení v evidenci katastru nemovitostí a bude postaveno na jisto rozsah vlastnictví žalobkyně.

33. Po právním posouzení má soud za to, že žaloba je důvodná, bylo jednoznačně prokázáno, že předci žalobkyně - právní předchůdci (děda a babička žalobkyně) získali na základě Dekretu prezidenta republiky a přídělové listiny v roce 1947 pozemek dnes označen jako p. [číslo] v k.ú [obec] u [obec] a pozemek [číslo], přičemž tento pozemek byl jimi nepřetržitě v dobré víře užíván, stejně tak rodiči žalobkyně a v současné době žalobkyní. Je zde kontinuální nepřetržené užívání, kdy se všichni vlastníci chovali k těmto pozemků jako k věci vlastní se všemi atributy vlastnického práva. Užívání těchto pozemků bylo a je v rozsahu, tak jak je uvedeno v geometrickém plánu uvedeném ve výroku rozsudku a jak vyplývá z ortofotomap. Rozsah užívání byl potvrzen jednak svědky, byl i patrný při místním šetření, kdy sporný pozemek je užíván v celém svém rozsahu jako sad. Nebylo prokázáno, že by pozemek užíval v minulosti někdo jiný než žalobkyně a její předci. Argumentace žalované, že se žalobkyně nepřihlásila na výzvu dle § 15 zákona č. 95/1999 Sb. neobstojí. Žalobkyně podle názoru soudu nemohla vzhledem k rozsahu a velikosti sporných pozemků v jejím vlastnictví rozpoznat, že by užívala cizí pozemek, domnívala se, že užívá pozemek tak jak její předci v souladu se zápisem v katastru nemovitostí. Rozpor mezi skutečným stavem a zápisem v KN je patrný až při náhledu do katastru nemovitostí, a to při porovnání zákresu území v katastrální mapě a jeho porovnáním s ortofotomapou, což pro lajka nemusí být na první pohled zřejmé. Pokud se tedy žalobkyně neozvala na výzvu, neznamená to samo o sobě, že by se svého vlastnického práva vzdala a měla tak přijít o po generaci užívané pozemky. Je nepochybné, že to byl právě stát, jenž způsobil chybný zápis pozemků žalobkyně do katastru nemovitostí. To že sporný pozemek žalovaný pronajal, nenaplňuje ještě samo o sobě atributy vlastnického práva, když chybí jeho základní článek a to užívání a chování se jako k věci vlastní. Při výpovědi [celé jméno svědka] potvrdil, že sice věděl o rozsahu, ve kterém mu byl sporný pozemek pronajat, ale fakticky jej nikdy neužíval. Naopak žalovaná a její předci se nepřetržitě od roku 1947 k pozemku jako vlastníci chovali, užívali jej jako sad, ač byl zápis v katastru nemovitostí v rozporu se skutečným stavem. Podle názoru soudu žalobkyně a její předci byli a jsou vlastníky sporného pozemku od roku 1947 a to v rozsahu tak jak je uvedeno v geometrickém plánu a to na základě přídělových listin a následného zápisu do pozemkový knih. I kdyby byla pochybnost o rozsahu vlastnického práva tak podle názoru soudu došlo k vydržení sporného pozemku, neboť sporný pozemek užívala žalobkyně a její předci nepřetržitě, nerušeně v dobré víře od roku 1947, tedy více než stanoví zákonná úprava.

34. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl a rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za promeškaný čas ve výši [částka], cestovní náhrady ve výši [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, dále náklady za zaměření a vytýčení hranice ve výši [částka] a náklady na pořízení geometrického plánu ve výši [částka].

36. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.